Revue Prostor - presti�n� spole�ensko-kulturn� �tvrtletn�k zam��en� na aktu�ln� t�mata z oblasti kultury, spole�ensk�ho a politick�ho �ivota.

S b�sn�kem Ji��m Kub�nou (nar. 1936 v Prost�jov�) jsem nejprve vedl rozhovor ?iv�, ale magnetofonov� nahr�vka byla nakonec pou?ita pro rozhlas (po�ad B�ti b�sn�kem byl vys�l�n na �esk�m rozhlase II ? stanice Praha 22. ��jna 1998). Z na?eho setk�n� na B�tov� vyplynula pot�eba pokra�ovat d�l v osobn� veden�m dialogu na t�ma duchovn�ho ?ivota, a tak jsme p�ikro�ili k p�semn� form� ot�zek a odpov�d�. K rozhovoru m� podn�til i fakt, ?e Ji�� Kub�na pat�� k osobnostem, jejich? b�snick� d�lo i duchovn� zalo?en� stanovisko bud� �div a provokuje svou vyhran�nost�.

V roce 1995 mu vy?el ?estisetstr�nkov� v�bor z d�la Krev ve v�no a 28. ��jna leto?n�ho roku obdr?el na Pra?sk�m hrad� ocen�n� za vynikaj�c� v�sledky v um�leck� tvorb�.

***

Red.: Byly doby, kdy ono schillerovsk� ?das Leben ist ernst? (??ivot je v�?n�?) platilo jako axiom. Jenom ten ?ivot, kter� byl pro?�v�n s ur�itou z�va?nost�, do hloubky, m�l hodnotu. Dnes, v ��e lehkov�?nosti, se zd�, ?e ?ivot v�?nost ztr�c�. Nen� v t�to situaci duchovn� ?ivot a jeho praktikov�n� v�st�ednost�, luxusem, anebo dokonce bl�znovstv�m?

J. K.: I kdy? nejsp�? nen� nutno d�lat si p��li?n� iluse o v podstat� pragmatick�m ?ivotn�m zp�sobu na?ich p�edk� za posledn�ch �ekn�me dv�st� let, je p�ece jen z�ejm�, ?e po rozpadu je?t� posledn�ho jak?tak? soudr?n�ho barokn�ho, u n�s mari�nsko-terezi�nsk�ho universa, vyst��dan�ho na?� variantou francouzsk� revoluce, st��zliv�m josefinismem, onen novodob� po�t��sk� pragmatismus, n�sledovan� posl�ze materialistick�m nihilismem, za�al se �tvercem �asu rapidn� p�evl�dat nad prostou a tak ��kaj�c uhl��skou v�rou, dochovanou nicm�n� jako samoz�ejmost t�eba je?t� u �epov�ch hrdin� na moravsk�m venkov� n�kdy v dob�ch kolem prvn� sv�tov� v�lky ? o dne?n�m d�siv�m zrychlen� tohoto procesu po totalit� nejd��v hn�d�, pak rud� a posl�ze po definitivn�m v�t�zn�m nastolen� na?eho Konzumist�nu (ani? kdy �pln� vyhnil n�? Absurdist�n) ani nemluv�.

Ale ?�ze� �lov�ka po ?ivotn� v�?nosti, kter� je?t� Schillerovi byla synonymem pln� ?it�ho ?ivota duchovn�ho, je n���m, co prostupuje, tak jako v�dom� �lov�kovy smrtelnosti, d�jinami nap���: ?ivot, m�-li b�t ?it smyslupln� a zodpov�dn�, mus� m�t n�jak� je?t� jin� smysl, ne? jen v tom, aby byl ?it ? ?u?�v�n? ?, pop��pad� d�l udr?ov�n p�i ?ivot� (kdyby byl smysl ?ivota jen v tom, abychom ho p�ed�vali d�l na?im d�tem, mohli bychom se rovnou rodit, jak ��k� Ladislav Kl�ma, jako kr�l�ci), a t�m u? je �e�eno, ?e mus� m�t svou podstatnou dimensi vertik�ln�, duchovn�. J� mohu mluvit jen s�m za sebe: nicm�n� si dovoluji poznamenat, ?e nejsem rozhodn� jedin� v���c� �lov�k na t�to planet�, ani tady u n�s v republice (kde se jen podle stroh�ch statistik k v��e v Boha st�le je?t� hl�s� dobr� polovina obyvatel!) ? p�i�em? pod pojmem v���c� �lov�k rozum�m �lov�ka v���c�ho tak �i onak ve smysl lidsk�ho ?ivota, sahaj�c�ho sv�m ?pro�? a ?na�? daleko p�ed zrozen� a za smrt �lov�kovu. Sp�? nev�m, jak v�bec mohou smyslupln� a nav�?no ?�t ? nato? pak um�rat ? ti, pro n�? ?ivot nem� u? svou dal?�, bo?skou, tj. p�esahovou dimensi: ale v�m, ?e j� bych tak ?�t ani vte�inu nemohl, nesm�l a ? necht�l. A proto?e pro mne je v�?nost ?ivota a s�m jeho st�ed a osa soutoto?n� s nejv�t?� ud�lost� d�jin, Kristovou Ob�t� na Golgat� a jeho slavn�m Zmrtv�chvst�n�m, mus�m vz�t, a samoz�ejm� beru v po�et, ?e sou�asn�mu, odbo??t�n�mu sv�tu jsem (spolu s jin�mi dal?�mi podobn�mi), j� i m� d�lo, mo?n� jen n�jak�m luxusn�m balastem �i v�st�ednost�, a ?e t�eba ? jak ��k� svat� Pavel ? v o��ch leckoho ?i bl�znem pro Krista u�in�n sm�m b�t r�d?.

Ale do pravidel hry nutno zapo��st je?t� jinou p�edem akceptovanou perspektivu. Jako ��msk� katol�k, a tedy vyznava� Krista, mus�m po��tat s t�m, ?e k�es?anstv� je n�bo?enstv�m paradoxu, vyj�d�en�m u? sam�m znamen�m K��?e (Zem�i, a ?iv bude?!), kde vodorovn�, resignuj�c� linie zem�, j�? odpov�d� znamen� p���n�ho b�evna, je nep�etr?it� pop�r�na k nebi m���c� strmou v�zvou b�evna svisl�ho: v�d�l-li to Kristus, pak i k�es?an v�, ?e jeho kr�lovstv�, a�koliv obhajiteln� a vybojovateln� jen tady na sv�t� ? a proti duchu sv�ta ?, nen� a nesm� b�t ? vzdor v?em aggiornament�m ? z tohoto sv�ta. Nep�ijet� ?ivota V��n�ho ?ivotem t�mto, prohl�?en� jeho posl� a vyznava�� za bl�zny, a naopak pos�dky on� lodi bl�zn�, onoho theatra mundi, kter� si ��k� sv�t, za jedinou moudrost, je n�co, s ��m mus� ka?d� vyznava� Krista a evangelia po��tat p�edem.

