 |
|
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
 |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
O sn�n� r��ov�ch delf�n�
Josef Her��k
Esejistick� črta Josefa Herč�ka (*1961) je inspirov�na autorov�m z�jmem o evoluci vědom� a experimenty t�kaj�c� se mimosmyslov�ho vn�m�n�. Grafik, esejista, b�sn�k a cestovatel Josef Herč�k v revue PROSTOR publikoval naposledy sv� b�sně (revue PROSTOR 60, str. 143-149). *** Abych mohl uchopit a ochotn�mu čten�ři srozumiteln�m jazykem vyj�dřit vzru�uj�c�, sv�m obsahem nekonečn�, a mo�n� i nebezpečn� t�ma ve snaze popsat směs pocitů, znalost� i vlastn�ch v�zkumn�ch zku�enost�, p�u n�strojem starobyl�m, ale sladěn�m s m�m pomal�m my�len�m - inkoustov�m perem. Přizn�v�m ale, �e sed�m spokojeně na polstrovan�m křes�lku v kav�rně, k m� hrůze zanesen� rytmy africk�ch bubnů, sahaj�c�ch sv�m infantiln�m rytmem nevyb�ravě po zbytc�ch klidu v m� mysli. Netrp�m ani zimou na pařezu či na ků�i jeskynn�ho medvěda pod skaln�m převisem. Chrup m�m zdrav�, usazen� ve slab�� čelisti ne� moji předkov� a m� �pič�ky ztratily v�e ze sv� hrozivosti. O to v�c se c�t�m ohro�en my�lenkami a pocity druh�ch, neboť je n�s mnoho. ... stř�pky vědom� Sv� nejbli��� předky si pamatuji z vypr�věn� sv� matky a babičky: Můj pradědeček se jmenoval Vil�m a sed�val v lavici piaristick� koleje ve Slan�m se sv�m věrn�m druhem V�clavem �techem. Ten sv�ho syna pojmenoval po m�m pradědečkovi a j� sv�ho syna Vil�ma zase na pam�tku po mil�m V. V. �techovi. Tak ve sv� paměti spř�d�me v�ichni tenounkou kulturn� nit, vinouc� se daleko do archetyp�ln� minulosti. Jakou nejstar�� vzpom�nku si dok�u ve sv�ch třiačtyřiceti letech vybavit? Jak� prvn� vjem? Pocit? Nen� to tě�k�: Je to hust� srst na�eho ovč�ck�ho psa a moje chodidla �estiměs�čn�ho batolete, u��vaj�c� si slasti chlupat�ho tepla. Snadno si t� vzpom�n�m, jak jsem se ve dvou letech ztr�cel matce s obličejem zabořen�m do vz�cn�ch ko�e�in staroměstsk�ch paniček, kdy� jsme chod�vali nakupovat do tr�nice. Dok�zal jsem j� ut�ct hodně daleko poslepu s obličejem zabořen�m v srsti naftal�nem p�chnouc�ho, ale pro mne tajuplně huňat�ho ko�ichu! Mnohem dř�ve, hned po narozen�, mi matka pro jistotu a pro ochranu před vlezl�mi paničkami ov�jela hlavičku u�ovkami a slep��i. Ani� jsem byl u�tknut, byl jsem chr�něn před uřknut�m ukr�vaj�c�m se pod licoměrn�m obdivem, nakukuj�c�m bez zdvořilosti do dětsk�ch koč�rků. A předt�m? Kdo v�? Kdo to v� s určitost�? Mohl jsem b�t reinkarnov�n? Zaslou�il jsem si nějak b�t batoletem? Určil to vesm�rn� pořadn�k, či nějak� komise, Osiris s v�hami? Kde jsem se tu vzal, z jak� př�činy? Proč jsem vydan� na milost př�rodn�m �ivlům? Opečovan� i zavr�en� rodiči, s�m pečliv�m rodičem, před�v�m �tafetu a putuji k neodvratn�mu z�niku, konci. Ke smrti...? To zat�m nezn�m, nev�m, co si pod t�m slovem představit. Hnilobn� z�pach rozkl�daj�c�ho se masa či pokrm pro červy a mu�� larvy? Vyzraji na to! Stanu