 |
|
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
 |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
Stvo�en� versus evoluce - nov� za��tky a nov� konce?
Zden�k Kru�ina, Ji�� Grygar, Zdena Mejzl�kov�, Miloslav Fiala, Miloslav Kr�l, Rudolf Hampl, Franti�ek Novotn�, Pavel K�brt, Ludv�k Bass, Jakub Hlav��ek, Jan �tern
Mezi teoretiky vědy, filosofy a teology prob�h� v současnosti rozs�hl� diskuse o vzniku vesm�ru, st�ř� Země, původu �ivota a v�voji člověka. Seri�zn� debata často přech�z� v ostr� ideov� spor mezi zast�nci darwinistick�ho pojet� v�voje (evolucionist�) a zast�nci "kreačn�" teorie, odvozuj�c�mi vznik vesm�ru i původ �ivota z aktu biblick�ho stvořen� (kreacionist�). Darwinist� tvrd�, �e jde o n�vrat n�bo�ensk�ho fundamentalismu, tentokr�t pod vědeck�m pl�t�kem. Jejich oponenti se naopak domn�vaj�, �e materialistick� vědě "doch�z� dech". Někteř� optimisticky naladěn� badatel� spatřuj� v n�zorov�m kvasu kl�č�c� novou f�zi ve v�voji lidsk�ho pozn�n� a my�len�. Vzru�enou debatu, kter� se vede v zahranič� u� řadu let, bychom r�di vyprovokovali i v česk�ch "stojatěj��ch vod�ch". Proto jsme vybrali řadu osobnost� z různ�ch oborů, aby se vyj�dřily k n�sleduj�c�m ot�zk�m. 1. Na jakou stranu se ve sporu mezi evolucionisty a kreacionisty přikl�n�te vy, a proč? Co je vlastně důvodem, proč zde �iv� svět m�me? Jste přesvědčen(a) o v�vojov�ch proměn�ch �iv�ch organismů v dlouh�ch časov�ch period�ch minul�ch �r? Co vid�te jako "hnac� motor" v�vojov�ch procesů - maj� nějak� c�l? Zda a č�m se podle v�s li�� člověk od jin�ch �iv�ch bytost� - m� ve světě nějakou specifickou �lohu, a pokud ano, jakou? Jak� je v� n�zor na propojov�n� teologie a vědy v ot�zce stvořen� a evoluce - je nemysliteln�, mysliteln�, nebo nezbytn�? 2. Ot�zka stvořen� a evoluce se ře�� tak� na půdě duchovn�ch nauk, antroposofie, hermetismu, vědy inspirovan� hnut�m new age (Pribram, Capra, Sheldrake, Grof). Mohou se my�lenkov� podněty a objevy v t�to oblasti st�t pomysln�m mostem mezi př�rodn� vědou a tradičn� teologi�? V čem ano, př�padně proč ne? 3. Proč k uveden�mu sporu a k pro��v�n� nov�ch zač�tků i konců doch�z� pr�vě nyn� a jak� jsou podle v�s �ir�� duchovn�, kulturn�, společensk� souvislosti t�to situace? Je zmiňovan� diskuse perspektivn� a plodn�, anebo jde o ml�cen� pr�zdn� sl�my a přesvědčov�n� u� přesvědčen�ch? V čem spatřujete jej� největ�� klady, př�padně z�pory? *** Zdeněk Kru�ina, antropolog, publicista, autor dvousvazkov�ch Tajn�ch dějin světa Hovořit o konfliktu mezi stvořen�m světa a člověka a teoriemi evoluce je poněkud matouc�. Sugeruje představu, �e tyto koncepce jsou vz�jemně zcela neslučiteln�. To v�ak plat� pouze tehdy, kdy� na jedn� straně evoluci definujeme jako naturalistickou, tedy takovou, je� nen� ř�zena ��dn�m inteligentn�m z�měrem, jako ryze materialistick� proces, kter� nem� ��dn� c�l a nevyjadřuje vědom� �čel, a na straně druh� pak stvořen� pova�ujeme za n�hl� jednor�zov� akt, a nikoli za tvořen� postupn�m v�vojem (bl�e o metafyzick�m naturalismu psal v posledn� době např. D. Hull, 1991; o Bohu ve stvořen� J. M�ltmann, 1995; zn�m� jsou dř�věj�� v�vody C. Tresmontanta a G. Biffiho o finalitě univerza coby kristocentrismu). Oba tyto n�zory jsou extr�mn� a mohou v�st k takov�m absurdit�m, jak�m byl třeba př�pad v roce 1959, kdy jeden poslanec americk�ho Kongresu interpeloval, aby byla sta�ena ofici�ln� bro�ura Lidsk� rasy, v n� v�tvarn�k zpodobil Adama s pup�kem - argument zněl, �e Adam byl učiněn z hl�ny, neměl matku, a tedy nemohl m�t ani pup�k? Naturalismus předpokl�d�, �e cel� př�rodn� ř�e je uzavřen� kauz�ln� syst�m, v něm� jsou hybn�mi silami př�rodn� (přirozen�) v�běr a mechanismus mutac�. Novodob� biologov� v n�vaznosti na Charlese Darwina upřesnili jeho v�sledky na �rovni ni���, ne� je biologick� druh - rozhoduj�c� evolučn� ud�lost� je podle nich změna skladby genů a chromozomů v populaci - , a vytvořili teorii, kter� je zn�ma jako neodarwinismus a je� je v�sledkem společn�ho konsenzu. Neodarwinismus v�ak zpochybňuj� někter� prokazateln� fakta. Př�rodn� v�běr (selekce) byl po dlouhou dobu l�čen jako soutě� mezi dravci a jejich oběťmi o pře�it�. Řada studi� ale tento model vyvrac� (např�klad J. Terborgh, B. Winter, 1980). Pochybnosti přin�� d�le skutečnost, �e někdy se evoluce prudce zrychluje a jindy prakticky zastav� - biologick� druhy se objev� v průběhu n�hl�ho evolučn�ho skoku, a pak pře��vaj� po miliony let t�měř beze změny (teorie přeru�ovan� rovnov�hy, N. Eldredge, S. J. Gould, 1972); s t�m souvis� takzvan� �iv� fosilie, �ivoči�n� druhy, kter� zůst�vaj� po miliony let nezměněny, ačkoli by u nich měl prob�hat postupn� v�voj. Fat�ln� ranou pro darwinismus je naprost� nedostatek přechodn�ch druhů. Argumentace, �e důkazy chyběj� proto, �e seznam zkamenělin nen� �pln�, neobstoj�. Často uv�děn�m př�kladem jsou prvotn� trilobiti. Před ned�vnem bylo na podkladě dobře zachoval�ch prvohorn�ch fosili� zji�těno, �e oko trilobitů bylo tvořeno dvěma čočkami, dubletem, jen� minimalizoval sf�rickou aberaci (R. Levi-Setti, E. Clarkson). Organismy tedy měly vyvinuty ji� v ran�ch stadi�ch v�voje vysoce komplikovan� org�ny, přesto�e nejsou zn�my ��dn� jejich přechodn� formy. Ostatně tak� ptač� a netop�ř� kř�dla se objevuj� mezi zkamenělinami jako u� vyvinut�. A je�tě obt�něj�� je vysvětlit charakteristick� ptač� plicn� lalok, kter� se svou stavbou naprosto li�� od laloku jak�hokoli evolučn�ho předka, kter�ho si lze představit. Dal�� z�va�n� ot�zky nastoluje problematika mutac�, n�hodn�ch diskontinu�ln�ch odchylek od dědičn�ch znaků. V př�padě takzvan�ho genetick�ho driftu, procesu odli�n�ho od přirozen�ho v�běru, kdy se v mal�ch populac�ch mů�e zastoupen� typů genů v�znamně změnit v průběhu jedin� generace čistě n�hodn�m způsobem, působ� evoluce opravdu neurčit�m dojmem. Existuj� i experiment�ln� důkazy o tom, �e někter� bakterie mohou v odpověď na změnu prostřed� produkovat ř�zen� prospě�n� mutace, a v ned�vn� době byly publikov�ny dal�� vědeck� pr�ce zaměřen� na stadium takzvan�ch adaptivn�ch mutac�, kter� podporuj� mo�nost, �e organismy maj� schopnost c�leně se přizpůsobovat změn�m vněj��ho prostřed� pomoc� ř�zen�ch mutac�, co� je mimo jin� i v souladu s Lamarckovou teori� (dědičnost� z�skan�ch vlastnost�), kter� b�v� stavěna do př�m�ho kontrastu s darwinovskou teori� nahodil�ch mutac� a př�rodn�ho v�běru (P. L. Fosterov�, 1993). Nedostatek důkazů vede k tomu, �e je nutno mnoha věcem prostě věřit, aby se stavba neodarwinismu nezř�tila. D�vka v�ry mus� b�t občas značn�, jako v př�padě prok�zan�ch skokov�ch makromutac�, respektive syst�mov�ch makromutac� (R. Goldschmidt, 1952), při nich� vznikaj� najednou cel� org�ny a fixuj� se plozen�m v dan� populaci. To odporuje Darwinovu pojet� změn jako kumulativn�ho produktu velk�ho mno�stv� mal�ch kroků (natura non facit - př�roda neděl� skoky). D� se sp�e hovořit o genetick�m z�zraku. (R. Dawkins ironicky poznamenal, �e biblick� stvořen� "z prachu země" lze rovně� nazvat skokovou mutac�?) P. E. Johnson (1996) trefně dod�v�, �e neodarwinismus, respektive naturalismus v mnoh�m připom�n� n�bo�enstv�, ačkoli jeho zast�nci jsou vět�inou militantn�mi ateisty: "Je evidentn� nad�en� darwinistů evangelizovat svět, kdy trvaj� na tom, aby i ti, kdo se vědou nezab�vaj�, přijali pravdivost jejich teorie jako svůj mor�ln� z�vazek." Pokud tedy nevěř�me ani po�etil�mu n�zoru fundamentalistick�ch kreacionistů, kteř� tvrd�, �e organismy byly stvořeny před pouh�mi pěti a� �esti tis�ci lety, mus�me připustit, �e o skutečn�m původu a v�voji �ivota nev�me skoro nic. Darwin rozbil strnul� obraz světa, kter� byl jednou definitivně stvořen, a nahradil ho světem proměnliv�m, pln�m překvapen�. V�e ve vesm�ru se měn�, př�roda nem� trvalou podobu, a z tohoto neust�l�ho procesu nen� vyjmut ani člověk. Křesťansky orientovan� vědec J. H�rzeler k tomu řekl: "Evoluce, kterou n�bo�en�t� horlitel� v prvn�m uleknut� kr�tkozrace zavrhovali jako ď�belsk� m�men�, je velkolep�m z�kladn�m principem tvůrč�ho pl�nu." V astronomii u� dnes tak� nikdo nevěř�, �e anděl� postrkuj� planety kolem Slunce - z�kon přita�livosti a z�kony pohybu plně postač� - a nikdo to nepova�uje za argument pro pop�r�n� Boha. M�me svobodu postulovat, je-li n�m libo, �e Bůh je odpovědn� za z�kony př�rody a �e bo�sk� se zjevuje skrze sekund�rn� př�činy, kter� by v biologii musely zahrnovat mechanismy evoluce. Diskutabiln� v�ak je, zda vůbec lze za takov� mechanismy pova�ovat v�klady neodarwinistick� (sic!). Nicm�ně evoluce neimplikuje ateismus, ačkoli mů�e b�t s ateismem slučiteln�. Ani evoluce, ani n�bo�enstv� neztr�c� svou hodnotu t�m, �e z nich jsou mylně vyvozov�ny nebezpečn� z�věry. V�dyť "ani evoluce, ani jak�koli věda nemů�e osvětlit prapř�činu věc� a jejich etick� v�znam" (S. J. Gould). Modern� teologie zdůrazňuje, �e bible neuč� ��dn� kosmogenezi (sedm dn� stvořen�), ale vyjadřuje vděčn� �div nad existenc� světa, a zvl�tě člověka. Biblick� zpr�va o stvořen� člověka ani nechce pod�vat nějak� poznatky biologick�. Mezi spr�vně pochopenou biblickou a př�rodn� vědou nemů�e b�t rozpor. "V�ude tam, kde interpret biblick�ch textů překračuje svou kompetenci a nedovoleně přech�z� z n�bo�ensk�ho oboru do prof�nn�ch oblast�, nebo kde dokonce chce sv� prof�nn� v�povědi a tvrzen� podporovat n�bo�ensk�mi argumenty, děje se bibli křivda, a z�roveň se tak� zasazuje citeln� r�na v�ře modern�ho křesťana, kter� beztak z�pas� s pot�emi." (A. L�pple, 1972) Tento n�zor kupodivu akceptuj� i někteř� vlivn� neodarwinist�, jako např�klad R. Dawkins. Je ale skutečně pravda, �e věda a n�bo�enstv� zauj�maj� zcela odli�n� nepřekr�vaj�c� se oblasti, a tedy v tomto pohledu nejsou v konfliktu, či dokonce jsou v konsenzu? Mnoho současn�ch renomovan�ch odborn�ků zcela v�ně pěstuje dialog mezi vědou a n�bo�enstv�m. Tak např�klad P. Hefner se ve sv� systematick� teologii zab�v� fyzik�ln� kosmologi� a sna�� se zav�st vztah mezi teologi� a evolučn� teori�. Jeho hlavn� viz� je koncept stvořen�ho člověka jako spolutvořitele s Bohem. Slovo "co-creator", spolutvořitel, přejal z celostn�ho modelu Teilhardovy evolučn� teologie. A. Peacocke pracuje na synt�ze teologie, kter� koresponduje s vědeckou perspektivou dne�n�ho světa, a nav�c se �kolou c�rkevn�ch otců (např. Řehoře Nysk�ho). J. Polkinghorne si je jist�, �e existuje soulad mezi v�rou a vědou pro jak�koli př�pad, i kdy� se křesťansk� v�ra podrob� způsobu zkoum�n� analogick�mu v př�rodn�ch věd�ch, tj. metodě empirie. O. Gingerich (2002) se zase vyj�dřil, �e n� vesm�r je designovan� superinteligenc�. Kvantov� fyzika s pojmy jako "neurčitost", "vakuov� fluktuace", hmota jako "tanč�c� superstruny a membr�ny" sice nesm�rně roz��řila na�e vědomosti, z�roveň se v�ak zjistilo, �e tot�ln� vysvětlen� vesm�ru nen� v dohledu, jak věřila drtiv� vět�ina vědeck�ho světa minul�ho stolet�. Vědeck� komunita tak zač�n� ve sv�m v�zkumu, tj. v hled�n� pravdy o hmotě, připou�tět určit� odst�n pokory, a� doned�vna u vědců zcela nezn�m�, a zač�n� se u n� opatrně probouzet chuť k dialogu s n�bo�enstv�m. Z�klady a podstata na�� fyzik�ln� reality se toti� d�ky nov�m vědeck�m objevům st�vaj� st�le v�ce neuchopiteln�mi a nepředstaviteln�mi. Tak se n�m najednou zač�n� jevit tajemn�m i s�m člověk, kter� se na Zemi vynořil z biosf�ry, z�skal vědom� a stal se s�m vědom�m pozorovatelem vesm�ru. Nov� poznatky v oblasti mikrobiologie a biochemie naznačuj� nejen omezenost platnosti evolučn� teorie, ale prolamuj� hranice směrem k n�bo�enstv�. Molekul�rn� z�klady �ivota neodarwinismus zcela zjevně objasnit nedok�e. Nesm�rně slo�it� organizace genomu, ot�zka, jak během historie �ivota na Zemi vznikly tyto komplikovan� syst�my zahrnuj�c� modularitu, komplexitu a integrovanost, představuje jeden z centr�ln�ch probl�mů evoluce. Lokalizovan� n�hodn� mutace a postupn� modifikace jednotliv�ch funkc� mohou stě�� poskytnout uspokojiv� vysvětlen�. Biochemik M. J. Behe (1996) dokazuje existenci tzv. neredukovatelně komplexn�ch syst�mů, je� musely b�t zkonstruov�ny Bohem nebo nějakou vy��� inteligenc� (ID, intelligent design). Stručně řečeno, jednoznačn�m v�sledkem �sil� o prozkoum�n� �ivota na molekul�rn� �rovni je �čeln� uspoř�d�n� podle z�měru inteligentn�ho činitele. Někteř� autoři pova�uj� toto zji�těn� za stejně v�znamn� jako kdysi to, �e Země se ot�č� kolem Slunce nebo �e určit� nemoc je způsobena bakteriemi. J. A. Shapiro (1997) p�e, �e prob�haj�c� diskuse o evoluci versus stvořen� je důkazem neochabuj�c�ho z�jmu o kontroverze v ot�zk�ch evoluce. Existuje tot� mnohem v�c nezodpovězen�ch ot�zek ne� odpověd�. Domn�v�m se, �e podnětn� prvky do t�to diskuse mů�e vn�st rovně� antroposofie, zalo�en� R. Steinerem roku 1913 a působ�c� jako jeden z alternativn�ch duchovn�ch proudů současnosti. Steinerovo l�čen� dějin Země a lidstva se op�r� o metody, kter� dne�n� věda neuzn�v� (roz��řen� vědom�, respektive jasnozřen�), a silně se odli�uje od obecně za�it�ch představ. Nelze je v�ak odm�tnout jako pr�zdnou spekulaci, upř�t mu vnitřn� logiku a opomenout fakt, �e je potvrzov�no m�ty, n�bo�enstv�mi a kosmogoniemi různ�ch n�rodů. V�chodiskem je tvrzen�, �e v�echen viditeln� hmotn� svět včetně člověka vznikal postupn�m zhu�ťov�n�m duchovn� substance. Uvedli jsme ji�, �e věda je v rozpac�ch a neum� si uspokojivě vysvětlit, proč po miliard�ch let, kdy existovali pouze jednobuněčn� tvorov�, vznikl n�hle slo�it� ekosyst�m. Prudk� biodiverzita v prvohor�ch (kambrijsk� exploze), jej�mi� doklady jsou fauna Ediacara a nalezi�tě Burgess Shale, je st�le otazn�kem. Přibli�ně před �esti sty miliony let do�lo v evoluci �ivota k "v�buchu" a rychle se rozmno�ili �ivočichov� viditeln� i pouh�m okem; jejich rychl�m roz��řen�m vznikly hlavn� dodnes existuj�c� adaptivn� typy. Tento fakt, �e se v prvohor�ch nar�z objevuje neobyčejn� bohatstv� biologick�ch forem, bere antroposofie za zřeteln� poukaz na to, �e formy �ivočichů se diferencovaly ji� dř�ve v duchovn� podobě. T�m se např�klad ře�� ot�zka deficitu přechodn�ch forem: Otisky nebo zbytky forem duchovn�ch se prostě zachovat nemohly. Podobně při ot�zce po původu člověka se pohled antroposofie obrac� k jeho dvoj� genealogii: jeho v�voj jako fyzick� bytosti a jeho původ jako bytosti duchovn�. Proto jsme nuceni mluvit v pojmech jak darwinismu, tak biblick� mytologie Genesis. Z antroposofick�ho hlediska nen� člověk potomkem nějak�ho dolo�en�ho nebo (jako spojovac�ho čl�nku ve v�voji) hypotetick�ho zv�řete, n�br� je zcela novou bytost�. Zač�tek linie jeho původu na hlavn�m evolučn�m kmeni mus� b�t um�stěn mnohem n�e, ne� to čin� darwinist�. �vahy, kter� připisuj� lidsk�mu rodu velmi vysok� geologick� st�ř� (tak vysok�, �e dne�n� zv�řec� kmeny nemohly b�t předky člověka), kdysi zazněly i z �st jin�ch v�znamn�ch vědců, jako byli H. Klaatsch (1900), M. Alsberg (1902), E. Dacqu� (1924), L. Bolk (1926), M. Westenh�fer (1926) a H. Poppelbaum (1928). Předj�mal je ji� roku 1863 K. Snell, kdy� hovořil o