Revue Prostor - presti�n� spole�ensko-kulturn� �tvrtletn�k zam��en� na aktu�ln� t�mata z oblasti kultury, spole�ensk�ho a politick�ho �ivota.

? ?Na po��tku stvo�il B�h nebe a zemi.? (Gn 1,1)

? ?I stvo�il B�h velryby velik� a v?elijakou du?i ?ivou, h�baj�c� se.? (Gn 1,21)

? ?I stvo�il B�h �lov�ka k obrazu sv�mu, k obrazu Bo?�mu stvo�il jej, mu?e a ?enu stvo�il je.? (Gn 1,27)

Po t�et� je opakov�no dokonce t�ikr�t. Na posledn�m ? �tvrt�m m�st� je bara-stvo�il pou?ito retrospektivn�, kdy? je shrnut celek stvo�itelsk�ho d�la pot�, co ?dokon�na jsou nebesa a zem� i v?ecko vojsko jejich? (Gn 2,1):

? ?I po?ehnal B�h dni sedm�mu a posv�til ho; nebo v n�m odpo�inul B�h ode v?eho d�la sv�ho, kter�? byl stvo�il, aby u�in�no bylo.? (Gn 2,3)

Sedm dn� stvo�en� tedy zahrnuje jen t�i ?stvo�itelsk� �iny? v u??�m slova smyslu, z nich? ka?d�m je stvo�eno dvoj�: ?nebe a zem�? na po��tku, ?velryby velk� a v?elijak� du?e ?iv�, h�baj�c� se? v den p�t�, a kone�n� mu? a ?ena v den ?est�.

Pozorn�j?� �ten��e v?ak p�ekvap�, ?e ke vzniku partner� t�chto dvojic doch�z� pozd�ji a zvl�??: Nebe bylo u�in�no druh�ho dne, zem� t�et�ho. ?Velryby velk�? nejsou sice zvl�?t� znovu zmi�ov�ny a vody odpov�d�ly na Bo?� v�zvu ihned ? t�ho?, p�t�ho dne ? ?hem?en�m velik�m? (= v�raz rab�nsk�ho p�ekladu) neboli ?v?elijakou du?� ?ivou, h�baj�c� se?. Av?ak ostatn� ?du?e ?iv�? ? zemsk� bytosti ? povstaly tak� a? dne n�sleduj�c�ho, ?est�ho: t�ho? dne, kdy byl stvo�en �lov�k ? mu? a ?ena. O u�in�n� �lov�ka-Adama z prachu zem� a o ?vzd�l�n�? ?eny z mu?e se op�t vypr�v� pozd�ji ? a? v n�sleduj�c�, druh� kapitole.

Co tedy znamen� ono ?stvo�il?, kdy? B�h tomu, co ji? stvo�il, d�v� vzniknout teprve dodate�n�, a? u? to u�in� s�m, nebo p�ik�?e, aby povstalo? Zvl�?tn� hebrejsk� v�raz bara (BR? ? trojice p�smen B�T-RE?-ALEF) z�ejm� vyjad�uje n�co jin�ho, prvotn�j?�ho a z�sadn�j?�ho ne? ?u�init?, ?p�ik�zat?, ?odd�lit?, ?vzd�lat?, ??t�pit? ? a jak jsou je?t� ozna�ov�ny ostatn� �iny Bo?�, jimi? Tv�rce bu� s�m uskute��uje stvo�en�, �i mu d�v� povstat, nebo kone�n� p�ikazuje stvo�en�mu, aby je samo vydalo, jako jak�si tvorstvo ?druhotn�?.

Tajemn� bara se v Bibli sice vyskytuje mnohokr�t (celkem t�iat�icetkr�t), je v?ak v?dy p�ips�no jedin� Bohu, a t�m�� v�hradn� v souvislosti s nebem, zem�, mo�em, p��padn� jin�mi kosmick�mi principy a mocnostmi, v�bec nej�ast�ji pak s �lov�kem. Zd� se tud�?, ?e ?stvo�en� �lov�ka? je nejen vrcholn�m aktem stvo�en�, ale i vzorov�m, paradigmatick�m p��padem tajemn�ho ?stvo�il?; dokl�d� to i n�padn� troj� u?it� ? v jedin�m ver?i! ? v�razu bara-stvo�il. To n�m budi? prvn�m kl��em ke smyslu tohoto z�hadn�ho slova.

Kl�� druh� poskytuje samotn� z�v�r prvn�ho p��b�hu: I po?ehnal B�h dni sedm�mu a posv�til ho; nebo v n�m odpo�inul B�h ode v?eho d�la sv�ho, kter�? byl stvo�il, aby u�in�no bylo. (Gn 2,3)

?Stvo�it? tedy znamen� n�co jako zp�sobit, aby bylo u�in�no ? d�t k tomu mo?nost, p��le?itost. Jin�mi slovy: otev��t prostor, vyty�it rozm�r (dimenzi) �i poskytnout m�sto k existenci.

V�razy ?prostor?, ?rozm�r?, ?m�sto? jsou pro n�s kl��ov�. (Srov. u?it� francouzsk�ho ?donner lieu? ve smyslu ?zp�sobit?, doslova v?ak: ?d�(va)t m�sto?, a podobn� ?avoir lieu?, anglicky ?to take place? ? ?konat se?, doslova: ?m�t, dr?et m�sto?, resp. ?vz�t, zabrat m�sto?). Je to v souladu s v�kladem slova bara jako ?(polo?it) naproti? neboli ?do vid�n�? (dans le voir),² co? se op�r� pr�v� o p�edstavy odstupu, postoje a vztahu. Podle toho by ka?d� ze stvo�en�ch dvojic ? nebe/zem�, velryby/du?e ?iv�, mu?/?ena ? p�edstavovala polaritu, cosi jako ?silov� pole? nap�t� dvou protikladn�ch princip�, jimi? je obrazn� vyj�d�en pom�r obou sm�r� �i p�l�: jejich sv�r a vz�jemnost, r�znost a podobnost. ?Stvo�it? by tak znamenalo ?zalo?it vztah? jako cosi p�vodn�j?�ho ne? to, co do vztahu vstupuje; ka?d� akt stvo�en� jako by p�ipravil m�sto pro ur�it� pom�r, dal skute�nosti dal?� rozm�r, kter� jsoucno otev�r� nov�mu prostoru.