Mne tedy, a� jsem p�ijal jm�no Kub�na, tedy d�vka, kter� mne stejn� poj� s posl�n�m on� druhdy lehk� ?en?tiny jako? i t� odev?dy nej�ist?� D�vky (Matky i Panny) P�n�, jak je zn�me z evangeli� (ve smyslu krajn� vydanosti t�lesn� i duchovn� bo?sk�mu Slovu �in�n�mu T�lem), nijak nep�ekvapuje, ale naopak varovn� utvrzuje ona ?nesnesiteln� lehkost byt�?, kter� se dostavuje v?ude tam, kde ani ne tak �lov�kova v�?e� u? nelidsk�ho sebevyd�n�, jako sp�? jeho posedlost opov�?liv�m sebezapom�n�n�m, prom��uj�c�m jej v tvora vrhaj�c�ho se lhostejn� a s lehkost� plevy do entropick� snadnosti nebyt�, nen� d��v �i pozd�ji vyv�?ena plnou ��ast� na jedin� sp�sn�m D�le Bolesti: tam u paty K��?e. Ale stejn� nemysl�m, ?e by se d��v nebo pozd�ji rozhoduj�c�mu setk�n� s Uk�i?ovan�m, s jedinou Pravdou ?ivota, kdokoliv tady na sv�t� vyhnul.

V tomto smyslu ne snad cel� tento sv�t, ale ur�it� ka?d� z n�s m� a? do posledn�ho sv�ho okam?iku, ba je?t� v bran�ch smrti nad�ji: rozhodnout se tragicky pro v��n� sebezavr?en�, anebo ? mo?n� ne tak bl�zniv� ? pro ?ivot V��n�. Va?e analysa soudob� situace, jakkoliv na pohled pravdiv�, je tedy pro mne pohledem jen zven��. A co kdy? pr�v� nep��tomnost Boha, co kdy? pr�v� Mrtv� B�h ? Lazar u? �tvrt� den ve sv�m hrob� zap�chaj�c� ? je ka?d�mu z n�s ta pr�v� te� nejpot�ebn�j?� v�zva? Jestli?e B�h nen�: nem�me ho t�m sp�? ka?d� z n�s s�m v sob� z t� nejpal�iv�j?� i nej�ist?�, t� vskutku svatodu?n� touhy po��t a ? zrodit?! Nejsem pesimista: kdy? je nouze nejvy??�, pomoc Bo?� nejbli??�. Milosrdenstv� Bo?� je bez konce a je tady pro ka?d�ho i na konci druh�ho, i na po��tku t�et�ho tis�cilet�, po��t�no od prvn�ho p��chodu Kristova. A u? v�bec nejsem chiliast: sp�? c�t�m v kostech v?echnu tu n�dhernou d�inu ?iv� Nad�je, kter� n�s je?t� �ek� na roli L�sky: onu jedinou Poesii st�le budouc�. ?Na v?ech m�stech sou�asn� pracuje Slovo, L�ska a Smrt,? prav� o tom Otokar B�ezina.

Red.: P�i na?em posledn�m setk�n� jste pronesl v�tu, za kterou byste byl v ka?d� intelektu�ln� spole�nosti, holduj�c� dnes pluralit�, patrn� ukamenov�n: ?Ka?d� n�bo?enstv� je bu� fundamentalistick�, anebo nen� v�bec ?�dn�, a to je t�eba si uv�domit se v?emi d�sledky.? Jako n�bo?ensk�, v���c� �lov�k jste tedy fundamentalista ? v jak�m smyslu?

J. K.: Tomu je pot�eba rozum�t. Nedorozum�t se, necht�t se dorozum�t ? je tak snadn�: sta�� nasadit n�komu ps� hlavu. Je tedy nejd��v t�eba vymezit pojmy. Proto?e se dnes fundamentalismem rozum� jak�si musulmansky nemysliv�, nen�vistn� met�n� pum ? bude asi jen sotva toto m� prohl�?en� znamenat, ?e jsem programn� terorista, kter� bezohledn� vede s klapkami na o��ch svou z�kopovou ?svatou v�lku?.

T�m ?fundamentalismem? nemysl�m ne? ? pro ka?d� n�bo?enstv� naprosto legitimn� ? obr�cen� se k z�klad�m, ke ko�en�m, k pramen�m: ad fontes. A ?ivot podle toho: ?ivot ?it� z t�chto tradic, ov��en�ch za?iva i hlavn� ve smrti bezpo�tem p�edk�, ?ivot ?it� z tak �e�en� Tradice, ze v?ech t�ch ?ivn�ch ko�en�, p�i st�l�m nap�jen� se ze ?iv� vody Zjeven�. C�rkev jako mystick� t�lo Kristovo, jako ?iv� spole�enstv� v���c�ch, mrtv�ch, ?iv�ch a nenarozen�ch, C�rkev v?dy znovu trojjedin� bojuj�c�, trp�c� a v�t�zn� ? ani nem�?e jinak, ne? budovat, zakl�dat sv� byt� na Sk�le Z�kona ? sk�le ov?em ustavi�n� om�van� rosou milosti: Nep�i?el jsem Z�kon zru?it, ale naplnit.

T�m z�kladem ? z�kladem m� v�ry jako ka?d�ho jin�ho skute�n� v���c�ho k�es?ana, katol�ka ? je tedy Je?�? Kristus: a to ne jako prorok �i nejlep?� z lid�, ale prav� B�h a prav� �lov�k, po�at� z Ducha svat�ho a zrozen� z Panny, kter� pro n�s a pro na?e h��chy Uk�i?ov�n, Um�el, t�et�ho dne Vstal Z Mrtv�ch a O�ek�v� n�s u Otce k Soudu soukrom�mu i tomu tady na zemi u? posledn�mu (B�ezina jako ka?d� mystik v�d�l, ?e t�m posledn� Soudem je a m�?e b�t jen na?e Te�!, na?e absolutn� P��tomnost).

Moje v�ra je tedy a mus� b�t stejn� d�tinn� jako v�?n�: nebudete-li jako jedno z t�chto m�ch nejmen?�ch, nevejdete do kr�lovstv� nebesk�ho. V okam?iku, kdy bych za�al pochybovat o tom, ?e Kristus ?iv� je T�lem a Krv� p��tomen ve sv�tostn� zp�sob� Chleba a V�na, a ?e i j�, nehodn�, ba pr�v� j� nehodn�, ale o�i?t�n� pravou l�tost�, jej pro z�sk�n� a zachov�n� ?ivota v��n�ho mus�m zcela nesymbolicky, ale v cel� jeho bo?sk� podstat� como?n� �asto p�ij�mat ? v tom okam?iku jsem ztracen a zbaven v?� v�?nosti, Pravda se pro mne st�v� jen symbolem etc., a m� n�bo?enstv�, zbaveno sv�ho z�kladu ? sv� p��m� zku?enosti ? bezv�hradn�ho po?�v�n� Boha ? ztr�c� sv�j Z�klad, sv�j fundament, s velk�m rachotem se ��t� oba pil��e ka?d� prav� v�ry: jedin�, svat�, apo?tolsk� a obecn� ? Zjeven� a Tradice ?, a j� s�m, zbaven ka?d� v�?nosti, u? nechod�m po tomto sv�t� se sv�m Bohem, u? ne?iju skute�n� a naplno ? ale jen ?jakoby?, a st�v�m se onou plevou v�trem zm�tanou, kter� do pece hozena b�v�.

Pak nebu�te ?fundamentalistou? ? v���te-li opravdov�: zkuste st�t si pevn� ve sv� v��e a nep�idr?et se z�klad�, zkuste pro l�sku Bo?� ? milovat Boha v �lov�ku a �lov�ka v Bohu ? milovat a nem�t p�i tom du?i d�t�te!