člověku jako "p�nu stvořen�" v tom smyslu, �e k hlavn�mu v�vojov�mu kmeni n�le�� lidsk� univerzalita a stupně zv�řec�ho omezen� př�slu�� vedlej��m větv�m. M�-li ale tento obraz pravdivě reprodukovat d�vn� děje a respektovat znepokojuj�c� my�lenku, �e člověk se u� při prvn�m geologick�m v�skytu vyznačoval v podstatě lidskou organizac�, mus�me se definitivně rozloučit s m�něn�m, �e v�voj se odehr�val v prostřed�, kter� odpov�d� pevn� konstituci, hmotn�m form�m, jak� se vyskytuj� na Zemi dnes. Nelze v tomto kr�tk�m pojedn�n� rozv�dět Steinerův model spiritu�lně-hmotn� evoluce, jen� jsme zm�nili jen aforisticky, a proto odkazuji na jeho předn�kov� cykly a knihy Z kroniky aka�a (1904), Před branou duchovn� vědy (1906), Janova Apokalypsa (1908), Duchovn� hierarchie a jejich zrcadlen� ve fyzick�m světě (1909), Tajn� věda v n�stinu (1910) a Tajemstv� biblick� historie stvořen� (1910). Z�věrem dodejme, �e hluboce zakotven� a z darwinismu plynouc� představa o člověku jako nějak�m druhu v r�mci zv�řec� ř�e působ� pronikavě tak� na soci�ln� ř�d. Člověk je pokl�d�n v z�sadě za vyměniteln� exempl�ř v�eobecn�ho druhu, za pouhou statistickou veličinu. Toto scestn� pojet� vy�stilo v ned�vn�ch dějin�ch k trag�di�m světov�ho rozsahu jak na V�chodě, tak na Z�padě. Takzvan� soci�ln� darwinismus (W. Bagehot, G. Ratzenhofer) a antroporasov� �kola (A. de Gobineau, H. S. Chamberlain, G. Vacher de Lapouge, O. Ammon), zalo�en� na biologismu, v�razně ovlivnily naturalisticky a evolucionisticky orientovanou sociologii, inspirovaly K. Marxe a B. Engelse k doktr�ně tř�dn�ho boje a ideologicky vybavily dal�� zhoubn� extremistick� teorie, nacistickou a fa�istickou. Podle m�ho m�něn� je �kolem vědeck�ho antropologick�ho v�zkumu zalo�en�ho na skutečně humanitn�ch z�kladech vyvarovat se destruktivn�ch důsledků vypl�vaj�c�ch z představ o člověku jako "vy���m zv�řeti" a jejich aplikac� ve společnosti. �kolem n�bo�enstv� je poukazovat na to, �e dvě pojet� člověka, vypl�vaj�c� z napět� mezi evoluc� a stvořen�m, tot� animal rationale a imago Dei, od sebe nelze fakticky oddělovat, neboť ka�d� z nich poukazuje na vz�jemně se doplňuj�c�, specifick� aspekty prav�ho lidstv� - racionalita vyděluje člověka z oblasti ostatn�ch tvorů, d�ky n� se člověk st�v� předmětem sebereflexe a st�v� se svobodn�m; Bo�� obraz v člověku znamen� tolik, �e mezi člověkem a Bohem existuje vztah bl�zkosti, obecenstv�, kter� vede k mravn�mu a odpovědn�mu jedn�n�. A �kolem směrů, kter� jsou označov�ny za duchovně-vědeck�, je srozumitelně předkl�dat alternativy upozorňuj�c� na to, �e člověk jako bytost duchovn� se jednou vr�t� - obohacen zku�enostmi v hmotn�m těle - zpět do oblast� sv�ho vy���ho (bo�sk�ho) původu. *** Jiř� Grygar, astrofyzik Předev��m bych r�d poznamenal, �e uvnitř př�rodn�ch věd nevid�m ��dn� ostr� ideov� spor. V minul�m stolet� se podařilo shrom�dit rozs�hl� faktick� materi�l, kter� poukazuje na to, �e ve vesm�ru plat� takzvan� dlouh� časov� stupnice, a v jej�m r�mci d�vaj� empirick� poznatky od astronomie před fyziku, chemii, biologii a geologii konzistentn� obraz o v�voji vesm�ru, slunečn� soustavy, Země i �ivota na Zemi. V tomto smyslu je evoluce �ivota na Zemi integr�ln� souč�st� st�vaj�c� koncepce fyzik�ln� evoluce vesm�ru od takzvan�ho velk�ho třesku, kter� se odehr�l před 13 a půl miliardou let (s chybou plus minus dvě stě milionů let). Slunečn� soustava včetně Země vznikla před 4,567 miliardy let (s chybou plus minus pět milionů let). Nejstar�� stopy jednobuněčn�ho �ivota poch�zej� z obdob� před 3,8 miliardy let, ale je pravděpodobn�, �e tu �ivot byl u� o něco dř�ve - pouze o tom nem�me důkazy, proto�e se zat�m nepodařilo naj�t star�� horniny, respektive se v nich nena�ly mikrofosilie. Mezi seri�zn�mi badateli se tato fakta nezpochybňuj�; n�mitky maj� pouze kreacionist�, kteř� z důvodů ne zcela jasn�ch h�j� kr�tkou časovou stupnici v�voje vesm�ru (obvykle kolem �esti tis�c let). Odvol�v�n� na bibli v�ak nen� ��dn� argument ani pro křesťansk� či �idovsk� věř�c�, proto�e v bibli se nic o takov� časov� stupnici nedočteme, nepoč�t�me-li �vodn� ver�e Genesis, kde se l�č� stvořen� světa v �esti dnech. Br�t toto sdělen� doslova by bylo popřen�m vědeck�ho způsobu zkoum�n� př�rody. Podle m�ho soudu nebylo a nen� �kolem bible pod�vat vědeck� poznatky, kter� mohou lid� sv�m rozumem postupně z�sk�vat, ale poučit se o smyslu světa a lidsk�ho �ivota a �myslech Tvůrce vesm�ru, co� se s vědou nejenom nevylučuje, ale naopak znamenitě doplňuje. To, co je přirozeně legitimn�m předmětem sporu, jsou ot�zky, kter� fakticky př�rodn� vědy neuměj� ře�it, např�klad př�činy v�vojov�ch procesů a jejich smysl či c�l. Tady lze zat�m pouze spekulovat, a nen� arbitra ani metody, kter� by dala určit� odpovědi přednost. Je dokonce mo�n�, �e ot�zky tohoto typu nejsou spr�vně polo�eny a budou po čase nahrazeny jin�mi otevřen�mi ot�zkami, a tak to půjde nejsp� (skoro) do nekonečna. (J. B. Zeldovič: "Nikdy nem�me definitivně pravdu. Mů�eme si b�t jisti jedině t�m, �e se m�l�me.") Pokud jde o vz�jemn� vztah vědy a teologie, prob�h� mezi oběma obory v posledn�ch desetilet�ch pozoruhodně otevřen� dialog zvl�tě v kosmologii - patrně to nezpůsob� propojen� obou př�stupů, ale vz�jemn� obohacen� t�měř určitě. Nemysl�m, �e by současn� trend ve v�voji zm�něn�ho dialogu mohl b�t jakkoliv podpořen antroposofi� nebo hnut�m new age. Tyto a př�padně i dal�� "duchovn� nauky" maj� tak mlhavou metodologii, �e do vzru�uj�c�ch ot�zek na pomez� př�rodn�ch i humanitn�ch věd, filosofie a teologie vn�ej� pouze zmatky. Pova�uji je proto za slep� uličky, z nich� je podle rad klasika J�ry Cimrmana zapotřeb� co nejrychleji vycouvat. Tyto nauky jsou zajist� dobr�m předmětem v�zkumu pro soci�ln� antropologii, ale pro př�rodovědce je jejich př�nos sp�e z�porn� ne� nulov�. Ohl�dneme-li se do minulosti, zjist�me, �e ka�d� doba měla sv� spory mezi racion�ln�m a iracion�ln�m způsobem zkoum�n� světa a měn� se pouze vněj�� okolnosti sporu vlivem rozvoje vědy a techniky. M�m pocit, �e velk� vět�ina př�rodovědců shled�v� vědeckou metodu zkoum�n� světa natolik plodnou, �e nechtěj� ztr�cet cenn� čas debatami s esoteriky, kde vyhl�dka na nějak� pokrok či objev je prakticky nulov�. Dokonce n�m chyb� čas a energie na popularizaci a filosofick� zobecňov�n� ohromuj�c�ch a překvapiv�ch v�sledků soudob� vědy, co� by zajist� potě�ilo laiky a rozvinulo hlub�� debatu s filosofy a teology. *** Zdena Mejzl�kov�, psycholo�ka Dnes ji� star� spor evolucionistů a kreacionistů zasahuje do oblasti filosofie a teologie, ale impuls k němu zřejmě dali př�rodovědci, jejich� metoda v Darwinově době aspirovala na přesn� zachycen� objektivn� reality. Současn� poznatky molekul�rn� biologie, genetiky a biochemie vnesly do rozpravy nov� informace; a proto�e pot� nespoč�v� ani tak ve faktech jako v jejich interpretaci, ka�d� dal�� objev přil�v� oleje do ohně. Nav�c postmoderna zpochybnila pozitivistick� paradigma předminul�ho stolet�, jemu� byla věda doned�vna zcela podř�zena. Zd� se, �e s růstem věděn� se cel� věc nevyjasňuje, jen d�le problematizuje. Bitevn� pole, na něm� se �častn�ci vědeck� diskuse pohybuj�, je podminov�no předsudky a poskytuje prostor jazykov�m hr�m a v�gně definovan�m pojmům. Nepochopen� a konflikt plynou do značn� m�ry pr�vě z rozd�lnosti či neujasněnosti vymezen� kl�čov�ch pojmů: Co se vlastně m�n� evoluc�? Jak ch�peme stvořen�? Př�ponou ismus se v�znamově neutr�ln� slova měn� v ideologick� panc�ře a voj�ci ��dn� z arm�d ji� nebojuj� za pravdu pod jej� neposkvrněnou vlajkou, n�br� za sebepotvrzen� vlastn�ch barev. Nedůslednost v preciznosti formulac� a lacin� popularizace vědeck�ch objevů přisp�vaj� k ustanoven� myln�ch postul�tů, kter� se snadno usad� v selsk�m rozumu n�s laiků a určuj� převa�uj�c� veřejn� m�něn�. Nejbě�něj��ho z nich se dociluje u��v�n�m slova stvořen� nikoli pro označen� faktu vzniku v�ehom�ra, n�br� k popisu mechanismu tohoto vzniku, z čeho� vypl�v�, �e stvořen� muselo proběhnout okam�it�m fiat! (stani� se). Obdobn� my�lenkov� deformace p�ch� roz��řen� m�něn�, �e v�ichni darwinist� pova�uj� biologickou evoluci samu o sobě za princip �ivota. Současn� scientolatrie s sebou nese i myln� ch�p�n� vědy jako vysvětlen� v�eho (R. H. Bube). Pak tedy prost� konstatov�n�, �e něco stoj� mimo dosah vědeck�ho zkoum�n�, si značn� č�st lid� přelo�� ve smyslu potvrzen� neexistence on� věci. Proklamovaně nez�visl� postoj vědy se kontaminuje filosofick�mi stanovisky formulovan�mi za �čelem absolutizace jej� autority. Takov� nen�padn� vym�v�n� mozků ji� des�tky let vyu��v� fundamentalistick� č�st obce evolucionistů, pěstuj�c svou podprahovou reklamou v lidech přesvědčen�, �e jejich teorie reprezentuje jedin� racion�ln� n�zor na poč�tek �ivota nebo �e kreacionismus nen� vědou, ale n�bo�enstv�m. A kdo by, byť odborně biologicky nevzděl�n, chtěl b�t pova�ov�n za iracion�ln�ho a hloup�ho? Současn�ho v�tězstv� evolučn�ho n�zoru v my�len� vět�inov� populace bylo dosa�eno sp�e masov�m působen�m, "sociologick�m způsobem" (J. P. Moreland) ne� silou odborn� argumentace. Ne zcela odli�n�mi prostředky mas�ruje fundamentalistick� č�st t�bora kreacionistů m�něn� křesťansk� veřejnosti, oh�něj�c se biblickou pravověrnost�. Cpan� staroz�konn�ch textů do Prokrustova lo�e doslovn�ho v�kladu m� dalekos�hl� - pochopitelně negativn� - důsledky pro teologii i vědu. Bo�skou pravdu nelze poznat př�mo, n�br� pouze prostřednictv�m zrcadlen� ("..nyn� vid�me jen jako v zrcadle" - Pavel z Tarsu), a P�smo vy�aduje kvalitn� hermeneutiku. Herm�s je bratrem H�da, proto hodnotn� v�klad mus� sahat do (podsvětn�ch) hlubin. Zplo�ťovat a přehl�et v mnoharozměrn�m d�le (Kniha knih) rovinu metaforickou, psychologickou a poetickou vypad� přinejmen��m po�etile. Hermeneutick� př�stup, ale i empirick� v�sledky např�klad z oblasti kvantov� fyziky vykl�něj� sebevědom� pozice scientistů k adekv�tněj�� sebereflexi: Objektivita vědeck�ho zkoum�n� se uk�zala b�t jen idealizuj�c� konstrukc� a nedosa�iteln�m dezider�tem. "Člověk pozn�v� tak, �e hodnot�" (Z. Neubauer); ka�d� ment�ln� pozn�vac� proces obsahuje hodnocen�, tedy subjektivn� otisk. Vědci ne v�dy, či sp�e velmi zř�dka, reflektuj� vlastn� předporozuměn�, apriorn� soudy a vnitřně hodnot�c� (to jest citov�) proces. Lidsk� du�e vůbec zůst�v� ve st�nu ot�zek h�baj�c�ch vědeck�m kolbi�těm, jako by představovala jen jak�si př�va�ek či nadstavbu, ať u� ji jedni pova�uj� za nic ne� vedlej�� produkt organick�ch funkc� mozku, a druz� za nic ne� bo�sk� dech - v redukcionismu si protivn�ci kupodivu pod�vaj� ruce - ačkoliv psychika - a na tom by se obě strany mohly shodnout - je vrcholem evoluce, respektive stvořen�, a jej� hlubiny si v ničem nezadaj� s propastnost� vesm�ru. Nebezpeč� pohledu do du�e je v�ak samozřejmě třeba včas za�ehnat vědeck�m zař�k�n�m a odeslat v�echny, kdo se ho odv��, do patřičn�ch mez� pouh� psychologie. V těchto mez�ch se nyn� budeme pohybovat, specifikuj�ce ot�zku, jak vznikl svět, na ontogenetick� probl�m zrozen� du�e (a tě�ko ř�ci, zda takov�to specifikace znamen� zjednodu�en�, nebo zeslo�itěn� ot�zky původn�). Kdy vznik� lidsk� bytost - tato aporie se stala předmětem veřejn� debaty o interrupci. L�kaři i laici se t�ou, zda se okam�ik, kdy lze embryo/d�tě nazvat člověkem, kryje s určitou f�z� prenat�ln�ho v�voje organismu, nebo s poč�tkem vědom�, či s jin�mi uzlov�mi body. Mů�eme hovořit o osobnosti a� ve věku dvou let, kdy se konstituuje vědom� j�? Osobnost� d�tě je, nebo se j� st�v�? D�vno před rozlu�těn�m genomu bylo zn�mo, �e se nerod�me jako nepopsan� deska: přin��me si na svět soubor vrozen�ch dispozic. V nich se kromě z�kladu tělesn�ch charakteristik skr�v� i z�rodek budouc� zral� osobnosti. C. G. Jung tuto z�rodečnou tk�ň du�e naz�v� vnitřn� seberozv�jej�c� strukturou, James Hillman �aludem, kter� v sobě nese obraz budouc�ho stromu; představa danosti na poč�tku �ivota nen� ale nikterak nov�, nach�z�me ji u Leibnize (mon�da), Goetha (rozv�jej�c� se mandala), Aristotela (entelechie), Plat�na (daimonion), Pl�t�na (vnitřn� směřov�n� sna��c� se dos�hnout toho, co je mu vlastn�), ale i v lidov�ch poh�dk�ch a m�tech, co� svědč� o jej� existenci v r�mci kolektivn�ho nevědom�. Onu původn� danost vn�m�me jako po�ehn�n� nebo proklet� (jak se odr�� i v jazyce: dar sudiček, genetick� z�tě�). Tradičně se nahl�� jako seslan� vy��� moc�, přinejmen��m ve smyslu neovlivnitelnosti jedincem, jen� se m� s touto predispozic� posl�ze vyrovnat ve smyslu přijet� determinace a �kolu, kter� z n� vypl�v� - jak to vyjadřuje i evangelijn� podobenstv� o hřivn�ch. Člověk se tedy se svou v�bavou vyd�v� na cestu, č�msi neodolatelně puzen - potenciality du�e jsou aktivov�ny nevědomou v�vojovou tendenc�. Tato cesta, Jungem zvan� individuačn� proces, se odehr�v� neust�lou konfrontac� nevědom� a vědom�; a rozv�jej�c� se vědom� tvoř� prostor svobody: Subjekt se rozhoduje, zda nech� voln� průběh v�voji naplňuj�c�mu individu�ln� určen�, nebo se mu vzepře �těkem před sebou sam�m. Jakkoli automaticky je cel� proces nastartov�n, vy�aduje od jedince cosi jako spolupr�ci (nevědom� se spojuje s vědom�m při nach�zen� středu osobnosti) - natolik, �e při dlouhodob� ignoranci si ona seberozv�jej�c� tendence dok�e vynutit na�i pozornost i razantn�m způsobem: Nevědom� obsahy se vl�mou do vědom� a mohou způsobit zaplaven� �st�c� a� v du�evn� nemoc anebo zinscenuj� takov� vněj�� ud�losti, je� n�s přinut� zab�vat se sv�m vnitřn�m �ivotem, obr�tit se do nitra. proto�e pr�vě zvědoměn�, uvědomov�n� tvoř� nezbytnou souč�st směřov�n� k celosti, lze za největ�� prohře�ek proti určen� člověka pokl�dat nevědomost, neuvědomělost (agnosia, avidyia). "Sebe-uvědoměn� představuje pro přev�ně nevědom�ho člověka to nejobt�něj��," napsal před v�ce ne� půlstolet�m C. G. Jung, "a je ochoten udělat cokoli, aby se mu vyhnul." Současn� doba tomu vyh�b�n� ov�em skvěle nahr�v�: Technick� pokrok zapojuj�c� se do slu�eb konzumu, ohlu�ov�n�, pseudoz�bavy a pseudokomunikace znamen� tak� pokrok v �těku od du�e. Individuace poč�n�, obrazně řečeno, ponořen�m do tmy (alchymist� naz�vali �vodn� sekvenci sv�ho d�la nigredo) - je to čerň nevědom�: Zr�n� odstartuje zpravidla �ivotn� ud�lost nepř�jemn�ho a� katastrofick�ho r�zu (v�n� nemoc, osobn� ztr�ta, destrukce vztahů), je� rozerve du�i, přitlač� člověka k zemi; zde, v bl�zkosti hl�ny, smrti, roz-kladu (ale i z�-kladu) dost�v�me se do kontaktu s t�m, co je z�kladn� (zalo�en�, tedy dan�): S nevědom�m a se sv�m bytostn�m určen�m, kter�mu jsme se mo�n� doposud �spě�ně vyh�bali. du�e ponořena do temnot připravuje se k n�sleduj�c�mu v�voji, mytologi� popisovan�mu jako cesta hrdiny. Ta neprob�h� př�močaře, podob� se sp�e blouděn� v labyrintu, putov�n� pln�mu oklik, v něm� ov�em přek�ky nejsou bludn�mi balvany, ale směrovkami. Stejně jako poh�dkov� nebo mytick� hrdina mus� vyv�jej�c� se osobnost na sv� pouti k celosti splnit nutn� �koly; Jung je spatřoval v konfrontaci se čtyřmi z�kladn�mi archetypy: