Revue Prostor - prestižní společensko-kulturní čtvrtletník zaměřený na aktuální témata z oblasti kultury, společenského a politického života.

* * *

Pokud jsme schopni podívat se na současný stav našeho světa s určitým nadhledem a nezaujatostí, možná se skutečně podivíme. Nedávno se na internetu objevila hezká simulace toho, jak by asi mohl vypadat rozhovor mimozemšťana s prvním člověkem, kterého potká. Tento mimozemšťan zkoumá duševní úroveň obyvatel galaxie, a tak dorazí i na naši planetu. Po krátké sérii otázek a odpovědí shrnuje návštěvník to, co se dozvěděl, do několika prostých konstatování: život obyvatel planety určují jakési Vlády, jejichž členové jsou ostatními zvoleni. Tyto Vlády jsou tu proto, aby ostatní nemohli beztrestně krást a vraždit, avšak často se ukazuje, že samotné Vlády bez souhlasu ostatních beztrestně kradou a vraždí. Navíc k tomu používají peníze, které pod pohrůžkou násilí vybírají od ostatních.

My si ale nepotřebujeme modelovat nezaujatý pohled hypotetického mimozemšťana. Docela dobře nám postačí, když se na naši civilizaci podíváme pohledem Indiána, který má to štěstí, že nežije uprostřed civilizace, nýbrž s ostatními Indiány sdílí a pěstuje společnou kulturu. Příslušník civilizace totiž civilizuje svůj vnější životní prostor a stává se občanem jakéhosi státu, zatímco příslušník kultury kultivuje své bytí. Z toho plyne velmi zřetelný a prostý rozdíl v životním přístupu. Když se dnes zeptáme běžného příslušníka euroamerické civilizace, jaký je smysl jeho života, nejspíše upadne do rozpaků. Možná se nás bude ptát, co tím vlastně myslíme. Možná smysl svého života nalézá prostřednictvím svého společenského postavení nebo konta v bance. Možná nám dokonce odpoví, že žádný smysl ve svém bytí nenalézá, protože se na tomto světě ocitl jako výsledek pohlavního spojení svých rodičů - tedy bez vlastního přičinění, a v důsledku toho také bez vlastní odpovědnosti.

Indián nemůže být takovou otázkou vůbec zaskočen, protože ví, že zcela svobodně a z vlastního rozhodnutí vstoupil do "světa stínů", aby posílil svého ducha tím, že se učí rozlišovat mezi Světlem a Stínem. Jakmile je jeho duch dostatečně silný, může se vyrovnat Duchu jako takovému. A zde je třeba si povšimnout, že pojem indián rezonuje s latinským in deos ("v bozích", "mezi bohy"). Tak totiž začali kolumbovští námořníci říkat oněm prostým a šťastným lidem, se kterými se na konci své plavby setkali.

Jelikož dnes žijeme ve světě, který je globalizován, prakticky už neexistují přírodní kultury, které by zůstávaly nezasažené naší civilizační expanzí. Vylučuje to však, aby uprostřed civilizace existovali lidé, kteří prakticky kultivují svého ducha v dialogu s Univerzem - tedy v duchovním smyslu novodobí Indiáni?

Tři typy vědomí
Je zřejmé, že každý jednotlivec disponuje zcela jedinečným a neopakovatelným vědomím, které je projevem jeho předchozího vývoje a současné situace. Obecně však lze říci, že existují zhruba tři typy vědomí. Jelikož je vědomí ve své podstatě vibrující energie, je důležité, na jakou frekvenci je toto vědomí naladěno a jak rezonuje se svým prostředím. Vše nasvědčuje tomu, že vědomí přírodního člověka je vyladěno na vlny typu alfa, což jsou relativně pomalé vlny, jimiž zároveň rezonuje povrch naší Planety. Z toho důvodu je přírodní člověk s Matkou Zemí trvale spojen a jeho vědomí plyne v řečišti jakéhosi meditativního snění. Zdá se, že právě tato frekvence v posledních letech zřetelně narůstá, jak se lze dočíst například na stránkách blogu Nová země, a je tudíž třeba předpokládat, že stejně tak narůstá i frekvence vědomí přírodních lidí.