N�bo?enstv� intelektu�l�, tonouc� v py?n�ch sofismatech, m�n�c� ?iv� dou?ek vody ?ivota v��n�ho na pouh� vyvlahl� a malomocn� symbol, stejn� jako laodicejsk� osv�cen� n�bo?enstv� p��tel tohoto sv�ta mne naprosto nezaj�maj�. S t�m se nav�?no ned� ani ?�t, nato? um�rat! Nen�-li na?e n�bo?enstv�, a s�m jeho jedin� fundament ? Zjeven� B�h, na?� skute�nost� nejskute�n�j?�, bezpodm�ne�nou a opravdovou: na� je?t� v�bec mluvit o n�bo?enstv� ? o Bohu ? kdy? chyb� to z�kladn�?!

Red.: Berete je?t� dnes, ve v�ku v?elijak�ch postmodern�ch hr�tek s posv�tnem a nejvy??�mi duchovn�mi symboly, c�rkevn� dogmata v�?n�: konkr�tn� nap�. dogma o neposkvrn�n�m po�et� Panny Marie?

J. K.: J� mysl�m, ?e to pln� vypl�v� z toho, co jsem �ekl v�? (ale u? jinde a v�ckr�t): dogma je tou nejn�dhern�j?� stavbou, je krystalem a p��mo matematicko-logicky kr�snou chr�movou architekturou on� bo?sk�, nezemsk� Moudrosti, kter� n�m byla darov�na, a nad n�?, krom� jin�ho, poci?uji �chvat p��mo estetick�. Jak� Milost, Pravda ? ale jak� i Kr�sa v tom v?em: v bo?sk�m d�le v �ase nazr�vaj�c�ho, C�rkv� jen v prav� �as ? od stolet� ke stolet� ? skl�zen�ho, st�le v�? ve v�tv�ch Stromu ?ivota V��n�ho uhadovan�ho Ovoce Zjeven�?!

Upust�m pro tu chv�li od rozumov�ho dokazov�n� nutnosti dogmatu, jeho? existence je pro sv�t v�ry stejn� nezbytn�, jako je pro sv�t matematiky existence axiom�: toho, co je naprosto evidentn� (kdo? m�?e? rozum�ti, rozum�j!), ale co nelze (jinak ne? kruhem) nijak dok�zat: co se nedokazuje.

Budu rad�ji co nejv�c osobn�. Bez pln� ?it� ��asti na Dogmatu, bez po?�v�n� i rozj�m�n� jeho plod�, dokonce i t�ch p��?t�ch (s�m v sob� u? d�vno jsem p�edjal jako absolutn� ?ivotn� nutnou Pravdu i ono p��?t�, a z�ejm� u? posledn� Dogma, o n�m? se te� za��n� mluvit ? Dogma prohla?uj�c� Pannu Marii za Prost�ednici V?ech Milost�!), ztratil by v�?nost (vymknut kontrole Objektivn� a Jedinou Nejvy??� Milost�, Pravdou, Kr�sou: tj. Sam�m Bohem Otcem, Synem a Duchem Svat�m!) ka?d� m�j ver?. A neb�t m� pr�ce s Dogmatem, m�ho ?ivota v Dogmatu, ztatilo by m� d�lo to hlavn� a nejcenn�j?�, co m� a co sv�t kolem tak irituje: toti? Radost, radost tak �asto v?emu navzdory, opravdovou radost mo?nou jen v Kristu, jen v plnosti Zjeven� T�to Druh� Bo?sk� Osoby, p�ich�zej�c� k n�m st�t se T�lem, ale nach�zenou a korigovanou pak d�le i v on� sladk� Harmonii, spojuj�c� v sob� Opojen� s Moudrost�, bou�liv� roz?�zn�nou intuici s laskav� nel�tostnou p��snost�, jak ji kdykoliv m�?eme naj�t jenom v milosrdn� nastavovan�m zrcadle Tradice.

Pokud jde o Dogmatem proklamovanou, opravdu nezbytnou skute�nost Neposkvrn�n�ho Po�et� Panny Marie, je to tajemstv�, kter� zejm�na n�s b�sn�ky snad nej�?eji sp�n� se sam�m zdrojem Poesie v�bec: bezpodm�ne�nou, bo?skou �istotou, je? mus� p�edej�t ka?d� bo?sk� plozen� ? boholidsk�ho, u? ne pouze lidsk�ho, ale i ne jen bo?sk�ho ? Slova: Slova u�in�n�ho T�lem. Tuto absolutn� �istotu, skrze ni? se mus�me (co dotyku bo?sk� skute�nosti) vydat jak�koliv b�sni ? s bezpodm�ne�nou neposkvrn�nost� Panny, s onou vpravd� mate�skou ? l�skou Matky, s absolutn� vydanost�, vyprahlou vypr�zdn�nost� D�vky ? m�?eme tady na zemi pro?�t samoz�ejm� jen z�stupn�, substituovan�, ale p�ece m�?eme tu?it, ?e jen ona je to, bez �eho ani na nebi ani na zemi nic trval�ho nevznik�.

Ale to vlastn� mluv�m o a? n�sledn�m dogmatu ? Neposkvrn�n�m Po�et� Z Panny Marie, Bo?sk�ho Syna i Syna �lov�ka z Druh� Evy, tedy o Tajemstv� jej�ho Zv�stov�n�, jak ho v katolick�m k�es?anstvu oslavujeme denn� v Credu, ve Zdr�vas Maria i zvl�?t� pak v modlitb� And�l P�n�. Panna Maria v?ak musela b�t nejprve sama ? ze skute�n�ch rodi�� Zachari�?e a Anny ? pro n�s v?ak nav?dy nepochopiteln� (tam pod Zlatou branou ? jak prav� apokryf) ? po�ata bez jak�koliv poskvrny h��chu prvotn�ho: p�ivedena na sv�t a uchov�na tak posl�ze pro zrozen� Boha jako P�e�ist� N�doba, kdy? k tomu byla z Milosti Bo?� d�vno p�edt�m p�edvyvolena a vykoupena pal�ivou touhou i duchovn� prac� bezpo�tu zbo?n�ch pokolen� na plo?e cel�ch tis�cilet�. To je velk� tajemstv�: ale jen tak, z bytosti je?t� lidsk�, jakkoliv u? znovu rajsk�, a� nikoliv z bohyn�, jen bez jak�hokoliv poru?en�, mohl p�ij�t na sv�t prav� B�h.

O ni�em podobn�m nem�?eme pro sebe ? my lid�, my b�sn�ci ? ani sn�t ? ale p�ece je to naprost� nutnost a nemohlo to b�t jinak, nemohlo se to st�t m�n� slavn�: jen z tohoto absolutn� neposkvrn�n�ho zdroje mohl k n�m p�ij�t na sv�t a jen t�mto naprosto neposkvrn�n�m zdrojem m�?em se k n�mu jako k jedin� Milosti u? od dob K�n� ut�kat a p�ibli?ovat: Je?�? Kristus, Prav� B�h a Prav� �lov�k, Slovo U�in�n� pro n�s pro v?echny T�lem.