se hnojivem stromům a rostlin�m, nech�m se zpopelnit! Opravdu sebe? Jsem z osmdes�ti procent voda, pak nějak� b�lkoviny, miner�ly, v�pn�k... Měřeno, v�eno - biologie v�ce nezn�. Snad fyzika, co mysl�te? Jsem hmotn�, tedy jsem. M� proteiny jsou slo�eny z atomů, atomy z elektronů, protonů a neutronů, neutrin, kvarků, hadronů a v�echna tahle ř�dk� om�čka dr�� pohromadě jakousi slabou nebo silnou jadernou interakc�... Tak vlastně nejsem! Nejsem nič�m, jsem ř�dk�, tak pr�zdn� a ř�dk� v prostoru, ojediněl� v cel�m nekonečn�m vesm�ru, kouskem pr�zdn� hmoty nalepen�m gravitac� na jin�m, jen o m�lo vět��m kousku stejn� hmoty, uboze dr��c�m při sobě. Jsem paradoxem v prostoru, nepatrn�m jako cel� galaxie, neboť sama kvantov� mechanika definuje hmotu jako pr�zdno osvě�en� tancem několika element�rn�ch č�stic a ve vesm�ru obsa�en� jen nepatrn�m zlomkem procenta. Abych vůbec mohl pokračovat, uji�ťuji se, �e jsem. Potřebuji se objektivizovat. Dok�zat se! Hoj! Toť �kol nad �koly! Mohu se �t�pnout, kousnout do jazyka, ale snad se mi to jen zd�, ani bolest nemus� b�t skutečn�. Potřebuji důkaz, jasn� důkaz, pohled zvenč�, takovou veličinu, kterou bych um�stil mimo vesm�r, nez�vislou a nepodplatitelnou. Ale copak to jde? Jen co připust�m existenci nez�visl�ho pozorovatele stoj�c�ho mimo v�e poznan�, matematickou veličinu stoj�c� vně zkouman�ho subjektu, nen� ji� vně, je ji� obsa�ena, je připu�těna. Je-li my�lena, je souč�st� vesm�ru! O ni je n� vesm�r zvět�en, je vstřeb�n roz�iřuj�c� se fantazi� taj�c�ho nekonečna. Kolaps matematiky? Ne, nebojte se - jen hra se slovy. Zkus�m opačn� postup, odstran�m v�e, co mne obklopuje, v�e je jen jakousi vlnou, hrou fotonů na s�tnici, ale ksakru, jak� realita, v�e je poř�d z druh� ruky! Vjemy, pouh� pocity z doslechu. K čertu s t�m v��m, k čertu! Předměty, kter� vid�me, tvary zkreslen� rohovkou oka dř�ve ne� elektromagnetick� vlněn� v různ�ch d�lk�ch zaregistruje očn� nerv, teplo, chlad, tak� jen vlněn�, a kdy� to v�e zmiz�, co zůstane? "�! Chvilku ticha, pros�m... je�tě chvilku" tak... t���k. Děkuji! Co zůstane, nebudeme-li nic sly�et, vidět, c�tit, chutnat ani hmatat nejbli��� okol�? Co tedy budeme vn�mat? Někteř� kelt�t� kr�lov� to za�ili. Určit� starověk� keltsk� kmeny oslepily sv�ho kr�le, zbavily ho �dů, zraku i jazyka a uzavřeli ho do dřevěn� vě�e. Tu pak přesunovali s sebou. M�nily, �e nerozptylov�n okol�m, osamocen ve v��ce korun stromů, bude rozj�mat s�m se sv�mi my�lenkami, bl�e bohům, zodpovědn� sv�mu lidu za �rodu a ve�ker� rozmary př�rody. A kdy� se neurodilo, byl hozen vlkům! �, jak surov�, primitivn�. �, jak �činn�! Jsme stvořeni, nebo jsme v�sledkem evoluce? Je někomu vůbec takov� ot�zka jasn�? Je spr�vně polo�ena? Nev�m. Ne v�ichni ji jistě ch�peme stejně. mo�n� proto, �e někteř� z n�s byli stvořeni, někteř� jsou v�sledkem evolučn�ho v�voje a někteř�, promiňte pros�m, se snad ani neměli narodit. A j� zase nev�m, mezi kter� patř�m! Co