St�nem, Animou či Animem, Moudr�m starcem, respektive Matkou zem� a nakonec se Sv�byt�m (bytostn� J�, Selbst). Sv�byt� se odhaluje jako c�l obt�n� cesty, jako hledan� gr�l, k�men filosofů, vz�cn� perla, alchymick� zlato. Je prvotn�m hybatelem individuace, a z�roveň jej�m v�sledkem (proto jej Jung označil na��m otcem i synem z�roveň). Sv�byt�, rozs�hlej�� osobnost, z n� se lidsk� J� v dětstv� vynořuje při konstituov�n� vědom�, si nakonec v optim�ln�m př�padě dospěl� zralosti toto J� podř�d�. Bytostn� J� představuje �pln�ho, cel�ho člověka - je realizovanou my�lenkou, uskutečněn�m skutečnosti (t�mto zd�nliv�m pleonasmem m�n�m vyj�dřit fakt, �e skutečnost prvotn�, z�rodečn� danosti je rozvinuta a uvedena v skutek). Převedeme-li terminologii psychologie osobnosti do obrazn�ho jazyka, lze ř�ci, �e du�e je člověku vdechnuta (in-spirace) na poč�tku ve formě vnitřn� potenciality, a z�roveň se utv�ř� průbě�ně, proměňuje se a uskutečňuje sama sebe (analogicky k alchymick� proměně neu�lechtil�ho kovu ve zlato). Tedy v psychick� rovině vznik� lidsk� bytost jednak principi�ln�m jednor�zov�m aktem, jednak kontinu�ln�m procesem zr�n�, kter� se děje za vědom� �časti jedince sam�ho a interakce s okol�m. Proces individuace, v�vojov� č�st stvořen� du�e, se odehr�v� dialogicky v součinnosti Sv�byt� a J� (čili Tvůrce a Tvořen�ho) - proto pova�oval C. G. Jung za nejvhodněj�� symbol, vzor (paradigma) zral� bytosti Krista, kter� podle křesťansk�ho učen� je nositelem bo�sk� i lidsk� podstaty z�roveň (Bohočlověk). Nutnost proměny z�kladn� materie ps�ch� se odr�� v biblick� zvěsti o sesl�n� Syna-vykupitele, jeho� spasitelsk� čin naplňuje z�měr Stvořitele, uskutečňuje Otcovo zasl�ben� o znovustvořen� ("Hle, j� tvoř�m nov� nebesa a novou zemi..." Iz 65,17; Zj 21,1). Znovustvořen� světa tak koresponduje s psychick�m znovuzrozen�m in novam infantiam. Kristus zobrazen� alchymi� jako lapis philosophorum (k�men mudrců) se st�v� katalyz�torem proměny tvorstva po�kozen�ho p�dem do hř�chu, vyv�d� ze tmy nevědomosti, dov�d� stvořitelsk� čin k dokonalosti - to jest zavr�uje jej. Vykoupen� odpov�d� zacelen�, zakořeněn� a centraci osobnosti. Nově konstituovan� střed, kter� probuzen� vědom� rozpozn�v� v postavě Je��e, př�padně Buddhy či ve věčn�m Tao, je nepohnuteln� a paradoxně se projevuje neust�l�m děn�m. Jedna z definic osobnosti zn� permanentn� děn�. V tomto �hlu pohledu se osobnost vskutku manifestuje jako obraz Bo��, neboť byt� je st�v�n� se (Hospodin je Bůh �iv�ch, zdůrazňuje Star� z�kon v opozici ke statick�m, pohybu neschopn�m, a tedy ne�iv�m, neexistuj�c�m modl�m). Z toho vypl�v�, �e byt� imanentně obsahuje v�vojov� aspekt. Vych�zej�ce z analytick� psychologie, mů�eme shrnout: součinnost vnitřn� vrozen� struktury a procesu individuace d�v� povstat du�i. A funguj�-li makrokosmos a mikrokosmos na principu vz�jemn� korespondence (podle Smaragdov� desky jak nahoře, tak dole), lze uva�ovat o tom, �e materi�ln� svět vznik� obdobnou součinnost� dvou spjat�ch dějů: danosti a v�voje čili stvořen� a evoluce. Kromě teistick�ch evolucionistů se t�to my�lence z př�rodovědn� strany bl�� - dok�u-li to jako nebiolog posoudit - myslitel� naznačuj�c� mo�nost informovan� hmoty. Ne bezduch� materie anebo pouze nehmotn� duch, ale hmota vnitřně formovan� Duchem, působ�c�m jej� byt� a proměny (J. Moltmann). Lze vzpomenout Teilharda de Chardin i star�� heretiky; ale ji� u Augustina (ve spisu Doslovn� v�znam Genesis) čteme: "Stvořen� subjekty z�skaly svou jsoucnost nejdř�ve v nějak�m beztvar�m stavu, ale s potencialitami pro vytvořen� rozmanit�ch forem a se schopnost� ztv�rnit samostatně tyto formy. v�echno stvořen� bylo vytvořeno na poč�tku. To, co vzniklo během času, bylo vytvořeno pomoc� vlastn�ch schopnost�, kter� byly stvořen�m věcem d�ny do v�nku na poč�tku." My�len� typu buď/anebo přivedlo vědeckou debatu k �padku do dichotomick�ch sporů, je� se vyčerp�vaj� přihazov�n�m argumentů na jeden či druh� preferovan� p�l a nepřin�ej� v z�sadě nic rozhodn�ho. Ani nemohou, neboť posunu kupředu lze dos�hnout zřejmě jen vybočen�m z dosavadn�ho směru, vyjit�m ze začarovan�ho kruhu. Ze �ab� perspektivy pozitivistick� vědy nebo povrchn�ho čten� bible (jak podobn� v podstatě jsou si tyto zd�nliv� protiklady!) se svět jev� černob�le. Je to n� vl�dce rozum, kter� chce dichotomizovat, rozdělovat (řecky: diabolein) - ď�belsky odděluje od pravdy. Moudrost naopak spojuje, zaceluje - a vede k Sv�byt�, je� se rozprost�r� nad dichotomiemi. V post-edensk�m vzdoru posouv�me hranice mo�nost� vědotechniky, ale na�e pozn�v�n� m� limity - vnitřn�. "Nikdy nebude� vědět v�c, ne� jsi schopen vědět." (Jung) Nebylo-li by třeba zralosti k pravdě, mohli bychom na vnucuj�c� se pil�tskou ot�zku odpovědět: Pravda je soubor ověřiteln�ch tvrzen�, je to coincidentia rei et intellectus, anebo jednodu�e ranec dat a č�sel. Jenom�e: "J� jsem ta Pravda," prav� Je��, logos Janova evangelia... Pravda m� povahu nikoli konstatov�n�, ale byt�. Z evolučn� teorie jednoznačně neplyne popřen� vy��� inteligence, ani naopak, z fyzick�ho světa nelze jednoznačně detekovat Boha a legitimizovat n�bo�enskou v�ru. S�m poč�tek existence se nemů�e st�t objektem zkoum�n�, proto�e stoj� mimo mantinely vědeck� metody: Neumo�ňuje testovat hypot�zy. I kdybychom vyu��vali kapacitu sv�ho mozku vět�� měrou ne� dosud, tajemstv� původu �ivota zřejmě prov�dy přesahuje lidsk� pozn�n�. Kde tedy, kdy� ne v př�rodě, hledat důkaz? Zpochybněn� objektivity konvertuje jistotu do oblasti krajn� subjektivity: Důkaz existuje ve vnitřn� př�rodě, v individu�ln� du�i - je� je v posledku rozhoduj�c� instanc�. Přem�taj�c nad rozumem, kter� stoj� v hierarchii vědom�ch funkc� mnoh�ch z n�s a� na prvn�m m�stě, zapnula jsem si pro odreagov�n� od t�to eseje rozhlasov� ztv�rněn� Shakespearovy Bouře. V z�věru jedna z postav pronese: "Na�li jsme sami sebe, kdy� ztratili jsme rozum." A teprve tato synchronicita přiměla mě pod�vat se na probl�m evoluce versus stvořen� teleologick�m kuk�tkem: K čemu tento spor? Co je c�lem, k němu�, byť nereflektovaně, ve�ker� ta snaha a neutuchaj�c� p�tr�n� vlastně směřuje, oč n�m jde? Zn�t přesn� datum velk�ho třesku? St�t se majiteli kl�čů od objektivn� reality? Anebo objevit na projekčn�m pl�tně Universa - sebe sam�...? Za fenom�ny nal�zt numen, za jevy to, co se skrze ně projevuje - a k Tomu obnovit zpětnou vazbu (religio)...? *** Miloslav Fiala, katolick� duchovn� a publicista Abych se nějak dopracoval k odpovědi na nadhozen� (domněl�) protiklad mezi stvořen�m a evoluc�, začnu poněkud tě�kop�dně. Nad vznikem a v�vojem organismů na Zemi se zam��lel u� starověk� řeck� myslitel Anaximandros (611-549 př. Kr.), kter� zast�val n�zor, �e světy jsou mnoh� a vznikaj� a zanikaj� v dlouh�ch intervalech. �ivočichov� se podle něho zrodili z mořsk�ho bahna. Země, kter� se volně vzn�� v prostoru, byla nejprve v kapaln�m stavu a při sv�m postupn�m vysou�en� dala vzniknout �ivočichům, kteř� nejprve �ili ve vodě a později přes�dlili na zem. Člověk s�m poch�z� ze zv�řat různ�ch druhů, ale za svůj nejvlastněj�� původ vděč� ryb�m - z nich se vyvinul, kdy� dos�hl v�vojově soběstačnosti a mohl se pohybovat s�m na sou�i. Do jist� m�ry lze Anaximandra pova�ovat za předchůdce modern� v�vojov� teorie. dal�� myslitel, eklektik Empedokl�s (nar. asi 490 př. Kr.), vysvětloval původ �iv�ch organismů n�hodn�m seskupen�m a nejrůzněj��mi kombinacemi org�nů. Z těchto nahodil�ch kombinac� se udr�ely pouze ty, kter� byly schopny �ivota. Z křesťansk�ch myslitelů mě zaujal svat� Augustin (354-430) svou vn�mavost� pro časovou posloupnost, jak ji uv�d� v knize O obci Bo��: do reality hmoty jsou vlo�eny v�vojov� prvky, kter� vystupuj� postupně v časov�ch odstupech na povrch. Uplatňuj� se, a� kdy� při�el jejich čas. Augustin podrobuje čas psychologick� anal�ze a p�e, �e mů�e b�t pouze tam, kde je svět, a tud� změna; �e tedy Bůh nemohl svět stvořit a� po uplynut� nějak�ho určit�ho času, ale �e čas i svět musely vzniknout společně. Jeho my�len� je sv�m způsobem bl�zk� modern�m fyzik�ln�m n�zorům, kter� se objevily jako důsledek teorie relativity. Vědeck� teorie evoluce, jak ji navrhl poč�tkem 19. stolet� Lamarck, při�la s n�zorem, �e zoologick� skupiny a druhy přich�zej� na sc�nu v určit�m poř�dku, od jednodu���ch ke slo�itěj��m. Tato teorie byla v n�sleduj�c�ch stolet�ch ověřena. Hlavn�m autorem v�vojov� teorie je ov�em Charles Robert Darwin, kter� neodm�tal Lamarckovo tvrzen� o dědičnosti nabyt�ch vlastnost�, ale pova�oval dědičnost� z�skan� charakteristiky pouze za jeden z mo�n�ch způsobů v�voje organismů. Z�kladem jeho teorie je n�zor, �e �ivoči�n� druhy vznikaly pomal�m a postupn�m přechodem mezi odrůdami a variacemi, tak�e jeden druh mohl překračovat do druh�ho. Z�kladem v�voje byl přirozen� v�běr. V r�mci v�eobecn�ho boje o existenci zv�tězily ty �ivoči�n� formy, kter� v�voj vybavil vět�� adaptabilitou a vět�� plodnost�. Podle filosofa Emanuela R�dla Darwinova teorie nevyrostla propracov�n�m, opraven�m ani prohlouben�m star��ch n�zorů, ale vznikla na jejich trosk�ch. Jeho teorie neunikla ani kritice někter�ch biologů, kteř� upozorňovali na fakt, �e přirozen� v�běr působ� v�dy pasivně, a nikoli aktivně, a �e slo�it� a vysoce specializovan� org�ny, např�klad oči obratlovců, kter� se vyv�jely pomoc� pomal�ch, nepatrn�ch a nahodil�ch změn, musely b�t v poč�tc�ch sv�ho v�voje biologicky zcela neu�itečn�, a nemohly tud� organismu poskytnout ��dnou selektivn� v�hodu. U� Aristotel�s prohl�sil, �e kdo nepozn�v� pohyb, nepozn�v� ani př�rodu. Současn� poznatky vědy potvrzuj� existenci v�vojov�ho a genetick�ho pohybu, při něm� se něco nov�ho objevuje nebo něco star�ho zanik�. T�mto tvořiv�m v�vojem př�rody i člověka se zab�val Pierre Teilhard de Chardin, pro něho� evoluce je stavebn�m kamenem cel�ho vesm�ru. Mluv� o takzvan� ortogenezi, tedy o ř�zen�m, zaměřen�m a usměrněn�m v�voji. Vid� ho jak u ne�iv� hmoty a u organick�ch tvorů, tak i u člověka. Z toho uzav�r�, �e ve vesm�ru v�těz� tvořiv� vzestup nad rozkl�daj�c�m sestupem, entropi�. Nejvy���m stupněm evoluce je s�m člověk, kter� si jako jedin� uvědomuje s�m sebe a svobodně se rozhoduje. Na podkladě těchto a dal��ch faktů potvrzuj�c�ch nutnost v�voje souhlas�m s filosofem Claudem Tresmontantem, �e my�lenka postupn�ho v�voje nemus� představovat pro věř�c�ho ��dnou pot�, proto�e vědeck� teorie evoluce se nevyslovuj� kladně ani z�porně o tom, zda nov� zoologick� skupiny, nov� typy �iv�ch struktur, jak se postupně objevovaly na t�to planetě, jsou d�lem stvořen�, či nikoli. Teorie evoluce o tom pr�vem mlč�, proto�e jako�to vědeck� teorii j� nepř�slu��, aby se zab�vala problematikou existence jsoucen jako takov�ch. Ř�k� jen, jak�m způsobem se zde objevily �iv� bytosti, v jak�ch z�vislostech a na z�kladě jak�ch př�buznost�. Poskytuje empirick� data, kter� popisuj� v�vojov� pohyb v řad�ch, kter� obst�ly a zapsaly se tak do dějin př�rody. Tresmontant poznamen�v�, �e nov� zoologick� skupina, je� představuje v�vojově vy��� stupeň, a je proto obohacena novou genetickou informac�, byla vytvořena na z�kladě předch�zej�c� zoologick� skupiny, je� byla na informaci chud��. Bůh tedy nen� hrnč�řem, kter� bere ze země materi�l pro vytvořen� biologicky nov�ho druhu, ale vytv�ř� a před�v� informaci. I pro přechod od australopit�ka k dne�n�mu člověku bylo třeba sdělit nov� genetick� �daje, kter� člověk jako v�vojově nov� bytost mů�e přijmout a asimilovat, nebo tak� odm�tnout. Od t�to chv�le stvořen� pokračuje se souhlasem člověka, pokud je tento ov�em ochoten spolupracovat. Je�tě Carl Linn� (1707-1778) ve spise Systema naturae uv�d�, �e "je tolik druhů, kolik jich od poč�tku stvořilo nekonečn� byt�". Domn�val se, �e v�echny druhy �ivočichů a rostlin jsou stvořeny a �e jsou st�l�. A� do zač�tku 19. stolet� bylo toto tvrzen� vlastn� vět�ině biologů a toto přesvědčen� sd�lel zpoč�tku i Darwin. kdy� dok�zal proměnlivost druhů, domn�val se, �e je třeba upustit tak� od my�lenky stvořen�, a postavil do protikladu stvořen� a evoluci, tedy Boha a v�voj. Ov�em jedinou v�pověd�, kterou mů�e př�rodovědec na z�kladě sv�ch poznatků vyslovit, je, zda jsou druhy st�l�, nebo proměnliv�. O ot�zce jejich stvořen� nemů�e vypovědět nic, proto�e jde o ot�zku filosofickou, př�padně teologickou. Filosof Carl Friedrich von Weizs�cker napsal: "Filosofie klade ty ot�zky, jejich� nepolo�en� je podm�nkou �spěchu vědeck�ho poč�n�n�. T�m se tedy tvrd�, �e věda vděč� za svůj �spěch mimo jin� rezignaci na kladen� jist�ch ot�zek. Jimi jsou obzvl�tě z�kladn� ot�zky vlastn� př�slu�n�mu oboru. Fyzika se norm�lně nept�, co je vlastně př�roda, prostor, čas či objekt, biologie se norm�lně nept�, co je �ivot, psychologie, co se m�n� du��, co je to vlastně vědom�." Ka�d� druh pozn�v�n� m� tedy svou metodu a oblast zkoum�n�, a nelze je smě�ovat. Co k tomu ř�k� bible? Prvn� kapitoly knihy Genesis hovoř� o tom, �e vesm�r a svět maj� svůj praz�klad, původ a i svůj konečn� c�l ve Stvořiteli. Ov�em o tom, jak k tomuto stvořen� do�lo, nevypov�d� nic. V knize Moudrosti (1,14) čteme: "Bůh stvořil tot� v�echno, aby to bylo." Ale ani na sv�m zač�tku nevypov�d� bible prim�rně o utvořen� světa s rostlinami, �ivočichy a člověkem, tato zpr�va o stvořen� je pouh�m prologem k dějin�m sp�sy. Kromě toho jsou v Genesis vedle sebe dvě odli�n� př�rodovědn� zpr�vy o vzniku světa, připisovan� různ�m redakc�m a tehdy panuj�c�m n�zorov�m proudům. Z toho plyne, �e Genesis nelze poj�mat jako př�rodovědeck� popis toho, jak vznikl svět, ale daleko sp�e jako v�pověď o svobodn� tvůrč� moci Bo�� a o tom, �e stvořen� jako takov� je ve sv� podstatě dobr�. Autoři se tak vypoř�dali s dualistick�mi představami světa obklopuj�c�ho Izrael (např�klad s persk�m dualismem absolutně dobr�ho a absolutně zl�ho principu). V biblick�ch dějin�ch stvořen� neexistuje boj mezi silami světla a tmy, proto�e v�echno je podř�zeno Bo��mu př�kazu. Vlastn�m partnerem pro dialog s Bohem je s�m člověk, kter� se st�v� jeho obrazem a m� si podmanit Zemi. Nov� z�kon potvrzuje stvořitelskou my�lenku, kdy� uv�d�, �e v�echno povstalo skrze Bo�� slovo a bez něho nepovstalo nic, co jest. Co k tomu ř�k� současn� c�rkev? Pius XII. v encyklice Humani generis (1950) uvolnil pro filosofick� a teologick� v�zkum učen� o evoluci, pokud se net�kalo stvořitelsk� činnosti Boha. T�m začala mezi teology diskuse o tom, jak je třeba ch�pat stvořitelskou činnost ve fenom�nu evoluce. Na to nav�zala Pape�sk� akademie věd, kdy� na sv�m zased�n� v květnu 1982 diskutovala o vědeck�m sporu mezi paleontology a molekul�rn�mi genetiky o časov�m bodu oddělen� linie člověka od linie opic v průběhu evoluce. Ve světle tehdej v�echno �ho stavu pozn�n� nastalo toto odtr�en� podle n�zoru vět�iny paleontologů asi před dvaceti miliony let, zat�mco biomolekul�rn� v�sledky (porovn�n� selekc� v proteinech a DNA) svědč� pro pět a� sedm milionů let. V z�věrečn�m prohl�en� komise čteme: "Nepokrytě připou�t�me, �e v ot�zk�ch, jako je nov� utv�řen� druhů a mechanismus evolučn� změny, zůst�v� prostor pro n�zorov� rozd�ly." Pape� Jan Pavel II. se při veřejn� audienci (29. 