Revue Prostor - prestižní společensko-kulturní čtvrtletník zaměřený na aktuální témata z oblasti kultury, společenského a politického života.

* * *

Hledání způsobů, jak propojit dva zdánlivě neslučitelné světy - vědu a spiritualitu -, považuji za svoje důležité poslání po mnoho let. Věda a spiritualita jsou totiž ve své podstatě jednotou. Jenomže věda o sobě zatím neví, že je jenom vlnou na vesmírném oceánu ducha. A tak se stále s mnoha dalšími vědci pokoušíme hledat nejrůznější cesty směřující k tomu, aby vědy o životě - zejména fyziologie a biomedicína - překročily hranice svého uměle vytvořeného světa a přijaly do svého zkoumání i duchovní dimenze lidské bytosti. Pokud se tak stane, povede to zákonitě ke změně současného vědeckého paradigmatu. Bez takové změny můžeme o mostech mezi vědou a spiritualitou pouze teoreticky spekulovat, avšak v reálném čase se jejich stavby nedočkáme.

Nůžky se rozevírají?

Každý trochu duchovně zaměřený vědec totiž ví, že řeči o spiritualitě, duši a duchovních hodnotách jsou mezi kolegy na jeho pracovišti zcela nepatřičné. V lepším případě nás kolegové přestanou poslouchat, v tom horším nás vyřadí z množiny solidních vědců. Všemocné zaklínadlo v podobě byť blíže nedefi novaného vědeckého paradigmatu, které ctí a uznává veškerá vědecká komunita a všechny redakční rady impaktovaných biomedicínských časopisů, hned na začátku vyřadí z oblasti hodné vědeckého zájmu všechno, co by snad nějak souviselo s lidskou duší ve spirituálním smyslu. Nad našimi výsledky si nikdo neklade otázku, zda jsou dobré pro člověka nebo zda nás k tomuto bádání vedla láska či soucit s nemocnými. City, emoce a víra v jakési neviditelné síly (energie), nebo dokonce neviditelné bytosti nepatří do laboratoře ani na stránky vědeckých publikací.

Podle paradigmatu novodobé biomedicíny totiž nic takového neexistuje. Člověk je entita hmotná, ostře oddělená od ostatních lidí i zvířat, stromů, květin a kamení okolo něho. Ani dnešní psychiatrie se nezabývá lidskou duší ve spirituálním slova smyslu, natož pak nějakým duchem, vlivem planet či kosmickým vědomím. Ostatně, za použití posledního termínu jsem byla v přednáškách fyziologie člověka potrestána disciplinární komisí a tehdejší děkan Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy mě písemně varoval, že při dalším šíření podobných názorů se mnou rozváže (po čtyřiceti letech) pracovní poměr. Tento příklad uvádím pouze proto, abych stručně doložila, že vše, co je, nebo alespoň vypadá, že je transcendentální, ezoterické či mystické, je komunitou pravých vědců považováno za pavědu, podvod, v lepším případě za hloupost a primitivismus šiřitelů a zastánců podobných nesmyslů.

A přece zase jiní vědci, roztroušení po celém světě, nejenom upozorňují, ale přímo bijí na poplach svým varováním před tím, že rozpad a zanedbávání lidské duše představuje pro současnou lidskou civilizaci největší a nejzávažnější problém. Mnozí badatelé se shodují v tom, že nastává a urychluje se proces psychospirituální transformace lidstva. Zdá se, že jsme všichni účastníky dramatického závodu o čas, který v dějinách lidstva nemá obdoby. V sázce není nic menšího než budoucnost lidstva a osud života na naší planetě. Při hledání východisek ze současného stavu světa upozorňují mnozí fi losofové, že strach z bídy a nedostatku vystřídal v rozvinutých zemích strach z nedostatku smyslu a nedostatku morálních hodnot. Je stále více zjevné, že pokračování v současném stylu a pojetí života může vést k zániku moderní civilizace a dokonce i lidského druhu.

