Revue Prostor - prestižní společensko-kulturní čtvrtletník zaměřený na aktuální témata z oblasti kultury, společenského a politického života.

Jaká je však povaha onoho "kolektivního probuzení", které je tak nezbytné pro naši budoucnost? Někteří lidé to možná chápou jako kolektivní mystickou zkušenost, jež magicky vyburcuje náš smysl pro spojení a pro soucit se vším životem. Já ale vnímám naše probuzení v daleko praktičtějších a přístupnějších souvislostech. Společným tématem spirituálních tradic celého světa, stejně jako psychoterapie, je to, že onen první krok k probuzení spočívá jednoduše ve schopnosti vidět "to, co je". Jinými slovy začínáme být objektivními svědky či nestrannými pozorovateli, kteří jsou schopní rozpoznat pravdu o své aktuální situaci. Poctivá reflexe a nestranné svědectví jsou základem pro individuální i kolektivní probuzení.

Zmobilizujeme-li naši schopnost reflexivního vědomí, můžeme se stát činiteli své vlastní evoluce, a to nejen na osobní, ale i na společenské rovině. Když jsme v demokracii informováni jakožto jednotliví občané, pak "víme". Pokud však vzájemně mezi sebou jako občané komunikujeme a společně o sobě uvažujeme - a tímto způsobem si veřejně osvojujeme a potvrzujeme svůj společně sdílený pocit širšího společenství - tehdy "víme, že víme". V naší nebezpečné a obtížné době globálních změn nestačí civilizacím pouze moudrost. Musí být dvakrát moudřejší díky sociální komunikaci, která plně odhalí naše kolektivní poznání o nás samých. Jakmile bude existovat kapacita pro autentickou sociální reflexi, získáme tím prostředek pro dosažení vzájemného porozumění a shody ohledně vhodných akcí, které by nás mohly vést do pozitivní budoucnosti; k těm pak může dojít rychle a spontánně. Můžeme sami sebe záměrně mobilizovat a každý z nás tak může přispět svým jedinečným nadáním k utváření budoucnosti podporující život.

Televize jako nejslabší i nejsilnější článek

Jak tedy mnohamiliónový národ může společně něčemu věnovat pozornost? Kde v moderních civilizacích je možné najít tuto "poznávací schopnost"? Domnívám se, že zejména televize představuje pro moderní společnost v tomto smyslu základní poznávací nástroj. Nicméně prohlásit, že televize je životně důležitá pro fungování reflexivního vědomí v moderní společnosti, by asi pro mnohé bylo pobuřující tvrzení. Televize, kritizovaná kvůli přemíře sexu, byla nazvána "kulturní drogou", "ohromnou pustinou" a ještě horšími názvy. Jak by tedy taková zdánlivě dysfunkční technologie mohla spočívat v samém jádru naší schopnosti sociálního uvědomování a poznávání?

Několik jasných statistik dokládá, jakou moc televize má, pokud jde o ovládání vědomí a vnímání moderní společnosti. Ve Spojených státech devětadevadesát procent všech domácností vlastní televizi, čímž se toto stává jedním z nejběžnějších a nejpoužívanějších prostředků. Průměrný člověk sleduje televizi skoro čtyři hodiny denně a většina lidí získává většinu svých informací o světě z tohoto jediného zdroje. Televize vytváří náš společně sdílený referenční rámec a jestliže se něco v televizi neobjeví, neexistuje to ani v masovém sociálním vědomí a nemůže to mít prakticky žádný dopad. Televize se stala naším sociálním svědkem, sdíleným prostředkem uvědomování si toho, že víme.

Přes tuto schopnost televize probouzet naše kolektivní vědění je zcela jasné, že nám v tomto smyslu neslouží. Televize by mohla být naším primárním sociálním zrcadlem, nicméně dnes slouží reflexi, která je zjednodušená, zkreslená a krátkozraká. Proto se domnívám, že nejvážnější ekologický problém, kterému v současné době lidstvo čelí, se netýká fyzického prostředí, ale elektronického prostředí vytvářeného masovými médii. Abychom mohli vybudovat udržitelnou a solidární budoucnost, musíme překonat kulturní hypnózu konzumerismu, která je denně vytvářena komerční televizí. Pokud televizi dovolíme, aby její program byl utvářen primárně za účelem komerčního zisku, programujeme tím zároveň myšlení celé naší civilizace na evoluční stagnaci a ekologické selhání. Dnes probíhá zkouška naší evoluční zralosti. Naše budoucnost jako živočišného druhu může záviset na nové "politice vědomí", která přivádí masová média k zodpovědnosti, aby byla poctivým svědkem a dospělým partnerem v našem kolektivním probuzení.