Revue Prostor - prestižní společensko-kulturní čtvrtletník zaměřený na aktuální témata z oblasti kultury, společenského a politického života.

Připomíná mi kartu Kolo štěstí nazývanou též Kolo osudu z mytického tarotu. Jsou na ní vyobrazeny tři Moiry, řecké bohyně osudu, které tkají nit života a sledují nebohé smrtelníky připoutané k mocnému kolu: jeden leží pod ním, je kolem drcen, druhý stahován dolů, třetí vytahován vzhůru a čtvrtý sedí šťastně na něm. Kolo symbolizuje rytmický cyklus změn, z něhož není úniku, a běda těm, co ztratili vnímavost pro jeho pohyb. Ocitnou se drceni v jeho žernovech na způsob toho ležícího nebožáka.

Zdánlivě nehybné kolo osudu se začíná roztáčet v době krize, kdy není kam utéct, protože sklízíme, co jsme zaseli, kdy se slepé uličky ukazují jako skutečně slepé, kdy padají masky, které zakrývaly pravdu o nás samých. Padají ale také šupiny z očí. V tom je příležitost k hlubšímu sebeuvědomění, k hledání onoho poznání, které je těžko dostupné, ale nezbytně nutné. Když se kolo osudu pohne, pak musíme dát průchod změně a přistoupit k životu s vědomím, že z bludného kruhu je třeba vykročit. Jinak?

žernovem naší krize můžeme být vláčeni a drceni, anebo vytaženi vzhůru, podobně jako ten šťastlivec na kartě Kolo štěstí. Co rozhoduje, v čem je naše svoboda? Budeme se dál křečovitě držet přežilých postojů, zdánlivě osvědčených řešení, starých modelů myšlení, anebo dáme šanci kreativním přístupům směřujícím k transformační proměně? Je potěšitelné zjištění, že takové přístupy existují a připravují půdu pro to, abychom se dostali svým vědomím výš - nikoliv pod kola osudu, ale naopak na počátek nového vývojového cyklu.

Když jsem se vydal v čase jarní rovnodennosti, v den, kdy začíná nový astrologický rok 2010, na pražskou Kampu, přistoupil jsem k obrovskému mlýnskému kolu na Čertovce blíž. Abych se o jeho pohybu přesvědčil na vlastní oči. Co myslíte, točilo se?