Revue Prostor - presti�n� spole�ensko-kulturn� �tvrtletn�k zam��en� na aktu�ln� t�mata z oblasti kultury, spole�ensk�ho a politick�ho �ivota.

Pedro La�n Entralgo (1908) p�sobil jako profesor d�jin medic�ny na madridsk� univerzit�, je �lenem ?pan�lsk� kr�lovsk� akademie. Jeho rozs�hl� odborn� d�lo pokr�v� p�edev?�m oblast d�jin l�ka�stv� (Historia de la medicina, 1954), filozofie (Teor�a y realidad del otro, 1961) a ?pan�lsk� kultury. Do �e?tiny p�elo?il Josef Forbelsk� jeho knihu Enfermedad y pecado pod n�zvem Nemoc a h��ch (Vy?ehrad 1995). �vahu ?Evropa a v�da? p�elo?il Marek ��ha.

***

Stoj�me p�ed nemocnou Evropou, kter� byla svou nemoc� dohn�na k uva?ov�n� sama nad sebou. Co je to vlastn� Evropa? K�m jsme my Evropan�? Tyto dv� ot�zky si mnoho na?ich nejlep?�ch mozk� za��n� kl�st od chv�le, kdy prvn� sv�tov� v�lka bolestn� odkr�v� vnit�n� krizi t� ��sti sv�ta, kter� se obvykle ��k� ?Z�pad?. V souladu se svou tradic� �in� ale Evropa ze sv� nemoci p�edm�t intelektu�ln� reflexe a p�ed t�m, ne? se rozhoduje podstoupit jakousi ?operaci?, nejprve svou diagn�zu prozkoum�v� na rovin� ?byt�?. Co ?je? to Evropa? K�m ?jsme? my Evropan�? Evropa se dala do p�em�t�n� o tom, ��m sama je. Existuje snad jasn�j?� d�kaz, ?e jej� duch z�st�v� i nad�le ?iv�?

Z pta�� perspektivy m�?eme n�zory Evropan� na byt� Evropy nahl�?et ve t�ech rozd�ln�ch kategori�ch, kter� nazvu genetickou, rezultativn� a stylistickou.

Z genetick�ho hlediska se na byt� Evropy d�vaj� ti, kte�� se ji pokou?ej� definovat poukazem na postupn� p��m�si, je? ji v pr�b�hu historie formovaly. Tvrd�, ?e Evropa je historickou a organickou kombinac� �ty� z�kladn�ch prvk�: klasick�ho �ecka, ��ma, k�es?anstv� a germ�nstv�. Takov�m p��stupem se vyzna�uje nap��klad Ch. Dawson ve sv�m d�le P�vod Evropy.

Postup, kter� vol� tito zast�nci genetick� teorie, nen� v principu chybn�, ale je nedostate�n�. P�i�in�n�m lidsk� svobody a onoho tajemn�ho �initele v kolektivn�m d�n�, kter�mu n�kte�� ��kaj� ?n�hoda? a jin� ho naz�vaj� ?bo?�m pl�nem?, doch�z� k tomu, ?e p�vodn� zdroje ur�it� historick� entity nemus� nutn� p�edur�it v�sledky jej�ho pozd�j?�ho v�voje, p�i�em? jsou to pr�v� tyto v�sledky, kter� nakonec o podob� d�jin rozhoduj�. Odsud vyvozujeme nutnost pohl�?et na byt� Evropy ve sv�tle rezultativnosti; dr?�-li se badatel p�ednostn� tohoto krit�ria, daleko zaj�mav�j?�m ne? zdroje se pro n�j stane dobrodru?stv� d�jin a v�sledn� d�lo sp�? ne? p�vod. ��m bude potom Evropa v takov�mto pojet�? ?Evropa je v�da,? p�?e mlad� Ortega, ?Evropa rovn� se svoboda, historie a v�da,? prohl�sil p�ed ned�vnou dobou Jaspers.

Toto v?echno jsou zcela z�ejm�, a dokonce a? ban�ln� pravdy. Ale u historick�ho osudu, a? u? m�me na mysli osud jedince nebo kolektivu, z�le?� nejen na t�matech melodi�, ale rovn�? na stylu, jak�m jsou melodie se�azeny. Zde se n�m ke krit�riu genetick�mu a rezultativn�mu mus� p�idru?it je?t� dal?�, stylistick�. Stylistick�ho krit�ria se p�idr?el Denis de Rougemont, kdy? Evropu nazval neust�lou dynamickou a dramatickou rovnov�hou mezi protilehl�mi pnut�mi: svobodou a autoritou, v�dou a mystikou, kapitalismem a socialismem. Podobn� jako u p�edchoz�ho pojet� m�?e tento n�zor st�?� kdo vyvr�tit.

Bylo by ov?em mo?n� shrnout tato t�i krit�ria do jedin�ho dal?�ho, kter� by je pojalo a uspo��dalo? M� v�znam se pt�t po historick�m a lidsk�m ?smyslu? entity, kter� se ��k� Evropa? Nechme zat�m tuto ot�zku otev�enou. Omezme se pouze na tvrzen�, ?e Evropa je historickou realitou, kter� je z�rove� jednotn� i rozmanit�, kter� se utvo�ila postupn�m splynut�m �ecka, ��ma, k�es?anstv� a germ�nstv�, kter� dala vzniknout neopakovateln�mu zp�sobu, jak�m rozum�t lidsk�mu ?ivotu, vyzna�uj�c�mu se neochv�jn�m trv�n�m na lidsk� svobod�, �ctou k pozn�n� poj�man�mu jako v�da a koncepc� d�jin jako?to cesty k neust�l�mu zdokonalov�n�; realitou, kter� uskute��ovala sv� hrdinsk� v�kony v pr�b�hu velmi dramatick�ch a rozporn�ch d�jin. Mysl�m, ?e s takovouto definic� se m�?e valn� v�t?ina z n�s ztoto?nit. V r�mci tohoto sch�matu mus�me ov?em tak� nahl�?et na Evropu jako na objevitele toho duchovn�ho p��stupu, kter�mu obvykle ��k�me ?v�deck� duch?.

Abychom se dostali hloub�ji do t�matu, mo?n� neu?kod� trochu podrobn�ji pohl�dnout na v�kony a styl t�� d�jinn�ch �tvar�, kter� nejrozhodn�j?�m zp�sobem p�isp�ly ke vzniku v�deck�ho ducha v Evrop�: na antick� �ecko, k�es?anstv� a germ�nstv�.

