Revue Prostor - presti�n� spole�ensko-kulturn� �tvrtletn�k zam��en� na aktu�ln� t�mata z oblasti kultury, spole�ensk�ho a politick�ho �ivota.

Autor (nar. 1931) dos�hl mezin�rodn�ho uzn�n� jako vědeck� pracovn�k v oboru matematick� fyziky. �ije v australsk�m Brisbane, je členem mnoha světov�ch vědeck�ch instituc� a publikuje vědeck� studie v oboru matematick� fyziky, matematick� biologie a filozofie vědy. P�e tak� eseje, v leto�n�m roce vydal v britsk�m nakladatelstv� Minerva Press svůj prvn� rom�n Masaryk File (Akta Masaryk).

***

Kousek na sever od města zač�n� silnice prudce stoupat.

"Tady to �lo dopředu jen krokem," psal Eckermann v z�ř� roku 1827 o v�letě s Goethem na bl�zk� Ettersberg. Sly��m v duchu koč�ho, jak povzbuzuje upocen� koně. I můj siln� vůz tu kvituje ni��� řazen� spokojen�m zavrčen�m.

M�m za sebou V�marsk� dny, v duchu str�ven� ve společnosti star�ch zn�m�ch: b�val tam Goethe, Schiller a jejich okruh, ale tak� Cranach star��, Johann Sebastian Bach, Franz Liszt i chud�k ze��len� Nietzsche. Zde jsem zase jednou poc�til tu moc historick�ch m�st kř�sit minulost v mysli n�v�těvn�ka. Kolem rohu jedn� star� uličky se mi kmitla svůdn� Christiana Vulpiusov�, v parku jsem zahl�dl n�dhernou Coronu Schr�terovou, u z�mku pomstychtivou kozu Steinovou.

"Byli jsme konečně na v��i a jeli rychle d�le," p�e Eckermann. "Vpravo jsme měli duby a buky, V�mar u� za n�mi nebylo vidět. �irok� �dol� Unstruty s mnoha vesnicemi a městečky le�elo před n�mi v nejhezč�m rann�m slunci.

okolo do �ivota!?"

Je to i dnes z�řiv� pohled, tak dalek� a �irok�, jako by půl světa le�elo tu pod orl�ma očima. Vid�m tu stejnou n�dheru jako tenkr�t Goethe a Eckermann, ale mezit�m vyrostl na Ettersbergu cel� les buků: Buchenwald.

Tak� Josef Čapek dobře znal tuto vyhl�dku:

"Po dlouh� l�ta den jak den

Ten dalek� v�hled Čapka jen mučil:

"Kdy� vstoupil jsem do slunečn�ho r�na

Jestlipak Čapek, kdysi, za �ťastněj��ch časů, četl Eckermannovy Hovory s Goethem? Jestlipak si zachoval aspoň matnou vzpom�nku na jeho v�let s Goethem na Ettersberg- Eckermann vypr�v�:

Posadili jsme se z�dy k bukům, tak�e jsme při sn�dani měli dalek� v�hled přes polovinu Duryňska. Snědli jsme p�r pečen�ch kuřat a vypili k tomu l�hev v�tečn�ho v�na, a to z jemn�ho zlat�ho poh�ru, kter� Goethe na takov� v�lety voz� s sebou.

Ale nějak to poka�d� je�tě jednou dr�� pohromadě, a douf�m, �e ani dnes to nebude naposled, co my dva tu pro��v�me kr�sn� den.?"