Nen�-li tomu tak, pak ka?d� Nad�je na tomto sv�t� v kone�n� smysl na?eho ?ivota, nad�je na ?ivot V��n�, ale s n� i ka?d� Poesie, ?ivotn� smysl v�bec, absolutn� a bez �t�chy zanik�: jsme zbaveni jednou prov?dy kontaktu s bo?stv�m, a ocit�me se Vn� ? jako ti ?vra?edln�ci, smiln�ci, modl��i, �ernokn�?n�ci a psi, ti v?ichni, kdo? miluj� a �in� Le??, jak je zn�me z konce Janovy Apokalypsy ? ti v?ichni tonouc� v mo�i bezb�eh�ho, nekone�n�ho relativismu, v pluralistick�m ?�lenstv� v?ech mo?nost� ? zato bez jedn� jedin� nutnosti, jedin� skute�nosti, jedn� jedin� Pravdy ? Pravdy nutn� jen jedin�: prov��en� krv� mu�edn�k�, Hromem a Bleskem Sinaie, sam�m Hlasem Nebe, ale i hlasem on� pravdy nejjemn�j?�m a sotva sly?iteln�m jako ono ? vpravd� svatodu?n� ? Vanut� V�nku Tich�ho, kter� je na dn� v?ech v�c�: Toho Co Nepom�j�. Nebo? pr�v� takov�, pr�v� tak srozumiteln� a nal�hav�, je �e� ? a nejvy??� pot�ebnost ? Dogmatu.

Red.: Jste vyznava�em mu?sk�, jino?sk� kr�sy a ve sv� tvorb� i v ?ivot� se t�m netaj�te. V kinech te� b�?� film Oscar Wilde o osudov�m vztahu zral�ho spisovatele k jednomu mlad�kovi, Alfredu Douglasovi, lordu z Queensberry, �e�en�mu ?Bosie?. Je to vztah erotick�, estetick� a inicia�n�, j�m? v?ak Wildeova ?ena trp� a kv�li n�mu? ho spole�nost zavrhuje. Jak jste se Vy, k�es?ansky zalo?en� �lov�k, katol�k, vyrovnal s Er�tem zam��en�m mimo spole�enskou a sexu�ln� normu?

J. K.: Abych se p�idr?el sv�ho K��?e, n�bo?enstv� paradoxu: ze v?eho nejv�c d�kuji Bohu pr�v� za tento bo?sk�, skv�l� dar. Tak� m�j Er�s, zrovna tak jako kr�lovstv� Kristovo, a� je mu ?�t a bojovat o ?ivot pr�v� na tomto sv�t�, nen� z tohoto sv�ta. A ? kdo �te?, rozum�j ? pr�v� bible, Z�kon Star� i Nov�, evangelia i epi?toly, je p��mo nabita poselstv�m on� bo?sk� l�sky, kter� nen� z tohoto sv�ta: a nen� to jen net�lesn�, Er�ta zbaven� charitas �i na jin� b�eh do T�la Oslaven�ho jej odsouvaj�c� agap�.

�t�me nep�edpojat� onen bo?sk� p��b�h kr�lovsk� l�sky past��e a bojovn�ka Davida a jeho prince Jonathana (onoho Davida, jemu? milost Jon�tova byla nad l�sku ?en!), �t�me a rozj�mejme sbor (sv� ?eny opustiv?�ch) dvan�cti apo?tol� Kristov�ch, podle nejstar?� tradice u? od po��tku rozd�len�ch v?dy do dvojic, spo��vaj�c�ch v?dy po dvou na jednom leh�tku u posledn� ve�e�e (jak� symposi�n!), a sly?me s Mil��kem P�n�, svat�m Janem, zejm�na onen �zkostn� tlukot srdce jeho Mistra, onoho srdce zrosen�ho Krv�, na n�m? samojedin� sm�l spo��vat ? tam, na prsou Mistrov�ch ? v p�edve�er stra?n� smrti, v d�v�rnosti t�la: v Hodin� Pravdy. Ale �t�me i dojemn�, nav�sost osobn�, p��telsk� l�sky se n�?n� dovol�vaj�c� listy sv. Pavla, list k milovan�mu Timotheovi, �t�me jeho Velep�se� l�sky, rozezn�vaj�c� u? nejen m�� zvu��c� a kov zn�j�c�, a pak snad nalezneme lep?� kl�� k onomu stra?n�mu, dne?n�mu sv�tu jako na m�ru ?it�mu (tam v I. list� ��man�m, kapitola I., ver? 27. zachovan�mu) odsouzen� a zavr?en� v?� nep�irozenosti a zvr�cenosti, pramen�c� jen a jen z hol�ho sexu, a nep��tomnosti Er�ta ? odsouzen� on�ch mu?�, kte�� ?opustiv?e p�irozen� u?�v�n� ?en? za�li provozovat ? pro tu chv�li pro n� lechtiv�j?� ? holosex mezimu?sk�.

Jestli?e tedy s dobr�m sv�dom�m m�?eme s Moj?�?em i Pavlem zvednout k�men nam��en� proti pouh�mu sexu bez Er�ta, nato? sexu m���c�mu do opravdov� zvrhlosti t�ch, kter�m je p�irozen� ?u?�v�n� ?en?, sm�me s druh� strany opravdu s dobr�m sv�dom�m ��ci, ?e by se zde, v knize knih, prazdroji bo?sk�ho Zjeven�, nezjevoval a nebyl n�m stav�n p�ed o�i skute�n� Er�s, Er�s mezimu?sk�, jakkoliv to je Er�s, kter� cudn� zahaluje stupe� a m�ru sv� nesporn� t�lesnosti?! Hle, Er�s, skute�n� mu?sko-mu?sk� a p�itom biblick� Er�s, jeho? napln�n� tady na zemi se m�?eme jen dohadovat (kdo m�?e? rozum�ti, rozum�j!) ? ale kter� nem�?eme pop��t: z�st�v� po v?echny �asy Mysteriem, Tajemstv�m.

Nemus�me p�itom ani zaslechnout ozv�nu Augustinova ?Miluj, a �i� co chce?!?, abychom byli doma: jsme v �ecku, u Er�ta symposi�, Er�ta Plat�nova, on� Afrodity Nebesk� �ili �ransk�ho Er�ta, kter� je v t�to skute�n� kultu�e v�hradn� ? jako bo?sk� mysterium a zasv�cen� ? z�le?itost� mu?� a jinoch�: zat�mco vztah mu?� a ?en je zde naproti tomu vyhrazen sf��e st�tn�, sf��e ob�ansk� ? pozemsk� Afrod�t� Porn� (oby�ejn�) ? jako mocnosti sm��uj�c� k zachov�n� rodu.

Nep�ipom�n� n�m toto striktn� rozd�len� ? v pragmatick�m k�es?anstv� samoz�ejm� rozhoduj�c� ? obecn� ? pole ovl�dnuv?� C�rkev Petrovu, kter� p�irozen� mus� ? jako druhdy ath�nsk� obec S�krata ? kdy? ne do sublimovan� net�lesnosti ? pos�lat k jeho soukrom� ��?i bolehlavu ka?d�ho sv�dce ml�de?e, sv�dce jinoch�: zat�mco o nekompetentnosti sam�ho Petra v posuzov�n� m�sta Mistrova Mil��ka v C�rkvi �teme stra?liv� slova na konci Janova evangelia (Jan 21,15?22), kdy? Kristus (a to pr�v� v okam?iku sam�ho p�ed�n� apo?tolsk�ho prim�tu) Petrovi zv�stuje zp�sob jeho smrti, a ten se pohor?� nad nad�le v�hradn�m, sv�m Mistrem a P�nem nijak d�l nelimitovan�m, postaven�m Jino?sk�ho Apo?tola (vt�len�ho Er�ta) a? do konce �as�: ?Chci-li, aby tento z�stal, dokud nep�ijdu ? co Ti po tom??

