![]() |
![]() |
![]() |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
![]() |
![]() |
![]() |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
![]() |
Jak b�t spravedliv� k minulosti? (�vaha teoretick�)
Ladislav Hejd�nek
Minulost nen� uzav�en� - a proto se st�v� a tak� z�st�v� minulost�. Jinak by nebyla ni��m. Minulost je toti� pr�v� to, co pominulo, co tedy (u�) nen�. Minulost uzav�en�, "jednou prov�dy hotov�" by nutn� musela b�t n���m, co v�bec "nen�". Takovou minulost nikdo "nem�" a nem��e "m�t" - nikdo nem��e m�t n�co, co nen�. Minulost, kterou "m�me", je na�e minulost, tedy n�mi osvojen�, p�ijat�, uznan� nebo naopak odm�tan�, zavrhovan� a t�eba prokl�nan� - minulost, na kterou reagujeme a na kterou - pozitivn� nebo negativn� - navazujeme. Jen tak m��eme n�jakou minulost v�bec "m�t". Co to v�ak znamen� do v�ech d�sledk�? P�edev��m z toho vypl�v�, �e minulost nen� mrtv�, n�br� �e �ije: �ije jak�si sv�j "druh� �ivot" d�ky tomu, �e na ni nov� aktu�ln� p��tomnosti reaguj� a �e na ni navazuj�. Minulost, na kterou nikdo a nic nereaguje a nenavazuje, vlastn� jako by se nikdy b�vala nestala, jako by nikdy nebyla p��tomnost�, jako by v�bec nebyla. Pr�v� tak minulost i um�r�: toti� kdy� nikdo a nic na ni u� nereaguje ani nenavazuje - ani v dobr�m, ani ve zl�m. A t�m minulost p�est�v� b�t minulost�, proto�e pak u� by nebyla ni�� minulost�, byla by jen sama sebou - a to je pr�v� jej� (druh�) konec, jej� (definitivn�) smrt. Takto uhynulo a zaniklo u� mnoh� ze v�eho toho, co se kdysi p�ihodilo - to je ta velk� ��st "minulosti", p�esn�: toho, co pominulo (a bu� se minulost� nikdy nestalo, anebo minulost� u� d�vno b�t p�estalo). Je to minulost, kter� "u� nen�" v jak�msi hlub��m, fat�ln�j��m smyslu: "minulost" neskute�n�, kter� se propadla do nicoty. Ze ��dn� aktu�ln� p��tomnosti nikdy nic nez�stane ani jako relikt, pokud na ni n�jak� nov� aktu�ln� p��tomnost nenav�e a neodk�e a nep�ed� ji dal��, je�t� nov�j�� aktu�ln� p��tomnosti atd. Z ka�d� p��tomnosti, kter� se st�v� minulost�, z�st�v� jako "skute�n�" minulost jen to, co si n�kdo jako svou minulost p�ivlastn�, osvoj� a pak eventu�ln� p�ed� d�l. A tomuto aktivn�mu p�ed�v�n� toho, co kdysi bylo �ivou p��tomnost� a co se stalo minulost� t�m, �e na to nov� p��tomnost nav�zala (a tak p�ipravila dal��m p��tomnostem k eventu�ln�mu nav�z�n�), ��k�me tradice. Bez tradice nen� ��dn� skute�n� minulosti. Opust�me-li tedy fale�nou, p�edsude�nou p�edstavu, �e "minulost je to jedin�, co se v tomto sv�t� nem�n�" (jinak tak�: "co se stalo, nem��e se odest�t": tato p�edstava je nerozlu�n� spjata s p�edsudky tzv. pozitivismu, kter� zejm�na mezi historiky st�le je�t� siln� p�e��v�), mus�me p�ipustit, �e minulost podl�h� prom�n�, tak jako v�bec v�echno. V tomto sv�t�, v n�m� �ijeme, nen� nic, co by se nem�nilo. Bohu�el jsou mnoz� naklon�ni to nespr�vn� ch�pat ve smyslu relativismu a subjektivismu. Z toho, �e ne v�echno to, co pominulo, se stalo minulost� (n�br� jen pokud na to n�kdo nav�zal nebo n�co nav�zalo), v�bec nevypl�v�, �e si svou minulost m��eme vytv��et libovoln� a sv�voln�. Nesm�me se v�ak domn�vat, �e tu ona minulost prost� "le��" tak, jak se kdysi odehr�la, a �e ji m��eme prost� jen konstatovat. To, co m�me z minulosti vskutku k dispozici, je pouze to, co p�etrvalo (n�jak�m typem setrva�nosti) do na�� p��tomnosti. Pouze na z�klad� toho, co je n�m p��tomno, m��eme rozpoznat - �i sp�e rekonstruovat -, co p�edch�zelo, co se odehr�lo kdysi. A ��m m�n� takov�ch relikt� minulosti m�me k dispozici, t�m obt�n�j�� je rekonstrukce toho, co se kdysi v minulosti stalo. Naproti tomu tam, kde takov�ch relikt� (nap�. archivn�ch dokument�) m�me hodn�, je rekonstrukce ne snad snadn�j��, ale p�i jist� odpov�dnosti z na�� strany jaksi spolehliv�j��, tj. m�n� libovoln�. Chybn� je ov�em tak� p�edstava mnoha