Od star�ho �ecka zd�dila Evropa zvyk pracovat a p�em�?let s mysl� upjatou k aspektu ?co? u v�c�, k aspektu byt�, k lidsk�mu rozm�ru jako takov�mu. Dovol�m si to vysv�tlit na p��kladu sv� akademick� specializace, kterou je historie l�ka�sk� v�dy. ??ev�e, dr? se sv�ho kopyta!?, ��k� se toti? u n�s ve ?pan�lsku. Ve vztahu k nemoci lid� u?�vaj� prost�edky, kter�m p�ipisuj� jist� l��ebn� ��inek. Na �em ale tento l��ebn� ��inek z�vis�? D��v, ne? bylo v �ecku vynalezeno technick� a v�deck� my?len�, lid� v��ili, ?e l��ebn� ��inek dan�ho prost�edku z�vis� na tom, ?kdo? jej pod�v� (kouzeln�k, ?aman, l�ka�-kn�z), ?jak? se aplikuje (terapeutick� ritu�l) nebo ?kde? je p�edeps�n a aplikov�n (terapeutick� m�sto). Kdyby takov� prost�edek podala jin� osoba, kdyby byl aplikov�n jin�m zp�sobem nebo na jin�m m�st�, pozbyl by uzdravovac� ?s�ly?. I�n?t� myslitel� ? a po nich myslitel� hippokratov?t� ? dok�zali p�ekonat v?echny tyto formy magick�ho my?len� a odk�zali n�m tezi, ?e ��innost l�ku nez�vis� prim�rn� na ?kdo?, ?jak? a ?kde?, n�br? a p�edev?�m na tom, ?��m? je l�k, ��m je s�m o sob�, jak� jsou jeho p�irozen� vlastnosti. Evropan� 17. stolet� nemohli zadr?et sm�ch, kdy? sly?eli Molièrovy fel�ary hl�sat, ?e opium usp�v�, quia est in eo virtus dormitiva;¹ a sm�li se opr�vn�n�, proto?e pod�van� na ty, kdo zam��uj� v�chodisko cesty za c�l, je v?dycky komick�. Na druh� stran� je ov?em pravda, ?e se k t�to pou�ce Molièrov�ch l�ka�� lid� na i�nsk�m pob�e?� pracn� propracovali stovky tis�c let po tom, co lidsk� druh za�al ob�vat na?i planetu.

Znamen� to ale, ?e si sta�� �ekov� neuv�domovali d�le?itost aspektu ?kdo? ve vztahu k �lov�ku? V ?�dn�m p��pad� ne. ?Slovo nem� stejnou s�lu v �stech �lov�ka z davu a �lov�ka zn�m�ho,? ��k� jedna postava v Eurip�dovi (Hekab�, 293). P�esv�d�uj�c� v�kon p�i ve�ejn� �e�i z�vis� hlavn� na tom, kdo ji pron�?�, u�il Aristotel�s. P�esto �ekov� sou�asn� s t�m, ?e pochopili toto ?kdo?, nepokusili se jej zredukovat na pouh� soubor p�irozen�ch vlastnost�, na soubor v?ech ?co?.

Souhrnn� lze tedy ��ci, ?e se �ecko nau�ilo l��it ? a v ?ir?�m smyslu nau�ilo myslet a pracovat ? tak, ?e soust�edilo rozumov� pozn�n� na p��rodu a na byt� v�c�, na to, co mohou v�ci zp�sobit, i na to, ��m samy o sob� jsou, nebo �e�eno jinak, na to, co je platn� pro v?echny lidi, na univerzalitu. Pozdn�mi plody �eck�ho ducha byly humanismus a kosmopolitismus, kter� byly potenci�ln� obsa?eny ve snaze Thal�ta a Anaximandra porozum�t podstat� v�c� z hlediska jejich ?p�irozenosti?. Na z�klad� �eck�ho d�dictv� se Evropa v?dy c�tila povinna definovat svou existenci uprost�ed lidstv� jako takov�ho, ?v elementu byt�?, jak by to vyj�d�il Hegel. Intelektu�ln� nacionalismus je v tomto ohledu nejt�??�m h��chem proti evropsk�mu duchu. Nikdo to neodhalil s takovou jasnoz�ivost� a energi� jako n�? Eugenio d?Ors.

Hel�nsk� mentalita by se nikdy nemohla sama st�t evropskou mentalitou bez obrozuj�c�ho vlivu, kter� do n� vneslo k�es?anstv�. ?Bez bible by nebylo Evropy,? tvrd� Jaspers. P�ipus?me ale, ?e od doby osv�censtv� �lov�k m�?e b�t Evropanem, ani? by p�itom musel byl k�es?anem. Takov� ?nek�es?ansk�? Evropan, a? ji? se jmenuje Marx, Nietzsche nebo Sartre, se v?ak c�t� historicky nucen st�t se �lov�kem a p�i tomto �sil� do sebe vst�eb�v� koncepty, kter� vze?ly z k�es?ansk� nauky. Nez�visle na tom, jestli je k�es?an, nevid� Evropan v �lov�ku pouze p��rodn� v�c nadanou schopnost� mluvit, nevid� v n�m jen z�on logon echon �i animal rationale;² spat�uje v n�m nav�c ?iv�ho tvora obda�en�ho bytostnou a tvo�ivou svobodou, vy?aduj�c�ho svobodu vn�j?� a vno�en�ho do neopakovatelnosti historick�ch d�j�, kter� ho n�kdy zu?lech?uj� a jindy ub�jej�, tvora, kter� je ze z�sady otev�en� v��i pojet�, v n�m? se krom� byt� a nebyt� vyskytuje tak� nicota, v��nost a nekone�no. ?Je ne vois qu?infini par toutes les fenêtres,?³ zvolal Baudelaire. A? u? maj� to nebo ono pojet� v��nosti ? k�es?ansk�ho Boha, hegelovskou ideu nebo Sartrovu absurditu ? v?ichni Evropan� se na tomto shoduj� od doby, kdy k�es?anstv� oplodnilo �eck�ho ducha a kdy se vlivem k�es?anstv� za�alo uva?ovat, ?e ?p�irozenost? v�c� a vesm�ru nem�?e m�t sv�j kone�n� smysl a re�lnost bez obklopuj�c� ?za-p��rody? �i ?nad-p��rody?.