Prostorov� pojmy a obrazy n�s ov?em nesm� sv�d�t k pohodln� geometrick� p�edstav�, jako by biblick� stvo�en� bylo ?trojrozm�rn�? �i zalo?en� na ?jednot� t�� protiklad�?. Nejde o dimenze form�ln�, abstraktn�, nez�visl� a vz�jemn� zam�niteln�, jako je tomu u dimenz� geometrick�ch. Polarity, vztahy, pom�ry a vz�jemnosti nep�edstavuj� rozm�ry nicoty, n�br? rozm�ry skute�nosti ? skute�n� rozm�ry: ka?d� dal?� ?stvo�il? otev�r� (explikuje) dimenzi, kter� je ur�itou mo?nost� toho, co u? zde je a co ji (jako jednu z nes�etna sv�ch mo?nost�) v�bec umo?�uje. Tv�r�� akt n�jakou implicitn� mo?nost ?aktualizuje?, tj. �in� skute�nou, a tak otev�r� perspektivu, kter� si teprve ?�d� sv�ho napln�n�. (?Otev��t perspektivu? znamen� t�m�� tot�? jako ?postavit do vid�n�?.) Na ka?d�m rozm�ru maj� pak pod�l dimenze ostatn�: skrze druh� ?stvo�il? povst�v� ��d ?ivota, j�m? se ��d kosmu ? vztah nebes a zem� ? st�v� ?ivou bytost� ? ??ivokem? (TO Z�ON) Plat�nova Timaia, dle jeho? kosmogonie ?d�miurgos? (tv�rce sv�ta) hled� pr�v� k du?i jako na vzor (PARADEIGMA!) sv�ho d�la. Podobn� skrze stvo�en� �lov�ka ? polaritou mu?/?ena ? nab�v� i prvopolarita nebe/zem� ?antropick�? povahy, a to navzdory tomu, ?e pevn� p���n� p�ehrazen� vod oblohou se je zd� p��sn� odd�lovat, a tak chr�nit bezmezno nebesk� od toho, co se d�je s jeho pozemsk�m prot�j?kem. V?emocn� Bo?� ?stvo�il? jde nap��� v?em vymezen�m, je mimo kon�n� a d�n� ?po��dku dn�?. Akty stvo�en� se t�kaj� bez�as�ho, uni-verz�ln�ho ��du ve?kerenstva: obracej� ve?kerenstvo k Jednomu (uni-vertere) ? k sv�mu Tv�rci; v rozhodnut� o stvo�en� �lov�ka se B�h vposledku obrac� v�slovn� k Sob� (?U�i�me �lov�ka??) a jeho stvo�en�m ke Sv�mu obrazu obrac� k sob� explicitn� i samo stvo�en�.

***

Za�n�me nyn� od za��tku ? podle po��dku dn�: ?Na po��tku stvo�il B�h nebe a zemi.? (Gn 1,1) ?Zem� pak byla nesli�n� a pust�, a tma byla nad propast�, a Duch Bo?� vzn�?el se nad vodami.? (Gn 1,2) ?I �ekl B�h: Bu� sv�tlo! I bylo sv�tlo.? (Gn 1,3) ?A vid�l B�h sv�tlo, ?e [bylo] dobr�; i odd�lil B�h sv�tlo od tmy.? (Gn 1,4) ?A nazval B�h sv�tlo dnem, a tmu nazval noc�. I byl ve�er a bylo jitro, den prvn�.? (Gn 1,5)

Prvn�m ?stvo�il? roz-m��il B�h bezmezno, nezm�rno, nesm�rno (APEIRON), kter� P�smo ozna�uje jako ?vody?. Toto ?stvo�il? vytvo�ilo jednak ?nebe? ? toti? ono ?nad?, pro vzn�?en� Bo?�ho ?ducha? (dechu �i vanu) ?nad vodami?. V��i tomuto ?nad? je v?e ostatn� ?pod?: je ?zem�? ? kdesi-tam-dole. Zem� je zde tud�? je?t� toliko on�m ?jinde?, je on�m ?mimo? v?e ostatn�, co nen� ?nad?. O n� lze ��ci jen, ?e ?byla nesl��n� a pust�? ? Tohu-Va-Bohu (?hou?? a spou?t? v rab�nsk�m p�ekladu): chaosem, bezedn�m zen�m v ?temnoty nad propast�?.

?I �ekl B�h: Bu� sv�tlo! I bylo sv�tlo.? (Gn 1,3) ?A vid�l B�h sv�tlo, ?e [bylo] dobr�; i odd�lil B�h sv�tlo od tmy.? (Gn 1,4) ?A nazval B�h sv�tlo dnem, a tmu nazval noc�. I byl ve�er a bylo jitro, den prvn�.? (Gn 1,5)

Jakkoliv je tato ?zem�? tak nejsouc�, jak jen mo?no, je p�esto dostate�n� sm�rem, kter�m je vy��eno Bo?� ?bu�!?; je natolik prostorem, ?e se ?��� jej� prostrann� temnoty m�?e ?��it sv�tlo; je natolik otev�en�m, ?e v n�m lze sv�tlo spat�it; je natolik ?m�stem?, ?e je na n�m mo?no odd�lit sv�tlo od tmy.

T�mto odd�len�m nastalo prvotn� rozli?en� mezi jsouc�m a nejsouc�m. V tomto prarozd�lu spo��v� ve?ker� skute�nost. To ur�uje r�z byt�: dle Bible se m� byt� k nebyt� jako sv�tlo ke tm�.

?�ekl tak� B�h: Bu� obloha u prost�ed vod, a d�l vody od vod!? (Gn 1,6) ?I u�inil B�h tu oblohu, a odd�lil vody, kter�? jsou pod oblohou, od vod, kter�? jsou nad oblohou. A stalo se tak.? (Gn 1,7) ?I nazval B�h oblohu nebem. I byl ve�er a bylo jitro, den druh�.? (Gn 1,8)

Rozm�r nebe-zem� dovol� rozd�lit bezmezno na vody ?nad? a ?pod? p���n�m p�epa?en�m, ?oblohou?. T�m je bezmezno nestvo�en�ho omezeno: tato mez (PERAS) dost�v� n�zev nebe. V��i mezi pak lze ur�it m�sto ? ?m�sto pod nebesy? ? tj. jist� ?kde?:

?�ekl tak� B�h: Shroma?�te se vody, [kter�? jsou] pod nebem, v m�sto jedno, a uka? se [m�sto] such�. A stalo se tak.? (Gn 1,9) ?I nazval B�h [m�sto] such� zem�, shrom�?d�n� pak vod nazval mo�em. A vid�l B�h, ?e [to bylo] dobr�.? (Gn 1,10)

M�sto poskytuje jednotn� ?kde?, kam se mohou shrom�?dit vody spodn�ho bezmezna nestvo�en�ho. Jeho ?zde? ? mo�e ? ohrani�uje (ob-jevuje ? d�v� najevo, tedy op�t ?klade do vid�n�?) ono ?jinde? bezmezna stvo�en�ho ? zemi.

Hranice �i mez obou bezmezen-nekone�en je sama nekone�n�: mo�e a zem� se navz�jem propojuj� ?frakt�ln�m? (do nekone�na samopodobn� rozli?en�m) rozmez�m pob�e?�. Pro ka?d� pob�e?� ? tak jako jak�koliv frakt�ln� rozhran� ? plat�, ?e ��m p�esn�ji, podrobn�ji m���me jeho d�lku, t�m v�ce se bude v�sledek bl�?it nekone�nu. Zd� se, ?e tato p�edstava je v biblick�m l��en� skryt� p��tomna: Voda natolik prostupovala zem�, ?e ? jak se prav� v druh� kapitole (Gn 2,6) ? ?? p�ra vystupovala z zem�, aby svla?ovala v?ecken svrchek zem�?. (Srov. rab�nsk� p�eklad: ?? v�par vystupoval ze zem� a nap�jel cel� povrch p�dy.?)