historik� (a tak� p�edstava obecn�), �e posledn�m c�lem rekonstrukce je vyl��en�, "jak to tenkr�t ve skute�nosti bylo". To je jenom jedna z metod - a v podstat� velmi nesamostatn� metoda, metoda, kterou dokonce nen� v�bec mo�n� samostatn� uplatnit. To, co se kdysi stalo - a o �em m�me dojem, �e to skon�ilo, �e se to u� odehr�lo -, se v�dycky d�je d�l. V sou�asnosti nem��eme nikdy �pln� rozpoznat, co se to vlastn� okolo n�s a s n�mi d�je. Pr�v� proto, �e minulost nen� prost� to, co se kdysi stalo, ale to, co se z toho zachovalo a� dodnes (a to jak v podob� materi�ln�ch zbytk�, tak v archivn�ch zpr�v�ch nebo u� ve zpracov�n� kronik��� a historik� atd., zejm�na v�ak ve skute�n�m, �iv�m navazov�n�), je velmi d�le�it�, jak p��t� doby, potomci, nov� generace na to, co se stalo (a k �emu u� nemaj� p��m� p��stup, leda jen oklikou p�es ony relikty, kter� mus� n�jak pochopit a z nich� mus� rekonstruovat tu minulost, kter� se m� st�t jejich vlastn� minulost�), budou reagovat, jak na to nav��. Ale to jejich nav�z�n� nem� nikdy jedin� - a dokonce ani hlavn� - c�l nahl�dnout minulost, "jak byla", ale n�co s n� podniknout. To si dokonce ten, kdo takto na minulost navazuje, nemus� v�dycky ani z�eteln� uv�domovat. Teprve vzd�len�j�� potomci mohou p�esn�ji a hloub�ji porozum�t tomu, co se to vlastn� stalo v z�va�n�ch okam�ic�ch, kter� za�ili jejich p�edkov�. Pr�v� k tomuto pozoruhodn�mu fenom�nu poukazuje Nietzsche v jednom ze sv�ch aforism� (v Radostn� v�d�), kdy� ��k�, �e ka�d� velk� �lov�k vl�dne velkou zp�tn� p�sob�c� silou, proto�e kv�li n�mu mus� b�t cel� d�jiny znovu postaveny na v�hu, p�i�em� tis�c tajemstv� vyl�z� ze sv�ch z�motk� do jeho slunce. Nem�me je�t� ani pon�t�, co v�echno se jednou stane histori�: je zapot�eb� je�t� tolika zp�tn� p�sob�c�ch sil! Na�e odpov�dnost v��i minulosti spo��v� tedy v n��em podstatn� odli�n�m od pouh�ho konstatov�n� �i vyl��en�, jak to v�echno bylo. V��i minulosti nikdy nejsme a nem��eme b�t neutr�ln�mi pozorovateli, ale v�dycky se stav�me do pozice jak�chsi dodate�n�ch ��astn�k�. Jen tak v�bec m��eme n��emu porozum�t. Z�rove� v�ak si z minulosti vyb�r�me to, na� chceme nav�zat, i to, co chceme odm�tnout a opustit. V�echny spory o to, jak to bylo, jsou nakonec v�dycky vlastn� spory o to, jak to s n�mi je dnes. Z minulosti je mo�no vyvol�vat zl� duchy, ale tak� dobr� duchy. Spravedliv� budeme v��i minulosti jen tehdy, jsme-li schopni b�t spravedliv� nyn�, ve sv� p��tomnosti. Proto je ka�d� n� soud o minulosti v�dycky z�rove� soudem o n�s sam�ch. Lze proto ��ci: �ekni mi, na co z minulosti navazuje? - a j� ti �eknu, kdo jsi. |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
![]() |
![]() |
![]() |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
![]() |
![]() |
![]() Obsah © Sdru�en� pro vyd�v�n� revue PROSTOR email: prostorevue@gmail.com |
P�vodn� samizdatov� �asopis PROSTOR, u jeho� zrodu st�li Ale� Lederer, Jan �tern, Jan V�vra a Ji�� Hapala, vznikl v �ervnu v roce 1982. V samizdatov�, "zakonspirovan�" podob� vych�zel a� do roku 1989, celkem 12 ��sel (kv�li hrozb� prozrazen� a z�kazu pou��vali auto�i i p�isp�vatel� pseudonymy).
Od roku 1990 za�ala nez�visl�, kulturn� politick� revue PROSTOR vych�zet (od ��sla 10) v soukrom�m nakladatelstv� a vydavatelstv� Ale�e Lederera, kter� jako�to vydavatel rovn� ��dil redak�n� kruh �asopisu, jeho� �leny byli Rudolf Star� (pozd�j�� ��fredaktor), Jan V�vra, Josef Kroutvor, Milan Hanu� (pozd�j�� v�konn� redaktor) a Stanislava P��dn�.
V jednotliv�ch tematick�ch ��slech revue PROSTOR se objevovaly esejistick� texty zrcadl�c� prom�nu spole�ensk�, politick�, kulturn� i psychologick� atmosf�ry doby. Vedle p�edn�ch dom�c�ch autor� uv�d�la revue p�edev��m v�znamn� p�edstavitele duchovn�ch proud� hl�s�c�ch se k z�padn� kulturn� tradici (C.G.Jung, F.A.von Hayek, R.Scruton).