Americká novinářka Patricia Aburdene píše ve své knize, bestselleru Megatrendy 2010. Vzrůst vědomého kapitalismu, že požadavek spirituality je nejvýznamnější megatrend naší éry. Píše také o tom, že rozvoji vědomého kapitalismu pomůže propojení spirituality a byznysu, ducha a práce, vědomí toho, že konání dobra přináší prospěch všem. Na začátku třetího tisíciletí si uvědomuje mnoho lidí na celém světě, že kvůli nebezpečí, ve kterém se všichni společně nacházíme, je životně důležité, abychom již déle nepovažovali duchovní rozvoj člověka za záležitosti církve nebo náboženství, za "šarlatánství či pavědu", ale za podmínku nutnou k přežití naší civilizace. A tak, ve snaze pohnout i vědce k účasti na tomto procesu, mnozí z nás volají po změně vědeckého paradigmatu, která by umožnila zahrnout do vědeckého bádání i problémy z "druhého břehu", lidskou bytost v její komplexní a celistvé podobě.

U nás se podobné úvahy mohou objevit občas v určitých duchovně zaměřených časopisech, které na svých pracovištích musejí vědci schovávat asi jako dříve literaturu z disentu. Veřejně jejich autory oceňuje svou cenou pouze občanské sdružení Sisyfos v podobě Bludných Balvanů nebo nadace VIZE 97. Zatímco členové klubu Sisyfos se snaží nemilosrdně označit a zesměšnit vše, co podle jejich vidění světa do společenství rozumných a vzdělaných lidí nepatří, postoj nadace VIZE 97 je zaměřen k vyhledávání toho, "co míří do budoucna, co má nějaký vzdálenější horizont, co se třeba nezhodnotí okamžitě, ale postupně". Václav Havel dále vysvětluje: "Cenu, která je složena z diplomu a pamětní ozdoby v podobě berly sv. Vojtěcha, dostává člověk, který svým dílem významně rozšířil lidský obzor, poukázal na méně známé jevy a souvislosti, napomohl včlenit výsledky vědy do obecné kultury a prohloubil alternativy lidského pohledu na svět, kosmos a základní otázky bytí."

O tom, že nůžky "tvrdé" vědy a spirituality se rozevírají, svědčí i fakt, že celoživotní dílo profesora psychiatrie českého původu Stanislava Grofa bylo v minulých letech oceněno jak nadací VIZE 97 (2007), tak jubilejním Diamantovým Bludným Arcibalvanem (2007) spolku Sysifos. Grofovo dílo nás provokuje k obdivu, vědeckou obec však ke značné skepsi a pochybám. Jestliže se ohlédneme zpět do historie, pak zjistíme, že takový je osud těch, kteří přinášejí změnu vžitých názorů a pravidel. Dnes již všeobecně známým příkladem jsou osudy těch, kteří lidstvo učili, že Země není plochá, ale kulatá, a ještě k tomu se otáčí okolo Slunce. Grof zkoumal psychiku a projevy lidského vědomí u desítek tisíců osob různého věku i etnické příslušnosti. Spolupracoval s desítkami vědců nejrůznějších oborů, s představiteli kultury, duchovního života i politiky. Napsal sedmnáct knih, přeložených do mnoha jazyků (viz www.stanislavgrof.com/index); osm z nich bylo přeloženo do češtiny a vydáno u nás. Jeho poslední knížka, která byla vydána v českém překladu v knihovně ceny nadace VIZE 97 s názvem Nové perspektivy v psychiatrii a psychologii, shrnuje velmi přehledně jak vývoj Grofova bádání, tak jeho hlavní závěry. Považuji za velmi výmluvné názvy některých kapitol, které ukazují na široký význam a přínos práce Stanislava Grofa: Porozumění a léčba spirituálních krizí, Kořeny lidského násilí a chamtivosti, Současná globální krize a budoucnost lidstva, Psychologie budoucnosti (jako ukázka Grofova díla může posloužit stať Na podporu teorie ákašického pole, kterou přinášíme v tomto dvojčísle revue PROSTOR, na str. 139 - pozn. red.).