Jin�mi slovy: nad mysteriem vl�dne s�m a p��mo Kristus, jsou v�ci, nad kter�mi ? ze sv� podstaty a p�irozenosti ? Petr opravdu nen� a nesm� b�t kompetentn� ? jakkoliv se p�itom nem�?e, je-li u? nucen v r�mci sv�ho apo?tolsk�ho ��adu, C�rkve v?eobecn� a institucion�ln�, rozhodnout o v�cech ze sv� podstaty nev?eobecn�ch a neinstitucionalisovateln�ch, zachovat jinak, ne? to u�inila C�rkev i ve sv�m nejnov�j?�m kodexu (viz pasus o tzv. ?homosexualit�?, kdy ta sama, jsouc Bohem d�na a vrozena, nen� h��?n� ? ale jej� napln�n� ano!; av?ak pozor: my sami nesm�me od sam�ho po��tku za��t hr�t s fale?n� pozna�en�mi kartami ? pokud jde o mne, nemluv�m za ?�dnou ?homosexualitu? ? sex s�m mne nezaj�m� ? mluv�m za Er�s, Er�s sice nebesk�, �ransk�: ale Er�s, kter� pr�v�?e tady na Zemi z v�le Bo?� nemus� b�t, a zhusta ani nesm� b�t ? jak v�d�li �ekov� ? ov?em pouze za v�jime�n�ch a tvrd�ch podm�nek ? jen tak bez dal?�ho net�lesn�). Nicm�n�: Jan se ? krom� sv�ho tajemstv�, sv� p��m� kompetence, krom� sv� Povinnosti ? nem� ve v?em ostatn�m, ve v?em sourod� obecn�m, ani nejmen?� d�vod nepod��dit autorit� Petrov� ? ani o to neusiluje: jeho skute�n� kr�lovstv�, jeho skute�n� Posl�n� v?ak p�itom a? do skon�n� sv�ta nen� a nesm� b�t ? na rozd�l od pragmatick�, na v?echny strany se kym�cej�c� lodi�ky Petrovy (fluctuat, necmergitur!) ? z tohoto sv�ta.

To je tak asi v?e, co V�m m�n�m ��ci na okraj sv� erotick� atypi�nosti. V�te, nebav� mne ani trochu skute�nost, ?e z�jem o m�j ? p�es v?echnu dne?n� liber�lnost tohoto sv�ta ? jak patrno st�le je?t� v�jime�n� Er�s, i kdy? u mnoh�ch je to sp�? jen z�jem o ten sex ? p�esahuje tak nep��jemn� z�jem o m� d�lo.

A p�itom ? je to jasn� ? odpov�� na to, jak j� ? katol�k ? mohu chodit ke Stolu P�n�, p�ij�mat ?iv�ho Krista, pln� pod��zen C�rkvi Petrov�, a p�itom dosv�d�it dle pot�eby (jakkoliv a t�ebas ne v?dycky beze zbytku oslavenou!) t�lesnost, vt�lenost sv�ho Er�ta u? te� a tady ? na Zemi! ? odpov�� na to najdete ? se v?emi peripetiemi a boji ? dramaticky i sm��en� ? ale nikdy smutn�, nikdy resignovan�: v m�m D�le. Mo?n� proto tak mnoh� dr�?d�. Ale j� p�i?el, jak ��k�te spr�vn�, jako bl�zen pro Krista, pr�v� pro onoho Nebesk�ho Er�ta, pro toho, kdo s�m byl nejv�t?� Skand�l D�jin ? jako jeho U�edn�k: tak� j� v tak mnoh�m jako Zt�lesn�n� skandalon.

P��pad Oscara Wildea ? samoz�ejm� ?e tis�ckr�t v�t?� ne? ten m�j, ve sv� dob� ur�it� s ni��m nesrovnateln� skand�l, skand�l stolet� ? d�v�rn� zn�m do v?ech podrobnost�, �etl jsem i soudn� protokoly: a nem�m pro� ho komentovat. Wilde m�l sm�lu, ?e se narodil o sto let d��v, ne? t�eba j�, Ginsberg atd. ? nav�c stra?n� r�d ? tento Kr�l Paradoxu ? provokoval: a to se neodpou?t�, zvl�?? ne ve viktori�nsky prud�rn� ? jen na chovn� h�ebce boho-i-vlastimilovn� zam��en� ? Anglii, a u? v�bec ne vedle t� kr�sn� plavovlas� bestie, kterou byl mlad� Lord Alfred Douglas, syn Mark�ze z Queensberry, �e�en� Bosie, nato?pak proti p�esile tzv. ve�ejn�ho m�n�n� na �ele s on�m Netvorem Aristokratick� St�edocestnosti, chrl�c�m kolem sebe ohe� a s�ru, j�m? byl Bosieho Otec, star� Mark�z of Queensberry, ten ?�rliv� Zefyros, kter� cht�l sv�j skalp, hlavu Oscara Wildea ? a tak� ji dostal. Ale m�te pravdu ? tak� ve Wildeovi (narozd�l t�eba od nestydat� pravdomluvn�ho kompa�ona jeho arabsk�ch dobrodru?stv� s hochy v pou?ti, protestanta Andr� Gida) ? v tomto katol�ku t�lem a du?�, podobn� jako ve mn�, vl�dla v�?niv� ?�ze� po kr�se a jej�m napln�n� v t�le i tady ? a pr�v� tady ? v na?em slzav�m �dol�, a sou�asn� na t�to zemi neukojiteln� pot�eba bezelstnosti a �istoty: Wilde byl toti? rovn�m d�lem onen na?�m star�m zn�m�m platenovsk�m ?�pem Apoll�nov�m, ?�pem Kr�sy, p��mo do srdce zasa?en� �eck� ef�b, stejn� tak jako v srdci sv�m nevinn� a �iro�ir� anima naturaliter christiana.

Kdykoliv na ja�e uvid�m prvn� napit�, py?n� hrozen b�lostn�ho ?e��ku, jeho lilas blanc, vzpomenu na n�j a jeho Doriana Graye. ��m bychom byli, kde bychom byli s cel�m novov�kem bez tohoto Obrazu n��eho, n�koho, kdo osudn� t�to zemi chyb�, bez na?eho vlastn�ho ? st�le v�c pustnouc�ho, ohavn�j?�ho Obrazu ? Obrazu n�s sam�ch z�staven�ch bez Er�ta, bez Nebesk�ho Er�ta tady na zemi zbab�le nep�iznan�ho, kde bychom byli bez mo?n� sam�ho Krista Incognito u na?ich dve�� zap�en�ho ? ve Wildeov� dob� ne v�c, ne m��, jen jinak ne? dnes na n�s nal�haj�c�ho: tohoto ? � jak v�stra?n�ho, jak varovn�ho ? Obrazu!

Red.: P�i �etb� Va?� poezie mne napadlo, ?e do �esk�ho klimatu, hov�j�c�ho sp�?e talent�m prost�edn�m, sv�m zalo?en�m vlastn� nepat��te. Jako byste byl potomkem n�jak�ho hom�rsk�ho p�vce, kter� se zapomn�l kdesi v zaalpsk� kotlin�, na hrad� B�tov�. Ale navzdory t�to Va?� nepat�i�nosti jste byl dekorov�n na Hrad� pra?sk�m, a tak se z V�s st�v� n�co jako n�rodn� um�lec. Jak� v�znam tomu p�ikl�d�te?

