Revue Prostor - prestižní společensko-kulturní čtvrtletník zaměřený na aktuální témata z oblasti kultury, společenského a politického života.

Mnozí vůdcové by se o nebezpečí demografického růstu aspoň něco dovtípili, nikoliv však Mao Ce-tung. Ten populační kontrolu zatratil jako jednu z forem kapitalistického spiknutí; vždyť v kvantitě je síla! Když dědicové Maových nesmyslů uspořádali v roce 1982 (právě tehdy jsem poprvé do Číny přijel) nové sčítání, dosud největší v dějinách, došli k úděsné cifře 1,008.175.288 - to je téměř čtvrtina všeho lidstva. Deset let by trvalo, než by všichni Číňané normálním tempem prošli pekingskou branou Nebeského míru. A každou druhou vteřinu se narodí další Číňánek. Navíc se podstatně prodlužuje průměrná délka života. Jak poskytnout dorůstající generaci dost pracovních příležitostí, kde sehnat miliardové fondy na bytovou výstavbu?

Jedno dítě - a dost

K radikálnímu kroku se přistoupilo v roce 1979: Teng Siao-pchingovo politbyro vyhlásilo politiku jednoho dítěte v rodině, se záměrem do sta let zredukovat počet obyvatelstva na sedm set milionů, tedy téměř o jednu třetinu. Metodami méně než ohleduplnými se již zabránilo narození sta milionů dětiček, ovšem s tehdy nepředvídaným dopadem na demografickou strukturou společnosti. Tradičně je totiž dítě mužského pohlaví považováno za hodnotnější než dítě pohlaví ženského, jak napovídá i přísloví: holčička znamená "tisíc uncí zlata", kdežto chlapeček deset tisíc uncí. Ale smíme-li mít jen jedno dítě a narozením holčičky nám hrozí vymření po přeslici, co pak? Zbavit se dítěte nebo manželky odpovědné za manko devíti tisíc uncí zlata - a začít znovu. V čínských novinách se začaly objevovat zprávy o utopených či jinak usmrcených novorozeňatech ženského pohlaví, o tom, že kdosi odložil u dveří stranického sekretariátu pytel s osmi udušenými holčičkami, či o tom, jak manžel zmlátil ženu, která porodila dceru, a dědeček, stranický funkcionář, přihlížel a souhlasil. Čím dál víc těhotných žen začíná naléhat na lékaře, aby zjistil pohlaví plodu, protože se chtějí včas rozhodnout k potratu. Co se stane s dvojčaty a vícerčaty, jak stát potrestá příliš plodnou matku? Prý se jí přiznává polehčující okolnost, tedy žádné drastické zásahy připomínající dilema ve Styronově Sofiině volbě.

Jestliže se podaří restriktivní politiku důkladně prosadit, bude ochuzena nejen rodina, ale i jazyk: pojmy bratr, sestra, bratranec, sestřenice, strýc, teta zmizí také. Vyprávěl mi čínštiny znalý americký kolega příhodu ze své návštěvy Číny: Šli s manželkou, za ruku vedli jednoho potomka, druhého měli na zádech v sedačce. S cupitajícím klučinou se dalo do řečí místní dítě: "To je tvoje maminka? A kdepak je maminka toho druhého chlapečka?"

Ženy - nedostatkové zboží

S redukcí počtu obyvatelstva však chybějí i pracovníci v produktivním věku, kteří by přispívali důchodcům. Někteří pesimisté se začínají obávat, že společnost zestárne dříve, než se jí podaří zbohatnout. Ale nejen to. Po letech praktikování politiky jednoho dítěte se konečně zjistilo, že se sice ušetřilo na oněch třech stech milionech nenarozených dětí, ale nedostává se desítek milionů nevěst pro chlapce. Tento početní zádrhel zrodil dosud neznámou podnikatelskou aktivitu, totiž únosy na objednávku. Probíhají tak, že zájemce o sňatek kontaktuje zprostředkovatele, kteří vyhlédnutou oběť, zpravidla ze vzdálené provincie, unesou a objednateli dodají. Trestní sazba za tuto kriminální činnost byla maximálně pět let, což odpovídá taxe za odcizení dobytčete.