Bezmezn� intimn� propojen� vod a zem� tvo�� plodn� l�no vnit�n�ho seberozli?ov�n� (diferenciace) ? vz�jemn�ho vymezov�n� a vyhra�ov�n� se podob. Cel� zem� se st�v� rozhran�m ? a t�m zdrojem ?vegetativn�ho utv��en�?: ?Potom �ekl B�h: Zplo� zem� tr�vu, [a] bylinu vyd�vaj�c� s�m� (rab�nsk� p�eklad: ?zplo� zem� rostliny: zeliny rozs�vaj�c� s�m�?), [a] strom plodn�, nesouc� ovoce podl� pokolen� sv�ho, v n�m? by bylo s�m� jeho na zemi. A stalo se tak.? (Gn 1,11) ?Nebo zem� vydala tr�vu, [a] bylinu nesouc� semeno podl� pokolen� sv�ho, i strom p�in�?ej�c� ovoce, v n�m? [bylo] s�m� jeho, podl� pokolen� jeho. A vid�l B�h, ?e [to bylo] dobr�.? (Gn 1,12)?I byl ve�er a bylo jitro, den t�et�.? (Gn 1,13)

Zem� vyd� rostlinn� tvary (zele�, bylinu, stromy), nesouc� semena a plody ?podl� pokolen� sv�ho?, toti?: podle sv�ho druhu: povstal� formy jsou obda�en� schopnost� sv� podoby uchov�vat ?d�di�n�? ? v pam�ti sv� p�irozenosti. T�m byla t�et�ho dne zemi odk�z�na (delegov�na) FYSIS: stvo�en� tak nabylo povahu p��rody, p�irozenosti, kter� je sama plodiv�, utv��ej�c�, udr?uj�c� a uchov�vaj�c�.

�eck� FYSIS doslova znamen� povst�v�n�, vznik�n�, od FY� = vznik�m, povst�v�m, st�v�m se; FYSIS ozna�ovala r�st ? srov. FYTON = rostlina ?, mno?en�, rozev�r�n� se, rozpuk, rozvoj; odpov�dala tak tomu, �emu dnes ��k�me v�vin �i v�voj ? evoluce. V Bibli odpov�d� samovoln�mu povst�v�n� tvar�, vegetativn�mu z�kladu ?ivota, skryt�mu v l�n� zem�. Jak prav� b�sn�k: ?jak ?ivot vzbouz� se, jen? v l�n� hmoty spal, / v bytost� nekone�n� kv�t a v�r a kvas.? (O. B�ezina, Modlitba ve�ern�, v: Tajemn� d�lky)

?Op�t �ekl B�h: Bu�te sv�tla na obloze nebesk�, aby odd�lovala den od noci, a byla na znamen� a [rozm��en�] �as�, dn� a let.? (Rab�nsk� p�eklad: ?? a aby byla znamen�mi ur�uj�ce doby, dny a l�ta.?) (Gn 1,14) ?A postavil je B�h na obloze nebesk�, aby osv�covala zemi?? (Gn 1,17) ?A aby spr�vu dr?ela nade dnem a noc�, a odd�lovala sv�tlo od tmy. A vid�l B�h, ?e [to bylo] dobr�.? (Gn 1,18) ?I byl ve�er a bylo jitro, den �tvrt�.? (Gn 1,19)

Obloha (PERAS ve smyslu ostr� meze) zase poskytla m�sto ?sv�tl�m? jako?to ?znamen�m �as�?, jejich vymezen�, rozli?en�, �len�n� a st��d�n�, aby vl�dla nad odd�lov�n�m sv�tla od tmy. �tvrt�ho dne povstal �AS; jemu byla sv��ena (delegov�na) p��e o z�kladn� rozd�l mezi jsouc�m a nejsouc�m. Tak se p��rod� ? FYSIS jako v��n�mu plozen� a rozen�, r�stu a v�vinu, neust�l�mu vznik�n� a zanik�n� ? dost�v� pevn�ho �asov�ho r�mce. Tento p�irozen� ��d vystihuje i slavn� v�rok, pokl�dan� za ?nejstar?� filosofick� zlomek? (A9 �ili 476 z Theofrasta u Simplikia), dle kter�ho Anaximandros ?prohl�sil neomezen� za po��tek v?ech jsoucen: z �eho jest jsoucn�m vznik, to se jim st�v� i z�nikem podle pot�eby; ukl�daj� si toti? navz�jem pokutu (DIK�N ? doslova ?spravedlnost?) a pok�n� za sv� bezpr�v� (ADIKIAN ? doslova ?nespravedlnost?) podle ur�en� �asu.?

V�raz ADIKIA odpov�d� z�ejm� tomu, co se dnes ozna�uje jako ?poru?en� soum�rnosti? ? symmetry breaking: naru?en� �i rozbit� symetrie: to je podstata jak�koliv ud�losti.

Toto v?e se ud�lo v ��du prvn�ho ?stvo�il?: od vzniku skute�nosti po d�jinn� rozm�r p��rody, v?emu tomu poskytla dimenze nebe/zem� m�sto a prostor, to v?e se ve?lo do r�mce prvn�ho stvo�en�. Tento r�mec bychom mohli ozna�it jako ?logick�? ? s odkazem na onen LOGOS Janova ?prologu? (J 1,1?5), toti? ?Slovo?, kter� ?bylo na po��tku u Boha? a skrze kter� ?v?echno je stvo�eno?. V?dy? ?v�rok?, ?odli?en�?, ?odd�len�?, ?rozd�len�?, ?usebr�n�?, ?nazv�n�? ? to v?e jsou r�zn� v�znamy v�razu LOGOS, jeho? p�vodn� v�znam je ?sb�r?.

?I stvo�il B�h velryby velik� a v?elijakou du?i ?ivou, h�baj�c� se, kterou?to v hojnosti vydaly vody podl� pokolen� jejich, a v?elik� ptactvo k��dla maj�c�, podl� pokolen� jeho. A vid�l B�h, ?e [to bylo] dobr�.? (Gn 1,21) ?I byl ve�er a bylo jitro, den p�t�.? (Gn 1,23) ?�ekl t�? B�h: vydej zem� du?i ?ivou, [jednu ka?dou] podl� pokolen� jej�ho, hovada a zem�plazy, i zv�� zemskou, podl� pokolen� jej�ho. A stalo se tak.? (Gn 1,24) (Pozn�mka k ptactvu: Do ?vod? je z�ejm� zahrnuto i ovzdu?� ? srov. v�raz ?vzduchoplavba?.)