Civilizovaný člověk pěstuje už tisíce let schopnost své vědomí řídit a koncentrovat podle svého vlastního záměru. Studiem například toltécké filosofie zjišťujeme, že tutéž snahu už tisíce let pěstují také přírodní kultury. Jejich základním předpokladem je ovšem vědomí toho, že hlavní směr je v podstatě vždy určován energií nagual, kterou bychom mohli volně chápat jako Jungovo kolektivní nevědomí. Nagual je jako řeka unášející kánoi a lidské vědomí je jako pasažér se svým pádlem. Civilizovaný Evropan však zejména v posledních dvou tisících letech dalekosáhle upevnil duševní komplex, který pro zjednodušení nazýváme ego, čímž se zdánlivě vymanil z převahy moci kolektivního nevědomí. Navíc ke komplexu ega zaujal zvláštní, až nábožný vztah daný tím, že tento komplex je jakousi "redukcí" archetypu Bytostného já (jak o tom píše C. G. Jung v Aionu), což je archetyp fakticky odpovídající Univerzu - tedy propojení a spojení veškerých aspektů (verzí) Skutečnosti. Díky této redukci a identifikaci mohlo v průběhu času dojít k tomu, že archetyp Bytostného já byl prakticky vytěsněn a nahrazen komplexem ega. Dokud ještě tento komplex netvořil základní dominantu vědomí civilizovaného člověka, mohl být přínosem - člověk mohl stále zdatněji určovat směr svého vědomí, stával se tedy v tomto smyslu více samostatným. A především navýšil vibraci svého vědomí do roviny beta, což je frekvence, jíž rezonuje zemské jádro. Lze říci, že v tomto případě jde o stadium, ve kterém náš uměle vytvořený komplex ega může plnit funkci jakéhosi duševního nástroje. Jinak řečeno: to, co pro Univerzum může znamenat Člověk (čelo věků), může pro lidské vědomí znamenat ego, pokud k němu přistupujeme náležitým způsobem. Samotný Jung ke konci svého života prohlásil, že on se nestává svým egem, ale spíše se jeho ego stává jím. To je adekvátní postoj, který by jistě nepřivodil kolektivně pociťovanou krizi vědomí.

V průběhu staletí se ovšem stalo něco jiného. Pod povrchem naší kultury, která se čím dál víc stávala pouhou civilizací, jako by si ego pozvolna upevňovalo pozice, až prostřednictvím revolucí 18. a 19. století (Velká francouzská revoluce se svým zcela svévolným kalendářem a šílenou bohyní Rozumu, průmyslová revoluce s její narůstající bezcitností atd.) definitivně stvrdilo svou nadvládu nad lidským vědomím. Byly téměř zcela opouštěny či násilně potlačovány také ony směry vývoje lidského vědomí, jakými jsou například alchymie či hermetismus, které vždy účinně kompenzovaly psychickou a intelektuální jednostrannost vázanou na ego. Taková situace velmi připomíná jev, který zná každý terapeut, totiž skrytý vývoj a manifestní propuknutí psychózy. Ostatně je to také období, ve kterém jako by začínaly opravdové Foucaultovy Dějiny šílenství. Navíc vědomí, vázané na komplex ega, navyšovalo svou vibraci, takže dnes není žádnou výjimkou vědomí typu gama, které je svou povahou zrychlené, odtržené od přítomného okamžiku, a tím také od Skutečnosti - je tedy neurotické až psychotické.

Pokud bychom se tedy na naši současnou situaci podívali očima přírodního člověka, musíme konstatovat, že jsme neztratili jen svobodu. Ztrácíme přirozený liberalismus, který je charakteristický pro každou přírodní kulturu. Ztrácíme přirozené ticho, které přírodnímu člověku může napomoci dosáhnout stavu koncentrace - tedy ticha vnitřního. Ztrácíme původní čistotu vody, vzduchu a ztrácíme svou přirozenou životaschopnost. A v neposlední řadě přicházíme o svou radost. Ztrácíme také přirozenou etiku, kterou přírodnímu člověku přináší vědomí, že je stále in deos. Místo toho se měníme v zoufalé bytosti naplněné strachem. Jakýsi chvilkový únik nám poskytuje pohodlí, zábava a opojení - tedy zamlžení vědomí.

