Revue Prostor - prestižní společensko-kulturní čtvrtletník zaměřený na aktuální témata z oblasti kultury, společenského a politického života.

Předchozí čísla
Modrá čísla je možno si stáhnout
2014 : 103/104 102 101
2013 : 100 99 97-98
2012 : 95/96 93/94
2011 : 92 90/91 89
2010 : 87/88 86 85
2009 : 84 83 81/82
2008 : 80 79 77/78
2007 : 76 75 73/74
2006 : 72 71 69/70
2005 : 67/68 65/66
2004 : 63/64 61/62
2003 : 60 58/59 57
2002 : 55/56 54 53
2001 : 52 51 49/50
2000 : 47/48 45/46
1999 : 43/44 42 41
1998 : 39/40 38 37
1997 : 36 35 34 33
1996 : 32 31

bibliografie 55
bibliografie 43
bibliografie 18
 
Vyhledávání:



Naše kolektivní probuzení a politika vědomí
Duane Elgin

Výzvy dneška jsou tak obrovské, že vyžadují víc než jen osobní probuzení. Vyzývají nás ke kolektivnímu probuzení - jakožto společností, národů i lidstva jako druhu. Naše generace je konfrontována s postupující změnou světového klimatu, s enormním nárůstem lidské populace žijící v gigantických městech, s vyčerpáváním životně důležitých zdrojů jako je pitná voda a levná ropa, s masivním a rychlým vymíráním živočišných a rostlinných druhů všude po celém světě i s rostoucími nerovnostmi mezi bohatými a chudými, které se zvláště s nástupem komunikační revoluce a s rozšiřováním zbraní hromadného ničení staly tvrdou realitou. Uvažujeme-li pouze nad tímto omezeným seznamem problémů, je zřejmé, že pokud chceme vytvořit udržitelnou budoucnost, musí se lidská rodina probudit a začít s hlubokými změnami ve způsobu našeho života, naší spotřebě, práci i vzájemných vztazích.

Jaká je však povaha onoho "kolektivního probuzení", které je tak nezbytné pro naši budoucnost? Někteří lidé to možná chápou jako kolektivní mystickou zkušenost, jež magicky vyburcuje náš smysl pro spojení a pro soucit se vším životem. Já ale vnímám naše probuzení v daleko praktičtějších a přístupnějších souvislostech. Společným tématem spirituálních tradic celého světa, stejně jako psychoterapie, je to, že onen první krok k probuzení spočívá jednoduše ve schopnosti vidět "to, co je". Jinými slovy začínáme být objektivními svědky či nestrannými pozorovateli, kteří jsou schopní rozpoznat pravdu o své aktuální situaci. Poctivá reflexe a nestranné svědectví jsou základem pro individuální i kolektivní probuzení.

Zmobilizujeme-li naši schopnost reflexivního vědomí, můžeme se stát činiteli své vlastní evoluce, a to nejen na osobní, ale i na společenské rovině. Když jsme v demokracii informováni jakožto jednotliví občané, pak "víme". Pokud však vzájemně mezi sebou jako občané komunikujeme a společně o sobě uvažujeme - a tímto způsobem si veřejně osvojujeme a potvrzujeme svůj společně sdílený pocit širšího společenství - tehdy "víme, že víme". V naší nebezpečné a obtížné době globálních změn nestačí civilizacím pouze moudrost. Musí být dvakrát moudřejší díky sociální komunikaci, která plně odhalí naše kolektivní poznání o nás samých. Jakmile bude existovat kapacita pro autentickou sociální reflexi, získáme tím prostředek pro dosažení vzájemného porozumění a shody ohledně vhodných akcí, které by nás mohly vést do pozitivní budoucnosti; k těm pak může dojít rychle a spontánně. Můžeme sami sebe záměrně mobilizovat a každý z nás tak může přispět svým jedinečným nadáním k utváření budoucnosti podporující život.

