 |
|
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
 |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
Jdeme dál! aneb Interview s Dvojníkem
Milan Hanuš
"A pro koho ten časopis vlastně děláš", ptá se s vrozenou přímostí můj nerozlučný společník. "Pro hledající. A nedělám ho sám." Dvojník údivem povytáhne obočí: "Hledající ? a kdo to, prosím tě, jsou?" "Takový zvláštní lidský druh, který se baví přemýšlením." "A kde ten druh žije, nebo spíš přežívá? " "V nekonečném prostoru věčných otázek a podmíněných odpovědí." "Pouhý bonmot. Čím se liší od ostatních?" "Vším, protože v tom prostoru přebývá vlastní volbou, a ničím, protože v něm žijí i druzí, ale nevěnují mu náležitou pozornost, takžež" "Takže co?" "To znamená, že se hledající od nehledajících liší dobře vybroušeným štítem reflexe a sebereflexe. Ten jim slouží k tomu, aby se mohli konfrontovat se svým dvojníkem jako já s tebou. A navíc je otevírá novým inspiracím. "A co pořád hledají ti tvoji hledající?" neskrývá Dvojník úsměšek. "To, co je těžko dostupné. Hlubší díl pravdy o sobě a době. Pravdu, která není stavem, ale procesem. Tu, která se rodí v dialogu, v prostoru svobodného myšlení." "Zní to skoro jako fráze. Není v tom nějaká posedlost?" "Ne, je v tom určení. S tímhle instinktem se hledající rodí, a ten je také pudí k cestě." "K cestě kam, probůh?" "Ano, právě tam, ke Zdroji, z něhož můžeme čerpat všichni - jsme jeho součástí. Jsme jedno společenství hledajících." "A dělal bys ten časopis, i kdybys zůstal s hrstkou nejvěrnějších sám? Mělo by to smysl?" zkouší to naposledy můj Dvojník. "Proč kladeš otázky co by kdyby? Ten časopis je cesta - a cesta je cílem všech hledajících, bez ohledu na jejich počet. Pokračujme v ní dál!" Šéfredaktor |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| nahoru |
|
Obsah © Sdružení pro vydávání revue PROSTOR email: prostorevue@gmail.com |