Máme ještě šanci
Z tohoto pohledu je momentální stadium krize našeho společného vědomí skutečně alarmující, takže se musíme tázat, zda existují nějaké cesty k jejímu překonání. Příroda z tohoto pohledu není sentimentální a existenci, jež pro ni ztratila smysl, prostě ukončí tím, že dále nepodpoří její životaschopnost. Jelikož katastrofických scénářů ukončení naší společné existence na této planetě je víc než dost, zaměřme se raději na možnosti, které se v dějinách ukazují jako cesty k překonání krize.
První skutečně vážnou krizí, která je zároveň také zdokumentována, je občanská válka ve starém Egyptě. Tato válka trvala velmi dlouho a fakticky ukončila období, které egyptologové nazývají Stará říše. Její příčinou byla jednostrannost výhod vládnoucích vrstev - chápání faraona jako vtěleného boha s jeho všemohoucností, což je nárok, kterému žádná lidská bytost nemůže dostát. Jelikož moc korumpuje a absolutní moc korumpuje absolutně, nevyhnutelně došlo k tomu, že podmínky, ve kterých žili ostatní lidé, se staly nesnesitelnými. Zajímavý je písemně zaznamenaný průběh této krize. V první fázi je možno pozorovat pouze nářek - proč to bohové dopustili? Ovšem ve druhé fázi už dochází k pojmenování problému - faraon je Bůh, a daří-li se nám zle, musel tento Bůh selhat. Ve třetí fázi samotný faraon nabádá svého nástupce, aby nejednal jako on. Jednoduše řečeno, z původní fáze, v níž jako by neexistoval nositel odpovědnosti, se přechází do fáze refl exe a nakonec seberefl exe. Po překonání této krize následovalo období renesance lidských a společenských hodnot.

Jestliže tedy budeme i se svým okleštěným a jednostranným vědomím schopni refl exe a následné seberefl exe, můžeme snad doufat, že tuto krizi vědomí překonáme, a dokonce snad dospějeme k vědomí, které bude otevřenější a více se přiblíží povaze Univerza. A právě v tomto procesu se ukazují změněné stavy vědomí jako nesmírně přínosné. Nejde momentálně o to, jakými cestami se dochází ke změněnému stavu vědomí, protože těch cest je celá řada. Může to být živý sen, stejně jako silná únava, hluboká meditace nebo psychedelická látka. Také nějaké setkání, rozhovor, otevření se neznámé, dosud skryté možnosti, stejně jako delší půst, pobyt ve tmě nebo samota - psychologicky řečeno senzorická deprivace.

Pokud tedy hledáme společného jmenovatele, jehož prostřednictvím může dojít ke změněnému stavu vědomí, je jím v každém případě uvolnění pevných hranic běžného vědomí, jelikož toto vědomí svou "světelností" vše ostatní zakryje. Stejně jako když nejsou za denního světla vidět hvězdy, mohli bychom se domnívat, že na obloze je jen Slunce. Když ovšem Slunce z oblohy ustoupí, ukáže se, že ostatní hvězdy jsou tam také. A v tom právě spočívá největší význam změněných stavů vědomí a jejich iniciační charakter. Umožňují totiž našemu vědomí, aby navštívilo ony zapomenuté nebo dosud neobjevené oblasti a souvislosti. A zejména ukazují, že vědomí a nevědomí nejsou oddělené entity. Jakmile se naše vědomí uvolní a rozšíří, objevujeme cosi, co Jung nazval transcendentní funkcí - tedy jakýsi most, po kterém obsahy nevědomí plynou do vědomí a naopak. Tento most, jehož prostřednictvím Bohové navštěvují lidi a lidé naopak Bohy, tu existoval odnepaměti, o čemž svědčí mytologické obrazy z nejrůznějších oblastí i věků. Moderní hlubinná psychologie však ukazuje, že transcendentní funkce je přístupná prakticky každému, a je dokonce záhodno, abychom ji ve vlastním zájmu začali užívat, i kdybychom ji měli chápat "jen" jako intuici. Potom totiž můžeme znovu začít vidět a prožívat svět jako Univerzum, tedy živoucí souvislost jednotlivých aspektů, z nichž žádný není a nemůže být nepatřičný. Pokud je naším současným paradigmatem jednostranné prosazování racionality s katastrofálně iracionálními důsledky, potom je možná oním novým paradigmatem mnohostranné uvolnění iracionality s konstruktivně racionálními důsledky. A stejně jako se člověk, který vlastním poznáním překonal psychózu, de facto proměňuje v kvalitativně jinou bytost a není již ohrožován pádem zpět, může se lidstvo proměněné překonanou krizí bez obav vydat na cestu k realizaci vlastního Božství. A jestliže společenským paradigmatem zanikajícího světa je kolektivní odpovědnost, díky které stát jako Velký anonymus odebírá jednotlivci jeho osobní odpovědnost (ale docela klidně jej zcela osobně potrestá), pak novým paradigmatem může být osobní odpovědnost vůči Univerzu, nikoli vůči nějakému vykonstruovanému systému, který je spíše neřádem než řádem. Jak to krásně řekl Eckhart Tolle: "Jediné, za co můžeme být opravdu odpovědní, je stav našeho vědomí."