Televize jako nejslabší i nejsilnější článek

Jak tedy mnohamiliónový národ může společně něčemu věnovat pozornost? Kde v moderních civilizacích je možné najít tuto "poznávací schopnost"? Domnívám se, že zejména televize představuje pro moderní společnost v tomto smyslu základní poznávací nástroj. Nicméně prohlásit, že televize je životně důležitá pro fungování reflexivního vědomí v moderní společnosti, by asi pro mnohé bylo pobuřující tvrzení. Televize, kritizovaná kvůli přemíře sexu, byla nazvána "kulturní drogou", "ohromnou pustinou" a ještě horšími názvy. Jak by tedy taková zdánlivě dysfunkční technologie mohla spočívat v samém jádru naší schopnosti sociálního uvědomování a poznávání?

Několik jasných statistik dokládá, jakou moc televize má, pokud jde o ovládání vědomí a vnímání moderní společnosti. Ve Spojených státech devětadevadesát procent všech domácností vlastní televizi, čímž se toto stává jedním z nejběžnějších a nejpoužívanějších prostředků. Průměrný člověk sleduje televizi skoro čtyři hodiny denně a většina lidí získává většinu svých informací o světě z tohoto jediného zdroje. Televize vytváří náš společně sdílený referenční rámec a jestliže se něco v televizi neobjeví, neexistuje to ani v masovém sociálním vědomí a nemůže to mít prakticky žádný dopad. Televize se stala naším sociálním svědkem, sdíleným prostředkem uvědomování si toho, že víme.

Přes tuto schopnost televize probouzet naše kolektivní vědění je zcela jasné, že nám v tomto smyslu neslouží. Televize by mohla být naším primárním sociálním zrcadlem, nicméně dnes slouží reflexi, která je zjednodušená, zkreslená a krátkozraká. Proto se domnívám, že nejvážnější ekologický problém, kterému v současné době lidstvo čelí, se netýká fyzického prostředí, ale elektronického prostředí vytvářeného masovými médii. Abychom mohli vybudovat udržitelnou a solidární budoucnost, musíme překonat kulturní hypnózu konzumerismu, která je denně vytvářena komerční televizí. Pokud televizi dovolíme, aby její program byl utvářen primárně za účelem komerčního zisku, programujeme tím zároveň myšlení celé naší civilizace na evoluční stagnaci a ekologické selhání. Dnes probíhá zkouška naší evoluční zralosti. Naše budoucnost jako živočišného druhu může záviset na nové "politice vědomí", která přivádí masová média k zodpovědnosti, aby byla poctivým svědkem a dospělým partnerem v našem kolektivním probuzení.

nahoru
Obsah © Sdružení pro vydávání revue PROSTOR
email: prostorevue@gmail.com

Původně samizdatový časopis PROSTOR, u jehož zrodu stáli Aleš Lederer, Jan Štern, Jan Vávra a Jiří Hapala, vznikl v červnu v roce 1982. V samizdatové, "zakonspirované" podobě vycházel až do roku 1989, celkem 12 čísel (kvůli hrozbě prozrazení a zákazu používali autoři i přispěvatelé pseudonymy).

Od roku 1990 začala nezávislá, kulturně politická revue PROSTOR vycházet (od čísla 10) v soukromém nakladatelství a vydavatelství Aleše Lederera, který jakožto vydavatel rovněž řídil redakční kruh časopisu, jehož členy byli Rudolf Starý (pozdější šéfredaktor), Jan Vávra, Josef Kroutvor, Milan Hanuš (pozdější výkonný redaktor) a Stanislava Přádná.

V jednotlivých tematických číslech revue PROSTOR se objevovaly esejistické texty zrcadlící proměnu společenské, politické, kulturní i psychologické atmosféry doby. Vedle předních domácích autorů uváděla revue především významné představitele duchovních proudů hlásících se k západní kulturní tradici (C.G.Jung, F.A.von Hayek, R.Scruton).