Byla pok�es?an?t�n� antika schopna vytvo�it sama historick� �tvary, kter�m dnes ��k�me Evropa a Z�pad? Nemysl�m si to. Iustinianus byl �ek a k�es?an, Ambro? Mil�nsk� byl k�es?an a ��man; ale ani jeden z nich nebyl Evropanem ve smyslu, kter� bude m�t toto slovo po invazi germ�nsk�ch kmen�. Kronika popisuj�c� v�t�zstv� Karla Martela nad Araby ? roku 732 u Poitiers ? na konci popisu bitvy hovo�� takto: ?Europenses vero ? in suas se leti recipiunt patrias.? (Evropan� se radostn� vracej� do sv�ch vlast�.) Tito mu?i nebyli �ekov� ani ��man�. P�edstavuj� �svit �ehosi nov�ho ve sv�tov�ch d�jin�ch, jsou europenses, Evropany. Tak� jsou k�es?any jako Iustinianus a Ambro?, a dokonce p�evzali jejich zp�sob, jak b�t k�es?anem, av?ak k tomuto d�dictv� nav�c se v jejich du?�ch p�idru?uje ? zde se mus�me uch�lit ke Spenglerov� formulaci ? v�bojn� faustovsk� energie mlad�ch n�rod�, kter� rozvr�tily ��mskou ��?i. V��n� nespokojenost ducha, je? je z�kladn� podm�nkou pro to, aby byl �lov�k �lov�kem, �lov�kem jako takov�m, nab�r� neuv��itelnou dynamiku a nesl�chan� smysl pot�, co se antika a k�es?anstv� spojuj� s krv� sv�ch dobyvatel�. Tom�? Akvinsk� a Duns Scotus, Machiavelli a Leonardo, Descartes a Pascal, Cervantes a Vel�zquez, Shakespeare a Newton, Paracelsus a Kant se stanou lidsk�mi plody t�to vypjat� nespokojenosti ducha. �ekov� naz�vali hybris,⁴ disproporc�, h��ch t�ch lid�, kte�� p�ekro�ili sv� hranice a zkusili se pom��ovat s bohy. Skute�n�, od sv�ho vzniku je Evropa historick�m a kosmick�m podnikem jak�si k�es?ansk� hybris. ?Pozved�? mne tak, ?e jsem j� v�c ne? j�,? �teme v jednom Dantov� ver?i (R�j, XVI, 19). Evropsk� duch nikdy neosly?el v�zvu b�t v�c na zemi, b�t st�le v�c, ka?d� den n���m jin�m. Kdy? Marsilio Ficino nazve �lov�ka Deus in terris,⁵ kdy? se chamtiv� m�??�ci a obhroubl� prolet��i v 19. stolet� sou�asn� budou pova?ovat za Gott im Werden (st�vaj�c�ho se boha, z�rodek bo?�), budou pouze p�epjatou formou vyjevovat latentn� p��n� zachycen� ve slavn�m ver?i Bo?sk� komedie.

Na t�to pohybliv� a plodn� p�d� zakotvil sv�mi ko�eny evropsk� v�deck� duch. Pokusme se jej nyn� pochopit prozkoum�n�m jeho celkov� historick� struktury.

Z historick�ho pohledu byl evropsk� p��stup k v�d�n� ? v d�sledku potom v�deck� duch Evropy ? jedin�m neust�l�m a prom��uj�c�m se �sil�m, vedouc�m ke sm��en� a p�ekon�n� dvou veled�le?it�ch pojet� ?po��tku v�d�n�? ? pojet� hel�nsk�ho a pojet� biblick�ho. Duch Evropy, kter� je d�t�tem star�ho �ecka a k�es?anstv�, vykazuje tento dvoj� p�vod.

Kde je po��tek lidsk�ho pozn�n�? ?Po��tek moudrosti ? initium sapientiae ? je bohabojnost,? u�� kniha Kazatel (I, 16). Takov� je tvrzen�, obsa?en� v bibli. ?Filozof c�t� ve sv� du?i �?as,? �ekl S�krat�s zv�dav�mu Theait�tovi, ?proto?e ten je po��tkem v?� filozofie?, arch� filosof�as (Theait�tos, 155 d). Tot�? prohl�s� pozd�ji Aristotel�s, kter� moud�e p�id� k �divu je?t� pochybnost (Metafyzika, 982 b). Evropan� se v?dy domn�vali, v �em? byli d�dici �ek�, ?e k tomu, aby se dalo dozv�d�t n�co o skute�nosti, je nutn� za��t poci?ovat nejprve ?asnut� p�ed nevy�erpatelnou a origin�ln� novotou skute�nosti; to k�es?ansk� v nich je naopak u�ilo ? p�ipome�me, ?e k�es?any byli v?ichni Evropan� a Ameri�an� a? do 18. stolet� ? c�tit nutnost, ?e evropsk� v�da m� vych�zet z pokorn�ho uct�v�n� Boha, kter� stvo�il, udr?uje a vyn�?� soud nad skute�nost�, na jej�? pozn�n� �lov�k aspiruje. Je mo?n� sladit tato dv� tak dispar�tn� pojet� lidsk�ho ducha? R�zn� odpov�di na tuto nevyhnutelnou ot�zku a n�sledn� rozpracov�n� ka?d� z takov�ch odpov�d� p�edstavuje hlavn� kl�� k d�jin�m evropsk�ho my?len�.

Po��naje Isidorem Sevilsk�m a Bedou Ctihodn�m se lid� v Evrop� za�ali domn�vat, ?e hel�nsk� a biblick� pojet� lze navz�jem sm��it. V rozpolo?en� ducha, kter� sta�� �ekov� naz�vali thaumazein a kter�mu my ��k�me ?�?as?, se spojuj� dva prvotn� pocity lidsk� ps�chy: �?as a obdiv. ?asneme nad t�m, co nen� jako my, co je n�m ciz�, co pr�v� t�m, ?e nen� jako my a je n�m ciz�, klade men?� �i v�t?� odpor na?im pozn�vac�m schopnostem. ?Ne-j�? m�ho ?j�?, �ekl by fichtovec, je ne-j� proto, ?e mi klade odpor. A to, co mi klade odpor, m� p�ekon�v�, proto m� nut� poci?ovat ? �astokr�t proti m� vlastn� v�li ? tajn� obdiv. Nap��klad pevn� st�lost ?uly, dokonal� jistota zv��ec�ho instinktu a jedine�n� osobnost Einsteina, jeho? genialita je naprosto nedosa?iteln� a nezpochybniteln�, zastupuj� pro n�s ka?d� na sv�j zp�sob ?obdivuhodn�? skute�nosti. Uchvacuje n�s tedy v?e, co je n�m ciz�, co odporuje na?im pozn�vac�m schopnostem a co p�ekon�v� skute�n� nebo zd�nliv� na?i kone�nost. �e�eno je?t� radik�ln�ji a p�esn�ji: ?asneme nad realitou, ��m? m�n�me na?i realitu. Vzpome�me nap��klad na velmi lidsk� z�?itek svat�ho Augustina ze soukrom� jeho osoby a na nem�n� lidsk� pocit Vesalia, kter�m pro?el p�i spat�en� anatomick� stavby lidsk�ho t�la.