mě definuje? Mysl�m - tedy jsem! Ale my�len� nen� jen v�sadou �iv�ch bytost�. Poč�tače tak� mysl�. Ostatně v �iv�m proudu v�voje posledn�ch čtyřiceti let učinily ohromn� pokrok od tř�děn� dat k �sudku a v�běru. Ať tedy jsou! Zat�m jim ř�k�me uměl� inteligence. Jak ale budeme naz�vat inteligentn� struktury sestaven� z biologick�ch procesorů a v�cebuněčn�ch čipů? Zam��l�m-li se dnes nad ot�zkou sv�ho původu, obdivuji se mytologick�m fantazi�m na�ich pradědů, ohromuj�c� vynal�zavosti architektů, mistrovsk� vizualizaci středověk�ch mal�řů, trpělivosti a geni�ln� kryptografii alchymistů, kultivovanosti �lechticů, pokoře a vzdělanosti ř�dů, důkladn� systematice vědy, tedy lidsk�mu my�len�, kter� n�s na pol�t�ři fantazie bav� a udivuje neutuchaj�c�mi n�pady, nimr� se v slo�itostech i překvapuje lehkost� a zjednodu�en�m, bour� �čelov� dogmata, aby vz�pět� stavěla nov� důmyslněj�� a obt�něji překonavateln�. To je přece lidstvo, se sv�mi vyn�lezy hrůzy, mnoh�mi v�lkami, ��asnou přizpůsobivost�. Nen� mo�n� je sv�zat do definitivn� �katulky a zak�zat mu sn�t o nov�ch teori�ch původu, objevit pro ně jedin� �čel byt�, přiv�zat je k boudě evoluce anebo mu sypat rafinovan� krmen� z kazatelny. Na�e my�len� je v neust�l�m pohybu rozt�čen� my�lenkou Proč? Va�me si toho perpetuum mobile, neboť je věčn�, nedosti�iteln�, nezastaviteln�. Proč �ijeme? Proto�e d�ch�me a mysl�me, nebo abychom d�chali a mysleli? Nebyli bychom to my lid�, kdybychom nesnili, a nebyli bychom to my lid�, abychom nedok�zali my�lenku proměnit ve slovo a rukama vytvořit n�stroj, proměnit �terick� sen v materii, tvarovat hmotu, tvořit. A opět a znovu se pt�t: Odkud jsme se tu vzali? Co jsme zač? Kam směřuje na�e �sil�? Posloupnost těchto ot�zek je logick�, kl�č k jejich rozlu�těn� le�� v t� prostředn�. Co jsme? My�lenkou tvoř�c� hmotu, či hmotou generuj�c� my�len�? Schopnost polo�it si tuto ot�zku n�m dovoluje zamyslet se nad pojmem vědom�. Kde s�dl�, jak vznik�, patř� třeba jen mně a ty m� sv�? Anebo existuje společn� vědom�, jungovsk� kolektivn� nevědom�? Je ukryto v kamenech, rostlin�ch, vzduchu, svitu hvězd, prostoru mezi nimi? Jak dr�� pohromadě? Je to jak�si pole tvořen� archetypy? Unus mundus? Komu patř�? ... i věda m� svůj underground Věnujme chv�li pozornost zn�m�mu americk�mu vědci a badateli Johnu Lillymu (1915 - 2001). John Lilly jako prvn� na světě mapoval emočn� centra v lidsk�m mozku a formuloval svoji v�zkumnou ot�zku: "Vznik� n�sledkem činnosti mozku mysl, nebo existuje něco vět��ho ne� činnost mozku, NĚCO, co je zdrojem m�ho osobn�ho vědom�?" Zkoumal lidsk� mozek v porovn�n� s mozkem delf�na a konstatoval u delf�nů vy��� aktivitu mozkov� činnosti (v knize Člověk a delf�n, česky vy�la v roce 1966). Lillyho poznatky o lidsk�m mozku zneu��vala CIA během studen� v�lky ke sv�m v�slechům. Metodiku kontaktů s delf�ny dodnes zneu��v� n�mořnictvo USA. Proto se Lilly st�hl k soukrom�mu v�zkumu. Postavil