Ani Čapek nebyl docela bez naděje na pokračov�n� �ivota:

"Tě�k� chv�le, tě�k� dny,

Stoj�m pod br�nou koncentr�ku, z�dy k budov�m zachovan�m jako muzea mučen�. Pode mnou je rozs�hl�, pozvoln� svah se �těrkov�mi obd�ln�ky, kde b�valy bloky chat, a s tr�vn�kem na b�val�m Appelplatzu. Přes stromov� na doln�m okraji svahu d�v�m se do dalek� krajiny. Nev�m, kter�mu nacistick�mu pohlav�rovi se zl�bilo pok�let historick� střed německ� kultury zalo�en�m koncentr�ku na Ettersbergu. V�mar a Buchenwald jsou si tak stra�ně bl�zko, jako n�dhera a hrůza světa vůbec. Nikdo tu otřesnou bl�zkost nezn�zornil dokonaleji ne� Němci.

"Často jsem c�til trpkou bolest při pomy�len� na německ� n�rod, tak v�tečn� v jednotlivc�ch, a tak mizern� (miserabel) v celku," řekl Goethe dějepisci Ludenovi v roce 1813, a pokračoval: "Srovn�n� německ�ho n�roda s jin�mi vzbuzuje v n�s bolestn� pocity, přes kter� se sna��m v�elijak přen�st. V uměn� a ve vědě jsem na�el kř�dla, kter�mi se přes to lze přen�st: poněvad� věda a uměn� patř� světu, a před nimi miz� hranice n�rodnost�. Ale �těcha, kterou přin�ej�, je přec jen uboh�."

Buchenwald nepatřil k velk�m vyhlazovac�m t�borům. Ze čtvrt milionu lid�, kteř� tam byli vězněni od v letech 1937 a� 1945, tam ztratila �ivot pětina. Nedaleko t�bora stoj� pomn�k.

Ale t�m tady hrůzy nekončily. Od roku 1945 do roku 1950 přisvojili si Buchenwald Sověti jako�to Speci�ln� t�bor č�slo 2. Ten byl je�tě o zlomek tě��� ne� přede�l�. Z osmadvaceti tis�c vězňů jich deset tis�c bylo na Ettersbergu zahrab�no.

Tedy nejen Němci. V�ichni potřebujeme ta kř�dla uměn� a vědy. Filozof Karl Jaspers poznamenal, �e v nejtemněj��ch dob�ch nacismu nebyl vhodnou četbou Goethe, n�br� u� jen Shakespeare. Ale mo�n� �e Goethovi propůjčil jeho genius okam�iky jasnozřivosti:

"Zdi vid�m zbořen�, zdi vid�m zas vystavěn�.

Ale o z�řiv�m dnu v�letu pokračoval Eckermann s přede�l�mi, �ťastněj��mi Goethov�mi ver�i:

"Od pohoř� k pohoř�

Tak� Josef Čapek přes tento svah zvedal zrak, ale viděl jinak.

"Př�li� jsi lhostejn� k pozemsk� tr�zni,

U� to zde nemohu vydr�et. Rychl�m krokem vych�z�m branou, přech�z�m přes silnici a m�ř�m do př�rody. Zas je se mnou Eckermann: "Goethe mne vedl cestičkou mezi stromy. "Je�tě v�m chci uk�zat buk, do kter�ho jsme před pades�ti lety vř�zli na�e jm�na. Ale jak se to v�e změnilo, a jak to vyrostlo! - Tak tohle by byl ten strom! Vid�te, �e je je�tě v pln� kr�se. - Tak� na�e jm�na lze je�tě naj�t, ale jsou tak za�l�, �e je nen� snadno rozeznat. Tenkr�t st�l ten buk je�tě na otevřen�m, such�m m�stě. Bylo to tu tehdy docela jinak slunn� a př�větiv�, a zde jsme v kr�sn�ch letn�ch dnech improvizovali komedie.?"

K večeru sj�d�m z Ettersbergu. Před sebou, nad sebou i pod sebou m�m to velkolep� panorama, jak je Goethe a Eckermann viděli z jejich drkotav�ho koč�ru. Tak� Čapek je vid�val z Appelplatzu:

"Tak se rozl�tnout t�m modr�m prostorem,

Tak je tomu. Tak stra�ně.