Nespokojen� a tvo�iv� kone�nost lidsk�ho tvora je ale z�rove� schopna pojmout nebo vytu?it existenci nekone�na. Zde potom p�ich�z� to ?nadlidsk�?, to nad�azen� v?em skute�n�m i mo?n�m lidem. ?Je, by? jako teoretick� probl�m, mysliteln� kone�nost existence bez p�edpokl�dan� nekone�nosti?? ptal se Heidegger. P�i pomy?len� na nekone�nost kon�� nadobro lidsk� schopnost �?asu a m�n� se v ?uct�v�n�?, uct�v� se to, co n�m odol�v� a nekone�n� n�s obklopuje. Sta�� potom spojit osobn� �d�l s uct�vanou nekone�nost� ? p�esn� to je p��pad k�es?ansk� v�ry ? aby se osobn� pro?il �?as ve form� timor Domini �ili ?bohabojnosti, b�zn� Bo?�?. Takto se �?as st�v� ?po��tkem moudrosti?, a to v obou smyslech slova principium, proto?e jednak d�v� lidsk�mu pozn�n� �asov� po��tek, nebo? k pozn�n� je nutn� nejprve u?asnout nad p�edm�tem, kter� se m� n�sledn� poznat, a d�v� tomuto pozn�n� z�rove� principi�ln� z�klad, nebo? ve?ker� lidsk� v�d�n� v p��pad�, ?e je opravdu hlubok�, je postaveno na nejzaz?�m a z�sadn�m �?asu toho, kter� v�. Proto mohl tak� Heidegger prohl�sit p�i jedn� slavnostn� p��le?itosti ? te� ho necituji jako n�jak�ho c�rkevn�ho otce ? ?e ot�zka je nejvy??� formou lidsk�ho pozn�n�. V�deck� pozn�n� za��n� u �?asu, d�ky n�mu? si klademe ot�zku a kon�� ot�zkou, kter� se s �?asem �e?�: od Thal�ta z M�l�tu a? k Albertu Einsteinovi, po celou historii procesu pozn�n� na Z�pad�.

Tom�? Akvinsk�, Descartes a Kant, tito t�i p��kladn� Evropan�, vyj�d�ili sv�m d�lem mo?nost splynut� hel�nsk�ho pojet� a pojet� biblick�ho ohledn� po��tku pozn�n�. V hloubce je cosi v?echny t�i spojuje, p�esto?e se v mnoha v�cech rozch�zej�. Od Kantovy smrti v?ak neust�le v Evrop� p�ib�vaj� ti, kter�m se zm�n�n� dv� z�kladn� koncepce pozn�n� ? �i sp�?e koncepce existence ? zdaj� navz�jem nesmi�iteln�. Spat�uje se zde dilema, u n�ho? chyb� tertium quid:⁶ pojet� v P�smu se odvol�v� na pozn�n� ve form� ?moudrosti?, a? ji? eschatologick� nebo orientovan� na sp�su, naopak pojet� star�ch �ek� se zam��uje na ?teoretick�? v�d�n�, racion�ln� a rozpozn�vac�, na z�sk�v�n� poznatk� prost�ednictv�m v�zkumu a v�dy. Lidsk� duch se m� orientovat bu� na jedno, nebo na druh� pojet�: bu� na uct�v�n�, nebo na ot�zky. V�sledkem toho bylo, ?e ti, jim? se vinou jejich vzd�l�n� nebo nedbalosti znemo?nil p��stup k n�bo?ensk� oddanosti, z�stali omezeni, a t�m i nezbytn� ochuzeni, na neust�l� a nekone�n� si kladen� ot�zky. To je p��pad typov� v�deck�ho �lov�ka.

Je-li ?ivot �lov�ka vskutku hlubok�, pak jeho ot�zky ? ��du intelektu�ln�ho, mor�ln�ho nebo estetick�ho ? sm��uj� v?dy k Bohu. Z hloubi sv�ch propastn�ch pochyb se state�n� a spravedliv� mu? J�b t�?e oddan� Boha: ?Pro� tv�� svou skr�v�?, a pokl�d�? mne sob� za nep��tele?? (XIII, 24). A staro�eck� Theognis z Megary se tak� t�?e Boha v �?asu nad mor�ln�m rozkladem vlastn� obce: ?V?emu porou��?, jsi jedin�m ctihodn�m a mocn�m vl�dcem, v�?, co se skr�v� v mysli a v du?i ka?d�ho z n�s lid�, tv� panstv� se rozprost�r� nade v?�m, � kr�li, jak je tedy mo?n�, Die, ?e se tv�j soud opova?uje m��it stejn� zlo�inc�m i spravedliv�m, t�m, kter� rozum vede k um�rn�nosti, i t�m, kter� ?patn� p��klad sv�d� k nez��zenostem?? (I, 373?380) J�bova ot�zka, vysloven� pod tlakem mohutn� zbo?nosti jeho du?e, vy�s?uje nakonec v ml�en�: ?Co ti odpov�m, kdy? jsem tak bezv�znamn�,? ��k� sv�mu Bohu, ?Kladu si na �sta ruku. Jednou jsem u? promluvil a nev�m, co odpov�d�t, ba i podruh�, ale nemohu pokra�ovat.? (XL, 3?5) Kde se ale zastav� Theognis, jeho? ?asnut� se svou formou tak bl�?� nestoudnosti, z��dka jindy projevovan� p�i uct�v�n� nebesk�ch mocnost�? Nehodl� se nikdy vzd�t a p�estat se dotazovat Dia, nikdy si nepolo?� ruku na �sta jako J�b. Nem�?e ale tato cesta jeho inteligence skon�it v p�ehnanosti, v hybris, kam po cest� sv�ho mor�ln�ho chov�n� dosp�li jeho nespravedliv�, kter� tak tvrd� k�r�? Ot�zka sm��ovan� Bohu, t�zav� postoj �lov�ka v��i Bohu ve vztahu k realit� se v kone�n�m d�sledku st�v� postojem proti Bohu. Vyj�d��m to Jaspersov�mi slovy: ?B�h, kter� stvo�il sv�t, se �in� odpov�dn�m za to, jak sv�t vypad�. Pozn�n� se tak p�em��uje v �tok proti Bohu. Na druh� stran� takov� pozn�n� odpov�d� po?adavku Bo?�mu, nebo? B�h vy?aduje naprostou pravdu. Tak na �kor v�dy vznik� lidsk� pot�eba pt�t se Boha proti Bohu.? Evropsk� v�da v?dy p�edpokl�dala theodiceu, ?ospravedln�n� Boha?, Leibniz si tohoto byl velmi dob�e v�dom. Jakmile v?ak theodicea ztr�c� svou z�kladn� oporu v bezv�hradn�m uct�v�n� Boha, prom��uje se v antiteismus. T�mto v�vojem pro?li posledn� n�sledovn�ci Theognida, od Nietzscheho k Sartrovi. Theognis c�til povinnost t�zat se Boha po p���in� lidsk� nespravedlnosti. Mnoz� z Evropan�, vyko�en�n� z k�es?anstv�, se nyn� t�?ou ? snad sebe sam�ch ? o sam�m smyslu Boha.