1. 1986) vyj�dřil takto: "K nejzn�měj��m str�nk�m P�sma n�le�� jistě zpodoben� stvořen� světa. Vět�ina lid� tyto texty zn�. Ale nikoli v�ichni ch�pou, �e jde o hluboce duchovn�, n�bo�enskou v�pověď formou, kter� je pro n�s lidi př�stupn�. Tato v�pověď proto nijak neodporuje teorii v�eobecn� evoluce světa, pokud se omezuje na př�rodovědecky dokazateln� v�sledky. Křesťansk� čl�nek v�ry o stvořen� věc� Bohem sah� hlouběji, m� z�sadněj�� povahu, hovoř� o byt� věc�, ne o jejich zjevn�m povrchu." A u� předt�m (26. 4. 1985) pape� řekl: "Podle těchto v�vodů m�ho předchůdce (Pia XII., 1950) si spr�vně ch�pan� v�ra ve stvořen� a spr�vně ch�pan� evolučn� nauka nestoj� v cestě. Evoluce předpokl�d� stvořen�; stvořen� se ve světle evoluce ukazuje jako časově rozlo�en� děn� - jako creatio continua, v něm� se Bůh jako Stvořitel nebe a země st�v� zrakům v�ry zcela zjevn�m." �vahy o těchto ot�zk�ch zazněly i na posledn�m zased�n� mezin�rodn� komise teologů v listopadu 2004 ve Vatik�nu. Pětadevades�t� čl�nek obs�hl�ho textu vydan�ho po skončen� zased�n� a schv�len�ho kardin�lem J. Ratzingerem mluv� o tom, �e teorie velk�ho třesku a evoluce neodporuj� katolick� nauce o stvořen�. Ke vzniku kosmu text uv�d�, �e hmota existovala i před big-bangem v jin� formě, tot� jako stvořen� Bohem. Přijet� absolutn�ho zač�tku před velk�m třeskem je i z př�rodovědeck�ho hlediska př�pustn�. �e se hmota po velk�m třesku nějak�m způsobem organizovala a umo�nila později vznik �ivota, tak� neodporuje podle n�zoru komise v�ře ve stvořen�. T�mto v�vojem Bůh "způsobuje, �e se uskutečňuj� podm�nky, kter� byly nutn� pro vznik a udr�en� �ivouc�ch organismů", prav� se v prohl�en�. I teze prezentovan� někter�mi př�rodovědci ohledně evoluce přikl�daj�c� z�sadn� v�znam n�hodě a přirozen�mu v�běru pova�uje komise za slučiteln� s křesťanskou v�rou. Dokonce i proces v�běru spoč�vaj�c� na n�hodě se mohl uskutečnit jen proto, �e ho stvořil Bůh. Tot� plat� pro vznik člověka v průběhu evoluce. I tento "ontologick� skok" je třeba připsat Bohu jako tvůrci, kter� "jedn� nepř�mo prostřednictv�m řetězců př�čin, kter� působ� od poč�tku vesm�ru". Zaujal mě v�rok atomov�ho fyzika Reinholda K�mmela, kter� prohl�sil: "Kdo tvrd�, �e princip kauzality nepřipou�t� ��dn� z�zraky, dokazuje, �e nem� ponět� o jadern� fyzice. V na�em b�d�n� jsme pronikli a� k hranici, po kterou tento z�kon př�činnosti plat�. Co se děje za touto hranic�, nev�me. Nem�me ��dn� důvod pop�rat z�sah vy��� s�ly. A pr�vě zde konč� na�e kompetence." Jak vypl�v� z obecn�ho pozorov�n�, ve věd�ch se st�le v�c prosazuje princip dialogu, neboť ��dn� vědeck� odvětv� nen� definitivn�m dr�itelem pravdy, a nem� tud� monopol na v�echno. Je dobr� naslouchat i těm druh�m u� proto, �e pravda je symfonick�, v�cehlas�. Proto jsou interdisciplin�rn� diskuse a studia nejv�� potřebn� a u�itečn�. Tot� plat� pro př�rodovědu v jej�ch mnohočetn�ch odvětv�ch, a pro teologii. Mů�eme zkoumat př�rodn� ř�d a zastavit se, nej�t a nepřem��let d�l. Nebo mů�eme pokračovat a hledat, co je za n�m a mimo něj. Tento ř�d a jeho v�zkum pova�uji za biblick� znamen� času, kter� n�s vyz�vaj�, abychom pokračovali ve zkoum�n� a objevili tvůrč� moudrost Stvořitele. Toto pokračov�n� pak mů�e obohatit - a tak� sbl�it - obě skupiny, př�rodovědce i lidi n�bo�ensky věř�c�, a uschopnit je k vz�jemn� v�měně poznatků o �ivotě a jeho smyslu. V�znamn� astronom Robert Jastrow v knize God and the Astronomers (New York, 1978) vid� zavr�en� vědeck�ho v�zkumu poč�tků vesm�ru takto: "Nen� to věc př�t�ho roku, dal��ho desetilet� pr�ce, dal��ho měřen�, dal�� teorie; v tomto okam�iku se zd�, �e věda nebude nikdy schopna zvednout oponu před tajemstv�m stvořen�. Pro vědce, kter� �il ve sv� v�ře v moc rozumu, tento př�běh konč� jako zl� sen. Zdolal cel� pohoř� nevědomosti; chyst� se dob�t nejvy��� vrcholy; a kdy� překon� posledn� sk�ly, uv�t� ho parta teologů, kteř� tam sed� po stalet�." *** Miloslav Kr�l, teoretik vědy Jak vznikl materi�ln� vesm�r? Chceme-li poodhalit tajemstv�, proč existuje n� �iv� svět, mus�me si nejprve ujasnit, jak vznikl vesm�r, k němu� tento �iv� svět patř�. Paměťov� evoluce �ivota a člověka nezač�n� dne�n� genetickou pamět� ulo�enou v DNA, ale časově dosahuje mnohem d�le, vlastně a� ke vzniku cel�ho na�eho kosmu. Co n�m tedy mů�e ř�ci dne�n� věda o tomto zač�tku ve�ker� kosmick� evoluce? V př�rodn� vědě se bě�ně (např�klad ve �koln� v�uce) setk�v�me s tvrzen�m, �e ot�zka vzniku vesm�ru byla v podstatě vyře�ena standardn� teori� velk�ho třesku. I j� jsem tento n�zor sd�lel, dokud jsem si nezačal kl�st ot�zku o původu velk�ho třesku. Jak do�lo k t�to v�jimečn� ud�losti, kter� se odehr�la asi před dvaceti miliardami let? Co�pak je mo�n�, �e by před velk�m třeskem neexistovalo nic, co by se dalo nazvat jsoucnem? Proč by kosmy měly vznikat z ničeho a v nic se opět navracet? Proč by jak�si bl�e neurčen� "bezčasov� nicota" měla existovat sp�e ne� "bezčasov� vědom� paměť Boha Stvořitele"? Zjistil jsem, �e pro mnoho př�rodovědců je představa "věčn� nicoty" přijatelněj�� ne� hypot�za o "věčn� vědom� paměti Stvořitele". Pociťuj� apriorn� odpor, maj�-li uznat samostatnou (ontickou) existenci Boha, kter� by se nějak podobal lidsk� psychice. Zd� se jim nemo�n�, �e by něco jako lidsk� ps�ch� mohlo existovat nez�visle na materi�ln�m lidsk�m mozku. Psychiku pova�uj� obvykle za pouh� prchav� epifenom�n, kter� občas, pokud jsme v bděl�m stavu, doprov�z� na�e neur�ln� procesy (CNS) a se z�nikem mozku definitivně zmiz� ze sc�ny světa. Naproti tomu hlubinn� psychologie, kter� je tak� souč�st� vědeck�ho věděn�, mo�nost samostatn�, na mozku nez�visl� existence lidsk� psychiky připou�t�, proto�e verifikovatelně zjistila, �e k lidsk� psychice patř� nejen na�e aktu�ln� vědom� (bděl� vědom� "j�"), n�br� tvoř� ji i na�e nevědom�. Přikl�n�m se k n�zoru t�to vědy, kter� psychiku skutečně (analyticky a empiricky) zkoum�, a odm�t�m redukcionistick� př�stup př�rodn� vědy, jej� v�choz� paradigma jsoucna je tak jednostrann� (�zk�), �e se do něj ned� zahrnout ani sama celkov� koncepce lidsk� psychiky. Jako jist� př�rodovědeck� argument proti mo�nosti stvořen� kosmu se uv�d�, �e jak�koli stvořen� hmotn�ho světa by ji� apriori předpokl�dalo existenci času, v něm� by takov� proces musel prob�hat. To v�ak nen� mo�n�, proto�e před velk�m třeskem ��dn� čas ani prostor neexistoval; obě tyto entity se začaly tvořit soubě�ně s rozvojem velk�ho třesku. Cel� tato elegantn� a pravdiv� koncepce vypl�v� z gravitačn�ch z�konů obecn� teorie relativity a plat� pro materi�ln� vesm�r v t� podobě, jak jej koncipuje př�rodn� věda. Lze v�ak tento argument pou��t proti mo�n� existenci Boha a jeho vněj��mu vlivu na velk� třesk? Tak daleko kompetence př�rodn� vědy nesah�. Ned� se z n� vyvozovat nic o existenci jsoucna, kter� nen� hmotn� (prostoročasov�). Hlubinn� sebereflexivn� (vědom�) paměť jsoucna, z n� se vynořuj� vesm�ry a kterou ve shodě s na�� kulturn� tradic� naz�v�me Bůh, nen� prostoročasov� (hmotn�, l�tkově-energetick�), n�br� je věčn� a bez hranic. V takov�m př�padě v�echno stvořen� byt� mů�e b�t trvale existenčně z�visl� na věčn� Bo�� paměti, i kdy� si toho nejsme jako př�rodovědci vědomi. Bůh neexistuje tak, jak existuje cokoli prostoročasov�ho, a jeho existence se proto ned� dokazovat smyslov�m vn�m�n�m. Sama modern� fyzika, kter� se op�r� jen o l�tkově-energetick� pojet� cel� skutečnosti, nen� schopna uspokojivě odpovědět na v�znamn� ot�zky t�kaj�c� se vzniku hmotn�ch vesm�rů. Aby to bylo mo�n�, musela by nejdř�ve vyře�it probl�m, odkud do nich přich�z� informace, kter� je nezbytn� jak pro jejich vznik (velk� třesk), tak pro cel� jejich dal�� rozvoj. Modern� fyzika do sv�ch hypot�z a teori� tot� dosud ani organicky nezahrnula samotn� pojem informace jako specifick� dimenze jsoucna, kter� se ned� zredukovat na energii nebo na hmotnost, třeba�e s nimi �zce souvis�. Velk� třesk by s�m od sebe nemohl zač�t, kdyby do něj nevstoupila informace, kter� mu k tomu dodala jist� poč�tečn� pravidla (z�konitosti) rozvoje. Pokud vezmeme v �vahu, �e prostoročasově konečn� (pom�jiv�) materi�ln� vesm�r nen� jedin� jsoucno, n�br� �e je odvozen� z věčn�ho (trval�ho) jsoucna, kter� materi�ln� nen�, mohou na�e �vahy o velk�m třesku d�le pokračovat, neboť potřebn� informace (ř�d, pravidla) pro rozvoj velk�ho třesku mů�e přich�zet z vědom� numin�zn� paměti nehmotn�ho jsoucna, kter� existuje trvale. Přijmeme-li tuto hypot�zu, mus�me z�roveň opustit jednostrann� a omezen� paradigma př�rodn� vědy a pokusit se nal�zt �ir�� model jsoucna, kter� by vyhovoval poznatkům cel� vědy, v dan�m př�padě i poznatkům kybernetiky a hlubinn� psychologie. Co se skr�v� za v�vojov�mi procesy v oblasti �ivota V biologii a v genetice dosud přetrv�v� materialistick� v�ra, �e v�echno v �iv�m světě se odehr�v� přirozeně, bez skryt�ho Boha, formou genetick�ho přirozen�ho v�běru, jak ho postuluje modifikovan� neodarwinismus. Jde v podstatě o pokus vědecky doplnit a zdůvodnit původn� darwinovskou fenomenologickou koncepci přirozen�ho v�běru pomoc� v�sledků modern� genetiky. Jestli�e v �iv� př�rodě nemů�eme empiricky nal�zt souvisl� evolučn� řady na sebe navazuj�c�ch �ivoči�n�ch a rostlinn�ch druhů a st�le n�m chyb� obrovsk� mno�stv� mezičl�nků mezi nimi, pokou�ej� se př�rodovědečt� materialist� přesunout potřebn� důkaz jejich přirozen� n�vaznosti do genetiky, jej� makromolekul�rn� chemick� procesy nejsou pro svou ��asnou komplexitu př�mo dostupn� empirick�mu pozorov�n�. Tvrd�, �e při replikac�ch (reprodukc�ch, obnov�ch) jednotliv�ch biologick�ch druhů mů�e v jejich genetick�ch k�dech doch�zet k tak nesm�rně �irok�mu spektru nahodil�ch mutac�, �e při nich mohou vznikat nov�, evolučně vy��� �ivoči�n� druhy. Tyto evolučně "v�hodn� chyby" v genetick�m přepisu (genotypu) se pak projev� ve fenotypech, tj. ve vynořen�ch form�ch �ivota, jako soubor nov�ch, nečekan�ch pozorovateln�ch vlastnost� �ivočichů. Takto vznikl� formy �ivota proch�zej� darwinovsk�m přirozen�m v�běrem, v něm� zůstanou zachov�ny jen ty, kter� se l�pe osvědčily ve sv� sebez�chovn� aktivitě s př�slu�n�m, k tomu relevantn�m okol�m. Tento n�zor byl ve vědě podroben důkladn� anal�ze a bylo zji�těno, �e genetick� mutace, k nim� při obnov�ch �ivoči�n�ch druhů doch�z�, nemohou m�t negentropick� charakter. Mikroskopick� m�en� genů nemů�e vytvořit vzestupnou �ipku evolučn� paměti, neboť jejich nahodil� m�ch�n� v�dy vede k růstu nebo nanejv�� k uchov�n� dosa�en� entropie dan� evoluce, nikoli k růstu jej� informace (negentropie). rovně� doba, kterou dosavadn� evoluce �ivota (a cel�ho kosmu) trv�, nen� dostatečně dlouh�, aby se potřebn� mezičl�nky mezi různ�mi �ivoči�n�mi druhy mohly cestou přirozen�ho v�běru vytvořit. Evoluce �ivota tedy nesporně existuje, je v�ak emergentn�, co� znamen�, �e různ� jej� kvalitativně odli�n� hladiny (�rovně) nelze kauz�lně vysvětlit jen z materi�ln� skutečnosti, v n� vznikaj�, ani� bychom nevzali v �vahu vstup k tomu potřebn� informace z numin�zn�ho jsoucna. Emergentn� nespojitost evoluce ov�em neznamen�, �e neum�me pouze vědecky vysvětlit kauz�ln� n�vaznost mezi kvalitativně nov�mi hladinami jsoucna. Anal�za emergence mů�e v�st tak� k pozn�n� určit�ho celkov�ho smyslu evoluce. V r�mci př�rodovědeck�ho materialismu v�ak je pr�vě tato str�nka evoluce naprosto nepochopiteln� a jakoby neviditeln�, neboť tato filosofie zcela systematicky vyřadila ze sv�ho zorn�ho �hlu psychick� aspekt jsoucna a samotn�ho Boha. Je proto schopna uva�ovat jen o tom, jak př�rodn� procesy prob�haj�, ale nech�pe, proč je tomu tak, jak� je smysl kosmu a člověka v něm. Z�sadn� odli�nost člověka od ostatn�ho �ivota K jednomu z největ��ch emergentn�ch skoků ve v�voji n�m dostupn� kosmick� paměti do�lo v souvislosti se vznikem člověka. Do�lo ke vzniku nov� �rovně duchovn� paměti, tzv. sebereflexivn� (pojmov�) paměti, kter� se do jist� m�ry podob� Bo�� paměti, z n� se cel� n� vesm�r vynořuje. Původn� sebereflexivn� Bo�� paměť se tak jakoby vrac� sama k sobě, přesto�e mezi n� a člověkem st�le zůst�v� obrovsk� diference (vzd�lenost). V�eobecně zn�m� antropick� princip t�m nab�v� přesněj�� kontury, neboť teprve nyn� se d� pochopit, �e cel� vesm�r musel b�t tak přesně naprogramov�n proto, aby v něm mohl později vzniknout člověk s psychikou tohoto typu. Člověk je tot� pr�vě prostřednictv�m sv� sebereflexivn� paměti schopen vytv�řet nov� typ duchovn� evoluce, kter� mu umo�ňuje n�vrat k Bohu Stvořiteli, z jeho� sebereflexe se vynořuje cel� jsoucno. Teprve se vznikem sebereflexivn� (pojmov�, racion�ln�) �rovně paměti se z člověka st�v� mor�ln� bytost, jak� se v dosavadn� evoluci �ivota nevyskytuje; je schopna pochopit sv� "j�" a polo�it si vědomě ot�zku po smyslu sv� existence. A� kdy� je člověk schopen z pozice sv�ho vědom�ho "j�" hodnotit sv� vlastn� aktivity, vstupuje do evoluce okoln�ho kosmu lidsk� svobodn� vůle jako samostatn� faktor, kter� n�m umo�ňuje vědomě volit mezi dobrem a zlem a rozhodovat se na pozad� na�eho svědom�. mů�e pak ov�em tak� doch�zet ke konfliktům mezi původně vytvořen�m objektivn�m Bo��m ř�dem a lidsk�mi c�li, neboť ty mohou b�t v různ� m�ře sobeck�, poznamenan� touhou po dosa�en� vlastn�, lidsk� moci. Přij�m�me tak z�roveň vlastn� odpovědnost za průběh sv�ch �ivotů, neboť ani Bůh předem konkr�tně nikomu z n�s neurčuje, jak se budeme d�ky sv� svobodn� vůli chovat. Lidsk� evoluce se od vzniku na�� sebereflexivn� (pojmov�) paměti ji� neuskutečňuje přev�ně cestou proměn genetick� paměti, jak tomu bylo v předchoz� evoluci �ivota. Hlavn�m činitelem se nyn� st�v� rozvoj lidsk� sociokulturn� paměti (duchovn� paměti), jeho� se dosahuje nejen pomoc� teoretick�ho věděn� (vytv�řen� hypot�z, teori� a paradigmat), ale i pomoc� různ�ho uměleck�ho zobrazov�n� jsoucna (kulturou, mystikou). Hlavn�m c�lem, kter� mů�e b�t pro n�s dlouho nezřeteln�, tedy je, lapid�rně řečeno, objevov�n� skryt� tv�ře Boha v jeho stvořen�m jsoucnu. Sociokulturn� souvislosti soudob� lidsk� situace Podrob�me-li cel� dosavadn� v�voj lidstva kritick� anal�ze, snadno zjist�me, jak� preference a hodnoty v něm v různ�ch dob�ch převl�daly. Z hlediska na�eho n�vratu do věčn� paměti Boha, jeho� v�znam daleko předč� v�echny na�e ostatn� dočasn� c�le, asi při tom nenalezneme ��dn� velk� uspokojen�. Člověku se sice podařilo vlivem modern�ch technologi� velice v�znamně zv��it svoji pozemskou moc a velikost sv� populace, ale zaplatil za to devastac� cel�ho �ivotn�ho prostřed� i mezilidsk�ch vztahů na Zemi, co� zpětně ohro�uje jeho dal�� pře��v�n� na t�to planetě. Jde o př�li" rozs�hlou problematiku, k n� nemohu na tomto m�stě podat ani hrub� n�črt. Dovol�m si jen poznamenat, �e za hlavn� př�činu neutě�en�ho stavu cel� na�� planety pova�uji ztr�tu na�� v�ry v numin�zn� duchovn� jsoucno. Z�sadn�m způsobem k tomu přispěla i dosavadn� ateistick� orientace