|
Zbankrotujme se ctí!
Milan Hanuš
Chcete se projet po síti s pestrou nabídkou nových modelů půjček, hypoték a úvěrů - směr konzumní ráj - a vrátit se s uvedením vašeho jména či firmy v centrálním registru dlužníků - směr exekutorské peklo? Jak libo, ale je zde ještě důstojná alternativa. Najdete ji na adrese www.osobni-bankroty.cz: "Osobní bankrot je jediná šance na život bez dluhů. Neodkládejte své rozhodnutí!" Tak zní kategorický imperativ nové doby dluhové. Je pravděpodobné, že jsem na internetu přehlédl analogickou výzvu i ke kolektivnímu bankrotu, která zřejmě končí v podobném stylu: "Neodkládejme naše globální selhání ani o den!" Nevěřím totiž, že by se s touto eventualitou nepočítalo. Zvláště v situaci, kdy mnozí z ekonomů poctivě přiznávají, že žádné stoprocentní recepty na překonání krize neexistují, dodávajíce, že globální ani národní ekonomiku, která "jede na nebezpečném zvířeti dluhů a úroků", není možné zkrotit (Tomáš Sedláček). Co však je v našich silách, je otevřené a poctivé pojmenování dluhů, vin i našich splátek - včetně všech důsledků ekonomické i civilizační zdluženosti a jejích skrytých příčin. Přiznání toho, že zdánlivě morálně neutrální potřeba neustálého růstu, spotřeby a prosperity nás přivedla k utahující se dluhové oprátce, jež se stala vážnou hrozbou a morálním problémem. Nedosahujeme svého blahobytu na něčí úkor? - Na úkor těch méně bohatých a ještě více zadlužených, na úkor našich dětí a vnuků, blízké i vzdálené budoucnosti? Právě takovému přiznání, kdy nás chybný vzorec života a celkově špatné "nastavení" (nejen ekonomiky) přivedlo do stavu neschopnosti splácet své dluhy, se v ekonomické řeči říká bankrot. Je zajímavé, že i zbankrotovat se dá dvojím způsobem, jak nás o tom poučuje novozákonní podobenství o nemilosrdném služebníkovi (Mt 18, 23-35). Své dluhy i viny (na prvním místě hřích ne ustálého růstu chamtivosti a nenasytného konzumerismu) můžeme doznat, vyvodit z nich důsledky a s náležitou pokorou začít hledat možnost účinné nápravy. Anebo můžeme dál strkat hlavu do písku, trvat na svém "vysokém životním standardu" a nemilosrdně ždímat peníze na stále rostoucí spotřebu. Jestliže tedy přijmeme onen kategorický imperativ současné doby dluhové - bankrot jako jediná šance bez dluhů -, pak je nasnadě otázka: Dokážeme to se ctí? Osvobodíme se z "chomoutu úvěrového a úrokového otroctví" (Lubomír Mlčoch), anebo se jím necháme usmýkat? Šéfredaktor |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
nahoru |
Obsah © Sdružení pro vydávání revue PROSTOR email: prostorevue@gmail.com |
Původně samizdatový časopis PROSTOR, u jehož zrodu stáli Aleš Lederer, Jan Štern, Jan Vávra a Jiří Hapala, vznikl v červnu v roce 1982. V samizdatové, "zakonspirované" podobě vycházel až do roku 1989, celkem 12 čísel (kvůli hrozbě prozrazení a zákazu používali autoři i přispěvatelé pseudonymy).
Od roku 1990 začala nezávislá, kulturně politická revue PROSTOR vycházet (od čísla 10) v soukromém nakladatelství a vydavatelství Aleše Lederera, který jakožto vydavatel rovněž řídil redakční kruh časopisu, jehož členy byli Rudolf Starý (pozdější šéfredaktor), Jan Vávra, Josef Kroutvor, Milan Hanuš (pozdější výkonný redaktor) a Stanislava Přádná.
V jednotlivých tematických číslech revue PROSTOR se objevovaly esejistické texty zrcadlící proměnu společenské, politické, kulturní i psychologické atmosféry doby. Vedle předních domácích autorů uváděla revue především významné představitele duchovních proudů hlásících se k západní kulturní tradici (C.G.Jung, F.A.von Hayek, R.Scruton).