J. K.: Talent prost�edn� ? talent nadprost�edn�: tohle posoud� a? �as. J� s�m si a? tak v�jime�n�m p�vcem nep�ipad�m, jist� ? navazuji ze v?eho nejv�c nejsp�? na onu ideoplastickou, anticko-renesan�n�, k jihu ��msk�mu a �eck�mu obr�cenou linii, ve sp�?e st��zliv�m obraze na?eho b�snick�ho rodokmenu sp�? osamocenou a ojedin�lou ? a s t�m je v?dycky k��? (ne nadarmo vstupn� svazek m�ho b�snick�ho d�la, kter� te� vyjde, ponese n�zev Ji?n� K��?) ? tedy linii a tradici podle ?aldy teprv se zpo?d�n�m n�kolika stalet� u n�s otv�ranou: ale chcete-li, m� dva obrovit� p�edch�dci v t�to linii jsou zato jm�na, kter� u? stoj� za to ? a s posledn�m jsem nav�c spjat jeho bytostn�m moravanstv�m ?: Vrchlick�, Nezval. Nec�t�m se tedy zas a? tak s�m.

Od t�ch dvou gigant�, jist� nem�n� ?hom�rsk�ch?: sp�? anakreonsk�ch, sapfick�ch, horatiovsk�ch ? se v?ak v�razn� li?�m svou posedlost� k�es?ansko-universalistick�m katolick�m Dogmatem, to je novum, a to je v na?ich �asto nevl�dn�ch, husitsko-bo�itelsk�ch, anebo je?t� �ast�ji posm�v��kovsk�ch, nev���c�ch �ech�ch m�j oded�vn� k��?: k��? Radosti z ?ivota V��n�ho, radosti osv�d�ovan� u? te� a tady: K��? Jihu tady u n�s na severu.

Ale pokud jde o tu medaili ? tolik se toho zase nestalo. T�ch n�kolik dekagram� pr� snad ryz�ho zlata ani mentem nevyv�?� skute�n� n�rodn� um�lectv� Nezvalovo, v?en�rodn� frenetickou obl�benost Vrchlick�ho: nemysl�m, ?e by m� um�n� bylo ve v?em v?udy esoterick�, je dost toho, co ?m��� do ��tanek? ? ale j� p�esto v t�to zemi ? tak� sv�m erotick�m k��?em od t�ch obou m�ch obr� ? p�edch�dc� strm� odli?n�m ? nikdy nebudu v na?ich vlastech n�rodn�m idolem, a nikdy nebudu ani t�m ginsbergovsk�m ?Kr�lem Maj�lesu? ? nejsem sv�m zalo?en�m ani trochu revolucion��, bu�i�, b�sn�k protestu, a tedy ani p��?t� mo?n� mil��ek toho, kdo ud�v� nejhlasit�j?� t�n: (tak� u n�s jako v?ude jinde) v?dy nonkonformn� ml�de?e.

M�te pravdu, ?e i ta m� medaile je dal?� m�j paradox ? a ?e jsem si pro ni ? i sem, na prkna cti a sl�vy, odjak?iva rudozlat� rozkom�han�: na ono podium v?dy pon�kud katovsk� ? musel vystoupit tak trochu po zadn�m schodi?ti. Nejprve jsem si musel polo?it ot�zku, zda ten, kdo mi ji ud�luje, m� pr�vo mi ji d�t, a s n� hned sou�asn�, zda j� ji m�m pr�vo p�ijmout. Pokud jde o mne, mysl�m, ?e jsem pro tento n�rod v poesii opravdu cosi za cel� ?ivot vykonal: a n�co u? se o tom v�, te� u? nejen mezi �ten��i a b�sn�ky, i mezi kritiky ? i kdy? posoudit to bude mo?no v pln� ?��i a? za p�r let ? zat�m je venku sotva ?estina ? ale toto risiko, risiko mo?n�ho p�ecen�n� sv�ho d�la jako celku u? mus�m nechat na sob�; jist� v?ak nejsem podvodn�k, kter� by p�ij�mal ?ek vystaven� bianco ? v tomto sm�ru m�m �ist� sv�dom�. Rozhoduj�c� v?ak pro mne bylo a je, ?e tu medaili mi ? za n�rod ? neud�lil nikdo jin� a nikdo men?�, ne? prvn� mu? tohoto st�tu, V�clav Havel.

Proto?e pak pr�v� on je ? zvl�?tn� hrou Bo?� proz�etelnosti ? od jino?sk�ch let m�j p��tel a rozhodn� zast�nce m�ho d�la, kter� st�l tak ��kaj�c na v?ech m�ch ?ivotn�ch rozcest�ch, nemohl jsem ho v nejmen?�m podez�rat z n�jak�ho bezhlav�ho zde��edn�ho dekorov�n� ? naopak, tu poctu, kter� je v p��pad� presidenta ? u exponenta moci ? rozhodn� velmi v�jime�n�m v�razem jeho hlubok�ho porozum�n� pro dost specifickou kulturn� hodnotu, a dle mne i v�razem jeho smyslu pro spravedlnost a projevem ur�it� osobn� state�nosti (tj. odvahy p�ihl�sit se p�ed cel�m n�rodem ke mn� a k m�mu dosud dost kontroversn�mu, a v na?em kontextu, jak ��k�te, st�le ne pln� ?pat�i�n�mu? d�lu i za cenu mo?n�ho obvin�n� ze stranickosti), pr�v� tuto tak v�jime�nou poctu jsem za dan�ch okolnost�, z rukou V�clava Havla jako p�edstavitele na?eho n�roda nemohl nep�ijmout ? a tedy jsem ji p�ijal.

M� to ale je?t� jeden rozm�r: v minul�m ��sle revue PROSTOR jsem se vyznal, ?e se nec�t�m b�t outsiderem ? a ejhle ? opravdu j�m te� u? asi nejsem, a to programn�, proto?e mi ze v?eho nejv�c z�le?� na tom sej�t se co nejd�v�rn�ji ? a co nejv?estrann�ji resonovat ? se sv�m n�rodem a co nejv�c obohatit jeho kulturu: m�m tedy sp�?e ambice klasika ? a ejhle ? opravdu u? te� asi outsiderem nejsem, leda outsiderem omet�lovan�m: co? by mohl b�t dal?� paradox Kub�ny b�sn�ka ? proklat� b�sn�k v nachu a ?arlatu, korunovan� zlat�m vav��nov�m v�ncem kdy? ne Danta �i Vergila, tedy aspo� na?eho Jaroslava Vrchlick�ho. Ale pro tuhle z�hadu ponechme otev�en� d�jin�m i poesii dal?� prostor.

Red.: Zn�m V�? n�zor, podle kter�ho moderna a postmoderna p�edstavuj� ve v�voji um�n� slepou uli�ku, proto?e v�c bo�� ne? tvo��. Po shl�dnut� posledn�ho um�leck�ho dokumentu o Va?� osob� a tvorb�, Labu? a ko�i�ka, jsem ale z�skal dojem, ?e jste v n�m poslou?il autor�m jako v�tan� objekt k vytvo�en� jak�si postmodern� kol�?ovit� fra?ky. Jako byste se i Vy stal tak trochu ob�t� ducha doby?

