Revue Prostor - prestižní společensko-kulturní čtvrtletník zaměřený na aktuální témata z oblasti kultury, společenského a politického života.

Autor následujícího rozhovoru, kulturní kreativec a publicista Robin Čumpelík (*1981) navštívil v letošním roce San Francisco. Hned v prvním týdnu svého pobytu zamířil do Kalifornského institutu integrálních studií (CIIS), aby se informoval o případném studiu na této univerzitě. Kalifornský institut integrálních studií je akreditovaná vysoká škola, která rozšiřuje hranice tradičních studijních programů a snaží se propojit intelekt a ducha ve službě jednotlivci i společenství (vznikla v roce 1968). Základem tohoto typu vzdělávání je podpora kulturní rozmanitosti, kreativity a spirituálního přístupu k životu. Univerzita nabízí mnoho oborů i veřejných workshopů, v současnosti zde studuje kolem jednoho tisíce čtyř set studentů. V rámci svého pobytu se autor náhodně setkal s absolventkou CIIS, psychoterapeutkou českého původu Veronikou Goldovou, s níž uskutečnil následující rozhovor.

* * *

Čumpelík: Čím je tato škola tzv. nové kultury podle tebe zvláštní a jedinečná?

Goldová: Kalifornský institut integrálních studií vznikl se záměrem spojit tradice Východu a Západu. Pokouší se hledat a vyjadřovat sjednocující vize světa přírody a duchovního světa. Integruje všechny aspekty učení: intelektuální, emoční, intuitivní, somatický, spirituální. Podobně sjednocuje duchovní vhled s praxí. Lidé, které tento typ vzdělávání přitahuje, mají hluboký zájem o současný svět, přírodu, duchovno, sociální spravedlnost a práci na sobě samých.

Čumpelík: Jak jsi vlastně školu objevila? Bylo těžké dostat se sem?

Goldová: Studovala jsem v České republice psychologii a zajímala se o transpersonální psychologii. Na výcviku holotropního dýchání v Austrálii jsem se dozvěděla o Kalifornském institutu integrálních studií a shodou okolností jsem v tu dobu už plánovala tříměsíční pobyt v San Francisku. Po příjezdu do USA a návštěvě školy mi bylo jasné, že studium bude součástí mé životní cesty. Pobyt se ze tří měsíců značně prodloužil, žiji tady už deset let. Opatřit si studijní vízum bylo tehdy náročné, stejně tak financování studia, ale nakonec se všechno povedlo.

Čumpelík: Který obor jsi studovala a proč ses pro něj rozhodla?

Goldová: Vystudovala jsem obor Integrální psychoterapie. Původně jsem chtěla dělat doktorát v oboru Filosofie, kosmologie a vědomí, ale vzhledem k tomu, že jsem neabsolvovala magisterské studium psychologie ve Spojených státech, nebylo by možné po ukončení získat licenci na poskytování psychoterapie. Ale nebyla jsem vázána pouze na zvolený obor, škola podporuje širší zájmy každého studenta a nabízí velké množstvi volitelných předmětů i z jiných oborů.

Čumpelík: Můžeš porovnat studium vysoké školy v České republice se studiem na CIIS?

Goldová: Studium psychologie v České republice bylo zajímavé a mám na něj většinou jen dobré vzpomínky. Studium na CIIS byla však zkušenost, která mi změnila život. Změnila můj pohled na společnost, na sebe sama a ostatní lidi. V CIIS se kladl důraz na sociální rovnoprávnost, na otázky ekologické a politické. Komunita, mezilidské vztahy, vzájemná podpora a porozumění byly součástí studia. Důležitý byl také praktický výcvik: ve školním integrálním terapeutickém centru jsem začala pracovat s klienty, což mě velmi dobře připravilo na mou dnešní práci terapeutky a pomohlo mi zvolit si svou specializaci a svůj terapeutický přístup. Krom toho mi škola přinesla cenné osobní přátelské vztahy. Během studia jsem nalezla svou duchovní cestu a opravdový vnitřní klid.

Čumpelík: Jak prakticky probíhá výuka na CIIS?