vlastn� delfin�rium na Panensk�ch ostrovech a spolu s v�zkumem delf�nů se věnoval sv�mu �středn�mu t�matu: s�dlu vědom�. Neohro�eně se pou�těl do studia vlastn� mysli. Objevil mo�nosti n�dr�� pro v�zkum l�tkov� v�měny pot�pěčů. Do těchto n�dr�� se cel� ponořil, d�chal v latexov� masce vlastn� konstrukce, nechal se nadlehčovat vodou, jej� teplota byla stejn� jako teplota těla. N�dr�e byly světlotěsn� a zvukotěsn�. V prostřed� t�měř bez tělesn�ch vjemů Lilly zji�ťoval, �e mozek nepotřebuje k udr�en� vědom� ��dn� podněty! Ř�kal o tom: - Ve vnitřn�ch realit�ch se mohou jevit ud�losti natolik zřetelně, �e by bylo mo�n� zaměnit je za ud�losti z vněj��ho světa!" John Lilly nebyl b�sn�k, spisovatel, hudebn�k, mal�ř či mistr imaginace. Nebyl ani psycholog, mystik, alchymista nebo m�g. Byl vědec, systematik, tvrdo��jn� mistr introspekce. Johnovo poselstv� mů�e b�t zkoum�no nejpř�sněj��m drobnohledem. John nebyl ani d�tětem �edes�t�ch let a nem�val n�m na pozdrav Gandalfovou hol�, byl vzd�len mesi�stv� i esoterick�m spekulac�m. Jeho usilovn� pr�ce na poli vědy a věčn� skepticismus k vlastn�m poznatkům to dokazuj�. Sv� poznatky shrnul v překvapivou hypot�zu o funkci mozku: "Mozek slou�� z vět�� č�sti jako filtr vn�m�n�. Pokud dobře funguje, clon� my�lenky a fantazie jin�ch entit a paraleln�ch prostorů topologick� geometrie vesm�rn�ho kontinua. Odfiltrov�v� n�s nepřipraven� od sign�lů jin�ch entit" Jen mal� procento aktivity na�eho mozku slou�� k my�len�...? Pr�vě (nikoli překvapiv�) empatie s kytovci, kter� byla v�sledkem mnoh�ch pokusů v delfin�riu, ho přivedla k tomuto z�věru. Cel� svůj �ivot věnoval sbl�en� a společn�mu jazyku dvou rozd�ln�ch druhů: člověka a delf�na. Pades�t let sv�ho �ivota se několikr�t t�dně podroboval hlubinn� introspekci v n�dr��ch. Ř�dil svůj �ivot s přesnost� pilota raketopl�nu. ... "vědeck�" a "duchovn�" Carl Gustav Jung bour� ji� sedmdes�t let, ti�e a t�měř bez odporu, bari�ry mezi "duchovn�m" a "vědeck�m" př�stupem. Bez nads�zky mů�eme mluvit o fenom�nu, kter� nepotřebuje obhajoby, je zde a nemů�eme proti němu nic dělat. �e jeho jm�no nez�ř� na standart�ch akademi�? To je prost�. Obs�hnout d�lo C. G. Junga znamen� hlubok� studium historie i mytologie mrtv�ch kultur, studium jazyků, průnik do my�len� orient�ln�ch civilizac�, kde lid� cvičili svou mysl v introspektivn� psychologii tis�ce let, absolvov�n� mnoha let psychoanal�zy a neust�l� boj s neur�zou v sobě, vzhledem k nutnosti uchov�n� vlastn� celistvosti. To v�echno nen� mo�n� podstoupit v pouh� touze po zakonzervov�n� jistoty akademick�ho �ivota. Skutečn�mu, modern�mu vědci na�� doby by se neměly na tomto m�stě zje�it vlasy! Přesto�e kauz�ln� př�stup k pozn�v�n� skutečnosti m� v na�em evropsk�m my�len� neodmysliteln� m�sto, je pil�řem na�eho vědeck�ho pohledu a kotvou hozenou do budoucnosti - nen� jedin�m mo�n�m vědeck�m př�stupem. V Č�ně po �est tis�c let neznali vědu v podobě, v n� ji dnes