Revue Prostor - presti�n� spole�ensko-kulturn� �tvrtletn�k zam��en� na aktu�ln� t�mata z oblasti kultury, spole�ensk�ho a politick�ho �ivota.

Marně jsem hledal chvěn�, kter� se mě kdysi zmocňovalo při pouh�m vysloven� jm�na města, v něm�jsem se pr�vě nal�zal. Moje my�lenky se vr�tily k tomu, co mě kdysi d�vno na Americe tak l�kalo. V�d�val jsem v Americe �ivelnost, nespoutanost, a předev��m takřka neomezen� prostor. Fascinovala mne klidn� sebejistota Američanů, kter� d�chala z jejich gest i slov. M�val jsem r�d zvl�tn� atmosf�ru filmů i hudbu, kter� je doprov�zela. Z jejich literatury na mne působila zejm�na př�močarost, j� se mi nedost�valo a kterou jsem okolo sebe postr�dal. Dokonce mne v jist�m obdob� strhovaly i schematick� v�lečn� filmy, kter� se od propagačn�ch filmů znepř�telen� arm�dy li�ily pouze profesion�lněj��m proveden�m.

Moje poblouzněn� Spojen�mi st�ty vykazovalo v�echny znaky n�bo�ensk�ho nebo ideologick�ho zblbnut�. Přita�livost Ameriky měli přitom na svědom� předev��m ti, kdo na n� nenechali chlup čist� a často z n� prchali do Pař�e, Lond�na, Tangeru, Mexika, Asie. Pouh� fakt, �e směli sv� v�hrady vyslovit, ji� pro mě byl dostatečnou omluvou, znamen�m, �e přeh�něj�. Nevěnoval jsem pozornost obsahu jejich kritiky, proto�e jsem byl oslněn svobodnost� formy. Uplynulo hodně času, ne� jsem konečně pochopil, před č�m mě vlastně chtěli varovat. Podlehl jsem ban�ln�mu optick�mu klamu: mo�nost vyslovit svůj n�zor mi byla dostatečn�m důkazem, �e situace nen� tak v�n�. Ti, kdo mě chtěli varovat se pod�leli na tom, �e jsem se proměnil v trapn�ho obdivovatele. Vzpom�n�m si, jak se mi dostala do ruky studie, v n� autor rozeb�ral bod po bodu, jak reklama nen�padně likviduje soukrom�. M�sto abych si ji pozorně přečetl a uvědomil si, č�m v��m mů�e b�t člověk ohro�ov�n, sezn�mil se s mechanismy manipulace a rafinovanost� technik, jimi� jsou n�m vnucov�ny zcela zbytečn� kr�my, zavřel jsem knihu se slovy: "Tvoje starosti bych chtěl m�t." Teprve později, kdy� jsem na vlastn� ků�i poznal, co to znamen� b�t neust�le obtě�ov�n personifikovan�mi nab�dkami, obchodem se jm�ny potenci�ln�ch z�kazn�ků, permanentn�m tlakem obchodn�ků, jsem se v duchu autorovi omluvil.

Ačkoli jsem se pohyboval v zemi, kde v�echno nav�dělo k nedůvěře a vy�adovalo si skeptick� zkoum�n�, existuje v m�m �ivotě obdob�, kdy jsem se ocitl přinejmen��m na hranici. Je�tě ostudněj�� je to, �e amerikanom�nie byla tehdy velmi roz��řen�, co� zase svědč� o m�m konformismu. Byl jsem na omylu, ale dokonce ani můj omyl mi zcela nepatřil. Byl sd�len�, společn�, davov�, bě�n�. Je sice fakt, �e zcela v tehdej��m duchu jsem d�val přednost Americe neofici�ln� a protestuj�c�, ale kde m�m z�ruku, �e se v m�m z�jmu nem�sila i fascinace silou a moc�? Vynalo�il jsem značn� �sil�, abych zveličil rozd�ly mezi velmoc�, kter� mě dusila, a velmoc�, do n� jsem přestěhoval sv� ide�ly. Zatvrzele jsem odm�tal vidět jejich společn� body: velik�stv�, samolibou sebejistotu, přesvědčen� o pr�vu vnucovat sv� �ivotn� způsoby ostatn�m. Dokonce ani do oč� bij�c� podobnosti nepronikly do m�ho vědom�, kter� prahlo po černob�l�m světě.

Kdyby byla m� touha po ide�lu jen o trochu silněj�� a moje zbabělost jen o m�lo men��, tak se dnes patrně proh�n�m v cadillacu po d�lnici, zavinut do neotřesiteln� jistoty, �e �iji v nejlep�� zemi světa, jej� vzor mus� v�ichni n�sledovat. I j� bych patrně dok�zal zmobilizovat dostatek du�evn�ch sil, abych si zastřel v�e, co by mi tento obraz nabour�valo. Př�padně bych uznal, �e ani zde nen� v�e v poř�dku (to abych zalichotil sv�mu kritick�mu duchu), ale poř�d bych lpěl na m�tu, kter� mne sem zavedl, abych se neocitl tv�ř� v tv�ř nicotě, na ni� americk� způsob �ivota člověka nijak nepřipravuje.