J. K.: Chod� kolem mo�idla, n�dchy neujde? ? ��k� n�rodn� p��slov�. A je?t� l�p m�j a m�ho d�la zem�el� p��tel, filosof Josef ?afa��k: kdy? mu p�edhazovali, pro� on, ne�prosn� kritik v�deckotechnick� �ry a na?� strojov� civilisace, pou?�v� tramvaj, odv�til: ?Jezd�m tramvaj�, pon�vad? jsem se v n� narodil.? Obdobn� m� d�lo ? jako co do doby vzniku d�vno uzr�l� plod, vych�zej�c� na sv�tlo Bo?� teprv po cel�ch desetilet�ch, ale i tak je?t� co kdov�jak� experiment ne v?emi lehko p�ij�man� ? proto?e se ?rod�?, objevuje na sv�t� a? te�, ve sf��e postmoderny, je prost� p�ij�m�no a publiku p�edstavov�no namnoze v duchu postmoderny a postmodernistick�ma rukama.

S t�m asi nenad�l�me nic. Ostatn� pokud jde o m�j portr�t z d�lny re?is�ra Vladim�ra Mor�vka, p�es odm�t�n� m�ch nep��tel a p�es n�kter� v�hrady m�ch p��tel p�ij�man� z valn� v�t?iny sp�? kupodivu positivn�, i kdy? j� s�m bych z�sadn� leccos nep�ijal (p��li?n� d�raz na mou neobvyklou eroticko-sexu�ln� orientaci, naopak m�lo prostoru pro poesii, ?patn� sly?itelnou a v?elijak pozut�nanou mou vlastn� recitaci, i nejv�c vyt�kanou mou pseudodekadentn� quasipodobu b�sn�ka-est�ta: jak�hosi Stefana Georga v nachu a ve zlat�, obklopen�ho v um�l�m sv�t� �nikov� kr�sn�mi mlad�ky), p�esto nemohu sv�mu portr�tistovi, kter� se ujal tak nevd��n�ho d�la, jako je p�edstavit mou poesii na plo?e pouh�ch 30 minut, a kter� nota bene je opravdov� a zodpov�dn� um�lec ? rv�t z ruky pomysln� ?t�tec a nutit ho u? ne do portr�tu, ale do j�m pouze poslu?n� vyveden�ho m�ho ? u? vlastn� ? autoportr�tu.

Re?is�r Mor�vek je um�lec, a j� jako um�lec jsem posledn�, kdo bych mu mohl a sm�l mluvit do d�la: kter� nota bene m�lo a m� ? zaslou?en� ? ohlas (i kdy? j� s�m bych si neliboval v t�ch rud�ch ?l�froc�ch, ne�estn�ch and�lc�ch muckaj�c�ch se p��le?itostn� na forb�n�, �i lavin� k��ovit�ch r�?�, napresovan� ob�as kamsi do pomysln� drolerie p�i doln�m okraji obrazovky). Mus�m v?ak uznat, ?e pr�v� tato autonomn� a kontroversn� vise Ji��ho Kub�ny, vise tv�rce, kter� mne ov?em jen zcela kr�tce mohl poznat, je sv�pr�vn�, a ?e ? ani? posunula pon�t� �ten��� o mn� zas tak �pln� nespr�vn�m sm�rem ? v�d�n� a pov�dom� kulturn� obce o mn� ? by? jednostrann� ? ur�it� obohacuje, ?e jde sv�ho druhu o um�leck� v�kon, postmodern� portr�t.

To neznamen� shov�vavost a licenci n�hl�ho laure�ta k jeho publicit� ? a? by byla jak�koliv (rad�ji ?patn�, ne? ?�dn�!), ale jen a pouze v�dom�, ?e teprve sou�inem d�l��ch, ne zcela pravdiv�ch obraz�, vznik� ? a �asem se t��b� ? komplexn�j?�, postupn� v �ase st�le ust�len�j?�, a k�? i pravdiv�j?� ? p�edstava o n�s. Mus�me tak� vz�t v �vahu, ?e chud�k Mor�vek ? ostatn� spolu s jin�mi ? tak jako H�rakles v Augi�?ov� chl�v� mus� b�hem p�l hodiny odstranit v?echny informa�n� bari�ry, jak se nahromadily za posledn�ch v�c ne? �ty�icet let: to s�m je �kol u? bez dal?�ho heroick�! Neboj�m se o to, ?e by kdo trvale mohl zkreslit m�j obraz ? m�?e ho jen na�as vych�lit, a pak o to v�c bude provokovat k sv�mu ust�len� ? tak jako kruhy na hladin� ?, ale tak pr�v� pracuje nejne�prosn�j?� portr�tista a interpret: �as.

A pokud jde o m� vlastn� gusto: mn� se Mor�vek i se sv�m provokuj�c�m postmodernistick�m vid�n�m a ?t�tcem �asto obr�cen� pou?it�m, proti srsti pracuj�c�m, nakonec p�es v?echny v�hrady l�bil: ani ne tak jako m�j portr�t, ale jako sv�pr�vn� um�leck� d�lo. I kdy? jsem se na mnoha m�stech (krom� toho ??astn�ho, spont�nn�ho a nearan?ovan�ho vstupu, sn�man�ho ?tajn�? je?t� p�ed zah�jen�m nat��en�, a krom� m�sta, kde ��k�m, ?e na sv�t� nen� nic ne? B�h?) sp�?e nepozn�val. Kdo z n�s je v?ak pr�v rozhodovat o sv�m vlastn�m obrazu: ?Ale kdo se ve sv�m srdci vyzn�!?? ? zp�v� o tom kr�sn� Franti?ek Gellner. J� v�m s M�chou, ?e ? nikam nesp�ch�m a ? ?Mstitelem m�m v kr�tce bude �as?. Na spr�vn� p�edstav� o El Grecovi, Hoelderlinovi a konec konc� i na podob� na?eho M�chy ? pracovaly v�ky. A skute�n� Krist�v Veraikon se objevil a? n�hodn� na negativu Seconda Pia po devaten�cti stech letech. Ka?d� tv�rce v� ? a to plat� v ��e postmoderny, v ��e hegemonie masmedi� a konkr�tn� televise ? stejn� jako kdy jindy: nenaleznete mne v kruz�ch psan�ch do p�sku nebo na vodu ? naleznete mne v m�m d�le. Obraz pom�j� ? jen Slovo, to z Masa a Krve ? je V��n�.

Red.: Soud� podle Va?� tvorby, pokl�d�te b�snictv� za jistou formu ?obcov�n� s bohy?. Jenom?e Olympan� z na?� kultury u? t�m�� v?ichni ode?li, z mythick�ho pro?�v�n� sv�ta z�staly jen ruiny vzpom�nek. M�te n�jak� recept na to, jak znovu o?ivit smysl pro posv�tno, pro mythick� pro?�v�n� sv�ta ? jin�mi slovy jak duchovn� �elit agresivn� idolatrii sou�asn� konsumn� kultury?