Druh� ?stvo�il? otev�r� prostor ve sm�ru polarity ?velryby velik�? (EtHaTan�nim HaGedolim) oproti ?v?elijak� du?e ?iv�? (Kol-Nepe? HaHay�h), co? je tvarem jednotn� ��slo ? a stejn� tak v kralick�m p�ekladu, a� to snadno p�ehl�dneme. Jde toti? o protiklad mezi pluralitn� nesm�rnost� (?hem?en�m velik�m? ? v�raz z rab�nsk�ho p�ekladu) ? vn�j?� bezmeznost�, neforemnost� tv�r��ch ?ivotn�ch energi� symbolizovan�ch ?velrybami? ? na stran� jedn� a jednot�c� du?� (nepe?), principem vnit�n�ch mez�, t�lesn�ho formov�n� (?in-formace?) na stran� druh�. (Tomu odpov�d� aristotelovsk� pojet� du?e jako?to forma corporis ? tvar t�la).

?Velryby velik�? ? mo�sk� obludy, n�kdy p�ekl�dan� jako ?draci? ? jsou zt�lesn�n�m obrovitosti, ohromnosti, nezm�rnosti, p�esahovosti Bo?� moci p��tomn� ve stvo�en�, ale t�? symbolem propastnosti nestvo�en�ho. Vyjad�uj� ono ?z�-? (= beyond, Jenseits, EPEKEINA, srov. ?z�sv�t�?) ? sm�r, j�m? stvo�en� poukazuje za sebe a z n�ho? se v n�m ohla?uje nestvo�en� v podob� ne-stv�rn�ho. Hebrejsk� tan�nim obsahuje ko�en tan, p��tomn� v n�zvu obludy Livj�t�n (Leviatan) ? p��?ery ob�vaj�c� nejzaz?� hlubiny mo�sk�.

Lze proto ��ci, ?e druh� ?stvo�il? otev�r� ?ivotn� rozm�r stvo�en� napnut� mezi beztv�rnem-chaosem a tvarem-��dem. Mezi t�mito krajnostmi se rozkl�d� prostor ?ivota v siln�m slova smyslu, jako mohutnosti sebeomezen� vlastn� p�irozenosti (FYSIS), kter� je podm�nkou vzniku vyd�len� t�lesnosti, jej�ho r�stu, v�voje a pohybu, individuality a sv�bytnosti. Na rozd�l od vegetativn�ho pu�en�, ra?en� a sebeutv��en�, kter�m se vyzna�uje FYSIS, n�le?� nepe?-du?e (PSYCH�) k pln� ?iv� t�lesnosti, vyzna�uj�c� se jasn�m ?odkud-kam?/?odsud-tam?. S rozm�rem ?v?elik� du?e ?iv�?, vzdoruj�c� bezm�rnosti, se bezuzdn� r�st, sebeutv��en� a prom�nlivost m�n� v specifickou rozmanitost: z p�irozen�ch tvar� povst�vaj� jedine�n� tvorov�.

Kone�n� t�et� ?stvo�il? ? ?stvo�il �lov�ka? ? obohacuje ��d stvo�en� o dal?� rozm�r, o n�m? se vposledku uk�?e to, co je troj�m opakov�n�m bara-stvo�il u? zde tak�ka nepost�ehnuteln� nazna�eno, toti? ?e jde o jak�si v�zna�n�, umocn�n� rozm�r, �i sp�?e jak�si ?metarozm�r? ? rozm�r rozm��uj�c�, rozm�r rozm�r�. Polarita mu?sk�-?ensk� p�edstavuje toti? vztah vz�jemnosti, kter� lze ozna�it jako vztah partnersk� v pln�m slova smyslu. Tato dimenze zjedn�v� m�sto pro kone�n� tv�r�� z�m�r: ?�ekl op�t B�h: U�i�me �lov�ka k obrazu na?emu, podl� podobenstv� na?eho (?) I stvo�il B�h �lov�ka k obrazu sv�mu, k obrazu Bo?�mu stvo�il jej, mu?e a ?enu stvo�il je.? (Gn 1,26?27)

B�h, jeho? jm�no ? ELOHIM (?LHJM) ? je tvarem mno?n�, sice jedn�, tj. jednotn� tvo��, ��k�, vid�, �in� a naz�v�, av?ak k sob� samotn�mu se obrac� ?mno?n�?.

Snad v?ichni myslitel� dosp�li k tomu, ?e skute�nost Bo?� spo��v� ve vnit�n�m vztahu k sob� samotn�mu, ?e B�h ?mysl� sebe sama? (je Aristotelovou NO�SIS NO�SE�S ? my?len� my?len�, pozn�n� pozn�n�), a ?e je tud�? subjektem vlastn�ho byt�, v�sostn�m ?j� jsem? ? biblick�m ?jsem, kter� jsem? (EHJ� A?ER EHJ�, srov. Ex 3,14). N�hled, ?e Bo?� sob�vzta?nost je vz�jemnost� partnerskou, poskytovala n�bo?ensk� zku?enost v?ech v�k� ? d�vno p�ed filosofi� a nez�visle na n�, od tat-twam-asi (?to jsi ty?) upani?ad, p�es EI (?jsi!?), j�m? m� smrteln�k n�le?it� oslovit Apoll�na v odpov�� na jeho v�zvu k sebepozn�n� (GN�THI SEAUTON ? poznej s�m sebe!, srov. Pl�tarchos De E 392A), a? po Je?�?ovo ztoto?n�n� dvou staroz�konn�ch p�ik�z�n� ? ?Milovati bude? Hospodina Boha sv�ho!? (Dt 6,5) a ?Milovati bude? bli?n�ho sv�ho jako sebe sam�ho!? (Lv 19,18) ?, kter� polo?il do z�kladu ?z�kona a prorok�? (Mt 22,37?40). Z posledn� doby sem n�le?� d�raz ?idovsk�ho myslitele Martina Bubera na to, ?e ?B�h? je p�edev?�m ?Ty?. (Ostatn�, dle tradi�n�ho odvozen� z re-ligare = ?op�tovn�? �i ?zp�tn� v�?i?, nese n�bo?enstv� ? religiozita ? toto sv� poselstv� u? v samotn�m sv�m n�zvu: ?religio? lze ch�pat jako nejp�vodn�j?� ?zp�tnou vazbu? ? vztah partnersk� vz�jemnosti lidsk�ho a bo?sk�ho.)

Biblick� zpr�va o stvo�en� sv�ta nav�c nazna�uje, ?e obrazem ? paradigmatem ? partnersk� povahy Bo?� sob�vzta?nosti (?osobnosti?), skrze ni? mnohost �st� v jednotu, je vztah mu?e a ?eny. Rozp�t� osy mu?-?ena dalo ?iv� skute�nosti ?antropick� rozm�r?, partnerstv� mu?e a ?eny p�edstavuje ono p��slove�n� ?m�sto �lov�ka v kosmu?.