. . . a břehy se přibližují

Cenou nadace VIZE 97 bylo před několika lety (1999) oceněno také dílo amerického neurochirurga a neurofyziologa, badatele Karla Pribrama. I on má české kořeny - jeho dědeček byl ředitelem banky, ve které pracoval Franz Kafka. Pribram a britský profesor teoretické fyziky David Bohm vytvořili velmi odvážnou teorii, která může vysvětlovat racionálně, logicky a vědecky souvislost jedné lidské bytosti s celým světem a která umožňuje říci, že člověk je přirozenou bytostí transcendence. Jejich holonomická koncepce mozku je matematicky a teoreticky založená na objevu hologramu a na Pribramových pokusech i klinických pozorováních. Na začátku třetího tisíciletí pouze doufáme, že Pribramův objev pronikne do biomedicíny, a otevře tak možnost pohlížet poněkud jinak na člověka, na jeho myšlení, učení, schopnost komunikovat a vytvářet sociální vztahy. To pak už nebudeme považovat naše myšlenky za výsledky elektrických a biochemických změn v síti neuronů, ale budeme se pomalu a postupně blížit k poznání toho, že člověk v sobě obsahuje veškerou zákonitost světa, všechna světová tajemství.

Kolik vědeckých objevů musí ještě přijít, abychom byli ochotni přijmout moudrost Kristova učení v podobě jeho jednoduchých výroků, jako je například známé: "Hledejte království nebeské a vše ostatní vám bude přidáno." Také Jan Amos Komenský nám zanechal své známé poselství: "Všichni na jednom jevišti velikého světa stojíme, a cokoliv se tu koná, všech se týče."

Zatímco vědci tedy lavírují na hranici hledání "vědeckých zdůvodnění" svých celostních přístupů k lidské bytosti, skutečně velcí politici se nerozpakují podobné myšlenky sdělovat veřejně. škoda že proslov našeho prezidenta Václava Havla, který přednesl v roce 1990 v Kongresu USA, se nestal povinnou četbou pro každého poslance, senátora, ministra i každého občana naší republiky. Uvádím jenom malou ukázku z Havlových myžlenek: "Bez globální revoluce ve sféře lidského vědomí se nezmění nic k lepšímu ani ve sféře lidského bytí a cesta tohoto světa ke katastrofě bude neodvratná" Stále ještě nejsme schopni pochopit, že jedinou skutečnou páteří našeho konání - má-li být mravné - je odpovědnost. Odpovědnost k něčemu vyššímu, než je má rodina, můj podnik, má země, můj prospěch. Odpovědnost k řádu bytí, do něhož se všechno naše konání nesmazatelně zapisuje a kde se teprve a jen tam spravedlivě zhodnocuje."

Problémy morálky a zanedbávání etických hodnot v životě současné společnosti se objevily i v diskusi kandidátů na prezidenta USA. Na shromáždění v obrovském evangelickém kostele Saddleback v kalifornském městě Lake Forest v srpnu 2008 řekl republikánský kandidát John McCain: "Největším morálním selháním Ameriky bylo během celé naší existence asi to, že jsme se nevěnovali vyšším věcem, než je náš vlastní zájem." Demokratický kandidát Barack Obama označil za nejvýraznější morální selhání Američanů to, že si stále nevzali "základní ponaučení z evangelia podle Matouše, že cokoli uděláš jednomu z těchto mých nejmenších bratří, mně uděláš".

Mohli bychom tedy obráncům čistoty vědy ve sdružení Sisyfos argumentovat tím, že nejenom Grof, Havel, ale i současný prezident USA patří mezi zastánce holonomního paradigmatu, o kterém nás učil Kristus, Jan Hus a Jan Amos Komenský?

Snad se "blýská na časy". Jeden z nejprestižnějších vědeckých časopisů, Nature, začal v letošním roce publikovat sérii esejů, které by měly poodhalovat, jak mění poslední vědecký výzkum naše pochopení toho, co to je být člověkem. Přírodovědný časopis se zabývá názory na vztah náboženství k našemu kolektivnímu chování ve městech, odborníci posuzují dopad objevů v psychologii, antropologii, genetice, neurovědách, a dokonce i v teorii her na vývoj současné a budoucí lidské společnosti. Do popředí se dostávají otázky a problémy postavení člověka v jeho společenství, národě, státě, světadílu, ba i na planetě Zemi. Že by to byl dopad mocných čísel roku 2009 i do světa vědy? Věda bez lásky ke všemu živému je totiž nebezpečná.