Goldová: Semestry jsou zde tři, ten letní je dobrovolný. Většina předmětů se vyučuje tři hodiny týdně, některé dvě hodiny a jiné mají formu víkendového kurzu. Studenti si zapisují většinou tři až čtyři předměty za semestr. Výuka povinných předmětů probíhá ve větších skupinách až po dvaceti studentech, volitelné předměty se realizují v menších skupinách po třech až patnácti studentech. 44 diskuse Semestr začíná víkendovým pobytem v přírodě, který je zaměřený na budování komunity. Během roku škola pořádá různé programy, jako třeba hodiny jógy, koncerty a setkání. Zápočty se většinou neudělují na základě zkoušek nebo testů, ale za účast na přednáškách a v sebezkušenostních cvičeních, případně za odevzdání nějaké písemné práce. Někteří profesoři chtěli, abychom přinesli deník, v němž jsme refl ektovali probírané učivo, někteří chtěli, abychom si zapisovali sny, a v jiných předmětech jsme se zabývali výzkumnými projekty. Obory zaměřené na psychoterapii mají svá terapeutická centra, kde studenti začínají vlastní praxi, což je ohromná výhoda. Centrum pro transpersonální terapii bylo založeno v roce 2007 a já se také podílela na jeho vzniku.

Čumpelík: Studují zde převážně Američané? Jaký je podíl zahraničních studentů?

Goldová: Na škole je v současné době jen šest procent zahraničních studentů. Ovšem hodně studentů má zelenou kartu nebo dvojí občanství, takže podíl lidí narozených mimo USA je daleko vyšší. V mé skupině bylo přibližně třicet procent cizinců.

Čumpelík: Kousek od San Franciska žije známý psychiatr Stanislav Grof. Setkala ses s ním?

Goldová: Stanislav Grof velmi ovlivnil můj život a kariéru. Letos v červenci pan profesor slavil své dvaaosmdesáté narozeniny a pár dní nato jsem se účastnila víkendu holotropního dýchání přímo v budově CIIS. Byl to pro mě silný emocionální zážitek, který představoval jakési uzavření kruhu a refl exi posledních dvaceti let mého života. Výcviky holotropního dýchání jsou rozšířené v mnoha státech USA, ale zejména ve zdejší komunitě je profesor Grof velmi uznávaný.

Čumpelík: V současné době provozuješ poradnu přímo v centru San Franciska. Na co se zaměřuješ, kdo jsou tví klienti a s jakými problémy se nejčastěji setkáváš?

Goldová: Specializuji se na práci s následky stresu, kulturní problematiku a párovou terapii. Můj přístup je integrální terapie, která spojuje psychiku, somatiku a spiritualitu. Mnoho mých klientů ke mně přichází kvůli mému přístupu a výcviku, jiní pro moji otevřenost k duchovním otázkám a další proto, že mám mezinárodní zkušenosti a jsem Češka. Pracuji s lidmi trpícími posttraumatickou stresovou poruchou, dále s páry řešícími problémy s dětmi, sexem nebo nevěrou, ale i s jednotlivci, kteří se třeba až do své čtyřicítky věnovali kariéře a nemají rodinu, často ani partnera.

Čumpelík: V čem vidíš největší problém dnešní doby?

Goldová: Hlavně ve ztrátě kvalitních mezilidských vztahů, které jsou obsedantně nahrazovány virtuální komunikací. Lidská přirozenost spočívá ve spojení s druhými, a ztráta tohoto spojení, ztráta komunity vede ke ztrátě spojení se sebou samým i s duchovním aspektem života. Lidé žijí ve stavu chronického stresu, jejich nervový systém je stále v pohotovosti. Uklidnit se snaží tím, že odškrtávají ze seznamu svých povinností jednu položku za druhou, místo toho, aby hledali opravdový klid a radost.

Čumpelík: Jak se liší z tvého pohledu psychologa americké prostředí od českého?

Goldová: Ve Spojených státech lidé daleko častěji navštěvují psychologa než v České republice. Není to tím, že by měli více problémů, ale prostě nečekají, až jim přerostou přes hlavu, a jdou se poradit zavčas. A to je myslím dobře.

Čumpelík: Přeji hodně terapeutických úspěchů a děkuji za rozhovor.