ch�peme, a přesto, neoddiskutovatelně, bez vědy nebyli! Č�nsk� pohled na svět vych�z� ze synchronicity. Evropan vid� určitou skutečnost a pt� se: Kde se tu ty věci vzaly? Co a jak je př�činou jejich v�skytu? Č�ňan vid� určitou skutečnost, přijme ji jako celek a pt� se: Jak� v�znam je ukryt v tomto v�skytu věc�? Co symbolizuje? Nehled� př�činu a důsledek, nezab�v� se kvantitou vztahů, naopak dok�e vystihnout kvalitu komplexu ud�lost� odehr�vaj�c�ch se v jedin�m okam�iku! T�m v��m se dnes zab�v� modern� fyzika, pro kterou kvantitativně-kauz�ln� principy přestaly nav�dy platit. Je obdivuhodn�, jak� ��asn� teorie vznikaj� v abstrakc�ch dne�n�ch fyziků. Vět�ina z nich prob�h� v tě�ko popularizovateln�ch rovin�ch a jen občas se dozv�d�me cosi o "strun�ch", "bublin�ch", "topologii pole". D�vno u� n�s neděs� objev čern� d�ry. Jsme fascinov�ni mno�stv�m nov�ch modelů vesm�ru v prvn�ch milisekund�ch po velk�m třesku. Pohled dne�n�ho fyzika na hmotu je tě�ko popsateln�, připom�n� sp� pohled v�niv�ho jachtaře, zamilovan�ho do různ�ch druhů vln a proudů s občasn�mi bouřemi, spojit�mi v�ry, kotv�c�ho svou jachtu v Orientu či na Filip�n�ch, toulaj�c�ho se s hejnem velryb, kdy� proplouv� pod Ohňovou zem�, aby nav�t�vil na z�padn�m pobře�� peru�nsk� indi�ny a nechal se kol�bat v s�ti, poslouchaje starobyl� vypr�věn� dechu de�tn�ho pralesa. Současn� fyzik je analytikem, porovn�vaj�c�m taoismus a buddhismus s teori� pole. Bez těchto znalost� by byl odtr�en od vněj��ho světa a v ochabl� ruce tř�maje ebonitovou tyč by byl v �erosvitu fyzik�ln�ho kabinetu udu�en li�č�m ohonem. ... nemateri�ln� kultury N� evropsk� způsob vn�m�n� n�m dovoluje obdivovat stavby vytvořen� rukama na�ich předků, zkoumat skaln� kresby, měřit pyramidy, členit architekturu do kulturn�ch slohů. Uchov�vat historii ve star�ch knih�ch, neust�le se př�t o uměn�, rozv�jet vědn� obory, podmanit si elektrick� proud, rozb�jet atom a zaplavit svět hračkami denn�ch potřeb. Ale myslet - to jsme se nikdy nenaučili. Neměli jsme na to čas. V neust�l�ch sporech a rvačk�ch o pře�it�, v boji s př�rodn�mi �ivly jsme se stali dř�v pred�tory ne� mysliteli a hlad�ce si sv� břicha si dnes spokojeně hov�me na vrcholu potravinov�ho řetězce, hub�ce v�e �iv� ve sv�m okol�. Co v�me o my�len�? Zaslepeni sv�mi technick�mi �spěchy si nedovedeme představit kulturu, kter� by nebyla v prvn� řadě materi�ln�. Kulturu postavenou na fantazii, citu a empatii. Představa sama je přece nevyslovenou my�lenkou a překlad do slov, obrazů či zvuků je omezen v�razov�mi prostředky. Pouh� představa je bohat��, neomezen� materi�lem, kvalitou proveden� ani časem potřebn�m k jej�mu za�it�, jak dnes ř�kaj� estetikov� - konzumaci. V souladu s vlastn�m pocitem nadřazenosti tvrd�me, �e zv�řata a rostliny "nemysl�" a chovaj� se pouze pudově, instinktivně. Tvrd�me to několik tis�c let a nem�me pro to jedin� logick� důkaz. To, č�m se vydělujeme z př�rody a odli�ujeme se od