Jinou podivnou praxí, která se následkem restriktivní porodní politiky zavádí, jsou tzv. ghost marriages ("svatby duchů"). Tenhle problém neexistoval v době tuhé komunistické kontroly, která přikazovala kremace všech nebožtíků. S všeobecnou oblevou se obnovilo pohřbívání do země, a tím i tradice společného pohřbívání manželů. Jenže co si počít se starými mládenci? A tak se vedle únosů nevěst rozmohl i další byznys, totiž únosy ženských mrtvol z márnic, pohřebních ústavů, a dokonce i z hrobů. Tento artikl se pak dodá příbuzným osamělého nebožtíka, kteří ženské ostatky pohřbí spolu s ním. Čerstvá mrtvola přijde až na 40 tisíc jüanů (čtyři tisíce dolarů), starší zboží je podstatně lacinější.

Vláda se tedy nyní snaží přesvědčovat národ, že dívky jsou stejně hodnotné jako chlapci. Všiml jsem si velkých plakátů s vyobrazenou rodinou - otec, matka, v náručí holčička, v pozadí astronauti a rakety a nad vším nápis "Jedno dítě je šžastné dítě".

Kvapící modernizace rovněž způsobila další změnu ve vztahu mezi pohlavími. Tradiční konfuciánské principy vyžadovaly poslušnost a službu ctnostné ženy jejímu vládci - manželovi. Rozvod byl synonymem potupy. To už dnes neplatí: v letech 2000 až 2005 se počet rozvodů zvýšil o dvě třetiny. Naprostou většinu žádostí o rozvod podávají ženy. S rostoucí životní úrovní se totiž vracejí obyčeje bývalých časů a mnozí manželé, kteří si to mohou finančně dovolit, si pořizují konkubíny. Vláda v roce 2003 vyšla vstříc poptávce a zjednodušila rozvodovou proceduru: dá se odbýt za pouhou čtvrthodinku.

Velký bratr se dívá

Amerika, země neomezených možností, není schopna zjistit, kolik milionů nevítaných cizinců se vetřelo na její území. Demokratická tradice brání zavedení jednotných průkazů totožnosti. Naopak Čína pohyb svého obyvatelstva sleduje bedlivě už od dávnověku. Zatímco kontrola porodnosti v éře Mao Ce-tunga de facto neexistovala, dohled nad privátním životem obyvatel dosáhl obludné dokonalosti: vstup do meziměstského autobusu vyžadoval úřední povolení a v obytných domech visel na nástěnce seznam jmen nájemníků s informacemi o jejich pohlavním počínání. Posléze, s kvapící modernizací a s přesunem mnoha milionů venkovanů do měst, se tento přehled ztrácí. O nápravu se však nyní snaží firma s názvem China Public Security Technology, s adresou na americké Floridě. Založil ji osmatřicetiletý Číňan Lin Xiang-chuaj, silně věřící buddhista a zápasník amatér, nyní též multimilionář. Pro své programy elektronické kontroly obyvatel používá servery amerických kolosů IBM, Cisco a Hewlett-Packard. Tato vymoženost se nejprve experimentálně zavedla v Šen-čenu, moderním velkoměstě s více obyvateli, než má celá Česká republika (ačkoli až do konce sedmdesátých let to byla rurální končina s roztroušenými farmami, kde se pěstovala rýže a chovaly kachny). Každá osoba v Šen-čenu obdrží průkaz totožnosti obsahující čip s množstvím údajů: jménem a adresou, datem a místem narození, nechybí ani etnická příslušnost, náboženství, dosažené vzdělání, kvalifikace a dosavadní zaměstnání, stejně jako rodinný status, trestní rejstřík či zdravotní pojištění. Plánuje se vylepšení o další údaje, jako jsou půjčky v bance, stav kreditních karet, placení účtů i veřejné dopravy. Policie v Šen-čenu instaluje dvacet tisíc pouličních kamer, které spolu s ultramoderním počítačovým programem identifikace občanů rozliší tvář poctivce a zlosyna. Vláda se raduje a bloudy strachující se o dodržování občanských práv a ochranu osobních údajů není příliš slyšet.

A tento ambiciózní záměr co nejdokonalejší kontroly se ze Šen-čenu má rozšířit na celou velikou čínskou zemi.

Dokonalým výsledkům však brání skutečnost, že Čína má pro své 1,3 miliardy obyvatel všeho všudy jen sto jmen. Žije zde tedy například 93 milionů Wangů a 92 milionů občanů s obtížně odlišitelnými variantami příjmením Li (Lim, Lin). Úřady uvažují o vylepšení: novorozenec, který je dítětem matky Li a otce Wanga, by se jmenoval Liwang nebo Wangli.

Jen si to porovnejme s pestrobarevností českých Nejezchlebů a Skočdopolů!