P�edev?�m v?ak ? tak jako ob� ostatn� dimenze stvo�en� ? nebe/zem�, nestv�ry/tvor ? je rozm�r mu?/?ena rovn�? p�vodn� protikladem, nap�t�m, sv�rem, konfrontac� dvou protilehl�ch krajnost�, protich�dn�ch a? mimob�?n�ch ohnisek, kosmick�ch p�l�. Rozd�lnost mezi mu?em a ?enou je stejn� propastn�, nesm�rn�, nesmi�iteln�, nesoum��iteln� a nepom��iteln�. Proto je ?pom�r? (ratio, LOGOS) mezi mu?em a ?enou ?iracion�ln�? (?nelogick�?), tak jako ona pov�stn� ?kvadratura kruhu?. Je to vztah-nevztah nesrovnatelnosti, jakou zd�raz�uje postmodern� my?len� u odli?n�ch diskurz� (re?im� �e�i ? ?log�?), naz�vaj�c ji le diff�rend ? �esky ?r�znice?. A vskutku: r�znice je pro pom�ry panuj�c� mezi mu?em a ?enou stavem typick�m, pokud a dokud se tento vztah ?m�j� posl�n�m? ? posl�n�m k jednot� v partnersk� vz�jemnosti. ?Co v?ak nen� mo?n� u lid�, je mo?n� u Boha? (srov. Mt 19,26): tato Bo?� mo?nost ? DYNAMIS, svrchovan� moc Bo?� skute�nosti ? se zra�� v lidsk� nemo?nosti. Tak, jako je kvadratura kruhu, zn�zorn�n� mandalou ? kombinac� kru?nice a �tverce ?, symbolem posv�tn�ho kosmick�ho s�atku Nebe (kruhu) a Zem� (�tverce), tak je pozemsk�m obrazem a podobenstv�m kosmick� jednoty man?elstv� mezi mu?em a ?enou. Av?ak zat�mco iracion�lno kosmick� a psychick� (sv�ta a ?ivota) je p�edlogick� (prelogick�) �i mimologick� (paralogick�), je iracionalita antropick� trans-racion�ln� (transcendent�ln�) �ili dia-logick�. Vz�jemnost mu?e a ?eny vyrovn�v� sv� nap�t�, p�emos?uje propastnou jinakost tak, ?e se mu? i ?ena na t�to polarit� ka?d� s�m pod�l�: ka?d� �lov�k ? jak mu?, tak ?ena ? prostor mu?/?ena nejen ob�v�, ale polaritu vz�jemnosti, nap�t�, r�znice s�m zt�les�uje a zosob�uje. Ka?d� lidsk� jedinec ? a? mu?sk�ho �i ?ensk�ho rodu ? je zalo?en jako mu? a ?ena: geneticky, fyziologicky i psychicky.³ Konkr�tn� pohlav� dosp�l�ho jedince je v�sledkem p�evl�dnut� jednoho ze dvou z�kladn�ch, vz�jemn� se vylu�uj�c�ch zp�sob� t�lesn�ho a ment�ln�ho v�voje a jejich jedine�n�ho �e?en�. Ka?d� lidsk� jedinec je s�m zt�lesn�nou jednotou protiklad�. Dob�e v�me, jak nejist� je v�sledek, jak� n�roky klade �e?en� a nakolik je i p��padn� jednozna�n� v�sledek k�ehk� a vratk�. Tot�? ov?em plat� i o partnersk�m pom�ru mezi ob�ma partnersk�mi jedinci.

Biblick� zjeven� nazna�uje, ?e pr�v� toto partnersk� zalo?en� ? vztah ?ensk�ho a mu?sk�ho ? se v?� svou z�vratnost�, k�ehkost�, prek�rnost� a dramati�nost� je t�m, ��m je �lov�k u�in�n ku obrazu Bo?�mu a podle jeho podobenstv�.

V biblick�m v�razu pro obraz ? celem ? je obsa?en ko�en ce?�l, co? znamen� ?st�n?. St�n nen� v biblick�m kontextu n���m jen nejsouc�m; nep�edstavuje jen zd�nlivost, druhotnost a odvozenost jako v �ecku. Pro biblick� my?len� vypov�d� slab� jsoucnost st�nu sp�?e o prvotn� nedokonalosti, z�rode�nosti volan� ke sv�tlu, tedy k jsoucnosti. St�n nab�z� svou podobu k uskute�n�n�. Srov. novoz�konn� ?Duch svat� sstoup� v t�, a Moc nejvy??�ho zast�n� tob�; a proto? i to, co? se z tebe svat�ho narod�, slouti bude Syn Bo?�? (L 1,35) and�lsk�ho zv�stov�n� Bo?�ho Vt�len�.

Dnes bychom mohli takov� pojet� st�nu p�ipodobnit ke ?kvantov�mu vakuu? fyzik�, kter� se neust�l�m vytv��en�m p�r� virtu�ln�ch ��stic projevuje jako ?tendence k byt�?, nebo k ?pr�zdn� intencionalit�? fenomenolog�, �ili k zam��enosti pozn�vac�ho aktu k sv�mu vypln�n�, �i kone�n� k ?archetypu? hlubinn�ch psycholog� ? otisku d��maj�c�mu v hloubi du?e a �ekaj�c�mu na probuzen�. Takto to vyjad�uje jeden ze zp�v� Milarepov�ch: Oce�n soucitu tv� mysli / vys�laj�c� (explikuj�c�) vlny rozv�jej�c� se energie / ku prosp�chu ?iv�ch (v�dom�ch) bytost�, /naplnil mou mysl ? dut� otisk kopyta ? / pot��ky p�vodn�ho v�dom� / s drahokamy v�ry spolu se v?emi ostatn�mi ctnostmi.⁴ Podobenstv�, podobnost ? demut ? v sob� zase skr�v� ko�en d�m, zna��c� krev. Obrat ?podl� podobenstv� na?eho? vyjad�uje v prvn�m pl�nu ?pokrevn�? p��buznost, tj. t�lesnou, biologickou. Tou je zde z�ejm� m�n�na intimn�, podstatn� bl�zkost ? cosi jako ?soutv�rnost?: ne podobnost tvar�, n�br? jejich organick� soun�le?itost. ?Podobenstv�? tak nen� souzna�n� s obrazem: ?U�i�me �lov�ka k obrazu na?emu, podl� podobenstv� na?eho? nen� pleonasmem ? nadbyte�n�m opakov�n�m, expresivn�m stup�ov�n�m obrazn�ho vyj�d�en� (podobn�m t�m, v nich? si libuje n�m�ina: Art und Weise, Ort und Stelle apod.). ?Podl� podobenstv�? se vztahuje ne k �lov�ku, n�br? k obrazu! Tedy: ?k obrazu na?emu co do soutvarosti?; ?podobenstv�? vypov�d� o zp�sobu zobrazen�, k n�mu? m� b�t �lov�k u�in�n, tedy ke vztahu mezi obrazem a t�m, co je zobrazov�no, tj. tou povahou bo?stv�, kter� m� b�t rozm�rem ?�lov�k? zobrazov�na. Tento vztah je zalo?en ve stvo�en� �lov�ka mu?em a ?enou: toto partnerstv� vyjad�uje ?soutv�rnost? Boha a jeho obrazu.