ostatn�ch "hov�dek bo��ch", nen� kvalita na�eho my�len�, ale pouze kvantita tvůrč� činnosti! Tis�ce let star� kultury indi�nů, dodnes �ij�c� v r�ji amazonsk�ho pralesa, to sv�m protikladem k na�� materi�ln� kultuře dokazuj�. Dostupnost ryb v neust�le se obnovuj�c� řece i různost ovoce rostouc�ho na dosah vzta�en� pa�e a st�l� klimatick� podm�nky vhodn� k �ivotu v zah�lce dovolily indi�nům kmene �ipib� rozvinout nemateri�ln�, snovou kulturu. Bez nutnosti hl�dat dřevo připraven� na zimu před zloději, v nevynucen� symbi�ze s př�rodou, kter� je mateřsky obklopuje, vychovali a naučili moudrosti mlad�� kmeny a poslali je budovat kulturu kamenn�ch měst, kter� dnes ji� opu�těn� obdivujeme. I Inkov� byli potomci kultury Nazca, ��ci dodnes �ivouc�ch ř�čn�ch indi�nů, kter� mů�ete nav�t�vit u slep�ho ramene řeky Ucayali. Jejich nejbli���mi př�teli jsou sladkovodn� rů�ov� delf�ni, jejich� skupinky si dodnes hraj� v hladk�ch vod�ch povod� horn�ho toku Amazonky. Indi�ni �ipib� si sv�ch sousedů hluboce v�� a - ani� by jim obětovali a uct�vali je jako bo�stvo - pova�uj� je za sv� učitele a př�tele z paraleln�ho světa. Sněn� rů�ov�ch delf�nů je n�m, spotřebitelům a televizn�m konzumentům, nepochopiteln�, ale zkuste pomyslet, jak snadn� a srozumiteln� by bylo navz�jem si sv� fantazie pouze představit. Delf�n nemů�e namalovat obraz, ani hr�t na housle či napsat knihu. Mů�e si ale svoji hudbu vysn�t a svůj sen sn�t tak intenzivně, �e ho s n�m pro�ij� jeho druhov�. Zavě�en v hamace mezi citron�kem a kakaovn�kem, obklopen kvetouc�mi ibi�ky v n�ruč� de�tn�ho pralesa jsem v Peru nejednu noc s laskav�m svolen�m sv�ch delf�n�ch př�tel pro��val symfonii nevysloviteln�ch z�itků, utkanou pouhou fantazi�, tvarovanou do oblouků tryskaj�c�ch k ji�n� obloze z vod Ucayali. V Ji�n� Americe jsem si poprv� uvědomil důle�itou vazbu člověka na nočn� oblohu. Třin�ct tis�c kilometrů od domova jsem st�le vyhled�val asociace, kter� mi připom�naly z�itky z dětstv�: indi�nskou vesnici jsem zaměnil za dobře zn�mou trampskou osadu na Berounce, př�stavi�tě indi�nsk�ch loděk s jeho hospůdkami v Yarině zas v malink� př�stav v řeck� Antik�ře, ale teprve pohled na souhvězd�, kter� jsem neznal, ve mně vzbudil hlubokou v�nost. Poc�til jsem vzd�lenost od domova a moje maličkost, vydan� na milost a nemilost ji�n� obloze, se upnula k jedin�mu, byť jen z verneovek zn�m�mu souhvězd� - Ji�n�mu kř�i. Obloha: nočn� tajupln� blik�n� vzd�len�ch hvězd a denn� barokn� z�věsy oblaků, věnč�c� blankyt bo��ho kr�lovstv�, učin� z ka�d�ho darwinisty lh�ře a usvědč� ka�d�ho materialistick�ho nihilistu. Ocitnete-li se někdy sami, le��ce naznak pod hvězdnou oblohou za letn� noci, pohl�dnete-li vzhůru, zkuste si představit, co bylo předt�m, ne� synt�zou organick�ch l�tek vznikl prvn� protein, předt�m, ne� se zrodily prvn� hvězdy, prvn� galaxie, ne� to bouchlo velk�m třeskem? Anebo: Zkuste si představit, č�m se zab�val Bůh otec předt�m, ne� za �est