P�ejd�me nyn� p��mo a konkr�tn� k na?emu t�matu, k pojet� v�deck�ho my?len�, kter� se vytvo�ilo b�hem historie Evropy. Sna?me se p�itom zachov�vat evropskou metodu, spo��vaj�c� v jasnosti, radik�lnosti a p�ehlednosti.

Na za��tek uve�me p��mo, ?e v�deck� my?len� nevytvo�ila Evropa sama, vytvo�ila pouze jeden ze zp�sob� v�deck�ho my?len�, kter� v pr�b�hu d�jin p�edala ostatn�m, a dokonce dovolila, aby ostatn� na �as p�evzali v?eobecnou dominanci v tomto my?len�. T�eba?e primitiv, byl �lov�k od sv�ho objeven� se na zemsk�m povrchu v?dy homo sapiens, a podobn� p�ed t�m, ne? vznikla evropsk� a z�padn� v�da, a potom sou�asn� s n� existovaly v?dy v�da ��nsk�, egyptsk�, indick�, chaldejsk� a dal?�, v?echny se li?�c� od evropsk� a v?echny evropskou objeven� a zachr�n�n� pro budoucnost. Jde n�m o to vyzkoumat, v �em spo��v� druh v�deck�ho my?len�, jen? vznikl v Evrop�.

Za t�mto ��elem rekonstruujme podm�nky, strukturu a postup rozumov�ho pozn�n� myslitele nebo jak�hosi st�edov�k�ho v�dce od chv�le, kdy povstala v pozdn�m st�edov�ku ?�ze� po v�d�n�, co? zahrnuje obdob� od Bedy Ctihodn�ho a Alkuina z Yorku p�es Bergsona a Plancka a? po nejaktu�ln�j?� dne?ek. �lov�k otev�e o�i p�ed skute�nost� nebo p�ed jej�m mal�m v�sekem ? hv�zdou, atomem �i lidsk�m kon�n�m v p��tomnosti nebo minulosti ? a sna?� se poznat to, co spat�uje. Co bude na tomto jeho �kolu origin�ln�?

Lhostejno jestli si to tento v�dec bude uv�domovat nebo ne, bude v ka?d�m p��pad� d�dicem star�ho �ecka. Vych�zeje ze sv� mysli, bude se sna?it poznat skute�nost podle toho, jak� tato skute�nost je, podle jej�ho byt�, definitivn� potom podle lidstv� jako takov�ho. Jeho prvotn� �?as se v jeho du?i n�sledn� prom�n� v pochybnost a ot�zku a ty jej p�ivedou p��mo k vypracov�n� ?v�dy? v obvykl�m smyslu slova, ?druh� filozofie?, jak by se �eklo v antice, a n�sledn� potom k vytvo�en� ?ontologie? a ?hlavn� filozofie?. Lavoisier, nap��klad, nebyl filozof, ale jeho v�deck� objevy nutn� p�ivedly v�deck� my?len� k ur�it�mu filozofick�mu, ontologick�mu n�zoru na realitu, proto?e Lavoisier byl synem a vnukem antick�ch �ek�. Jak napsal Xavier Zubiri, p�ed �eckem byly formy my?len� ve vztahu k realit� ?kosmogonie? a ?ontogonie?, ve star�m �ecku na jejich m�sto nastoupila ?kosmologie? a ?ontologie?.

Ale n�? hypotetick� myslitel ? v�dec nebo filozof ? nen� pouh�m d�dicem �ecka, je t�? d�dicem k�es?ansk�m, t�eba?e nen� k�es?anem v �zk�m slova smyslu. A t�m se jeho duch, ani? by p�estal b�t ?hel�nogenn�? (co? je velmi trefn� v�raz Ernsta Howalda), m�n�, m�n� se obzor jeho rozumov�ho pozn�n�, jeho postaven� i struktura. Horizont rozumov�ho pozn�n� se neomezuje pouze na ?byt�? a ?nebyt�?, vch�z� do n�j t�? ?v��nost?, proto?e B�h, duch a blahoslaven� ?ivot existuj� supra tempus,⁷ a tak� ?nicota?, proto?e pro k�es?ana byl sv�t stvo�en z ni�eho, ex nihilo, a ?nekone�no?, proto?e nekone�nem je B�h, stvo�itel v?eho jsoucna, B�h, bytuj�c� nad ?nad-jsoucnem? nebo ?p�ed-jsoucnem?, jak to v�born� zformuloval Mario Victorino. Vyp�j��m si zde op�t slova Xaviera Zubiriho: na ment�ln�m horizontu Evropana nen� pouze ?to, co jest?, mus� tam b�t tak�, nez�visle na zp�sobu poj�m�n� ? a? ji? je to zp�sob svat�ho Tom�?e, Kanta, Jasperse nebo Sartra ? ?to, co �in�, ?e n�co jest?.

M�n� se tak� n�zor ducha na vlastn� strukturu. N�s poi�tikos star�ch �ek� pouze rozumov� rozpozn�val byt� skute�nosti. Pro �eky se pozn�n� rovnalo p�ij�m�n� otisku reality do lidsk� mysli. Ne u? tak pro k�es?any nebo n�sledovn�ky k�es?an�. Jejich duch nen� pouze Anaxagorovo a Aristotelovo n�s, je to intelektu�ln� aktivita intimn� duchovnosti, sebev�dom�, svobodn� a tvo�iv�. �lov�k, kter� byl stvo�en k obrazu Bo?�mu, nen� ji? pouhou ��st� p��rody vyzna�uj�c� se schopnost� rozumov� napodobovat a slovy vyjad�ovat existenci skute�nosti. Je nyn� do jist� m�ry i nekone�n�m tv�rcem a demiurgem, a jeho pozn�n� skute�nosti, krom� toho, ?e p�i n�m skute�nost napodobuje, rovn�? prob�h� a vyjevuje se mu jako aktivn� a ��inn� tvo�en�. D�ky sv�mu k�es?ansk�mu aspektu myslitel nenapodobuje, ale p�edem objevuje, vytv��� a pak zkoum�, zdali jeho objev potvrd� skute�nost, kter� mu slou?� k tomu, aby s n� voln� nakl�dal. Nenapodobuje tedy skute�nost, ale je b�sn�kem byt�, jak�msi ontopoetou. Slavn� mente concipio⁸ Galileiho a ?idea a priori? C. Bernarda slou?� jako jasn� d�kazy tohoto my?lenkov�ho postupu. Nebylo by t�?k� prok�zat, ?e ob� hypot�zy, Galileiho i Bernardova, p�edstavuj� pouze konkr�tn� vy�st�n� duchovn� tradice, kter� je z�rode�n� p��tomna ji? u �eck�ch c�rkevn�ch otc�, s�l� u sv. Augustina, Tom�?e Akvinsk�ho, Dunse Scota a Mikul�?e Kus�nsk�ho, nab�r� na v�znamu b�hem 17. stolet� a v rozmanit�ch variant�ch pokra�uje dodnes.