Slovem ?soutv�rnost? je zde m�n�na soun�le?itost (?koherence?) r�zn�ch tvar�, na rozd�l od form�ln� podobnosti, soum�rnosti �i ?zapad�n� do sebe?. Soutv�rn� podoby si vz�jemn� odpov�daj� (?ko-responduj�?) pr�v� svou odli?nost�: odpov�daj� spole�n� za celek, k n�mu? n�le?� (jsou n�le?it�). ?Sou-tv�rnost? tvar� znamen�, ?e se jejich podoby dopl�uj� co do smyslu (s�manticky) ? tak, ?e ka?d� s�m o sob� a sv�m zp�sobem tuto celistvost, smysl celku vyjad�uje. P��kladem pro ?soutv�rnost? jsou org�ny t�la, slova v�ty, jednotliv� my?lenky t�ho? p�em�?len�, �iny n�le?ej�c� k t�mu? jedn�n�, pohyb/chov�n� elektron� jedn� molekuly. Neologismus ?soutv�rnost? se n�m tak p��mo vnutil jako vhodn� pr�v� v souvislosti s tajemstv�m stvo�en�. Budi? vyslovena chv�la s�mantick�mu g�niu �esk�ho jazyka, kter� n�dhern� a jedine�n� slovo ?stvo�it? d�vno m�, pr�v� tak jako p�ekladatelsk�mu g�niu �esk�ch brat��, kte�� je zvolili, aby vyj�d�ili to, co za biblick�m bara tu?�me a t�pav� vyhmat�v�me: s-tvo�en� jako povst�n� ?eidetick�ho prostoru?, tj. prostoru podobnosti a soun�le?itosti tvar� (EIDOS = vzhled, podoba), prostoru zaji??uj�c�mu stylovou jednotu v povst�v�n� tvar� ? v utv��en�. V�razy, jimi? disponuj� jin� evropsk� jazyky, jako POIEIN, creare, schaffen apod., jsou jen dohodnut�mi n�hra?kami, v�chodisky z nouze, jejich? z�kladn� v�znam, spolu s b�?n�mi konotacemi, sp�?e zav�d�: POI� = ?d�l�m?, ?�in�m?; �eck� slovo pro ?stvo�en�? ? KTISIS ? dokonce znamen� ?zakl�d�n�?, ?zalo?en�?! Septuaginta ? prvn�, �eck� p�eklad Bible, kter� se stal z�kladem a v�chodiskem k�es?ansk� vzd�lanosti, v�bec mezi ?stvo�il? a ?u�inil? nerozli?uje: ob� zn� EPOI�SE ? ?ud�lal?!

Jahvistovo vypr�v�n� o ?stvo�en� �lov�ka? pak sleduje konkr�tn� postup p�i vytv��en� tohoto obrazu. Tak zjevuje, v �em spo��v� ono podobenstv�, p��buzenstv�, ?soutv�rnost?, podle n�? byl �lov�k ku obrazu Bo?�mu stvo�en: ?I u�inil Hospodin B�h [�lov�ka] z prachu zem�, i vdechl v ch��p� jeho dchnut� ?ivota, i byl �lov�k v du?i ?ivou.? (Gn 2,7)

Tak za��n� dob�e zn�m� p��b�h zvan� ?m�tus o stvo�en� �lov�ka?, a�koliv se v n�m v�raz ?stvo�il? nevyskytuje. Je to doslova ?vypr�v�n� samo o sob�?, odli?n� od ?m�tu o stvo�en� sv�ta?. (I textov� je �dajn� jin�ho p�vodu: poch�z� z tzv. ?jahvistick�ho pramene?, na rozd�l od po��te�n�ho ?kn�?sk�ho kodexu? ? Gn 1,1?2,3.) Nakolik je toto vypr�v�n� skute�n� dob�e zn�m�, a nejen mlhav� a pov?echn� tradovan�, si uv�dom�me, je-li, �i nen�-li pro n�s p�ekvapen�m, ?e v n�m o ?�dn�m ?upl�c�n� �lov�ka z hl�ny? ani o ?vdechnut� nesmrteln� du?e? nen� nic ps�no. V rab�nsk�m p�ekladu zn� ono m�sto takto: ?I utvo�il Hospodin B�h �lov�ka z prachu zem� a vdechl do nosu jeho dech ?ivota a stal se �lov�k bytost� ?ivou.? Zn� snad srozumiteln�ji, le� toto?n� s p�ekladem kralick�m.

V�raz pro ?�lov�k? ? adam ? souvis� se zem�; ?Adam? znamen� tedy asi tolik co ?zem�k?: p�irozenost �lov�ka je pozemsk�. Nebyla to v?ak zem�, je? vydala �lov�ka ze sv�ho plodn�ho l�na. B�h dal �lov�ku ? jako?to �lov�ku ? povstat p��mo z beztv�rn� nicoty ? i v tom jej u�inil sob� podobn�m. Zat�mco se v?ak B�h ?vyno�il? z nicoty nestvo�en�, jak se zd� nazna�ovat jm�no ELOHIM, vykl�dan� bu� jako ?oni on�ch?, kter� v?ak m�?e pr� b�t rozlo?eno tak� na ?odkud-p�ich�zej�-mo�e?, je �lov�k u�in�n z ?prachu zem�? ? z nicoty stvo�en�ho. Proto se k vlastn� nicotnosti vztahuje (srov. Gn 3,19): �lov�k je schopen ?�t svou smrtelnost, nejen v�d�t o tom, ?e je smrteln�. (To odpov�d� Heideggerov� vysti?en� lidsk�ho pobytu jako Sein-zum-Tode ? byt� k smrti.)

Tak� ?vanut� ?ivota? se dostalo �lov�ku od Boha p��mo. Dle biblick�ho zjeven� nen� povaha lidsk�ho ?ivota ? jako?to lidsk�ho ? odvozena z du?e sv�ta, nepe? druh�ho aktu stvo�en�: �lov�k s�m se Bo?�m vdechnut�m (in-spirac�) ?ivota stal nepe? ? ?du?� ?ivou?. Na rozd�l od ostatn�ch ?iv�ch tvor� nen� �lov�k jen zvl�?tn�m, specifick�m projevem ?v?elijak� du?e ?iv�?, n�br? jej� novou kvalitou, nov�m typem ?ivotn� dimenze ve?kerenstva. Nazv�me tento rozm�r ?intencion�ln�? ? vztahuj�c� se, zam��en�.

Tvar a sebeomezen� lidsk� du?e jsou vydobyty, vyvzdorov�ny, vyz�poleny na bezmeznosti nestv�rna, nepochopitelna, nedosa?na ? p�esa?na (srov. J�kob�v z�pas ? Gn 32,24?29). P�esn�ji: tato sv�bytnost mus� b�t neust�le z�m�rn� utv��ena, vydob�v�na, st�e?ena. I v tom je �lov�k podoben Bohu: je bytost�, kter� svou osobnost a sv�bytnost obhajuje v z�pase s transcendenc� ? s p�esahem stvo�en�ho v podob� sv� vlastn� stvo�enosti.