dn� stvořil svět. O čem snil? Na co čekal? Č�m se zab�val? Jen to zkuste! Ono to jaksi nejde, �e? Teprve pod nesm�rnost� hvězdn� oblohy si uvědomujeme nedokonalost sv�ch představ o světě. To, co pod hvězdnou oblohou c�t�me, se jaksi neslučuje s t�m, co v�me nebo co si mysl�me, �e v�me. Pod hvězdnou oblohou si v�ak tento konflikt mů�eme přiznat a uvědomit. Pozn�v�n� světa před n�s klade st�le nov� ot�zky, kter� nedok�eme vstřebat, ch�pat v souvislostech. Touha po celistvosti je to, co naz�v�me neur�zou, a neur�zou trp� cel� lidsk� společnost. Představa křesťansk�ho Boha neodpov�d� na�emu vědeck�mu pozn�n�, ale na�e city neuspokoj� sebedokonalej�� teorie, kter� nevede k pochopen� �čelu a smyslu lidsk�ho �ivota. ... komnaty bo�� Do tv�ře Vozataje delfsk�ho jsem pohl�dl poprv� v patn�cti letech v Galerii antick�ho uměn� v Hostinn�m. Majest�t t�to sochy ze �est�ho stolet� před na��m letopočtem mne natolik fascinoval, �e jsem začal p�trat po původu důstojnosti a pocitu magick�ho pozn�n� pr��t�c�ho z v�razů tv�ře a dr�en� těla t�to i jin�ch archaick�ch postav. mo�n� je�tě klasick� sochařstv� zobrazuje bo�stv� z�ř�c� z na�ich předků v ran�ch dob�ch na�� kultury. Hel�nistick� ani ř�msk� portr�ty u� nemaj� tuto moc. Do�el jsem k z�věru, �e poznan� svět se tehdy jen m�lo vzdaloval světu skutečn�mu. Svět byl mal�, dal se obs�hnout a Vozataj byl majest�tn� v celistvosti sv�ho pozn�n� - nebylo obt�n� pochopit poznan�, neboť poznan�ho bylo m�lo, jen kousek pevniny a několik ostrůvků Egejsk�ho moře, a v�e ostatn� zůst�valo tajemstv�m ponechan�m bohům. Tedy - tajemstv�m nedotknuteln�m. Toto tajemstv� jsme počali pomalu odkr�vat. Hromovl�dn�ho Dia jsme sesadili spolu s jeho kolegy z Olympu a jeho blesk jsme nazvali v�bojem statick� elektřiny. Tak vznikl poprv� rozpor mezi c�těn�m a ch�p�n�m. V�ude tam, kde odkr�v�me tajemstv� komnat bo��ch (a je zcela jedno, jak�mu n�bo�enstv� přest�v�me věřit), tento rozpor vynik�. Nen� to snad jak�si ne�cta, tvrd�me-li, �e něco v�me, �e jsme na něco při�li? Skr�v�me přitom v kapse kalhot jak�si ohryzek, ohryzek ze stromu pozn�n�? Pozn�v�n� je proces bolestiv�... T�m, jak roz�iřujeme svůj svět, vyh�n�me bohy z jejich komnat a zůst�v�me v nich pak sami, v jak�msi bludi�ti, mo�n� labyrintu světa. Evolučn� teorie je jen jednou takovou komnatou zbavenou tajemstv� stvořen�, n�mi n�kladně vybavenou a zař�zenou podle na�ich schopnost�. Sousto, kter� jsme si ukousli, je velik�. Zapom�n�me-li na m�stnosti a s�ly, kter� jsme ob�vali, st�vaj� se n�m stra�ideln�m z�mkem, obydlen�m mytologick�mi d�mony. Ale něco n�s st�le �ene k obloze, tam nahoře jsou přece dal�� komnaty, neobjeven�, zahalen� tajemstv�m, tam vysoko, kam m�ř�me se svou Babylonskou vě��, opou�těj�ce spodn� patra stavby, zapom�naj�ce na z�klady, ztr�c�me kontakt se svou celistvost�. To, co je př�činou na�eho vnitřn�ho rozporu, je přece nemo�nost obs�hnout budovu, kterou ob�v�me. Měli bychom se