|
Nádherná doba velkého zapomnění
Milan Hanuš
Stárnoucí elegán Jep Gambardella, hlavní postava právem oceňovaného filmu Velká nádhera, má pověst úspěšného a talentovaného spisovatele. Patří k římské smetánce, zná každou celebritu a všichni znají Jepa. Jako vnímavý pozorovatel je svědkem i účastníkem veletrhu iluzí a marnosti, kterému říkáme naše doba. Čas virtuálních ikon, známých, slavných a prázdných slupek bez obsahu, čas hypermoderního flámu ve stylu techno, po němž přichází kocovina. Jep se cítí podivně unavený, bezradný a prázdný - jako občas každý z nás. I on se ocitl ve víru této velké nádhery a ztratil smysl "toho všeho". Proflámoval své téma a s ním i touhu psát, tvořit, žít nejen na povrchu, ale i v hloubce. Vede cesta zpátky ze zajetí stále rafi novanějších klamů a šaleb, svůdností a slastí tohoto světa? Jak procitnout z velkého zapomnění? Jep nachází cestu k záchraně své zpola ztracené duše v hloubce rozpomínání. Prožívá cosi na způsob platónské anamnésis. Z divokého víru zapomnění se mu začíná v mysli vynořovat působivý obraz - odlesk té síly, kterou cítil v mládí a která byla na počátku: touhy milovat a tvořit. Náhle probuzený duch, jemuž staří filosofové říkali érós, ho nyní vede k rozpomínce na to, co bylo ztraceno, ke spojení toho, co bylo odděleno a pozdvihnutí toho, co pokleslo. Jep začíná tušit, že pravá skutečnost není z tohoto světa idolů, radovánek a celebrit - ve filmu Velká nádhera tuto duchovní esenci života symbolizují plameňáci, kteří se slétají ke stoleté stařeně s pověstí světice a ke všem "blahoslaveným chudým duchem". Spolu s Jepem si tedy můžeme vybrat: chceme být chudí v duchu a žít s plameňáky krásy a vnitřní touhy, anebo bohatí v tomto světě a živořit mezi napodobeninami? Šéfredaktor |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
nahoru |
Obsah © Sdružení pro vydávání revue PROSTOR email: prostorevue@gmail.com |
Původně samizdatový časopis PROSTOR, u jehož zrodu stáli Aleš Lederer, Jan Štern, Jan Vávra a Jiří Hapala, vznikl v červnu v roce 1982. V samizdatové, "zakonspirované" podobě vycházel až do roku 1989, celkem 12 čísel (kvůli hrozbě prozrazení a zákazu používali autoři i přispěvatelé pseudonymy).
Od roku 1990 začala nezávislá, kulturně politická revue PROSTOR vycházet (od čísla 10) v soukromém nakladatelství a vydavatelství Aleše Lederera, který jakožto vydavatel rovněž řídil redakční kruh časopisu, jehož členy byli Rudolf Starý (pozdější šéfredaktor), Jan Vávra, Josef Kroutvor, Milan Hanuš (pozdější výkonný redaktor) a Stanislava Přádná.
V jednotlivých tematických číslech revue PROSTOR se objevovaly esejistické texty zrcadlící proměnu společenské, politické, kulturní i psychologické atmosféry doby. Vedle předních domácích autorů uváděla revue především významné představitele duchovních proudů hlásících se k západní kulturní tradici (C.G.Jung, F.A.von Hayek, R.Scruton).