př�rodn� vědy, kter� si nadto neopr�vněně přisvojuje kompetenci b�t suver�nn�m soudcem ve věci pravdy o jsoucnu. Člověk nikdy nem� k dispozici př�m� naz�r�n� jsoucna v t� podobě, jak se nach�z� v hlubinn� Bo�� paměti, ale disponuje jen tzv. třet�m světem v popperovsk�m a jungovsk�m slova smyslu, světem sv�ch hypot�z, teori�, paradigmat a m�tů, kter� vytv�ř� v procesu cel�ho sv�ho duchovn�ho v�voje. Tyto jeho duchovn� v�tvory vznikaj� na z�kladě dvoj�ch odli�n�ch zpr�v - jednak ze zpr�v na�ich smyslů, kter� n�s spojuj� s vněj��m hmotn�m světem, jednak ze zpr�v z na�eho nevědom�, kter� n�s spojuj� s celou na�� ps�ch� přesahuj�c� na�e vědom� "j�". Oba tyto teoretick� třet� světy, popperovsk� i jungovsk�, jsou vědecky testovateln� a jejich zji�těn�, pokud si dobře uvědom�me, k jak�m aspektům skutečnosti se vztahuj�, si neodporuj�, n�br� navz�jem se komplement�rně doplňuj� (tzv. Bohrova komplementarita). Vztahuj� se vlastně k jedn� skutečnosti, viděn� jednou zvněj�ku a podruh� zevnitř. Paměťov� sledov�n� t�to jednotn� skutečnosti k jej�m poč�tkům vede přes �roveň kolektivn�ho lidsk�ho nevědom�, resp. přes genetickou paměť lidstva, a� k sebereflexivn�mu "J�" cel�ho jsoucna, kter� naz�v�me Bohem Stvořitelem. Cel�m sv�m duchovn�m v�vojem, kter�m jako lidsk� sebereflexivn� "j�" (tedy vědom� "j�") od sv�ho vzniku proch�z�me, směřujeme ke st�le pravdivěj��mu, adekv�tněj��mu pozn�n� onoho zdroje, z něho� jsme původně vznikli, neboť jen tak mů�eme porozumět objektivn�mu smyslu lidsk�ho �ivota, i kdy� občas na sv�ch cest�ch za pochopen�m tohoto smyslu nar��me na t�měř nepřekonateln� přek�ky a propad�me beznaděj�m různ�ho stupně. Toto je pouze stručn� n�stin problematiky, limitovan� mo�nostmi revue, z�jemce o podrobnej�� v�klad v�ak mohu odk�zat na sv� dvě posledn� knihy: Kosmick� paměť (2002) a Existuje Bůh? (2004). *** Rudolf Hampl, fyzik a filosof Homo sapiens kon� často velmi nemoudře. Potopil si Atlantidu, rozvr�til Egypt i Babylon. Je na nejlep�� cestě zničit celou planetu Zemi. Hloupě překrucuje platn� z�kony Universa. Pak se div�, křič�, nad�v� a kamenuje proroky, k čemu� pou��v� �lomku sv�ho s�syfovsk�ho balvanu, kter� nen� nič�m jin�m ne� chrob�ckou koul� zaběhnut�ch zvyklost� a osobn�ch mocensk�ch, zi�tn�ch z�jmů. Term�n Universum pou��v�m pro v�echno, co je, funguje, v� jak. Člověk moudr� se objevil v Universu d�vno po velk�m třesku jako souč�st Universa, jedin�, kter� nev� jak, a přesto - z milosti a l�sky Universa - je j� dopř�no b�t a fungovat. Občas se objev� prorok, aby člověku pomohl pochopit. Ale člověk, kter� s�m sebe naz�v� moudr�, ho up�l�, ukři�uje, nebo aspoň zpochybn� a potup�. A Shakespeare? To je podvod! Takov� d�lo nemohl napsat jeden člověk! Co na tom z�le��, jestli jeden. v�ichni tvoř�me funguj�c�, �ij�c�, vědouc� a evolučn� jedno jedin� Universum - chcete-li perpetuum mobile. v�ichni lid� jsou vlastně mo�n�mi aspekty jedin�ho člověka (kter�ho Bůh stvořil k obrazu sv�mu a dal mu svobodu v�voje). To ale neuvěř�me ani spisovateli Racka Jonatana Livingstona, ani Karlu Čapkovi, ani vymy�len�mu Hamletovi s jeho věčnou ot�zkou B�t, či neb�t (buď - anebo; třet� mo�nost nen� d�na). Mal� ilustrace: Je světlo vlněn�, nebo let�c� č�stice? Stalet� sporů, ne� přijde dal�� prorok; moudr�, posm�van�, uzn�van�, pron�sledovan� a zavrhovan� vědec. v�echno zrelativizuje, vypoč�t�, usměje se (snad i jazyk vypl�zne) a řekne: ��dn� buď, anebo. Je to nejen - ale i! Světlo je energetick� jev, kter� se projevuje nejen jako vlněn�, ale i jako č�stice. Mezi oběma projevy je ekvivalence (třet� mo�nost je d�na). Kdy - moudr� člověče - pochop�? tuto relativitu v Hamletov�ch �vah�ch? Polarita b�t - neb�t přech�z� v trojnost nejen b�t, ale i neb�t. Je to troj�heln�k harmonick� akce. Je to �ebř�k o dvou �erd�ch a př�čce. Je to funguj�c� tř�f�zov� elektromotor s rotuj�c�m magnetick�m polem. Je to trojjedin� člověk s tělem, duchem a du��. Jak zp�v� Pavel Bobek: m� tělo, m� du�e a j�. Jak ř�kaj� mystici: Vystup ze sv�ho j� do sv�ho nic, a jsi v��m. Bylo/nebylo/jest/tady a teď/jedno jedin� jsouc� jdouc�. Při psan� se mi pr�vě dostala do ruky kn�ka Fyzika v�ry Taťjany a Vitalije Tichoplachovov�ch (česky Eugenika 2004). Zaj�sal jsem v radostn�m ��asu: Tady je na 240 str�nk�ch srozumitelně naps�no to, o čem přem�t�m cel� svůj dosavadn� �ivot. Knihu napsali vědci, kteř� jednoduch�m a srozumiteln�m způsobem dokazuj� fakt, �e svět m� bo�skou podstatu. Vych�zej� přitom z anal�zy nejv�znamněj��ch objevů v oblasti fyziky. Racion�lně objasňuj� i takov� jevy, jako jsou anděl�, du�e nebo nesmrtelnost. �kolem knihy je pod�let se na duchovn�m a mravn�m znovuzrozen� člověka a společnosti. C�lem je, aby obecně platn� př�rodn� z�kony byly pochopiteln� pro �irok� okruh čten�řů, nejen pro graduovan� specialisty. Kr�tce a jasně řečeno: Aby se z dobr�ho j�dla mohl radovat i člověk, kter� neum� vařit a nev� nic o biochemii za��v�n�. Kniha Fyzika v�ry m� čten�řům pomoci nal�zt v sobě sam�ch ono vnitřn� duchovn� j�dro, kter� d�v� s�lu překonat v�echny nesn�ze a obst�t v nejrůzněj��ch zkou�k�ch. Zved�me se ze země obt�eni materi�lně konzumn�mi zvyklostmi. Cesta k mravn� očistě je dlouh� a obt�n�. Nen� v�ak oddělena od lidsk�ho �ivota a jeho podstaty. �ivot pro��t tě�k� je. Zaběhnut� zvyklosti představuj� děsivou přek�ku. To věděl u� S�krat�s: Poznej s�m sebe! Změň se! To je to jedin�, co mů�e� v �ivotě změnit. Nic jin�ho změnit nedok�e�. To ř�kal i Je�� Kristus: Vezmi kř� svůj a n�sleduj mne. Jsem: Cesta. Pravda. �ivot. L�ska. Po přečten� knihy jsem měl radost. Děkuji, �e byla naps�na a �e jsem se s n� setkal. Pova�uji tuto knihu za př�spěvek ke zd�rn�mu přechodu lidstva z věku Ryb do věku Vodn�ře, za souč�st odpovědi na ot�zky kladen� v tomto časopisu. Za ti��c� prostředek pro neklidn� a zneklidňovan� lidsk� srdce. Za dobrou p�seň. A dobrou p�seň napsat tě�k� je. Někdy je tě�k� naučit se ji zp�vat, ba i jen vyslechnout. Jednu kritickou připom�nku m�m. Na straně 211 a 220 je pou�ito term�nu sebel�ska ve smyslu sobectv� (egoismus). Je to snad způsobeno překladem nebo hovorov�m zvykem. Ale smysl je jasn�. Negativn� vlastnost je sobectv�. Nikoli sebel�ska. Avatar Je�� Kristus ř�k�: Miluj bli�n�ho sv�ho jako sebe sam�ho. Milovat znamen� usilovat o duchovn� rozvoj milovan�ho. Tak�e se člov�čku moudr� miluj a oprosti se od sv�ho sobectv� (egoismu), nen�visti, z�visti, ��rlivosti. A miluj nejen sebe, ale i ostatn�. Miluj nejen ostatn�, ale i sebe. Sebel�ska je l�ska dovnitř, l�ska je l�ska ven. Pohyb směrem k lidsk�mu srdci. Přitom je důle�it� vědět, co kter�m slovem m�me na mysli. Slova jsou symboly, jejich prav� v�znamy n�m často unikaj�. V z�věru chci připomenout Shakespearovu ot�zku: Zda rů�e, jinak zv�na, voněla by jinak? Ne. Von� stejně. Po sv�m. Ale pro ka�d�ho jinak. A ty člověče ji mus� pročichat - a nechat se j� provonět. Pr�vě tak i Boha, kter� je ve v�em, i v tobě. Z�le�� na tobě, jestli ho pozve� ke společn�mu �ivotu. On ček� a tobě dal svobodu volby. On je pr�vě tak, jako ty s�m v� o sobě: jsem. Dost�v�m se zp�tky ke sv� původn� �vaze o jednom jedin�m jsouc�m, jdouc�m. Jako nahoře, tak i dole. Podle Pascala věc pochopit znamen� ji promilovat. To je zbavit se sobectv� a jin�ch sv�ch negac�. Nechť se tak stane! *** Franti�ek Novotn�, l�kař, genetik Nejsem zast�ncem ani teorie o spont�nn� evoluci �ivota na na�� Zemi, ani biblick�ho stvořen�. Jsem l�kař zab�vaj�c� se genetikou, a proto m� n�zory vych�zej� v prv� řadě z tohoto �hlu pohledu. Jsem přesvědčen, �e �ivot je zak�dov�n v genomu, obsa�en�m v j�dře ka�d� �iv� buňky. Struktura genomu, tvořen� dvojspir�lou DNA (deoxyribonukleov� kyseliny) m� sice pouze čtyři z�kladn� stavebn� kameny, dvě purinov� b�ze (adenin, guanin) a dvě pyrimidinov� b�ze (thymin, cytosin), ale kombinace těchto b�z� je tak vysoce slo�it�, �e dosahuje kolem tř� miliard variac� u člověka a u nejjednodu���ch mikroorganismů několika milionů. Snad v�jimku tvoř� RNA viry nebo je�tě jednodu��� priony, kter� ov�em nepova�uji za prvotn� organismy při vzniku �ivota, ale sp�e za odloučen� fragmenty ze slo�itěj��ho genomu, proto�e nemaj� schopnost samostatn� existence, parazituj� na jin�ch buňk�ch. Struktura �seků a variabilita DNA na chromozomech v genomu je vysoce, a� obdivuhodně �čelov�. Ř�d� ontogenetick� v�voj jedince od oplozen�ho vaj�čka k dospělosti a a� k jeho smrti, zaji�ťuje celistvost organismu, kooperaci jeho stavby a v�ech funkc�, metabolickou, enzymatickou, hormon�ln� a nervovou samoregulaci, samoreparaci, adaptačn� schopnost vůči n�rokům zevn�ho prostřed�, reprodukčn� vlastnosti včetně pudu k zrozen� potomstva a zafixovanou, vědomou či nevědomou vůli k �ivotu. Spont�nn� vznik tohoto kybernetick�ho souboru dokonal�ch �ivotn�ch vlastnost� nelze ch�pat jako d�lo př�rodn� n�hody. A to je�tě nejsou v�echna m�sta v genomu plně vyu�ita. Jsou zde inaktivn� �seky zvan� introny, kter� jsou buď rezervou pro dal�� adaptačn� v�voj, nebo konzervou po zanikl�ch funkc�ch. Co je aktivn�, to se posiluje a vyv�j�, co je inaktivn�, zanik�. Matematick� počty pravděpodobnosti nepřipou�těj� teorii samovoln� evoluce �ivota na na�� Zemi, a to předev��m vzhledem k miliardov�m biomolekul�rn�m procesům v �iv�ch tvorech - nehledě na poměrně kr�tkou dobu existence na�� planety, kter� je nedostatečn� k tomu, aby umo�nila n�hodn� v�voj tak komplikovan� sestavy. Druh� m� my�lenka spoč�v� v tom, �e je logicky nutn� předpokl�dat, �e �ivot neexistuje pouze na na�� Zemi vzhledem k existenci miliard hvězdn�ch soustav a nespočetn�ch, kolem rotuj�c�ch planet, z nich� třeba jen mal� zlomek by mohl poskytovat vhodn� podm�nky pro nějak� �ivot. �ivot bude m�t ve vesm�ru nepochybně nejrůzněj�� formy, velikost, v�vojov� etapy a dobu trv�n�. Snad nejv�ce budou převl�dat primitivn� podoby �ivota. Av�ak nelze pochybovat o existenci vysoce inteligentn�ch mimozem�ťanů, nadprůměrně převy�uj�c�ch lidsk� schopnosti. Vesm�r se měn�, někter� hvězdy zanikaj�, jin� se rod�. Dovoluji si prohl�sit, �e �ivot ve vesm�ru koluje, byť v obrovsk�ch časov�ch dimenz�ch. Mimozemsk� civilizace mů�e b�t někde ji� na takov� v�vojov� �rovni, �e v předtu�e katastrofy sv� nosn� planety bude schopna udr�et svůj �ivot přenosem na jin� planety. Hovoř� se o panspermii. Podle m� �vahy by to bylo mo�n� ve formě rezistentn�ho genomu, odoln� DNA, kter� by pře�ila n�ročn� a dlouhodob� transfer, jako např�klad pře��vaj� po dlouhou dobu semena rostlin nebo zmra�en� lidsk� spermie, kter� po čase absolutn�ho klidu dok�ou d�t vznik plnohodnotn�m jedincům. Inteligentně vykonstruovan� ochrann� obal by sk�tal vět�� z�ruku pře�it�. Přenosov� nosič by mohl b�t promy�len�, nebo n�hodn�. Přenos vyspěl�ho organismu, třeba na �rovni člověka, jak uva�uje Erich von D�niken, by byl sotva mo�n�. Č�m vy��� organismus, t�m je choulostivěj�� na nezvykl� prostřed� a n�ročněj�� na dlouhodob� let. Lze předpokl�dat, �e primitivn� z�rodek �ivota s v�estranně vybavenou DNA je nad�n schopnost� zah�jit nov� �ivot na �rodn� půdě nov� planety, adaptovat se na nov� podm�nky, upravovat genom, mno�it se a fylogeneticky se postupně vyv�jet a� třeba opět k člověku nebo je�tě k dokonalej��mu tvoru. V miliardov�m počtu hvězd a planet se třeba ujme pouze jedna miliontina takov�ch rozpt�len�ch z�rodků. Snad se tak stalo i na na�� Zemi. Ontogenetick� v�voj jedince rekapituluje od embryon�ln�ho stadia fylogenezi neboli historick� v�voj. Z jedn� z�rodečn� buňky se u �ivočichů tvoř� zprvu společn� znaky, např�klad v z�rodečn�ch listech, ov�em v dal��m v�voji se tk�ně specificky diferencuj� ve smyslu dan�ho druhu. Jak� ov�em m� �ivot sv� původn� kořeny, mysl�m t�m jeho vznik vůbec, o tom lze uva�ovat jenom filosoficky. Je to pro dne�n�ho uva�uj�c�ho člověka neře�iteln�, rozporupln� z�hada. Bě�ně se proti sobě stav� na jedn� straně teorie o bo�sk�m stvořen� a na druh� straně o samovoln� evoluci. Přesvědčiv� důkazy nebudou dolo�eny na ��dn� straně. J� se utopisticky přikl�n�m k �vaze o spont�nn� evoluci někde a někdy ve vesm�ru s ohledem na značn� počet př�le�itost� v miliard�ch nebesk�ch těles a s ohledem na značn� časov� dimenze. V porovn�n� s na�� Zem� by to počty pravděpodobnosti ji� mohly připustit. Snad se tak stalo v�jimečně, a snad pouze jedenkr�t. Nebo z v�ce rozběhů k �ivotu se udr�ela pouze jedna varianta. Nebo se v�e ud�lo mimo n� zn�m� vesm�r, třeba je�tě před velk�m třeskem, kter� by byl opakovateln�, co� by mohl prohl�sit někter� filosof s velkou fantazi�. Biblick� stvořen� �ivota Bohem je vědecky nepřijateln�. Bůh je definov�n jako transcendentn�, nepoznateln�, tedy pro lidsk� my�len� z�hadn�. Z popsan�ho biologick�ho a genetick�ho hlediska je tě�k� připustit v�klad, �e Bůh stvořil v�echny druhy fl�ry a fauny včetně člověka nar�z, jak je�tě v 18. stolet� proklamoval �v�dsk� botanik Carl Linn�. Vedle toho by Bůh musel b�t vysoce vzdělan� biochemik. Ani se nezmiňuji, �e by Bůh mohl stvořit tak� ve�ker� ne�iv� svět. Za současn�ho "Boha" pova�uji nějakou mimozemskou civilizaci, kter� dok�e �ivot udr�et, př�padně je�tě genom uměle vylep�it a rozpt�lit po jin�ch planet�ch. Nyn� trochu nadneseně: Bůh je vlastně �ivot s�m. Je prom�tnut do genomu. Genom je tud� nositelem Boha, stejně tak jako je nositelem �ivota. Bůh je skryt� v genomu. Je v něm zafixov�n v podobě DNA. Lze uva�ovat o tom, �e n� člověk na Zemi jednou vyspěje se svou vzrůstaj�c� inteligenc� rovně� v "Boha" a dok�e přen�st svůj �ivot, jak ji� bylo v��e naznačeno, v podobě snad upraven�, rezistentn� DNA jinam do vesm�ru. Bude to nutn�, proto�e za nějakou miliardu let, nestane-li se nic jin�ho, ček� na�i Zemi katastrofa v důsledku slunečn�ch proměn. Uměl� z�sahy do genomu v�ak mus� b�t prov�děny velmi opatrně. Vědeck� pojet� Charlese Darwina z 19. stolet� o v�voji tvorstva pova�uji za spr�vn� v tom smyslu, �e historicky prob�hala fylogeneze od jednobuněčn�ch organismů ke st�le slo�itěj��m. Boj o pře�it� a přirozen� v�běr tedy prob�hal. Darwin v�ak nevysvětlil vznik �ivota vůbec, a nevysvětlil ani princip genomov�ch změn při druhov�m rozli�ov�n�. Nemohl tak ani učinit, proto�e ve sv� době neznal DNA. Dnes se vědecky diskutuj� mo�n� principy v�vojov�ch proměn u jednotliv�ch druhů. Je to odůvodniteln�, poněvad� bě�n� člověk �ije v přesvědčen�, �e ze slepice se narod� opět slepice, z pampeli�ky pampeli�ka a z člověka v�dy pouze člověk. Ka�d� rostlinn� a �ivoči�n� druh tot� vlastn� svůj charakteristick� genom. Jak� je tedy vědeck� v�klad druhov�ch změn? Přev�n� vět�ina dne�n�ch badatelů se op�r� o takzvan� mutace. Mutac� se rozum� genetick� změna vlivem n�hodn�ch fyzik�ln�ch nebo toxochemick�ch faktorů. Po�kozen� buňka buď nepře�ije, nebo se stane nějak funkčně po�kozenou. Domn�v�m se, �e pro zdrav� a �čeln� vznik nov�ch druhů se uplatn� naprost� minimum mutac�. Přev�n� vět�ina mutac� rozhodně �kod�. Můj v�klad druhov�ch změn se op�r� o schopnost genomu, kter� existuje od prvopoč�tku, adaptovat se somaticky, smyslově a u lid� tak� du�evně