Zároveň můžeme pozorovat, že i přírodní vědy překonávají hranice pouhé racionality a díky stále dokonalejším přístrojům dospívají de facto k mystickým vhledům dosvědčujícím existenci jiného vědomí. To by samozřejmě v budoucnosti mohlo přiblížit vědu, umění i ryze praktickou duchovní činnost, takže náš svět by mohl pozvolna opouštět bezduché, ohlušující a vražedné technologie. Místo nich bychom snad zase mohli prožívat a tvořit svůj život v souladu s Univerzem. Jestliže tedy začínáme být schopni naslouchat Univerzu jako jeho partneři, můžeme si být jisti, že se do naší existence vrací Smysl, Duch a život, což jsou synonyma.

Příklad na závěr
Po těchto velkých obrazech a slovech bych rád připojil čistě praktický příklad, který ukazuje, jak prostý jedinec může proměnit své vědomí, a tím překonat jeho krizi. Jeden muž středního věku navštívil pracovně Ameriku - tedy zemi, již civilizovaní křesťané násilím odebrali původním obyvatelům, kteří se navíc ani nepovažovali za její vlastníky. Uprostřed kasin, rozbujelých technologií zábavy a opojení začala intuice tohoto muže zpracovávat také vjemy, které jeho racionalita potlačovala. To se následně projevilo v tom, že k němu poprvé v životě začal promlouvat vnitřní hlas s velmi prostým poselstvím: "Staň se Indiánem!" Mužova racionalita - už tak těžce zkoušená tím, že zažíval cosi, co patří do učebnic psychiatrie - nehodlala vyklidit svou pozici jen tak bez odporu. Proto se muž nejprve pokoušel onen hlas ignorovat. To bylo ještě možné uprostřed denních aktivit, nikoli však v tichu a samotě. Nakonec mužovo ego kapitulovalo a zeptalo se: "Jak se mohu stát Indiánem?" Odpověď přišla okamžitě: "Řekni sám sobě: Jsem Indián." Ještě nějakou dobu se muž pokoušel udržet převahu racionálního stanoviska, ale nakonec sám sobě řekl: "Jsem Indián."

Později sám o tomto okamžiku prohlásil, že změnil jeho život. Samozřejmě, vždyť je to zavržení iniciace, návrat k sobě samému a k vlastní podstatě. Překonání krize jednostrannosti vlastního vědomí. Neokázalý, ale skutečný vnitřní krok. Přijetí odpovědnosti za vlastní existenci. Opuštění bezduchého přežívání. Pokud budeme v sobě nacházet odvahu k podobným krokům, nemusíme se dalšího vývoje nijak obávat.

Takže prostě řečeno: naše budoucnost je buď indiánská, nebo žádná. Ale může vůbec existovat něco jako žádná budoucnost? Takže naše budoucnost je indiánská a její forma záleží na naší ochotě uvědomit si a překonat současnou krizi vědomí.