zbrzdit a prozkoumat sv� mo�nosti a znovu vzpomenout na to, co jsme u� zapomněli. Překročili jsme sami sebe a jsme v protikladu se v��m, co jsme odlo�ili v zapomenut�ch komnat�ch. V těch, kter� jsme opustili, ale i v těch, co jsme vybrakovali, zhanobili a jejich� tajemstv�m jsme opovrhli. V na�ich snech, vizualizovan�ch v katastrofick�ch filmech, se st�v�me př�li� často obět� technick� civilizace - a novodob� m�tus terorismu se skutečně pomalu st�v� skutečnost�. To nen� d�in vypu�těn� z lahve, to je jen st�n na�� ber�nč�, humanistick� tv�ře, za kterou jsme schovali v�e, co si o sobě nechceme přiznat. Hrůzu z technick� civilizace, kter� (pokud si ji nepřizn�me) se v budoucnosti začne naplňovat. Odkryt�m několika m�lo z nekonečn�ho mno�stv� z�had tajupln� proměnlivosti př�rody, opojeni sv�mi �spěchy, roztř�těni do jednotliv�ch specializac�, nevědomě stav�me sebe do role arbitra skutečnosti. Skutečnost jsme přece zbavili tajemstv�, sami jsme odpovědni za to, co o n� v�me! Jsme sevřeni v tlaku zodpovědnosti za realitu, kterou pro��v�me. Zbavili jsme se bohů, a tak neseme zodpovědnost za př�rodu a vlastn� stvořen�. V�ru v Tvůrce jsme zaměnili za propracovanou koncepci vědy, kterou - odpusťte mi tu upř�mnost - br�n�me jako posv�tnou kr�vu. Stali jsme se uct�vači sebe sam�ch, sv� technicistn� kultury, kter� přin��me oběti - svůj čas a sv� my�len� rozpu�těn� u televizn�ch obrazovek, svoji du�i ve velk� odstředivce koloběhu peněz. Zapomněli jsme pod tlakem zpychl�ho ega, �e lidsk� du�e je společn�, kolektivn�, nen� ohraničena časem, smrtelnost� biologick�ho těla, a zejm�na ne jeho slabou mysl�. ... b�t my�lenkou a sn�t Č�m ve skutečnosti jsem, nev�m. V�m jen, �e nechci b�t odsouzen k n�sledku z př�činy vyčten� z učebnice biologie, obět� genov� tabulky, odsouzen k z�hubě zhroucen�m galaxie. Představuji si, �e m� trv�n� je star�� ne� lidstvo samo, star�� ne� ml�čn� dr�ha, kupy galaxi�, co jsem jich vytvořil... Jsem pulzuj�c� hadic� vesm�ru, oran�ovou spir�lou ot�čej�c� nekonečnem, hasnouc�m e�nem zapomněn�, jsem Tao světa a... A ani to u� nejsem. Hraji si s barvami, d�v�m jim jm�na a ony se měn� ve tvary, oran�ov�, b�l�, nachov�, rů�ov� světy tekouc� v tenounk�ch strun�ch - prvotn�ch s�t�ch. Girlandy z�řiv�ch čist�ch barev se řad� v t�ny, stř�d�n�m tvoř� z�kladn� rytmy, na vln�ch rod�c� se energie jsou un�eny prvn� č�stice hmoty. Jak jsou zaj�mav�! N�dhern�! ڞasn�! Kr�sn� barevn� hračky! Jsem ka�dou z nich a měn�m se v mnoh� dal��. Jsem v mnoh�m, a přesto jsem s�m, neboť v�m o v�em, jsem v��m a v�ude, kde jsem, tvoř�m prostor, kter�m se obklopuji. Zpestř�m svoji hru! Zapomenu, co jsem! Zahal�m tajemstv�m nevědomosti v�echny sv� č�sti. Nechť se hledaj� samy! Jen Vzpom�nku nech�m v prostoru, nehmotnou, a touhu po celistvosti. A tvůrč� energii. |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| nahoru |
|
Obsah © Sdru�en� pro vyd�v�n� revue PROSTOR email: prostorevue@gmail.com |