Revue Prostor - prestižní společensko-kulturní čtvrtletník zaměřený na aktuální témata z oblasti kultury, společenského a politického života.

Předchozí čísla
Modrá čísla je možno si stáhnout
2014 : 103/104 102 101
2013 : 100 99 97-98
2012 : 95/96 93/94
2011 : 92 90/91 89
2010 : 87/88 86 85
2009 : 84 83 81/82
2008 : 80 79 77/78
2007 : 76 75 73/74
2006 : 72 71 69/70
2005 : 67/68 65/66
2004 : 63/64 61/62
2003 : 60 58/59 57
2002 : 55/56 54 53
2001 : 52 51 49/50
2000 : 47/48 45/46
1999 : 43/44 42 41
1998 : 39/40 38 37
1997 : 36 35 34 33
1996 : 32 31

bibliografie 55
bibliografie 43
bibliografie 18
 
Vyhledávání:



Dějiny jako hořlavina
Milan Hanuš

V kterémkoliv knihkupectví lze dnes snadno zjistit, že s "historií" se roztrhl pytel. Knihy populárně naučné, memoáry, romány, detailní historické studie, velké dějinné syntézy... že by nadešel čas k přepisování dějin, k revidování naší paměti?
V suterénu největšího pražského knihkupectví Luxor jsem objevil dvousvazkovou knihu, jejíž titul zněl skoro provokativně: Evropské dějiny Evropy. Mohly by snad být dějiny Evropy jiné než evropské? Autoři vysvětlují, že psaní o evropských dějinách bylo dosud neúplné. Neuvažovalo se v něm o Evropě jako celku s vlastní identitou, ale jako o konglomerátu národů a států. Závěr autorů, mimochodem uznávaných francouzských historiků reagujících očividně na "unijní" poptávku, zní jasně: evropské dějiny by se měly začít přepisovat! Což autoři v knize skutečně činí: V minulém století podle jejich výkladu Evropa neprodělala dvě světové války plus válku studenou, ale prodělala jednu velkou, evropskou občanskou válku trvající od roku 1914 do roku 1989. Je to interpretace neotřelá, neztrácející však logiku a zasluhující pozornost.
Několik dní po návštěvě knihkupectví jsem obdržel pozvánku na pražskou přednášku Marka Ferra, věhlasného francouzského historika volícího opačný přístup. Spíš než společná evropská historie ho zajímají rozdíly a zvláštnosti ve vývoji evropských zemí. V přednášce o dějinách Francie se pustil do ostré kritiky různých francouzských nectností s takovou vervou, že to zjevně "neunesl" francouzský kulturní rada, který označil historikův výklad za jednostranný "katalog francouzských ostud". Když jsem se pak v diskusi pod dojmem z četby zmiňované dvousvazkové knihy Marka Ferra otázal, jaký má názor na projekt společných evropských dějin, dostalo se mi následující odpovědi: "Psaní evropských dějin mi připomíná, zakulacování rohů, kdy se kontroverzní stránky evropské historie opomíjejí a skutečné dějiny se pak vytrácejí."
Ve Francii se spor o přepisování evropských dějin už rozhořel. Zdá se však, že v tomto případě není ani tak důležité, na čí straně je pravda. Dokud spor hoří, paměť žije. Rozhoří se také v českých podmínkách?

Šéfredaktor
nahoru
Obsah © Sdružení pro vydávání revue PROSTOR
email: prostorevue@gmail.com

Původně samizdatový časopis PROSTOR, u jehož zrodu stáli Aleš Lederer, Jan Štern, Jan Vávra a Jiří Hapala, vznikl v červnu v roce 1982. V samizdatové, "zakonspirované" podobě vycházel až do roku 1989, celkem 12 čísel (kvůli hrozbě prozrazení a zákazu používali autoři i přispěvatelé pseudonymy).

Od roku 1990 začala nezávislá, kulturně politická revue PROSTOR vycházet (od čísla 10) v soukromém nakladatelství a vydavatelství Aleše Lederera, který jakožto vydavatel rovněž řídil redakční kruh časopisu, jehož členy byli Rudolf Starý (pozdější šéfredaktor), Jan Vávra, Josef Kroutvor, Milan Hanuš (pozdější výkonný redaktor) a Stanislava Přádná.

V jednotlivých tematických číslech revue PROSTOR se objevovaly esejistické texty zrcadlící proměnu společenské, politické, kulturní i psychologické atmosféry doby. Vedle předních domácích autorů uváděla revue především významné představitele duchovních proudů hlásících se k západní kulturní tradici (C.G.Jung, F.A.von Hayek, R.Scruton).