Ve dvou ohledech se kone�n� m�n� situace mysl�c�ho a v�deck�ho ducha: sm�rem ven a sm�rem dovnit�, ve vztahu k D�jin�m a k vlastn� osobn� sf��e �lov�ka. Inteligence �lov�ka se nyn� c�t� b�t zasazena do nezvratn�ho pokra�ov�n� v�kon�, kter� m� sv�j po��tek, konec a celkov� smysl. Ka?d� lidsk� existence a ka?d� akt tvo�en�, nesm�rn� nebo mikroskopick�, p�edstavuj� jedine�n� singulum,⁹ naprosto neopakovatelnou ud�lost v pr�b�hu d�jin, kter� nab�r� definitivn� hodnotu uvnit� celkov�ho dobrodru?stv� lidsk�ch d�jin. Proto intelektu�ln� d�lo nem� hodnotu jen samo o sob�, ale tak� v tom, ��m se potenci�ln� m�?e st�t a stane. Bez tohoto pocitu v�azen� lidsk�ho d�la do proudu d�jin by neexistovalo to, �emu ��k�me tradice evropsk� v�dy. Maxwell pracoval pro budoucnost, jej�? podobu netu?il ani tu?it nemohl ? ta budoucnost potom dostala jm�no Albert Einstein ?, stejn� jako Einstein tvo�il s mysl� up�enou k budoucnosti, kter� jeho teorie dopln� nebo oprav�.

V?echno toto by nebylo mo?n� bez k�es?anstv�, stejn� jako by nebyl nov� p��stup ducha sm�rem k osobn� sf��e �lov�ka. Kdy? se �eck� filozof zam�?lel nad svou vlastn� inteligenc�, vid�l v n� racion�ln� vt�len� p��rodn� reality, ukazov��ek p��rody, kter�m se p��roda st�v� mysl�c� a mluv�c�. Kdy? se k�es?ansk� myslitel naopak zam�?l� nad sv�m mysl�c�m j�, objevuje v n�m nevyhnuteln� skryt� pnut�, kter� je ob�as relativn� harmonick� a n�kdy zas bolestn� nevyrovnan�, pnut� mezi dv�ma zp�soby �innosti a byt�, kter� jsou z�rove� rozd�ln� a nerozlu�iteln�: p��roda a duch, nutnost a svoboda, kone�nost a nekone�nost, ?je?t� ne? a ?v?dy?, t�z�n� a uct�v�n�. Pnut� mezi mirari alta montium a mirari se ipsum,¹⁰ na kter� upozornil svat� Augustin (Conf., X, 8, 15), mezi obdivem ke kosmu a �?asem nad intimnost� du?e, p�etrvalo pod r�zn�mi jm�ny a podobami a? do dne?n�ho dne a jist� bude ?ivouc� i v duchovn�m ?ivot� na?ich vnuk�. Ne�e?� n�hodou stejnou ot�zku tak� dialektick� a vit�ln� protiklad mezi ?v-sob�? a ?pro-sebe? sartrovsk� filozofie? Nen� to n�hodou Kantovo rozli?en� protikladu mor�ln� svobody homo n�menon a fyzick�ch pot�eb homo fenomenon? Jen t�m, p�ipust�-li se v���cn� vy??� instance nad ob�ma pojmy tohoto rozporu ? instance, kter� je z�rove� nad-lidsk� i nad-p��rodn� ?, jedin� tehdy se m�?e dosp�t k jejich velmi k�ehk� definitivn� harmonizaci. D�lat v�du �eck�m zp�sobem znamen� odhalovat mysteria p��rody, kter� se ?r�da skr�v�?, jak ��kal H�rakleitos (fragment 123, o podstat� v�ci). D�lat v�du na k�es?ansk� ? nebo postk�es?ansk� ? zp�sob naopak znamen� tot�?, ale je?t� n�co nav�c: za?�vat intimn� drama z pozn�n�, ?e ka?d� lidsk� ?objev? kolem sebe m� opar nejist�ho, subjektivn�ho osobn�ho ?tvo�en�?. Pro �eka byla teorie poklidn�m p�em�t�n�m o tom, co existuje v��n�, pro k�es?ana nebo b�val�ho k�es?ana p�edstavuje teorie cht�c necht�c trochu nebezpe�n� podnik, tvo�iv� ?ivotn� dobrodru?stv�, kter� m�?e naleznout plnost a harmonii jen prost�ednictv�m nad�je. Jen tehdy, kdy? v�dec nen� pouh�m �emesln�kem v�dy.