na nov� �ivotn� n�roky. Tak to prob�h� během �ivota jedince v ontogenezi. Svaly se posiluj� cvičen�m, paměť se tř�b� učen�m a opakov�n�m, slepec dok�e vylep�it hmat, degust�tor chuť a čich atd. V ka�d�m �iv�m organismu funguj� takzvan� zpětn� vazby, zn�m� ve fyziologii na �rovni l�tkov� v�měny, hormonů a nervů. Lze předpokl�dat, �e existuje rovně� zpětn� vazba ze somatick�ch buněk do z�rodečn�ch buněk, tedy na �rovni genů. T�m by se prom�tal v�voj z ontogeneze do fylogeneze. Jednalo by se o postupn�, opakovaně se posiluj�c� změny v ?ifře genomu, kter� by se staly děditeln�mi. Přizn�v�m, �e tato hypot�za zasluhuje je�tě důkladn� prověřen�. Popsan�m způsobem je tak� mo�n� vysvětlit vznik lidsk�ch du�evn�ch vlastnost�, kter� zv�řec� předchůdci člověka kromě vrozen�ch instinktů postr�daj�, jako je uvědoměl� l�ska, v�ra v něco, svobodn� vůle, vynal�zavost, filosofov�n�, fantazie apod. Často se klade ot�zka, zda druhov� změny prob�haly rychle, nebo pomalu. Jako rychl� skoky ve fylogenezi při vzniku nov�ch druhů lze ch�pat skoky prob�haj�c� v relativně kr�tk�m dějinn�m �seku, ale nikoliv - přehnaně řečeno - ze dne na den, jak by tomu mohlo b�t u mutac�. Tak to tak� v evoluci prob�halo. Naproti tomu nově vytvořen� druh m� tendenci velmi dlouho přetrv�vat, č�m� lze vysvětlit zd�nlivou dědičnou stabilitu. �ivot recykluje, opakuje se v ontogenezi, v rodin�ch, v genofondu, koluje v různ� podobě na Zemi a snad i ve vesm�ru. �ivot je poji�těn velk�m mno�stv�m druhů, kter� jsou na sobě z�visl�, např�klad v zaji�ťov�n� v��ivy. Je poji�těn nadměrnou produkc� z�rodků, z nich� pouze zlomek se ujme k nov�mu �ivotu. Je-li "Bůh" věčn�, pak koluje v tomto smyslu. V dne�n�m lidsk�m pojet� m� �ivot nesporně svůj smysl, c�l. kdy� ji� jednou vznikl a existuje, je nutn� si jej v�it, udr�ovat a vylep�ovat. V genomu je př�mo zak�dov�na vůle či touha k �it�. U zv�řat je to instinktivn� proces, člověk si to nav�c uvědomuje. T�k� se to touhy m�t potomstvo, chr�nit děti, vz�jemně si pom�hat, l�čit nemocn�. Ve v�vojov�m pl�nu genomu je tedy zafixov�na cesta k lidskosti, k lidsk� l�sce. V pl�nu je tak� cesta ke vzdělanosti, k nov�m objevům, k přem��len� - a� k současn�m �vah�m o vzniku a v�znamu �ivota a o jeho budoucnosti. Je to sebereflexe. Vznikaj� nov� vědn� a filosofick� směry, probouz� se n�bo�enstv� v různ� podobě. Na t�to pestr� pozn�vac� �rovni ov�em vyvst�vaj� rozporn� body. Věda h�j� objeven� z�konitosti, a teologie h�j� sv� n�zory a tradice. Jak� jsou n�znaky mo�n�ho sbli�ov�n� těchto dvou extr�mn�ch stanovisek? V bibli, kter� je velmi pokročil�m v�plodem lidsk�ho uva�ov�n� a dokumentem ud�lost� sv� doby, byť velmi obrazně, najdeme pas�e neodporuj�c� vědn�m poznatkům. "Na poč�tku bylo slovo." Ano, na prvopoč�tku �ivota byla v genomu sestavena �ifra slo�en� ze čtyř p�smen A, G, T a C, ze čtyř organick�ch b�z�, adeninu, guaninu, thyminu a cytosinu. Počet vytvořen�ch slov a vět jde do miliard. Je to dynamick� k�d �ivota, jak ji� bylo v��e pops�no. "Bůh je v�udypř�tomn�." Ano, Bůh je prom�tnut do genomu, nach�z� se v DNA v�ech �iv�ch tvorů. T�mto mechanismem Bůh ř�d� �ivot. "Bůh stvořil člověka k obrazu sv�mu." Ano, člověk byl vytvořen a existuje. Tak jako Je��, syn Bo�� - byl to tak� člověk -, jsme vlastně v�ichni synov� Bo��. Dovol�m si dokonce tvrdit, �e v genomu je zaps�na v�ra v "Boha", v�ra v něco vy���ho, nadřazen�ho, co ř�d� a upevňuje �ivotn� děje, co je tě�ko definovateln�, tak�e zb�v� pojet� Boha a v�ra v Boha. V�ra v Boha je z�kladn�m principem n�bo�enstv�. Tato v�ra se ov�em vyjevuje ve fylogenezi a� teprve u člověka s rozvojem jeho du�evn�ch vlastnost� a jeho přem��len�. M� různou v�razovou podobu podle historick� doby a geografick� lokality. V�ra pračlověka byla primitivn�, směřovala k slunci, k nebi, k blesku a hromu, k hor�m apod. V�ra se realizovala a dosud realizuje modlitbami, přin�en�m darů a obět�, �ctou k Bohu, tedy i �ctou k �ivotu. V�ra, tak jako ka�d� n�bo�enstv�, je pro lidi prospě�n�, posiluje mor�lku, sk�t� naději v lep�� �ivot, ve spravedlnost, vylep�uje mezilidsk� vztahy, u někoho sk�t� naději v posmrtn� �ivot, psychoterapeuticky pom�h� l�čit choroby. U někoho je v�ra vyj�dřena v�ce, u někoho m�ně. I nevěř�c� ateista přem��l� občas ve skrytu o Bohu a douf� s naděj� v lep�� budoucnost, co� pova�uji za podstatn� jako v�raz genomov� vlohy k určit� v�ře. Disputace vědců a teologů k dan�m ot�zk�m je v současnosti st�le aktu�ln�, m� sv� opr�vněn�, nejde o ml�cen� pr�zdn� sl�my, byť nelze oček�vat v brzk� době sm�rč� vyře�en�. Pro vědeck� z�věry se objevuj� st�le nov� důkazy. A tam, kde věda dosud t�pe, trv� prostor pro teologii. To v�ak nesm� vrcholit n�sil�m, terorismem a� v�lkami. Filosofie zpravidla vyplňuje mezeru mezi oběma protip�ly. My�len� dne�n�ho člověka nen� je�tě zdaleka dokonal�, současn� spory nevyře��. Snad jednou budoucnost uk�e skutečnou pravdu. *** Pavel K�brt, publicista p��c� a předn�ej�c� na t�ma "Darwinovy tragick� omyly" Letos se připom�nalo �edes�t� v�roč� osvobozen� nacistick�ho koncentračn�ho t�bora v polsk� Osvětimi. Ze v�ech stran zazn�valy apely, �e něco takov�ho se u� nesm� nikdy opakovat. O skutečn�ch př�čin�ch tohoto lidsk�ho pominut� mysli v�ak ani slůvko. Jak mohly kulturn� n�rody podlehnout tolika ideologick�m nesmyslům a n�sledn�mu běsněn�? Co se to s těmi mozky vlastně stalo? Př�činy jsou zcela prost�, ale jejich publikov�n� je velmi neobl�ben�. Nen� to ��dn� n�hoda, �e velk� prol�v�n� lidsk� krve ve 20. stolet� časově harmonuje s roz��řen�m evolučn� poh�dky ve společnosti. Tvůrci gulagů, koncentr�ků a plynov�ch komor měli u� v t� době virus Darwinovy fantazie pevně inkubov�n ve sv�ch mozc�ch a nemoc ateismu nab�rala rozměrů epidemie. Učen�, ze kter�ho masov� vyhlazov�n� lid� ve 20. stolet� bylo odvozeno, je dodnes pevnou souč�st� �koln�ch osnov a m� silnou podporu m�di�. Darwinova poh�dka, ten chaotick�, sto pades�t let se měn�c� slepenec protichůdn�ch teori�, fantazi�, kupy omylů, podvodů, �ivotn�ch trag�di� a sekt�řsk�ho ha�teřen�, je dnes souč�st� �ivotn�ho pohledu mnoha lid�. Proč poh�dka? proto�e přece pr�vě poh�dky obsahuj� vedle zcela re�ln�ch postav z re�ln�ho světa tak� naprosto nere�ln� ud�losti a fantastick� děje. Jeskyně, potůčky, lesy, zv�ř�tka a lidi - to v�e důvěrně zn�me ze světa, kde u� tis�cilet� bydl�me. A tak i poh�dky. Ale aby ryba vylezla na sou� a začala chodit nebo l�tat? Nebo se proměnila v prince a začala mluvit? Nebo aby k�men o�il, proto�e se na něj bl�sk�? Tyto děje znaj� pr�vě jen poh�dky - no a pak je�tě ona evolučn� "věda"! A přitom z�kladn� předivo (kr�do) darwinismu je povinn� pro ka�d�ho vědce, kter� se chce vyhnout probl�mům a nechce b�t nařčen z fundamentalismu či pavědeckosti. D�vno tomu, d�vno, byl jednou jeden �plně ne�iv� svět. Nejprve byl pěkně hork�, blesky kři�ovaly oblohu, ultrafialov� z�řen� bylo stotis�ckr�t silněj�� ne� dnes, vulk�ny chrlily l�vu a meteority bombardovaly zemsk� povrch. A bylo nebylo, věř nevěř, v t�to scen�rii mrtv� materi�l o�il. Profesor Pasteur mů�e zahodit diplom. ov�em�e, nebylo to hned, trvalo to miliony let. A bylo to pochopitelně nejprve slep�, hluch�, nemysl�c� a jen tak ve vodě si hov�c�, ono prvn� o�ivl� prazv�ř�tko. Ale mělo se čiperně k světu. Za nějak� ten milion let začalo vidět i sly�et, dobylo pevninu a vzduch, naučilo se chodit, l�tat, myslet a stalo se člověkem. Jen nen� jasn�, jak se mohlo narodit neplodn�m rodičům. Nicm�ně nen� to pěkn� poh�dka? Pěkn�? Domluvme si definici pěkn� poh�dky: Je to jen ta, kter� n�s povzn�� a nevede ke stavbě koncentr�ků! V�echno je dovoleno, jen ne inteligence na poč�tku. Je to kuri�zn� situace: SETI hled� v kosmu ciz� civilizace a mnoz� v ně věř�. Kdyby zachytila z kosmu namodulovan� prvoč�sla, opern� zpěv či uviděla na povrchu Marsu le�et hodinky, zaj�s�: To je důkaz inteligence, tam mus� b�t civilizace! A hned vy�le k t�to civilizaci dotaz: Hej, jakpak jste se vy tam vlastně vyvinuli z t� ne�iv� hmoty...? Docela trapn� logika, ne� Domněl� kan�ly na Marsu, zaj�mavě namodulovan� sign�l nebo pozemsk� pyramidy, to jsou pro evolucionistu jasn� důkazy inteligentn�ho původu. Ale původce sign�lu s�m, konstrukt�r hodinek, kan�lů či pyramid - ten se vyvinul a ��dnou inteligenci ke sv�mu vzniku nepotřeboval. Stačila voda, teploučko a miliony let. Na trochu slo�itěj�� v�robek evoluce nestač�, ale na tělo v�robce (kter� je ze stejn�ch prvků ne�iv� hmoty jako ten v�robek) si evoluce vystač� sama! Inteligence ve vědeck�ch vysvětlen�ch původu �ivota nem� ��dn� m�sto - ne, to nen� překlep. kdy� čteme materialistick� poh�dky o vzniku �iv�ho světa, po inteligenci tam nen� ani stopy. V tom je od poh�dek rozd�l. Tam z�zraky dělaj� kouzeln�ci a chytr� babizny, je tam tedy alespoň nějak� "know how", informace předch�zej�c� z�zrak, zat�mco v Darwinově poh�dce z�zraky děl� jen sama voda, teploučko, v�tr, blesky, z�řen�, pad�n� meteoritů, přesouv�n� kontinentů, rvačky samců o samice a miliony let. Inteligentn� z�měr či z�sah zde nem� nejmen�� m�sto - to by pr� zastavilo pokrok vědy (tedy t� evolučn�). Buňka vznikla z�řen�m, člověk chybami v genomu, oko světlem, ucho zvukem, kř�dlo pad�n�m ze stromů a nohy z ploutv� vysych�n�m vody v moř�ch. Doktorka Zuzana �torchov� n�s poučuje: "D�ky občasn�m chyb�m polymer�zy nen� svět obydlen početnou populac� absolutně identick�ch prabakteri�." (Vesm�r 2001, č. 5, str. 263) A kdo tomuhle nevěř�, ať se necpe do př�rodovědy, je to pavědec (t�mto n�zvem častuje jeden n� zn�m� vědec kreacionisty). Charles Darwin netu�il, �e v�echno je docela jinak. Pěnkavy na Galap�g�ch měn� velikosti sv�ch zob�ků, jak se tamn�m podm�nk�m zachce, co� ale s pěnkavou z čeledi strnadovit�ch ani nehne, nato� aby se někam vyv�jela. Tvůrce poh�dky si myslel, �e buňka je jen primitivn� chom�ček chemik�li�, a tak mů�e lehce vzniknout tu a tam v nějak� tepl� kalu�i (doktoři z NASA si tohle mysl� dodnes: "Kde je voda, tam se mů�e vytvořit �ivot," přemlouvaj� nasist� naivn� dav). Darwin netu�il, �e kdy� si chlap uř�zne na cirkul�rce mal�ček, budou m�t jeho budouc� děti mo�n� je�tě del�� mal�čky, ne� měl jejich ne�ikovn� čtyřprst� t�ta, a ne krat��. Neznal tot� ani v�zkumy prov�děn� ve stejn� době asi o tis�c kilometrů d�l na jihov�chod opatem augustini�nsk�ho kl�tera v Brně Johannem Gregorem Mendelem, ani �středn� dogma molekul�rn� biologie, a tato jeho neznalost mu usnadnila tvrzen�, �e somatick� změny jsou dědičn� - a na tom zalo�il svoji poh�dku. Tak� netu�il, �e ontogeneze ani trochu nerekapituluje fylogenezi. Aby se tomu snadněji věřilo, Arno�t Haeckel fal�uje obr�zky embry�, aby vypadala podobněji, a t�m př�buzněji: třeba člověk a prase. Člověk se v�ak prasetem st�v�, nikoliv rod�, to oba vědci ov�em netu�ili. Zkameněliny v Darwinově době nepod�valy nejmen�� důkaz o nějak� evoluci, jak on s�m dobře věděl, a dnes je to s nimi je�tě hor��. Plat�: Č�m v�c zkamenělin, t�m m�ně evoluce. Zemsk� vrstvy jako naschv�l vyd�vaj� jen sam� zatuhl� ryby, oboj�iveln�ky, plazy, pt�ky, savce a lidi, a nikde ��dn� polosavce, poloplazy, čtvrtryby a třičtvrtěoboj�iveln�ky, půllidi a půllidoopy - nato� aby takov� je�tě dnes �ili. Vypad� to sp�e na pozůstatky biblick� potopy ne� na evoluci. Ale u� je rozhodnuto: Pravdu m� Darwin, ne bible. Darwin nevěděl, �e jeho knihy půjdou na dračku. Jeho n�pad se nikdy netestoval, nikdy neověřoval, okam�itě zabral a stal se uct�van�m vědeck�m paradigmatem, nevyvratitelnou ideologi�, zamilovan�m pohledem na svět a jeho minulost, př�tomnost i budoucnost, v�tanou n�hra�kou nen�viděn�ho a "nevědeck�ho" n�bo�enstv�. Z�hy byl darwinismus doplněn o gulagy, koncentračn� t�bory a plynov� komory jako�to katalyz�tory evolučn�ch procesů. Ty tot� byly Stalinovi i Hitlerovi moc pomal�. Proč čekat miliony let, a� se na zemi prosad� ta nejpokrokověj�� marxistick� tř�da nebo nejvyvinutěj�� darwinovsk� rasa? Trochu ty "občasn� chyby polymer�zy" a n�slednou selekci popo�eňme. Nejen Hitler a Stalin, ale mnoz� dal�� fanatici pom�hali evoluci podle toho, jak to v�ra, tě�ce nemocn� a chud� na důkazy, potřebovala. Ale to nestačilo, bylo třeba v�ce důkazů. A tak byly po světě předv�děny "Darwinovy mezičl�nky", mrtv� i "iv� falzifik�ty, podvody. Ti "iv�, to byli podplacen� domorodci z různ�ch ostrovů, kteř� přestrojeni ve zv�řec�ch ků?�ch, pomalovan� a bruč�c� předv�děli des�tky let Darwinovy k��en� mezičl�nky mezi člověkem a zv�řaty, cpali se na p�diu hrubou potravou a chrochtali na důkaz sv� zv�řeckosti. Lid� na tyto atrakce chodili s velk�m nad�en�m. Ty mrtv� důkazy, ony horoucně evolučn� sektou vytou�en� missing links, občas někdo vyrobil: Něco slepil, zpiloval, naka��roval a nechal to s velkou sl�vou naj�t. Evolučně orientovan� m�dia pak u� dokončila d�lo zk�zy v srdc�ch a mozc�ch davů, jak to dělaj� ostatně dodnes. A tak tu m�me zfal�ovanou piltdownskou lebku (1912-1953), Kammererovy přidr�ovac� p�řic� mozolky ropu�ky starostliv� nafixlovan� nerozpustnou barvou (evolucionista dr. Paul Kammerer se roku 1926 zastřelil). Č�ka slona z J�vy (1929) byla vyd�v�na za lebku Pithecanthropa. Zub Hesperopitheka nalezen� roku 1922 v Nebrasce, kter� byl v�eobecně přij�m�n za důkaz pravěk�ho člověka, byl pou�it roku 1925 ve zn�m�m "evolučn�m procesu" v Tennessee jako corpus delicti u soudu proti "pavědeck�m kreacionistům". O dva roky později se uk�zalo, �e zub patř� vyhynul�mu praseti. Takzvan� coloradsk� člověk (rovně� rekonstruovan� ze zubu) byl později zařazen mezi koně. Lebka opočlověka rovně� z Colorada byla vystavov�na po nějakou dobu v muzeu, ale ve skutečnosti to byla lebka opič�ho mil�čka, kter�ho tam několik let předt�m pochovali. Kost nalezen� v bl�zkosti Seattlu identifikovan� jako l�tkov� kost pravěk�ho člověka byla z medvěda (dr. Henry Morris). Evolučn� teorie se tak pomalu, ale jistě, pomoc� podvodů, omylů a systematick�ho mas�rov�n� mozků u� od z�kladn� "koly (pova�me jen sto let nesmyslů kolem neandert�lců), dost�v� ve 20. stolet� pod ků�i mnoha lidem. u� nen� co ře�it: ��dn� Bůh n�s nestvořil, jen a jen v�emocn� evoluce. A pokud je�tě něco nev�me, tato "exaktn� chladn� věda" to jednou odhal� - samozřejmě ve prospěch evoluce. Druh�ho června 1983 proběhla na univerzitě v G�ttingen p�diov� diskuse k t�matu stvořen� - evoluce. Vědeck� argumenty pro stvořen� zast�val prof. dr. Werner Gitt (informatik) s dal��mi vědci, evolučn� teorii h�jil prof. dr. Manfred Eigen, nositel Nobelovy ceny, se sv�mi kolegy. Před v�ce ne� tis�cem posluchačů v plně obsazen� největ�� g�ttingensk� posluch�rně se Eigen sna�il vylo�it, �e evolucionistick� ud�losti podl�haj� pouze fyzik�ln�m a chemick�m z�konitostem, je� proběhly v historick�m procesu. Zast�nci stvořen� zdůraznili, �e př�rodn� z�kony a podm�nky prostřed� naprosto nestač�, aby se objasnily do značn� m�ry duchovn� zdroje �ivota. Sjednocen� a vznik k�du nen� jen materi�ln� proces. proto�e je informace duchovn� veličina, nemů�e hmota principi�lně tvořit ��dn� s�mantick� obsahy. Slabost