Revue Prostor - prestižní společensko-kulturní čtvrtletník zaměřený na aktuální témata z oblasti kultury, společenského a politického života.

Zaměňování pojmů poznání a informace je jednou z takových nebezpečných záměn.

V únoru proběhla ve Velké Británii výzkumná akce, která zjišťovala znalosti Britů o vlastních dějinách. Nešlo o kuriozitu, jakou byla kdysi novinová zpráva o tom, že potomek jednoho z vítězů bitvy u Waterloo u zkoušky nevěděl, že mezi vítěznými vojevůdci byl i jeho předek. Tentokrát šlo o statistický přehled. Respondenti měli uvádět, které z předkládaných postav jsou skutečné, a které jsou smyšlené.

Na plátně iluzí.

Podle tohoto výzkumu došlo v době "výbuchu informatické bomby" k něčemu podobnému, co obvykle působí výbuchy bomb. K rozmetání toho, co se zde předtím nacházelo. Je zajímavé sledovat, jak se proměnilo "vědění" v době, kdy jsou informace dostupné tak jako nikdy dosud.

Na tom, že sedmapadesát procent respondentů považovalo krále Richarda Lví srdce za vymyšlenou postavu, není ve věku všelijakých fantasy, polévajících filmová plátna iluzemi, nic tak podivuhodného.

Stejně není nic tak neobyčejného na tom, že za skutečnou postavu považovalo Sherlocka Holmese sedmadvacet procent dotázaných. Velcí autoři dokážou svým postavám vdechnout život někdy překvapivě svěží. Mimochodem o tom, že už dlouho, po celá pokolení, chodí do Baker Street dopisy, adresované tomuto velkému detektivovi, se ví přece také už dávno.

Ale i pro velkého skeptika, a dokonce i pro velkého pesimistu jsou přesto ohromující procenta těch, kteří se mýlí.

Zvlášť pokud by onen skeptik nebo pesimista nevěděl o znalostech (lépe řečeno neznalostech) letošních českých maturantů, na které se bude na jejich školách zřejmě ještě dlouho vzpomínat.

Namátkou: Maturant u zkoušky z dějepisu odpovídá, že na Staroměstském náměstí bylo popraveno sedmadvacet českých pánů. jenže jediný, kterého může jmenovat, je pán ze Lvovic. Ubohý dekadentní básník Jiří Karásek ze Lvovic si nevytrpěl zaživa dost od kritiky, ještě po své smrti musí umírat na popravišti... a k tomu v nepříjemném sedmnáctém století. Tento příklad není jenom žertovnou připomínkou, jde o příklad toho, jak se tma (nezadržitelně? zadržitelně?) rozlévá v českém školství... tma, která proměňuje poznání v té míře, že by dávní pedagogové žasli a žasli.

Starý řád rozmetán?

Doby, kdy se mění archetypy, bývají doby velice nebezpečné a vyžadují velikou citlivost.

Přesto jako by se ony operace vědomí i podvědomí, k jakým nyní dochází, ony operace, které by se měly provádět citlivým laserovým paprskem moudrého poznání, prováděly tupými sekerami pseudoinformací.

Pán ze Lvovic sklání svou šíji pod sekeru mistra popravčího.

Nemůže mít pozorovatel pocit, jako by se ta sekera vznášela nejenom nad jednou vymyšlenou hlavou, jako by se zdvihala, hrozivě pozdvihovala, nad tím poznáním a vzdělaností, které byly tak dlouho obvyklé, samozřejmé, přirozené.

Nejde zde o kuriozitu, jde o jeden kamínek z archetypické mozaiky.

Z oné mozaiky ale nevypadávají jenom jednotlivé kamínky, vypadávají z ní celé plochy. Předpokládal by někdo, že Winston Churchill bude označen třiadvaceti procenty respondentů za vymyšlenou postavu. Postava politika, který žil ještě za života tolika současných lidí. Očekával by někdo, že za vymyšlenou postavu bude považován vysokým počtem respondentů Mahátma Gándhí.

Informatická bomba vybuchla.

Rozmetává starý řád, rozmetává to, co bývalo dříve považováno za samozřejmé.

Češi mají to štěstí, že český národ není ještě do té míry prostoupen těmi (ale kdo ví?), kteří se o kulturu příliš nezajímají, nepřijímají českou kulturu za svou? a proto se nám může zdát takováto statistika pouze směšná, a ne nebezpečná?

Jenomže úpadek povědomí českých školáků o národní minulosti (a v přesahu minulosti tedy i o národní budoucnosti) je také prudký, neomezuje se pouze na repetenty?

Vysokoškolští pedagogové by mohli vyprávět o oněch plochách informací, které se masivně odlupují z mozaiky, jakou tvořil starý řád vědění?

Umění vědět?

Jak velké je to umění?