T�mito �vahami jsme se velmi p�ibl�?ili k pochopen� podstaty evropsk� v�dy, av?ak je?t� o n� nev�me v?e. V�?e jsem napsal, ?e evropsk� myslitel p�edstavuje n�koho v�c ne? jen pok�es?an?t�n�ho �eka. Evropa nen� pouh�m v�sledkem k�tu, kter� se dostal star�mu �ecku a ��mu. Dovol�m si zde znovu uv�st svou definici: Evropa, kter� vznikla jako v�sledek germ�nsk� invaze do starov�k�ho sv�ta, je historick� a kosmick� podnik k�es?ansk� hybris. Vezm�me jen k�es?anskou askezi v�chodn� a z�padn�. Od svat�ho Benedikta, tedy od �svitu ran�ho st�edov�ku, je k�es?ansk� imperativ spasit sv�t ? ve sv� historicko-soci�ln� projekci a v projekci kosmick� ? pln�n s horlivost� nikdy p�edt�m neza?itou. B�hem prvn�ch stolet� evropsk�ch d�jin se lid� sna?ili p��sn�m a form�ln� k�es?ansk�m zp�sobem pozn�vat sv�t, jednak d�ky p�irozen� touze pozn�vat, ale tak� vzhledem k p�edsevzet� d�vat lidsk� a postupn� rozm�r ?n��ku tvor�?, o kter�m mluvil svat� Pavel. V tomto duchu Vinzente Beauvais, Albertus Magnus, Tom�? Akvinsk�, Roger Bacon a mnoho jin�ch z�pol� o pochopen� skute�nosti polid?t�n�ch tvor� a o c�l spasit je. Pozd�ji se k tomuto k�es?ansk�mu zp�sobu v�deck�ho pozn�n� p�ipoj� modus pok�es?ansk� a zesv�t?t�n�: bude se hledat v�da, aby se sv�t rozumov� vylo?il a technicky ovl�dl, co? ve skute�nosti znamen�, polid?til. Co jin�ho bylo �sil� Galilea, Newtona, Laplacea, Herschela a Einsteina ne? pokusy o polid?t�n� vesm�ru? Kdy? Fraunhofer objevil ��ry slune�n�ho spektra, neud�lal p�ece nic jin�ho, ne? ?e pronikl svou lidskou mysl� do hmoty nesm�rn� vzd�len�ho Slunce. Tot�? prov�d� ka?d� na sv�j zp�sob a ve sv�m oboru botanikov�, paleontologov�, filologov� a historikov�. Nemus�me b�t Hegelov�mi ?�ky, abychom spat�ovali v d�jin�ch evropsk� v�dy fascinuj�c� pou? osobn� i kolektivn� snahy zracionalizovat realitu, kter� je doprov�zena st�le ?ivou a neukojenou p�ehnanou ambic� jednoho dne dosp�t k vrcholu pozn�n�. Tato ambice je tak p�ehnan�, ?e jakmile lid� zjistili, ?e se nemohou st�t bohem ? ?e nejsou hegelovsk�m Gott im Werden ? upadli zase jednou do naprost�ho zoufalstv�. To, co po�alo jako p�ehnanost k�es?an�, skon�ilo jako zneuzn�n� Boha a nep��telstv� nam��en� v��i n�mu. Ale B�h vdechuje d�l skute�nost jak vesm�ru, tak du?�m, a na druh� stran� p�es sv� zoufalstv� a roz�arov�n� z�padn� v�dci a myslitel� pokra�uj� ve sv� ka?dodenn� �loze, spo��vaj�c� v prohlubov�n�, roz?i�ov�n� a zjas�ov�n� zp�sobu polid?t�n� stvo�en�ho sv�ta.

Tak tedy vypad� evropsk� v�deck� duch. Zalo?eno na takov�chto p�edpokladech, intelektu�ln� sna?en� Evropy se v?dy op�ralo o t�i odli?n� my?lenkov� postupy, kter� nazvu tvo�en�, p�ij�m�n� a vzd�l�v�n�.

Evropsk� v�deck� duch se d�jinn� formoval vytv��en�m intelektu�ln�ch a technick�ch d�l, kter� se uk�zaly m�t v?eobecnou platnost. �ecko, jak jist� v�me, se na tuto cestu vydalo prvn�. Plat�nova a Aristotelova filozofie, Theofrastova biologie, Eukleidova matematika a Ptolemaiova a Hipparchova astronomie byly sv�mi autory vymy?leny pro v?echny lidi na sv�t�, pro v?eobecn� lidsk�, a ne pouze �eck� rozum. St�edov�k� spekulativn� my?len�, la scienza nuova,¹¹ analytick� geometrie, infinitezim�ln� po�et, v�deck� b�d�n� posledn�ch stolet�, kvantov� fyzika, chemick� synt�zy, ?t�pen� atomu, to v?e m�lo sv�j vznik v evropsk�ch m�stech, ale od sam�ho po��tku sv�ho objeven� bylo ur�eno pro celou zem�kouli. Evropsk� myslitel ? krom� n�kolika smutn�ch v�jimek ? v?dy aspiroval na to, aby jeho pravda byla pravdou, a jak upozor�uj� moralist�, �asto se p�i tom na konkr�tn�ho �lov�ka nehled�lo.

Na druh� stran� se evrop?t� v�dci v?dy sna?ili p�ijmout ? a t�m i zachr�nit ? do sv�ho pozn�vac�ho procesu v?echny prvky neevropsk� moudrosti, kter� mohly nab�t univerz�ln� platnosti. To, co bylo p�ed existenc� Evropy ?v�p�j�kou?, Evropa prom��uje ve sp�sn� ?p�ijet�?. ��st arabsk� v�dy byla p�ijata a zachr�n�na ji? st�edov�k�mi v�dci, jak s velkou erudic� dolo?il As�n Palacios. Nedlouho pot� dok�zali ?pan�l� spolu s kolonisty v Americe zp��stupnit cel�mu lidstvu l��ebn� ��inky chininu a koky. Je?t� pozd�ji cel� legie evropsk�ch nebo poevrop?t�n�ch v�dc� ? egyptolog�, asyrolog�, sinolog�, indolog�, iranist�, etnolog� ? vyn�?ej� z hloubi primitivn�ch a v�chodn�ch kultur to, co z�st�v� nav?dy platn�. Krom� v�?niv�ho polid??ov�n� kosmu se Evropa, kter� je velk�m ?univerz�torem? D�jin, sna?ila v?dy polid?tit i ve?ker� zem�pisn� a historick� oblasti lidstva.

Za t�et�, Evropa byla v?dy a po��d je v?eobecnou u�itelkou, co? po n� p�evzala Amerika, kter� je bezprost�edn�m prodlou?en�m evropsk�ho ?ivota. Vzd�l�vac� d�lo Evropy a Ameriky ? pro� tuto jednotnou entitu nenazvat rovnou Euroamerikou ? se zaslou?ilo o to, ?e Takamine, ?iga, Kitasto, Nogu�i a Yukawa existuj� v Japonsku a Raman, �andra a Bose v Indii; �i na �rovn� ka?dodenn�ho ?ivota, ?e stetoskop a penicilin jsou pou?�v�ny l�ka�i ve v?ech zem�ch na?� planety. Dnes je velice v m�d� mluvit proti kolonialismu, a zd� se, ?e to m� jist� opodstatn�n�. Nicm�n� bych mnoh�m ze sou�asn�ch planouc�ch antikolonialist� polo?il t�i ot�zky: za prv�, maj� historick� pr�vo brojit proti evropsk�mu, ostatn� dnes tak slab�mu kolonialismu vnukov� t�ch, kte�� v Hindust�nu vyvra?dili Dr�vidy a Mundy, nebo potomci t�ch, kdo na severu Afriky n�siln� vyhubili k�es?anskou kulturu? Druh� ot�zka: kolik lidsk�ch ?ivot� zachr�nil a kolik nev�dom�ch hlav vzd�lal evropsk� kolonialismus? Za t�et�, dos�hl by antikolonialismus na?eho stolet� sv� podoby a dialektiky bez pomoci svrchovan� z�padn�ho pojet� historie a ide�l� svobody?