evolučn� teorie vystupovala v druh� č�sti debaty, kdy �středn� roli hr�ly informačn� aspekty, st�le zřetelněji. Ot�zka původu informace je v evolučn�m syst�mu dodnes naprosto nevyře�en�. kdy� bylo st�le zřejměj��, �e pr�vě toto je bolav� m�sto teorie evoluce, prohl�sil Eigen před publikem, �e se zast�nci stvořen� mohou přij�t "na evoluci pod�vat" do jeho institutu. Později tak� tvrdil, �e m� ve v�stavbě evolučn� stroj. Ani jeden z těchto sv�ch př�slibů - přes opakovan� ��dosti kreacionistů - nesplnil. To je bě�n� evolučn� taktika. Mlčen�, ml�en� a lstiv� �skoky. Ji� nejm�ně rok n�s evolucionist� přesvědčuj�, �e genom člověka je z v�ce ne� devades�ti osmi procent podobn� genomu �impanze - co� m� b�t důkaz na�� př�buznosti. Jak� bylo moje překvapen�, kdy� jsem se koncem roku 2004 dozvěděl, �e �impanz� genom nen� je�tě vůbec prozkoum�n a �e se teprve analyzuje jedin�, a to dvaadvac�t� chromozom - a u� ten je velmi nepodobn� odpov�daj�c�mu lidsk�mu. Kontaktoval jsem proto jednoho předn�ho česk�ho evolučn�ho biologa, kter� se chlubil, �e u� d�vno dobře tu�il, �e vlastně mezi �impanzem a člověkem nen� skoro ��dn� rozd�l - aby mi vysvětlil, jak to věděl roky předt�m, ne� byl �impanz� genom analyzov�n. Jeho odpověď byla opět evolučně typick�: "...ta procenta jsou samozřejmě hausnumera, ta neberte v�ně - genetick� rozd�ly jsou různ�ho druhu a nelze je prostě jenom sč�tat." Tak�e n�s evolucionist� opět podv�děli sv�mi fantaziemi - praxe bě�n� od Darwina dodnes. Při studiu zirkonov�ch krystalů zjistila skupina vědců v projektu RATE, kter� se věnuje datov�n� (společn� projekt ICR a CRS v USA), �e mno�stv� helia v nich obsa�en� odpov�d� přibli�ně �est tis�c let star� Zemi, tedy jak to uč� bible. Tak� se zjistilo, �e ve�ker� uhl� m� nenulov� obsah radioizotopu 14C, co� by ale zredukovalo jeho st�ř� z tř� set milionů let na čtyřicet tis�c. U komet si evolučn� c�rkev musela vypomoci minipoh�dkou: jak�si tajn� zdroj dod�v� st�le nov� komety do na�� slunečn� soustavy - jinak bychom tot� dnes, za �dajn�ch čtyři a půl miliardy let, něměli u� ani jednu kometu. No a aby byl zachr�něn evolučn� sc�n�ř vzniku vesm�ru, je pr� přes devades�t procent (!) ve�ker� hmoty a energie ve vesm�ru "neviditeln�ch". Věřit ov�em v neviditeln�ho Boha, to je velmi nevědeck�. V Darwinově době neexistovaly radioizotopov� datovac� metody a Darwin se děsil v�počtů Lorda Kelvina (nazval ho protivn�m stra��kem), kter� určil st�ř� Země jen asi na čtyřicet milionů let. Darwin prohl�sil, �e pokud se to potvrd�, jeho teorie se zhrout�. Teprve a� půl stolet� po Darwinovi byly vyvinuty spektr�ln� př�stroje schopn� měřit dosti přesně mno�stv� radioizotopu v materi�lech. Potvrdily se později Darwinovy spekulace o vysok�m st�ř� Země, jak to potřeboval pro svůj evolučn� př�běh? Ale ov�em �e se potvrdily. Darwin byl i schopn� prognostik! Nab�z� se v�ak mnohem prozaičtěj�� vysvětlen�: evolučn� v�ra určuje datov�n�. Jde o umně vytv�řenou selekci dat, v�sledků měřen� a n�lezů, kter� vyhovuj� evolučn� představě. Je-li naměřeno o mnoho vy��� st�ř�, ne� jak� po�aduje evolučn� n�zor, je v�sledek měřen� zavr�en. Je-li st�ř� př�li� n�zk�, je v�sledek tak� zavr�en. V�e, a to nejen v oblasti datov�n�, se mus� poklonit evolučn� v�ře a podrobit �hlu tohoto pohledu. Ani jedin� měřen� kost dinosaurů nevykazuje st�ř� milionů let, ale jen několika tis�c let. Mnoh� tyto kosti jsou tak dobře zachoval�, �e to vypad�, jako by zv�ře zahynulo před ned�vnem. To se ale nepovoluje. Evoluce chce pro dinosaury nejm�ně �edes�t milionů let. A tak v�sledky měřen� se tomu mus� přizpůsobit. Proto se neměř� ��dn� kosti, ale hornina okolo, a to je�tě jen ty vzorky, kter� vyhovuj�. Jak� st�ř� oček�v�te? - ptaj� se formul�ře, kter� se vyplňuj� při z�s�l�n� vzorků datovac�m laboratoř�m k anal�ze. Jin�mi slovy: řekněte si, jak� st�ř� je vhodn� pro va�i v�ru, a my v�m ho v laboratoři potvrd�me sv�m testem, dod�te-li n�m dostatek vzorků. kdy� Richard Leaky na�el KNM-ER 1470 (1972 - Keňsk� n�rodn� muzeum), velmi moderně vypadaj�c� lidskou lebku, prvn� datov�n� vyk�zalo dvě stě dvan�ct a� dvě stě třicet milionů let. To ov�em nemohli evolucionist� přijmout pro tak modern� lebku. Poslali tedy do laboratoře jin� vzorky okoln� vulkanick� horniny, a datov�n� bylo sn�eno na 2,6-3 miliony let. Ale i to se později evolucionistům zd�lo moc vysok�. Byly tedy vybr�ny je�tě jin� vzorky a st�ř� sn�eno na 1,9 milionu let. Řekněte, nen� to exaktn� věda? Tak i při n�lezu Australopitheka ramida vyk�zala vět�ina vzorků okoln�ho bazaltu st�ř� kolem dvaceti tř� milionů let (metodou Ar-Ar). Evolucionist� v�ak rozhodli, �e je to př�li� vysok� st�ř� vzhledem k postaven� t�to lebky v hlavn�m evolučn�m sch�matu. A tak hledali v dal��ch vzorc�ch bazaltu a vybrali z dvaceti �esti vzorků sedmn�ct, aby obdr�eli maxim�lně 4,4 milionu let. Ostatn�ch devět vzorků d�valo opět o moc vy��� hodnoty, byly tedy zavr�eny. Tomu se ř�k� datovac� hra a je to bě�n� praxe evolučn� c�rkve nejen v oblasti datov�n�. Takto je ov�em mo�n� vyrobit jakoukoliv teorii o minulosti. Stač� k tomu dvě podm�nky: touha, aby dan� teorie byla pravdiv�, a vhodn� filtrace/interpretace existuj�c�ch �dajů. Je libo hypot�zu? L�b� se v�m my�lenka, �e Hitler byl filantrop a zvl�tě miloval �idy? Nen� probl�m. Vyberte si ta potřebn� fakta z jeho �ivota, kter� se k t�to va�� teorii hod�, ostatn� ignorujte. Zdůrazněte ve sv�ch "v�zkumech", �e Hitler byl společensk� člověk, uměleck�ho c�těn�, pln� soucitu a něhy jak ke zv�řatům (vivisekce byla nacisty zak�z�na), tak i k lidem. Zvl�tě miloval svoji matku, kterou o�etřoval oddan� dom�c� �idovsk� l�kař dr. Bloch. V německ� arm�dě (Wehrmachtu) slou�ilo mnoho �idovsk�ch voj�ků. Aby Hitler svoji n�klonnost k �idovsk� rase skryl před ostatn�mi a mohl tak neru�eně �idům pom�hat a chr�nit je před těmi, kteř� je nen�viděli, raději nikdy nemluvil o sv�ch předc�ch, neboť se objevily zvěsti, �e to byli �id�. Pokud tuto svoji teorii rozvinete na vědeck� b�zi, m�te jej� roz��řen� a �spěch zaručen, stejně jako mnoho stoupenců. Stač� jen umně sestaven� mozaika pravd a polopravd. Evolučn� poh�dka je naprosto stejn� kompilace mal� č�sti n�lezů, mnoha omylů, podvrhů, spekulac� a fantazi�! Proto mů�e vesele pře��vat ji� sto let v naprost�m rozporu s na�� zcela neevolučn� zku�enost� (kdepak se n�m co vyv�j�?), v�eobecně vzrůstaj�c� entropi�, st�rnut�m a degenerac�, vysokou stabilitou a sebeopravn�mi mechanismy v �iv� př�rodě, v rozporu se zkamenělinami a nijak se neměn�c�mi, rychle se mno��c�mi �iv�mi tvory (hmyzem, bakteriemi, hlodavci atd.) a v rozporu se v�emi z�pisy předchoz�ch lidsk�ch generac�, kter� byly bl�e minulosti ne� my. To v�e je ve jm�nu v�ry v evoluci ignorov�no, vysm�v�no a překrucov�no. Chcete jinou teorii? Třeba �e v Blan�ku jsou ryt�ři nebo na Marsu Marťani, nebo �e pt�ci vznikli tak, �e plazi běhali a m�vali končetinami, sk�kali a padali ze stromů a zkou�eli plachtit bez kř�del, a tak se jim vytvořila kř�dla? Nebo �e ryby lezly na sou�, proto�e jim vysychala voda, a tak jim za miliony let narostly no�ičky? Nebo chcete teorii, jak ne�iv� hmota sama od sebe o�ila d�ky bleskům a třeskům a vytvořila genetick� programy ke sv�mu kop�rov�n�? Stač� jen vyfiltrovat ta spr�vn� fakta, uk�zat nějak� fosiln� motanice, vyrobit p�r falzifik�tů, něco ignorovat, něco pokroutit - a pseudovědeck� př�běh je na světě. Vysmějte se odpůrcům, označte je za pavědce a buďte si jisti, �e stoupence pro svoji hypot�zu se�enete - zvl�tě kdy� jim va�e teorie usnadn� dělat si, co se jim l�b�. Jen nen� jasn�, jak v� př�běh zapůsob� na budouc� generace. Jestli nebudou cht�t tuto va�i poh�dku opět podpořit nějak�mi dal��mi koncentr�ky, eugenikou a masivn�m vylep�ov�n�m lidsk� společnosti. P.S. Dvac�t�ho druh�ho ř�jna 2005 se m� v pra�sk�m Kongresov�m centru konat konference vědců, kteř� budou Darwinovy poh�dky rozkr�vat a odhalovat jejich nevědeckost (informace: http://memento.junweb.cz). Evolučn� nesmysly budou tento rok odhalovat tak� vědci na megakonferenci ve Virginii ve Spojen�ch st�tech americk�ch, kter� se bude konat od 17. do 22. července a na n� vystoup� pětadvacet předn�ch odborn�ků přikl�něj�c�ch se ke kreacionismu (informace: www.creationMegaConference.com). *** Ludv�k Bass Odkud a odkdy? Biblick� chronologie dovoluje odhadnout čas, kter� uplynul od stvořen� světa: biskup Usher vypoč�tal 4004 let, Hales 5411 let. V modern� kosmologii byl rozptyl odhadů vět��. V polovině dvac�t�ho stolet� bylo vypočteno st�ř� vesm�ru od velk�ho třesku (na z�kladě posunu spekter vzd�len�ch galaxi� do červena) něco přes tis�c milionů let, zat�mco odhad geologick�ho věku na�� země prov�děn� spolehlivěj��mi metodami byl vět��. "V tom př�padě nevid�m rozumn� ře�en�," psal tehdy star� Einstein. Bondi a Hoyle ře�ili tento paradox teori� ust�len�ho stavu vesm�ru. Ale během půlstolet�, kter� uplynulo od m�ch studentsk�ch let, postupn� revize odhadů vzd�lenost� galaxi� prodlou�ily věk vesm�ru desetin�sobně (osobně jsem v�ak to zbrkl� st�rnut� nijak nepociťoval). Jak usm�řit Usherův odhad s kosmologick�m? Před čtyřmi tis�ci lety byl vesm�r ve stavu, kter� podle fyzik�ln�ch a biologick�ch z�konů vedl k dne�n�mu. V�emohouc�mu nemohlo b�t nesnadn� zvolit si pr�vě ten čtyři tis�cilet� star� stav jako�to poč�tečn� stav vesm�ru, včetně souborů atomů (jako uhl�k 14), kter� se vědcům zdaj� poukazovat na ud�losti v mnohem vzd�leněj�� minulosti. �e by n�s stvořitel chtěl m�st? Nebylo by to nesl�chan�. u� v Genesis 11, 6-7 prohla�uje Jehova: "... toto je teprve zač�tek jejich (lid�) d�la. Pak nebudou cht�t ustoupit od ničeho, co si usmysl� prov�st. Nu�e, sestoup�me a zmateme jim řeč, aby si navz�jem nerozuměli." ��rliv� staroz�konn� stvořitel nen� ten, o kter�m Einstein polo�ertem poznamenal, kdy� vyzn�val svou v�ru vědce: "Mil� P�nbůh je rafinovan�, ale nen� zlomysln�." Tak� o st�ř� �ivota na na�� Zemi jsou velmi rozd�ln� n�zory. Evolučn� teorie se neobejdou bez tis�ce milionů let, kde�to biblick� stvořen� �ivota se bez nesn�z� vejde do Usherova v�počtu. Z teologick�ho hlediska se tot� nic nestalo a nemů�e st�t, co by neplynulo z vůle V�emohouc�ho. Nelze si vůbec představit pozorov�n� odporuj�c� tomuto univerz�ln�mu v�kladu, kter� nikterak neomezuje skutečnost, a proto nevysvětluje nic. Evolučn� teorie �ivota se obvykle pova�uj� za vědeck� protiklad k biblick�mu hledisku. Ale jeden z nejvlivněj��ch modern�ch filosofů vědy Karl Popper to viděl poněkud jinak. Jednu kapitolu ve sv� Intelektu�ln� autobiografii (1974) označil "darwinismus jako metafyzick� program v�zkumu" a do�el v n� k z�věru, �e darwinismus funguje jako metafyzick� r�mec vědeck�ch teori�, ale s�m vědeckou teori� nen�, proto�e neposkytuje dost př�le�itost� k empirick�mu vyvr�cen�: V tom ohledu se překvapivě dru�� ke kreacionismu. Tak např�klad, p�e Popper, darwinismus vysvětluje velkou rozmanitost pozemsk�ch forem �ivota. Kdybychom ale nalezli planetu, na kter� jsou jen tři druhy bakteri� geneticky podobn�ch na�im, řekli bychom, �e to byli jedin� mutanti, kteř� se dovedli přizpůsobit taměj��m podm�nk�m. Tot� bychom řekli, kdyby byl nalezen jen jeden (nebo ��dn�) druh. Z takov�ch důvodů označuje Popper darwinismus za "t�měř tautologick�". Pr�vě tyto �vahy jej přivedly k zaveden� pojmu "metafyzick�ho programu v�zkumu", kter� zařazuje mezi testovateln� vědeck� teorie a zcela metafyzick� konstrukce. �spěch programu nespoč�v� v jeho vědeck� platnosti, n�br� v jeho plodnosti a inspirativnosti vzhledem k �spěchům vědy. V tomto ohledu Popper nepochybuje o plodnosti darwinismu, "bez něho� si nelze představit pokroky nověj�� vědy". Naproti tomu kreacionismus, jakkoliv plodn� v uměn� a v etice, je zcela steriln� ve vědě. Neschopen navrhnout vlastn� experiment�ln� programy, �ije jen z nesn�z� evolucionismu a z jeho kritick�ho testov�n�, kter� je beztak norm�ln�m vědeck�m �kolem stoupenců evoluce. K nověj��m �spěchům vědy patř� předev��m objev a v�zkum genetick� molekuly (DNA), kter� je jak�msi p�smem dědičn�ho programu a v kter� se odehr�vaj� mutace poh�něj�c� evoluci. Je společn� v�em doposud zn�m�m form�m �ivota, kter� proto mohou m�t společn� původ. Tato univerz�lnost genetick� molekuly přesvědčivě podporuje darwinismus. Nav�c n�m struktura molekuly d�v� ponět� o tom, jak �ťastn� n�hody bylo potřeba pro přechod od chemick� k biologick� evoluci. Pokud původn� darwinismus obsahoval tautologick� rysy, v�sledky molekul�rn� biologie a genetiky je přev�ně odstranily: Darwinismus u� nen� vhodn�m př�kladem Popperova metafyzick�ho programu v�zkumu. Jako vhodněj�� př�klady tohoto cenn�ho epistemologick�ho pojmu bych navrhl Machův princip v kosmologii, nebo i Freudovu psychoanal�zu. Brzy po Darwinově vystoupen� se uk�zala i filosofick� důle�itost jeho teorie. �čelnost anatomie a fyziologie určen� k zachov�n� a pokračov�n� �ivota bije tak do oč�, �e oded�vna inspirovala a ospravedlňovala v�ru v architekta - stvořitele. Av�ak darwinismus uk�zal, jak mů�e biologick� �čelnost vzniknout slepou n�hodou. Sp�e o tom ne� o mo�nosti na�eho př�buzenstv� s opicemi se vedly v�niv� spory koncem devaten�ct�ho stolet�. Byl to přelom v dějin�ch idej�, s n�m� mnoz� z�pol� dodnes. *** Jakub Hlav�ček, filosof a nakladatel Byl jsem postaven před př�li� tě�k� �kol. ��dnou z v��e uveden�ch, sugestivně formulovan�ch ot�zek, nejsem schopen zodpovědět. Neček�m ani, �e moje "vyklouznut�" by mohlo b�t vůbec za nějakou odpověď pova�ov�no. Snad se mi alespoň podař� poodhalit, proč mě tato ot�zka nech�v� vla�n�m, ba proč ani nijak netou��m sly�et ji zodpovězenou z �st ať u� vědce, či teologa. Odkud směřujeme a kam jdeme? V kabale se traduje, �e pro toho, kdo se takto pt�, by bylo l�pe, kdyby se vůbec nenarodil. Takto polo�en� ot�zka po "důvodu a původu �ivota" způsob� pouze to, �e se mi st�hne �aludek a hlava dočista poplete. Jsem dokonce tak omezen�, �e t�měř nech�pu, jak tuto ot�zku někdo mů�e myslet v�ně. Je to podobn� situace, jako kdy� si dva zamilovan� lide polo�� ot�zku: A proč mě m� r�d? Mohou ji vyslovit, ale tak� obvykle neoček�vaj� v�nou a vyčerp�vaj�c� odpověď. Jsem �ťasten z toho, �e na rozd�l od jin�ch typů vědom� mohou lid� pro��vat ��as nad tajemstv�m �ivota, spolu se z�vrat� vypl�vaj�c� z reflex� tohoto ��asu. Jin�mi typy vědom� n�m na mysli vědom� zv�řat, rostlin, kamenů, pravděpodobně i element�rn�ch bytost� apod., a mo�n� bych se nezdr�hal připojit i ty typy vědom�, kter� jsou na tradičn� ontologick� vertik�le scalae naturae v��e, v�dyť podle v�ech monoteistick�ch n�bo�enstv� i podle z�padn� metafyzick� a hermetick� tradice plat�, �e člověk je korunou Stvořen� pr�vě proto, �e je napět�m mezi materi� a duchem, spojnic� mezi Zem� a anděly, Bo��mi posly. Zkr�tka �div a ruku v ruce s n�m i vědom� touha po zdokonalov�n� sebe sama asi ke kamenům ani andělům nějak nepatř�. A k lidsk�mu vědom� zajist� patř� i otřesy a katastrofy, kter� jeho reflexe, vydaj�-li se "�patn�m", tj. proti�ivotn�m směrem, mohou vyvolat. Jistě, i