J. K.: Nevid�l bych to tak zle. Posledn� legitimn� Olympan, kter� zato vyd� za legiony v?ech t�ch b�sn�k� neolympsk�ch, V�t�zslav Nezval, ode?el teprve ? na rok p�esn� ? p�ed �ty�iceti lety (to je mimochodem pr�v� doba, kdy p�eb�r� ? by? ve sv� dob� nevid�no ? pochode�, olympijsk� ohe� ? m� d�lo: tj. j� s�m! ? pr�v� tak jako Nezval vstupuje do na?� ar�ny jen p�r let po smrti Vrchlick�ho: v�c ne? dva skute�n� Olympany sou�asn� by stejn� na?e b�snick� sc�na neunesla).

Ale Vy se pt�te na recept ? ne v�c, ne m�� ne? na recept, jak m� p�e?�t na?e natolikr�t zkou?en�, opravdu odum�raj�c� kultura, skute�n� kultura: ta agresivn� idolatrick�, konsumn�, namnoze medi�ln� smr??, to t�e?t�n� kolem n�s, nem� ov?em s kulturou nic spole�n�ho ? a to je nutno co nejp��sn�ji hned na po��tku vytknout. Nikdy nepracujte s p�edzna�en�mi kartami. �i snad Vy v t� tr?n� idolatrii dne?ka n�jakou kulturu vid�te?

Vymezen� skute�n� kultury, t� odvozen� od slova zna��c�ho orbu, vzd�l�v�n� p�dy a sou�asn� sv�m ko�enem upozor�uj�c� na nezbytnou bohoslu?bu, oslavu, ob�? p�in�?enou Bohu �i boh�m ? kult!, tedy na sakralitu, kter� je jej�m bezpodm�ne�n�m z�kladem a osou, jej�m conditio sine qua non, nebude a? zas tak t�?k�m probl�mem. Skute�n� kultura jako slohotvorn� universum, zahrnuj�c� cel� sv�t v zrcadle ?mythu?, zjeven�ho n�bo?enstv�, m� za sv�j st�ed ? a v?dy m�la ? nepochybn� olt��, kde se ob�tuje ?iv�mu Bohu, ba v�c, kde se rukama kn�ze zp��tom�uje ?iv� B�h; skute�n� kultura nen� ne? obcov�n�m �lov�ka s bohy, jeho? posledn�m c�lem je mari�nsk� Nanebevzet� Zem�, ganymedovsk� �chvat Milosti, Pravdy a Kr�sy ? k n�mu? je povol�n jako k sv�mu bo?sk�mu ��adu na sam�m Olympu bo?stv� �lov�k ? tento ��?n�k sam�ho v�na boh�: nikdo jin� ne? �lov�k, ten samojedin� d�rce i m�ra, m�ra a d�rce ? a jen proto, ?e spr�vn� m�ra, i opravdov� d�rce bo?sk� Krve Prav�ho Boha i Prav�ho �lov�ka, kter� se prol�v� k na?� sp�se a v��n� sl�v� za n�s a za mnoh�.

�i nestvo�il �lov�ka Adama, Prvn�ho i Posledn�ho, B�h Proto, aby svou Zkrvavenou Tv�� spat�il jak v zrcadle Na Dn� Jeho ��?e, aby se pozn�val v ?�zni Jeho Touhy ? Ve Sv�m Vlastn�m Obraze?

Ale to v?e ji? stotis�ckr�t vyjevil, ze sebe natolikr�t vydal vpravd� kulturotvorn�, kulturu plod�c� katolicismus, ten nejen ��msk�, ten bojovn�, ale i v sob� z�pasiv�: ten �ecko-��msk�. J� si nemysl�m, ?e le?� tak docela a tak nav?dy pora?en na zemi, jakkoliv m� dnes v z�dech zatnutu d�ku nejpov�?liv�j?� ? d�ku vlastn� zpronev�ry ? sv�ho a sv�ch nejbli??�ch syn� (sebe!-)vra?edn�ho zpronev��en� se vlastn� krvi, sv�mu jedin� o?ivuj�c�mu odkazu Otc� ? sv�mu smyslu, sv�mu posl�n�: Et tu, Brute?! Ale C�rkev na t�to zemi a? do skon�n� v�k� neskon�.

Jak se obrodit? Nen� lep?�, nen� ani jin� n�bo?enstv� hodn� toho jm�na, ne? to, je? p�ese v?e dr?� ve sv�ch sp�rech jak smrteln� ran�n� Orel ��msk� c�rkev. Jedin� Je?�? Kristus je prav� B�h a prav� �lov�k, nejvy??� inkarnace, a nejhlub?� slovo vy��en� kdy na poli posv�tn�ho: ?id� v n�m marn� pop�raj� i sv�ho Mesi�?e, vyznava�i Mohameda ho marn� dr?� za pouh�ho proroka, a V�chod, sv�t buddhismu, n�s marn� v�b� svou Nirvanou: nikdo vy??� a lep?� ne? s�m B�h, Syn Bo?� a p�itom dokonal� �lov�k, u? nep�ijde.

A ten m� pro n�s ? t�eba se to zd�lo n���m obehran�m, �i nepochopiteln�m ? jen jedin� ?recept?, jedin� �d�l, hodn� tady na zemi n�sledov�n� ? m�me-li si zachovat svou lidskou, individu�ln�, a p�itom k bo?stv� v krvi pracuj�c� tv��: sv�j K��? ? Tv�j, m�j, jeho nezadateln�, neopakovateln� k��?, p�itesan� ka?d�mu z n�s na m�ru: K��? identity, kter�mu neunikne?, proto?e ? jak prav� Rusov� ? s�m sob� neunikne?: proto?e jeho v�?nost jsi Ty s�m ? jen Ty s�m jsi jeho v�ha, jen to, co on v�?�, v�?�? Ty s�m.

Zem�i a ?iv bude?! vyb�z� n�s Kristus nal�hav�ji ne? kdy jindy pr�v� v hodin� vrchol�c� krise, v�sm�chu, opov�?liv�ho rouh�n�. Nev�?-li kudy kam, sestup se mnou do dna rozporu, poj� a n�sleduj mne do sam�ch pekel, nepomohla-li Ti Tv� nebesa, Tv� peklo T� uzdrav�, peklo, z kter�ho uvid�? hv�zdy. Sem na zem jsme nep�i?li zv�t�zit, nep�i?li jsme sem jen tak ?�t, u?�t si a pak b�t kamsi jako mrcha odklizeni ? p�i?li jsme sem ? jak jinak ne? smrti, sv� vlastn� smrti, vyrvat sv�j ?ivot v��n�, ka?d� s�m. Kultura se zrod� v okam?iku, a? z Tr?nic za�nem budovat znovu Basiliky: a? Babylon, � ten zhroucen� Babylon, ten kope�ek kamen� a prachu i s�m sob� se vyjev� jen jako Golgata, nic ne? Golgata. To ale nem�?e b�t bez Krista, kter� stoj� mo?n� pr�v� te� u Tv�ch dve��. Ty, kter� ? jestli m�?e?, a chce?-li opravdu sly?et: tak sly?�?. Ten tich� hlas tam v srdci sv�m, a mo?n� i na srdci sv�m. Tam n�kde zven��, ze tmy nal�haj�c�, bo?sky nal�haj�c�: ml�en� �lov�ka, Syna �lov�ka. Mistr je zde, a vol� T�.

Za redakci kladl ot�zky Milan Hanu?

(1) Na p��n� autora ponech�v�me velk� p�smena i v?echny zvl�?tnosti konzervativn�ho pravopisu tak, jak jsou v autorov� rukopisn�m origin�le.