Lidé si navykají považovat ty, kdo shromáždí informace, za moudré, smývá se rozdíl mezi chytrostí a moudrostí.

Smývá se rozdíl mezi poznáním a informacemi.

Historici často citují příklad onoho starověkého krále, který znal nazpaměť jména svých desetitisíců vojáků, a přitom byl slabomyslný?

Informatická bomba dříve vybuchovala v jednotlivých vědomích, nyní jako by její výbuch rozmetával nejenom vědomí celých národů, jako by rozmetával i jejich podvědomí?

Nesjednocuje se Evropa po tolika stoletích zuřivých válek i duševních šarvátek v této době proto, že teprve nyní došlo k rozmetání jejích jednotlivých "národních informatických systémů"?? Nesjednocuje se právě proto, že informatická bomba rozmetá staré mozaiky vědomí?, nejenom mozaiky navyklých poznání, rozmetává i mozaiky starých identit?

Sjednocovat může nejenom poznání, sjednocovat může i neznalost.

Sjednocovat může nejenom "zaujetí", sjednocovat může paradoxně i lhostejnost.

Kolik manželství drží pohromadě láska?

A kolik jich drží pohromadě zvyk, zlhostejnění?

Kde jsme doma?

Hovoří se o tom, že partnery tolika mladých lidí a dětí, jejich nejbližšími partnery, už nebývají jejich rodiny nebo jejich kamarádi, stávají se jimi počítače?, tedy stává se nejbližším partnerem ten, kdo dodává chladné, lhostejné informace?

Jedna malá holčička na otázku, kde je doma, jestli u rozvedeného tatínka, rozvedené maminky, jedné babičky nebo druhého dědečka, odpověděla po chvíli přemýšlení: "Já jsem doma u počítače"... Změna archetypu domova měnívá vše

Jak se po výbuchu informatické bomby posunul i archetyp domova?

Zbytečné informace připochodovávají, přicházejí vyhánět ty nutné informace

Ty základní.

Vzpomínám na jednoho Čecha, který žil před rokem 1989 dlouho v exilu a po návratu s hrůzou zvěstoval, jak se tam valí lavina nevědomosti, ta lavina, která se skrývá v podobě "přeinformovanosti"?

Víme sice, co nám noviny oznamují o volbách v Tasmánii a o srážce dvou tankerů tam a tam?, jenomže všechno toto jsou vlastně jenom kulisy, kterými informatičtí démoni zakrývají, že existuje cesta k jinému poznání, k vyššímu poznání, k základnímu?

Je nejenom právo na poznání.

Je i právo na to umět se vyhýbat poznání, které je zbytečné, které je ve své podstatě antipoznáním.

Komenský, na něhož se pedagogika stále dovolává, by mohl žasnout nad fantastickými možnostmi, jaké mají nyní žáci a studenti - a na druhé straně by mohl žasnout nad tím, jak nepatrně?, jak často dokonce škodlivě? a jak nesmyslně se někdy oněch úžasných možností využívá?

Vítězství mdlého rozumu?

Komenský usiloval o celost poznání. Jeho moudrý obrys?

V době, kdy v mozaice vědomostí chyběly celé plochy a čekaly na ty, kdo je postupně malými kamínky informací zaplní.

Upozorňoval na souvislost kamínků. Upozorňoval na ty nejdůležitější?

Nyní je mozaika bohatá?

A začínají z ní odpadávat právě ta nejdůležitější místa, ona místa, která jí dávají smysl.

Která jí dávají oprávnění?

Ona místa, která ji scelují?, dávají jí vyšší význam, povyšují chytré shromažďování údajů v moudré nazírání na vlastní životní příběh a na životní příběhy blízkých?

Místa po vypadaných důležitých kamíncích se zamáznou, zamáznou černou barvou?

Nebo se prohlásí, že na jejich místech nic nebylo?

Jako by se lidstvo začínalo stále víc a víc blížit onomu starověkému králi, který znal desetitisíce svých vojáků jmény.

A přitom jeho rozum byl oslabený?

Mdlý.

Znal jména svých vojáků, a přitom nevěděl, jak vybojovat vítězství.

A přece i dnes trvá veliké právo?

Právo bránit se útokům informací? Právo vědět?

Jak velké a vznešené je to právo.

Jak těžké je to umění.

Démoni mohou zakrývat cestu k moudrému a přirozenému poznání nejenom neznalostí, mohou ji zakrývat i pýchou, tou pýchou, kterou v sobě skrývá představa, že pouhé chaoticky sebrané informace stačí k nabytí moudrosti?

Zastaví se úprk tímto neblahým směrem??

Anebo se jednou budou možná vyprávět pohádky: "Byl jednou jeden král, jmenoval se Winston Churchill a ten měl dva syny, Richarda Lví Srdce a Mahátma Gándhího"