Na za��tku t�to �vahy jsem si kladl ot�zku, zdali by odli?n� krit�ria, podle kter�ch bylo pojato byt� Evropy, nemohla b�t sjednocena v jedno na vy??� defini�n� rovin�. Odv�?�m se te� n�co podobn�ho prov�st. Co se t��e lidsk�ho podnik�n�, geneze, v�sledek a styl se sjednocuj� a �ad� do ?smyslu?, kter� takov�to d�lo m�. Smysl Evropy spo��v� podle v?ech p��znak� v tom, ?e vytv��� univerz�ln� platn� d�la a sou�asn� p�ij�m�, a t�m zachra�uje to, co v d�lech neevropsk�ch n�rod� m� v?elidskou hodnotu za sou�asn�ho vzd�l�v�n� cel�ho lidstva k univerzalit� a svobod�. To je v?echno? Cht�j�-li b�t Evropan� lidmi, pouh�mi lidmi ? odpov�� bude zn�t ano ? vyrovnan� nebo zoufal� budou Evropan� d�l tvo�it, p�ij�mat a vzd�l�vat ostatn� sub specie universalitatis.¹² Ale pakli?e cht�j� b�t k�es?any, budou aspirovat na v�c. Budou lidmi a k�es?any, kte�� Bohu dobrovoln� nab�dnou pravdu a trv�n� na hodnot� v?ech lidsk�ch stvo�en�, jak bl�zk�ch, tak ciz�ch, a to i v prostoru i v �ase. Tom�? Akvinsk� dok�zal b�t origin�ln�m myslitelem, kter� nab�dl Bohu to, co bylo v jeho o��ch opravdov� u Aristotela a u arabsk�ch u�enc�. Otec Teilhard de Chardin m�l v �myslu nab�dnout k�es?ansky a rozumov� Stvo�iteli evolu�n� vizi stvo�en�. Podobn�mi v�boji pozn�vaj�c�ho rozumu dost�v� novou integritu smysl a posl�n� Evropy. Pojem Evropa nenese v tomto vymezen� zem�pisn�, rasov� nebo nacionalistick� charakter (bohu?el nacionalistick� vize Evropy je st�le dost �ast�), n�br? charakter funk�n�, konativn�, lidsk�. Evropa je m�stem, kde se tv�r��, adapta�n� a vzd�l�vac� �loha bude plnit na univerz�ln� �rovni a s intelektu�ln� jasnost� nez�visle na tom, v jak� zem�pisn� ?��ce se toto bude prov�d�t nebo jakou barvu k�?e bude m�t spolupracovn�k na tomto �kolu. Tam bude pokra�ovat posl�n� Evropy, tam bude Evropa existovat d�l. I kdy? se Evropa dnes nach�z� v poran�n�m a ohro?en�m stavu, i kdy? jej� sou�asn� historick� v�znam je zakotven� pouze v r�mci ?ir?�ho celku ?Z�padu?, kter� je jej�m potomkem, maj� opodstatn�n� v?echna ta posledn� requiem aeternam Europae,¹³ kter� jsme si tak �asto zvykli sl�chat po��naje Spenglerem?

Co se t��e duchovn�ho v�voje, mus�me ��ci na tuto ot�zku ne. Opa�n� odpov�� by toti? znamenala kolektivn� sebevra?du lidstva. Evropsk� duch bude ?�t d�l se v?emi novinkami, kter� p�inese budoucnost. Bude ?�t, proto?e obecn� d�jiny v n�m maj� svou osu a proto?e zdokonalov�n� lidsk� existence je dnes mysliteln� pouze z evropsk� perspektivy. Budoucnost sou�asn�ho lidstva bude ?jak d� B�h?, jak ��k�me my ?pan�l�, ov?em B�h D�jin si obvykle p�eje tot�?, co si skute�n� a opravdov� p�ej� lid�, a pracovit� rod Adam�v m�?e projektovat dnes svou budoucnost jen na evropsk� zp�sob. V�ce �i m�n� socializovan�, v�ce �i m�n� jedine�n� ve sv�ch v�tvorech bude Evropa ?�t d�l jako forma a smysl lidsk� existence.

M�?eme tvrdit tot�? o n�rodech, kter� evropsk� duch vytvo�ily a kter� p�ipom�naj� rozmanit� hejno ?ij�c� mezi Atlantikem a Vislou, zab�vaj�c� se d�l sv�mi touhami a odli?nostmi? Opakuji na tomto m�st�, ?e je dnes Evropa ran�n� a ohro?en�. V jej�ch m�stech jsou dosud trosky a v srdc�ch jej�ch obyvatel dodnes s�dl� hr�za. P�esto na?e m�sta nejsou jen trosky a hr�za. ?Nezten�en� ?ivotn� s�la a radost ze sv�ta jsou p�es toliker� str�d�n� hlavn�m pou�en�m, kter� m�?eme na�erpat ze sou�asn� Evropy,? napsal mi p�ed ned�vnem jist� mlad� ?pan�l z cesty po R�nu a Mosele. Ur�it� se nem�lil. Evropan� se nez�ekli pot�?en� z tvorby a ani d�siv� pod�van� na zk�zu a smrt nedok�zala v jejich du?�ch uhasit touhu vyslechnout ??astnou kombinaci t�n�, pozorovat zn�mou nebo exotickou krajinu, obdivovat vykonstruovanou, a p�ece tak intenzivn� realitu mal��sk�ho pl�tna, ��st v�sti?nou metaforu a racion�ln� pochopit strukturu skute�nosti. Pakli?e tedy plat�, ?e B�h D�jin lidem obvykle dop�eje to, co si skute�n� a opravdov� pro sebe p�ej�, potom Evropa p�edev?�m tou?� z�stat i nad�le v�rn� sama sob�. V srdci zoufaj�c�ho bije p�es v?echno zoufalstv� v?dy nad�je. Evropan� si mohou ��ci s Baudelairem:

Napnuta nad�j�, m� touha

Uprost�ed zouf�n� a po jeho konci si Evropan� d�l budou projektovat c�le sv�ho dramatick�ho osudu. Ano, Evropa ?ije d�l a na Zemi by se nena?el jedin� slu?n� �lov�k, bez ohledu na barvu k�?e, kter� by p�i vysloven� tohoto z�v�ru nepoc�til hrdost a pot�?en�.

(1) Pon�vad? je v n�m usp�vac� schopnost ? pozn. red.

(2) Tvor nadan� rozumem ? pozn. red.

(3) V?emi okny vid�m pouze nekone�no ? pozn. red.

(4) Zpupnost ? pozn. p�ekl.

(5) B�h na zemi ? pozn. p�ekl.

(6) T�et� v�c ? pozn. red.

(7) Nad�asov� ? pozn. red.

(8) Po�et� mysl� ? pozn. red.

(9) Jednotlivina ? pozn. red.

(10) Obdivem k vysok�m hor�m a obdivem k sob� sam�mu ? pozn. red.

(11) Renesan�n� koncept ?nov� v�dy? ? pozn. red.

(12) Z hlediska univerzality ? pozn. red.

(13) Rekviem za v��nou Evropu ? pozn. red.