b�d�n� nad Stvořen�m mů�e v�st k nov�mu tvořen�, nov� artikulaci, k transformaci světa, k evoluci. J� v�ak nejsem ani vědec, ani teolog. Vědec mů�e b�t o něčem přesvědčen a obvykle dnes ani nemus� přesvědčovat. Propast mezi �pičkou vědy a mezi nevzdělanou veřejnost� je tak obrovsk�, �e se v n� skr�v� mnoho dal��ch propast�. A� na nepatrn� v�jimky dan� konzumn�m vyu�it�m vědeck�ch poznatků se veřejnost nech�v� přesvědčit st�le je�tě na z�kladě toho, �e vědcům jednodu�e věř�; �ije v zajet� představ, �e fungov�n� Světa u� bylo v�cem�ně pops�no (mechanisticky), maxim�lně se je�tě upřesn� a v�echny z�zraky vědy, jsou d�ky tomu (!) ji� na dosah. Vědě se obecně věř�. Skutečn� v�ra věř�c�ch v�ak m�, alespoň ve zcela bě�n�m denn�m �ivotaběhu, daleko men�� kredit. Věř�c� tot� nemů�e přesvědčovat, ba ani nemů�e b�t o ot�zk�ch sv� v�ry přesvědčen, n�br� je vyzn�v�, věř� jim (samozřejmě jinak ne� se věř� vědcům) a svědč� o nich, svědč� o sv� podstatn� a bytostn� zku�enosti. Mezi tvrdou vědou (pro n� neexistuje nic skryt�ho, nitern�ho) a jak�mkoli n�bo�ensk�m postojem ke světu, s �ctou ke skrytosti, myst�riu, je� ovlivňuje cel� �ivot člověka, je nepřeklenuteln� propast. Mezi filosofi� a n�bo�ensk�m postojem ke světu v�ak b�t nemus�. Netvrd�m, �e jsem si filosoficko-n�bo�ensk� ot�zky po smyslu �ivota a jim podobn� nikdy nepolo�il, ale tak� jsem nikdy nijak v�razně netou�il po jejich zodpovězen�. Je dokonce pravděpodobn�, �e se těmto ot�zk�m vyh�b�m nikoli z lenosti, z nedostatku alespoň minim�ln� inteligence, ani z hrůzy před t�m, �e bych nakonec stejně dospěl pouze k nev�vratn�m banalit�m typu "smyslem �ivota je �ivot s�m", n�br� proto, �e před samotn�m z�zrakem �ivota c�t�m nijak nespecifikovatelnou a nekonečně hlubokou �ctu a z�roveň i radost (od �tl�ho dětstv� v�cem�ně nezměněnou), o kterou mě nikdo a nic nepřiprav�, a nav�c z velk�ch, v�e ře��c�ch ot�zek a abstraktn�ch řeč� m�m obyčejnou n�zkou hrůzu. Nechci přesvědčovat, a v t�to oblasti mi ani nestoj� za to b�t přesvědčen. Co je pro mě naopak důle�it�, je ohled a �cta k mnohosti a pluralitě různ�ch vyzn�n�, přesvědčen� a svědectv� (samozřejmě pokud nevedou k potlačov�n� �ivota), a to pr�vě proto, �e jsou vz�jemně nesrovnateln� a nepoměřiteln�. Ka�d� projev �ivota je sv�bytn�m �tvarem svědč�c�m o z�zraku byt�, ka�d� bytost m� svou vlastn� niternost, v n� vstupuje do transcendent�ln�ch oblast� a vyd�v� jedinečn� svědectv� o sv� vlastn� cestě a zku�enosti. �e k n� patř� i zku�enost v�voje, je nab�ledni i bez teologie či vědeck�ch n�strojů. Nav�c se tak� nec�t�m b�t povol�n odpov�dat na takto odborn� ot�zky jako laik. Samozřejmě, setkal jsem se s lidmi či autory, pro kter� tato ot�zka byla důle�it� (obvykle profesně i osobně) a jejich� odpovědi byly pro mne osobně nesm�rně inspiruj�c�: Teilhard de Chardin, Zdeněk Neubauer ve sv�ch knih�ch Nov� Areop�g, Biomoc a nověji ve sv�m projevu-poh�dce O Sněhurce při převzet� ceny Nadace Vize 97 a naposledy v nepublikovan� eseji Unde novum, a v neposledn� řadě ekofilosof Henryk Skolimowski svou teori� "�častn� mysli". Neur�ej�c� zformulov�n� probl�mu evoluce ve vztahu př�rodn�ch věd a teologie (pokud si odmysl�me povrchn� odsudky nez�padn�ch kultur pod čarou) podan� formou předn�ek pro středn� �koly a přitom čtivě i informativně, se mi dostalo n�hodou do rukou od jedn� studentky teologie a molekul�rn� biologie pr�vě v den doručen� t�to ot�zky: v podobě knih Marka O. V�chy Tanč�c� sk�ly a �est� cesta. My�lenkov� podněty ze strany hermetismu, různ�ch duchovn�ch nauk a takzvan� nov� vědy se on�m pomysln�m mostem mezi dvěma břehy st�t nemohou, pokud mluv�me o dogmatick� křesťansk� teologii a tvrd� vědě. Obě se sobě vz�jemně vysm�vaj� a hnut� nov�ho věku (new age) je shodou okolnost� jejich společn� nepř�tel. Mohou, pokud budeme vn�mat teologii v jej�m předkřesťansk�m v�znamu - jako logos o Bohu - a věda bude popperovsky otevřen�. Hlavn� smysl new age spatřuji v tom, �e mů�e v masov�m měř�tku měnit z�kladn� orientaci lid� a dovol� jim alespoň nějak dotknout se hlubok�ho zvratu v obrazu světa, j�m� věda proch�z� a kter� se bude neust�le akcelerovat, a z�roveň ji v jejich oč�ch mů�e rehabilitovat a navr�tit j� (ačkoli to by se určitě vědcům nel�bilo) jej� smysl. V tradičn�ch věd�ch, v n�bo�enstv� a v mystice se ot�zka stvořen� neře�� ve smyslu proč a odkud. Akt stvořen� zde představuje z�roveň rozpad primordi�ln� jednoty, přičem? v člověku spoč�v� bo�sk�, duchovn� jiskra, jej�m� �kolem je vr�tit se "domů". O onom "domů" se nevypov�d�, neboť je nen� mo�n� popsat verb�ln�mi ani jin�mi mechanismy, bez tragick�ho zjednodu�en�, nav�c on�m n�vratem "domů" cesta v ��dn�m př�padě nekonč�, n�br� teprve zač�n�? Pr�vě z dialektiky Jednoty a sv�bytnosti jednotliviny, spolu se zrcadlen�m makrokosmu v lidsk�m mikrokosmu a naopak, vypl�v� daleko striktněj�� pojet� a z�vaznost pozn�n�, kter� stoj� na zku�enosti nikoli omezen�ho racionalismu, n�br� na zku�enosti skutečnosti duchovn�ho zjeven�. Transkultur�ln� v�chodisko tradičn�ho pozn�n� vyj�dř�m slovy jednoho současn�ho alchymisty: "Cel� vesm�r je bo�sk�ho původu. Proto mus�me hledat Moudrost a Veden� ve zdroji, ze kter�ho v�echno stvořen� vyvěr�. v�echny organismy, bez ohledu na to, jak jsou jemn� nebo hrub�, obsahuj� uvnitř bo�skou jiskru �ivota a jsou navz�jem spojeny jeden s druh�m. Je proto na��m �kolem porozumět tomuto př�buzenstv�, abychom mohli pou��t inspirovan� vědomosti k pochopen� toho, jak připravit kvintesenci na�� materie. v�echny organismy jsou ve stavu st�l�ho v�voje a pokračuj� svou synt�zu směrem k dokonalosti. Jakmile je dosa�eno pozn�n� tohoto pravidla, zač�n� opravdov� pr�ce, kterou je pom�hat př�rodě s pomoc� alchymick�ho uměn� dos�hnout nejvy���ho stupně dokonalosti. Lid� jsou č�st� vesm�ru. Maj� proto bo�sk� původ a mohou svou činnost� nebo nečinnost� ovlivnit v�echny organismy ve v�ech sf�r�ch byt�. Lid� se mohou t�m, �e porozuměj� z�kladn�m z�konům, kter� ovl�daj� na jedn� straně jejich bytosti a na druh� straně cel� vesm�r, naučit pozn�vat bo�skou jiskru �ivotn� energie ve v�ech organismech, izolovat ji, purifikovat ji a manipulovat s n� tak, aby se urychlil proces evoluce.? Př�rodn� vědy jsou vybudov�ny na zcela jin�m substr�tu v�voje pomoc� nihilistick�ho přeskupov�n� a n�hodn�ch odchylek, přičem� tyto odchylky buď smysl naprosto postr�daj�, anebo jejich smysl vzch�z� z n�hody, třeba�e samotn� evolucionist� nakonec nepop�raj�, �e je něco takov�ho neuvěřitelně nepravděpodobn�. (Od "př�rodn�ho v�běru" darwinistů a� po "sobeck� gen" neodarwinismu je princip evoluce stejně n�hodn� a nesmysln�.) Svět ji� sice nen� pro př�rodn� vědy on�m v podstatě nehybn�m a neměnn�m předevolučn�m světem, je pln� bouř�, zvratů, a dokonce z na�eho pohledu protichůdnost�, n�bo�ensk� ohled ke světu v�ak tento popis nepop�r�, ale kr�su �perku kosmu nehled� v oblasti kvantitativně měřiteln�ho, ale v nitern� odu�evňuj�c� architektuře, na n� se ka�d� bytostně pod�l� a o ni� se m� starat, co� je konečně leckdy důle�itěj�� ne� pt�t se po tom, jestli byl "na poč�tku" jeden ?ťouch, nebo jich bylo v�c, a jak to s t�m vlastně je� I na půdě tzv. "duchovn�ch nauk" se samozřejmě pojet� a průběh evoluce rozpracov�v� (konečně evolučn� m�tus je pouze jinou variac� tradičn�ch mytick�ch vypr�věn�). Zvl�tě současn� rosenkruci�nsk� kosmokoncepce představuj� velmi sofistikovan� �tvary spojuj�c� tradičn� znalosti s vědeck�mi poznatky, konečně existuj� i zcela moderně vybaven� vědeck� rosenkruci�nsk� pracovi�tě, univerzity apod. Přesto�e se v jednotlivostech od sebe různ� pojet� toho kter�ho ř�du li��, jinak je tomu v antroposofii, jinak v učen�ch inspirovan�ch Gurd�ijevem (Uspenskij, Nicoll), jejich z�kladn� filosofick� platforma (viz v��e) je vcelku t� a je zřeteln�, �e jejich propojen� s vědou je nejen mo�n�, ale i přirozen� a u� k němu doch�z�. V centru a �středn�m z�jmu t�to nov� vědy mus� b�t (jako je tomu v tradičn�ch či "duchovn�ch" věd�ch) člověk s�m, a to nikoli ve smyslu dnes ji� vět�inou opovrhovan�ho antropocentrismu, n�br� ve smyslu odm�tnut� obecn�ho zvěcňovac�ho principu, na něm" maj� svůj pod�l i př�rodn� vědy. N�roky na novou vědu, jak je zformuloval např�klad ji� zm�něn� Henryk Skolimowski (�častn� mysl: nov� teorie pozn�n� a vesm�ru, Praha, Mlad� Fronta 2001) jsou - z těch, kter� ji� dok�"eme aktu�lně vidět - vlastně tradičně hermetick�: zdůrazněn� ohledu jednoty v�ech věc� (co" vzhledem k principu evoluce vytyčen�ho teori� �častn� mysli zn� - velmi zjednodu�eně - tak, �e realita vystupuje v z�vislosti na mysli, kter� ji uchopuje, a ta ji samotn�m uchopen�m transformuje), zdůrazněn� duchovn�ho aspektu bez budov�n� institucion�ln�ch n�bo�enstv� či pojet� Boha a konečně ekologick� orientovanost. *** Jan �tern, publicista, dramaturg a re�is�r Kreace versus evoluce se jev� jako plan� spor, neboť jedno bez druh�ho nemů�e nejen b�t, ale ani nem� smysl. Evoluce jako proces spojit�ho narůst�n� od jednoduch�ho ke st�le slo�itěj��mu tak jako tak někde zač�n�, nen� tady přece odjak�iva. A t�m zač�tkem je stvořen�, stvořen� čehosi, co se vyv�j�. Probl�m nestoj� tak, jestli stvořen�, nebo v�voj, proto�e ka�d� z nich tvoř� jednu str�nku skutečnosti. Probl�m tkv� v tom, co je prvn� př�činou, prvn�m hybatelem, kter� cel� ten řetězec př�čin a n�sledků dal do pohybu. A ji� od Kanta v�me, �e prvn� př�čina je jednou z antinomi�, jednou z "nelogičnost�", na nich� tento filosof dovozoval omezenost lidsk�ho pozn�n�. proto�e stejně jako plat�, �e v�e m� prvn� př�činu, tak tak� plat�, �e řetěz př�čin a n�sledků se odv�j� ad infinitum. Čili �e neexistuje prvn� př�čina. Obě věty lze dok�zat jako pravdiv�. Biofiln� vesm�r Vznik �ivota v r�mci existuj�c�ho vesm�ru evolučn� cestou je �plně stejnou vědecky nevysvětlitelnou z�hadou, jakou je vznik �ivota stvořen�m. Obě z�hady vy�aduj� k sv�mu ře�en� prvn� př�činu (prvotn�ho hybatele), co� přin�� uveden� kantovsk� rozpory. Modern� astronomie tot� ukazuje, �e nastaven� z�kladn�ch fyzik�ln�ch konstant je ve sv� kombinaci biofiln�, tedy �e umo�ňuje evolučn� vznik �ivota. Fyzik�ln� konstanty, jako je gravitačn� konstanta, s�la elektrick�ho n�boje, s�la přita�livosti atomov�ho j�dra, intenzita vyzařov�n�, mno�stv� hmoty versus antihmoty atd., ve sv�m celku ovlivňuj� procesy ve vesm�ru tak, �e umo�ňuj� vznik slo�itěj��ch struktur a d�vaj� jim čas k dal��mu v�voji a� k určit� formě �ivota. Přitom jde o velice nepravděpodobnou kombinaci hodnot. Kdyby se nastaven� těchto konstant jen m�lo změnilo, znemo�nilo by to n�sledně vznik �ivota. Proč je vesm�r biofiln�, kdy� je to d�no nepravděpodobnou kombinac� nastaven� fyzik�ln�ch konstant? Spolu s Einsteinem se pt�me, proč je pr�vě takov�, a ne jinak�. V�dyť daleko pravděpodobněj�� by byl vesm�r bez �ivota. I evolučn� teorie vzniku �ivota se tedy mus� pot�kat se z�hadou, kterou ��dn� v�voj nevysvětl�. Vznik �ivota v�vojem stejně jako stvořen�m se op�r� o existenci (stvořen�) takov�ho vesm�ru, kter� je k �ivotu př�telsk�. Podle nejroz��řeněj�� hypot�zy vznikl vesm�r velk�m třeskem z jednoho centr�ln�ho bodu, kter� um�me lokalizovat, a od t� doby lze vysledovat jeho neust�l� roz�iřov�n� v�emi směry z jednoho bodu. Teoretick� fyzika si klade ot�zku, zda jde o roz�iřov�n� do nekonečna, anebo o pulzaci a svět se po nějak� době zase začne smr�ťovat, třeba opět do jednoho nekonečně mal�ho bodu. Teoretick� fyzika je schopna modelovat cel� proces velk�ho třesku t�měř od zač�tku (velmi kr�tce, několik tis�cin vteřiny po jeho odstartov�n�) a� dodnes. Av�ak ve�ker� teoretick� modely selh�vaj�, m�-li se popsat �pln� poč�tek. v�echny fyzik�ln� konstanty a teorie kolabuj�, m�me-li je natěsnat do jednoho nekonečně mal�ho bodu (co� je teoretick� předpoklad poč�tku). Toto je zaj�mav� u� jenom proto, �e teoretick� fyzika nen� schopna nal�zt byť jenom model tohoto stavu, i kdy� logicky ho lze předpokl�dat. Opět se dost�v�me ke Kantov�m antinomi�m, tedy do sf�ry absolutn�ho poč�tku, prvn� př�činy, kter� jsou mimo dosah na�eho pozn�n�. Nemo�nost sestavit byť jen model absolutn�ho zač�tku jako by potvrzoval Kantovy z�věry. Kantovo t�z�n� Pt�te se, zda lze k zodpovězen� ot�zek o stvořen� a evoluci propojovat teologii s vědou. ka�d� lidsk� b�d�n� a t�z�n� nakonec směřuje k metafyzick�m ot�zk�m. Metafyzika je přirozenou dispozic� člověka. Jde o to, v jak�m poli z�jmů se člověk zrovna pohybuje. Kant v Kritice čist�ho rozumu uvedl: "Ve�ker� z�jem m�ho rozumu (jak spekulativn�, tak praktick�) se spojuje ve třech ot�zk�ch: "Co mohu vědět?", "Co m�m dělat?", "V co mohu doufat?"." Stoj� za to ocitovat Heideggerovu interpretaci těchto tř� ot�zek z knihy Kant a probl�m metafyziky: "Tyto tři ot�zky jsou těmi, jim� jsou přiřazeny ony tři discipl�ny vlastn� metafyziky jako�to metafyzika specialis. Lidsk� věděn� se t�k� př�rody v nej�ir��m smyslu, tj. toho, co se vyskytuje (kosmologie); děl�n� je kon�n� člověka a t�k� se jeho osobnosti a svobody (psychologie); douf�n� m�ř� na nesmrtelnost jako�to sp�su, tj. sjednocen� s Bohem (teologie). Tyto tři původn� z�jmy určuj� člověka nikoli jako př�rodn� bytost, n�br� jako "občana světa". Tvoř� předmět filosofie "v světoobčansk�m z�měru", tj. oblast vlastn� filosofie." Z uveden�ho je patrn�, �e velk�ho u�itku se od spojen� teologie a vědy nedočk�me. Ka�d� z obou discipl�n m�ř� za jin�m c�lem. C�lem teologie nen� přin�et pozn�n� o metafyzick�ch věcech, ale vn�et metafyzick� smysl do �ivota člověka. Nesamozřejmost byt� Ot�zka stvořen� versus evoluce je, jak se ukazuje, jen jinou formulac� z�kladn�ch filosofick�ch ot�zek, okolo nich� krou�� filosofie od sv�ho poč�tku dodnes. V�echna tato t�z�n� v�ak nezpochybňuj� svůj předmět, a sice svět. Ten je samozřejmost�, nepochybnou skutečnost�. Av�ak my pova�ujeme za potřebn� spolu s Heideggerem se pt�t, proč je vůbec něco, kdy� jednodu�� by bylo, kdyby nebylo nic. Zřejmě teprve tento poněkud �hybn� man�vr, toto polo�en� určit� podot�zky, kter� vlastně tolik s hlavn�m probl�mem nesouvis�, n�m umo�n� l�pe se zorientovat v na�� situaci. Nam�sto ře�en� z�hady prvn� př�činy, prvotn�ho hybatele, stvořen� nebo evoluce přid�me je�tě dal�� z�hadu. Filosofie u� někdy takov� b�v�, �e m�sto ře�en� jedn� z�hady přid� z�hadu jinou. Je to sice cesta nikoliv př�močar�, cesta oklikou, ale ve filosofii k nějak�mu ře�en� zpravidla nevedou nejkrat�� cesty. Udivenost t�m, �e něco je, kdy� jednodu��� by bylo, kdyby nebylo nic, upozorňuje na dal�� rozměry a aspekty probl�mu. Do centra t�z�n� se dost�v� nicota a jej� m�sto v na�� kosmologii. Je svět jako loďka pluj�c� v oce�nu nicoty (Aischylos)? Nebo je nicota jenom na��m subjektivn�m v�tvorem plynouc�m z konečnosti na�ich �ivotů? Asi jen člověk jako jedin� tvor v cel�m vesm�ru se mů�e pt�t, proč něco je, neboť takov� pochybnosti patř� k jeho konečnosti coby z�kladn� zakotvenosti ve světě. |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| nahoru |
|
Obsah © Sdru�en� pro vyd�v�n� revue PROSTOR email: prostorevue@gmail.com |