?Nebo kdy? byl u�inil Hospodin B�h z zem� v?elikou zv�� poln�, i v?ecko ptactvo nebesk�, p�ivedl [je] k Adamovi, aby pohled�l [na n�], jak� by jm�no kter�mu d�ti m�l; a jak by koli nazval Adam kterou du?i ?ivou, tak aby jmenov�na byla.?(Gn 2,19)

Jako?to ??iv� du?e? je �lov�k schopen zauj�mat, tj. pochopit a spat�it, byt� ka?d� bytosti, je?to s�m je mocen mnohotv�rnosti, prom�nlivosti, hem?ivosti ?v?elijakosti du?e ?iv�, h�baj�c� se?. Proto dovede jin� tvory pozn�vat, rozum�t jim. Byt� lidsk� du?e, tak jako byt� du?e sv�tov�, je s to nab�vat specifick�ch podob jin�ch bytost�, jak se toto byt� ohla?uje v jejich vzhledu (species) jako sebevyj�d�en� ? ?p�edv�d�n�? (manifestaci) vlastn� niternosti (Selbstdarstellung der Innerlichkeit u ?v�carsk�ho zoologa Adolfa Portmanna). Ve vzhledu ka?d�ho tvora povstav?�ho z univerz�ln� Du?e rozpozn�v� v?ak �lov�k jin� byt�, odli?n� od sv�ho. Toto d�vaj�c� se ?jinobyt�? �in� pozn�vaj�c� subjekt p�edm�tem, obsahem sv�ho pozn�n� tak, ?e jeho du?e ztoto?�uje sv� byt� s byt�m pozn�van�ch tvor�, toti? s jejich byt�m intencion�ln�m (esse intentionale), je? t�m doch�z� plnosti: ?dost�v� jm�no?. (Odpov�d� to Aristotelov� v�roku o lidsk� du?i, ?e je ?jaksi v?�m jsouc�m? ? H� PSYCH� TA ONTA P�S ESTI PANTA⁵).

?? Adamovi pak nen� nalezena pomoc, kter�? by p�i n�m [byla].? (Gn 2,20) Adamova du?e se v?ak sama v tomto v?elik�m jinobyt� nepozn�v� a neuskute��uje se. ?Proto? uvedl Hospodin B�h tvrd� sen na Adama, i usnul; a vy�al jedno z ?eber jeho?? (Gn 2,21) ?A z toho ?ebra (?) vzd�lal Hospodin B�h ?enu, a p�ivedl ji k Adamovi.? (Gn 2,20)

?Klonov�n�? Adama u�inil B�h pod ?anestezi�?: nen� z�ejm�, ani samoz�ejm�, ?e se Adam ze sv�ho sp�nku probudil, �i zda potkal a poznal Evu ve snu, �i zda ? co archetyp ?Adam-Kadmon? ? v n�s dosud sp�? ?I �ekl Adam: Te� tato [jest] kost z kost� m�ch a t�lo z t�la m�ho; tato slouti bude mu?atka (i?a), nebo z mu?e (i?) vzata jest.? (Gn 2,23) ?Z t� p���iny (?) p��dr?eti se bude <mu?> man?elky sv�, i budou v jedno t�lo.? (Gn 2,24)

V ?en� v?ak, kdy? ji B�h p�ivedl k Adamovi pot�, co ji byl ?vzd�lal? z jeho ?ebra, rozpoznal Adam sebe sama co do t�lesnosti. Teprve v setk�n� s ?enou jako se svou t�lesnou kopi� rozpozn�v� toti? Adam v sob� mu?e: implicitn� polarita lidsk� bytosti se tak st�v� explicitn�. Adam vyj�d�� intencion�ln� byt� sv�ho prot�j?ku jm�nem odvozen�m z polarity, kterou s�m nyn� zaujal: nazve ji ?mu?atkou?. Takto je u�in�no/uskute�n�no (angl. realized) partnerstv� ? vlastn� povaha stvo�en� polarity mu?/?ena, skrze ni? je �lov�k k Bo?�mu obrazu. Toto partnerstv� je ona nalezen� ?pomoc p�i Adamovi?. Na rozd�l od vzhled� jin�ch ?iv�ch tvor� ? jin�ch zp�sob� t�lesn�ho byt� ? rozpoznal Adam v ?en� jinakost odli?nou: takovou, kter� je sice pro n�j nepoznateln� a nepochopiteln� (nezp�edm�tniteln�), skrze ni? si v?ak s�m uv�domuje svou ��ste�nost a jednostrannost, tj. pol�rnost, kterou zauj�m� a kterou to druh� ? opa�n�, protikladn�-protivn�, zvratn�-z�vratn� ? nepochopiteln� dopl�uje. ?ena mu?e a mu? ?enu dopl�uj� svou ?p��buznou?, ?pokrevn�?, toti? pohlavn� sou-tvarost�, organickou soun�le?itost� ? komplementaritou. Vz�jemn� dopln�n� vede k napln�n� posl�n� ??iv� du?e?, j�? se �lov�k stal Bo?�m ?dchnut�m ?ivota?. Mu? a ?ena se ve vz�jemn�m pozn�n� st�vaj� jedn�m t�lem, jedn�m t�lesn�m tvarem, a tud�? pln� ?du?�?, je? je, jak v�me, zdrojem a principem vnit�n�ho omezen� ? ?in-formac�?, kter� je z�kladem t�lesn� jednoty. Tento z�klad nach�z� jeden v druh�m jako to jin� ? a p�esto sob� vlastn�: v ?en� rozpozn�v� mu? svou animu, a v ?en� je mu?em probuzen jej� animus: jeden druh�mu je ?k obrazu podle podobenstv�?.

Polarita-partnerstv� je tak vlastn�m smyslem rozm�ru stvo�en� ?�lov�k?. Tento dokonal� stav ?ku obrazu? ? ?podl� podobenstv�? ? v�sti?n� zn�zor�uje taoistick� mon�da ? symbol jednoty jin/jang. Ve stavu nedokonal�m se �lov�k jako ?du?e ?iv�? ? princip omezen� vlastn� p�irozenosti (�lov�k pochopen� v n�meck� klasick� filosofii jako ?zadr?en� ?�dostivost?) ? konfrontuje se sv�m prot�j?kem jako s velryb� ohromnost�, nestv�rnost�: mu? je ?en� a ?ena mu?i mimo jin� i nestv�rou, p��?erou. V jinakosti toho druh�ho ? jako?to jinakosti ? vn�m� ka?d� z partner� svou ��ste�nost, fragment�rnost sv� stvo�enosti, tedy vlastn� potenci�ln� ne-stv�rnost; jeden hroz� v tom druh�m p��?eru skute�n� probudit!

V�razu ?vzd�lal? (benah) pou?�v� P�smo p�edev?�m o olt��i, svatyni a chr�mu (t�? o domech, m�stech, hradb�ch): Vztah k ?en� je vztah k sakr�ln�mu ? zasv�cen�mu, k svat�mu a uct�van�mu, ale i k vyd�len�mu (ne�ist�mu, proklet�mu), jeho? podoba je ?vzd�l�na? tak, aby pojala Boha. Pl�tinos ��k�, ?e ?si sta�� mudrci vedli moud�e, kdy?, cht�j�ce, aby jim bohov� byli nabl�zku, vytv��eli svatyn� a sochy. Nahl�?ej�ce do povahy ve?kerenstva pochopili, ?e jakkoliv je du?e v?dy snadno p�il�kateln�, je ze v?eho nejsnadn�j?� ji zachytit, jestli?e je vytvo�eno cosi vst��cn� vn�mav�ho (PROSPATHES), schopn�ho p�ij�mat (HYPODEXASTHAI, doslova: podejmout, ?supportovat?) n�jak� jej� �d�l. Vn�mav� je v?dy to, co n�jak napodobuje, tak jako zrcadlo je schopn� zachytit podobu.? (Enneady, IV.3.11 ? PERI PSYCH�S APORI�N).

I neoplatonici zahl�dli kladn� smysl podobnosti, odpov�daj�c� biblick�mu pojet� st�nu ? jako negativu ? dychtiv�mu p�ijmout svou podobou skute�nost. Chr�m ? p��bytek Bo?�, m�sto, kde p�eb�v� ? v?ak nevzbuzuje �ctu, n�br? prvotn� hr�zu:⁶ ?<J�kob> zhroziv se, �ekl: Jak hrozn� jest m�sto toto! Nen� jin�ho, jedin� d�m Bo?�, a tu jest br�na nebesk�.? (Gn 28,17)

Mu? vstupuje k ?en� (?pozn�v� ?enu?) tak jako B�h, jeho? je ?ena olt��em a chr�mem ? tajemn�m m�stem bo?�ho pob�v�n�: ?ekina. Rozv�jej�c� se biblick� my?len� ? resp. odv�jej�c� se p��b�h �lov�ka a Boha, k jeho? obrazu jest �lov�k jako mu? a ?ena stvo�en ? postupn� rozpozn�v� v ?ekin� zosobn�nou Bo?� Moudrost.⁷ ? Podle tohoto podobenstv� je �lov�k u�in�n k obrazu vnit�n�ho ?ivota Bo?�ho a jeho vztahu ke stvo�en�. To? tajemn�, mystick� v�znam partnerstv� mu?e a ?eny ? v pat�en� k sob� ve sd�len� dobr�ho i zl�ho, kter� si slibuj� p�ed olt��em.

?V� B�h, ?e (?) budete jako bohov�, v�douce dobr� i zl�,? slibuje had. (Gn 3,5) A B�h to vskutku v�: ?Aj, �lov�k u�in�n jest jako jeden z n�s, v�da dobr� i zl�.? (Gn 3,22)

(1) Z�kladem na?ich �vah a rozbor� je kralick� p�eklad. P�ipom�n�me, ?e jednou z jeho nes�etn�ch v�hod je skute�nost, ?e slova dodan� pro srozumitelnost jsou z p�ekladatelsk� poctivosti ps�na kurzivou [v tomto �l�nku jsou vyzna�ena hranat�mi z�vorkami, pozn. red.]; v origin�le se nevyskytuj�, a proto si je lze p�i v�kladu a ve snaze o porozum�n� odmyslet. (Pro n�s to bude v�znamn� u myln� vlo?en�ho ani? v Gn 2,6: ?A [ani?] p�ra vystupovala??) Vedle Kralick� bible budeme ob�as uv�d�t ?rab�nsk� p�eklad? ? toti? text hebrejsko-�esk�ho vyd�n� Isidora Hirsche (Praha 1932, dle faksimile P�t knih Moj?�?ov�ch, nakl. Appeal of Conscious Foundation, New York 1985). (?Rab�nsk� p�eklad? Gn 2.6: ?ale v�par vystupoval ze zem� a nap�jel cel� povrch p�dy??) Dnes hojn� u?�van� tzv. ?ekumenick� p�eklad? (Biblick� d�lo, Praha 1979) je pro v�?n� p��stup k biblick�mu textu prakticky bezcenn�.

(2) Annick de Souzenelle, Alliance de feu ? nouveau regard sur la genèse. Tome I, 438 stran, Dervy-Livres 26, rue Vauquelin Paris Ve 1986. Collection B�THANIE ? Les chemins de la profondeur. Vedle velk� Biblick� konkordance (Milo? Bi�, J. B. Sou�ek, d�l 1?3, edice Kalich, Praha 1963?1967) jsem se dal inspirovat a pou�it ? zejm�na pokud se t��e hebrejsk�ch v�raz� ? p�edev?�m t�mto pramenem. Dal?�m v�znamn�m zdrojem inspirace mi byl pradsk� triptych Hieronyma Bosche Zahrada rozko?�, reprodukovan� v monografii Wilhelma Fraengera ?Hieronymus Bosch? (VEB Verlag, Dresden 1975 pod n�zvem Thausenj�hriger Reich /Tis�cilet� ��?e/), zejm�na obraz na vn�j?� stran� k��del T�et� den stvo�en�. V�sostn� a vpravd� nevy�erpateln� pramen pozn�n� mi v?ak sk�t� zku?enost spole�n� cesty ?ivotem s mou milovanou ?enou.

(3) Bl�?e viz M. Svobodov�, Z. Neubauer, ?Co to je tvo�iv� ?enstv�?. Souvislosti 3(25), s. 8?17 (1995).

(4) The Life of Milarepa translated by Lobsang P. Lhalungpa. Shambala, Boston & London 1985. Introduction, s. 1?2.

(5) Aristoteles, De Anim., 8.3 432b 21?24; Thomas Aq., In De Anima II. lect. 24 n. 551 sqq; bl�?e viz Z. Neubauer, ?Esse objectivum ? esse intentionale: k subjektivit� byt� a fenomenologii ?iv� skute�nosti.? SciPhi 7/II (Scientia & Philosophia ? intern� sborn�k pro pot�eby u�itel� a student� kateder z�klad� vzd�lanosti Univerzity Karlovy, nakl. Michal J�za & Eva J�zov�, Praha 1997 ? v tisku). V tomt�? ��sle vych�z� p��slu?n� pr�ce d�le zmi�ovan�ho A. Portmanna.

(6) Viz Z. Neubauer, ?O posv�tnosti m�sta ? genius loci? (p��sp�vek do sborn�ku O posv�tnu z kolokvia po��dan�ho K�es?anskou akademi� Praha a Odd�len�m religionistiky katedry Filosofick� Fakulty Univerzity Karlovy ve dnech 26?27. ��jna, vydan�ho v edici Sborn�ky �esk� k�es?ansk� akademie 8 (�KA Praha 1993, 120 stran, red. H. Weberov�, s. 55?73), dovol�vaj�c� se na tamt�? (s. 10?18) zve�ejn�nou sta? Jana Hellera, ?Posv�tno ve Star�m z�kon�?.

(7) Srov. Thomas Schipflinger, SOPHIA-MARIA ? Eine ganzheitliche Vision der Sch�pfung (nakl. Neue Stadt M�nchen-Zurich, �ada KOINONIA, Ostkirchliche Institut Regensburg, svazek VII, A. Rauch, P. Imhof SJ eds, 1988), sleduj�c� v biblick�m, mystick�m, liturgick�m a ikonografick�m pod�n� v�vojovou linii poukazuj�c� k tu?en�, ?e Panna Maria je vt�len�m Bo?� moudrosti.