Konečně bylo jasn�, �e moje tehdej�� představa neměla nic společn�ho se skutečnost�. Amerika m�ch snů byla pouze jedn�m z mnoha vě��ků, na kter� jsem mohl zavěsit svůj idealismus a naivitu.

***

Hlas v amplionu vyzval cestuj�c� do Amsterodamu, aby zaujali sv� m�sta. Odevzdali jsme plastikov� cedulky poněkud obtloustl� černo�ce s třpytiv�m �směvem a pro�li dlouhou chodbou k letadlu. Venku sv�talo. Posadil jsem se k ok�nku a d�val se ven. Zahl�dl jsem Golden gate. Vzpomněl na Francise Drakea, Jacka Londona, Johna Steinbecka, Henryho Millera, beat generation? Za Los Angeles zač�nala pou�ť, kterou bohu�el brzy - jakmile letadlo nabralo cestovn� v��ku - zakryla souvisl� vrstva běloskvouc�ch mraků.

Okouzlen� se zcela vytratilo, ani� do�lo k jak�koli v�znamněj�� ud�losti nebo dokonce zvratu. Můj z�pal byl nejdř�ve nahlod�n konkr�tn�mi dotyky. Odm�tnut� v�za, proto�e jsem nebyl s to poskytnout z�ruky, �e v t�to zemi nezůstanu. Z ka�d�ho �ředn�kova slova d�chalo přesvědčen�, �e v�ichni obyvatel� planety netou�� ve skrytu du�e po ničem jin�m ne� se zde trvale a definitivně us�dlit.

Za mnoh� vděč�m i sv�m generačn�m druhům, kteř� zde nalezli nov� domov. Ze setk�n� se sv�mi zn�m�mi jsem pochopil, �e nen� radno napadat m�tus, kter� je do t�to země přil�kal. V divok� posedlosti v�konnost�, �spěchem, povinn�m optimismem se sen a jeho udr�ov�n� st�v� posledn�m �toči�těm. Dokonce i j�zliv� skeptici v USA často ztr�cej� svůj nadhled. proto�e je takřka nemo�n� ��t v d�letrvaj�c� nespokojenosti, zpravidla pozvolna obru�uj� hroty sv�ch v�hrad a z kritiků Spojen�ch st�tů se postupně st�vaj� jejich vyznavači. Černob�l� viděn� světa nen� pouze zn�mkou omezenosti, ale i sebeobrann�m reflexem v dob�ch ohro�en�. Zva�ov�n� pro a proti si vy�aduje čas, kter� Američan� zru�ili permanentn� honbou za chim�rou slabomysln�ho a nav�c povinn�ho �těst�. S překvapen�m jsem zji�ťoval, �e Amerika je často k sobě připoutala silou uskutečněn� touhy, kter� se ji� nemaj� s�lu vzd�t. Nikde jinde jsem se nesetkal s tolika lidmi, kteř� by svou novou zemi tak bezmezně milovali. Z�roveň v�ak byli často se�něrov�ni steskem, kter� na sebe bral nejpodivuhodněj�� podoby. Od zoufal�ho sdru�ov�n� v prapodivn�ch spolc�ch se v��m, co k nim patř�, a� po �porn� lpěn� na n�rodn� kuchyni. Jen�e i s l�skou připraven� pokrmy podle starod�vn�ch receptů star� vlasti byly uděl�ny z m�stn�ch surovin, č�m� nevyhnutelně z�sk�valy př�buznou, nav�c zpravidla f�dn� chuť. Na sv� setk�n� se souvěrci sj�děli v americk�ch automobilech, navlečeni do stejn�ch oděvů, č�m� iluze star�ch dobr�ch časů poněkud bledla.

Posledn� hřeb�k do rakve sv�ho z�palu jsem zatloukl, kdy� mne immigration officer do sv� pečlivě stře�en� pevnosti konečně laskavě vpustil. Neza�il jsem ��dn� velk� zklam�n�, sp� naopak, ale přesto jsem ustrnul před rozsahem zdej�� monot�nnosti. Američanům neděl� ��dn� pot�e přesunout se o tis�c kilometrů d�l, změnit město, odej�t za prac� do jak�hokoli st�tu, ale pohyb ztr�c� svůj smysl, proto�e kromě klimatu se t�měř nic nezměn�. Města stavěn� podle stejn�ho pl�nu, stejn� automobily, stejn� předměst�, stejn� byty. To se nemů�e neprojevit i na chov�n�. Stejn� radov�nky, stejn� obavy, stejn� touhy, stejn� slova. Nikde jinde jsem nemusel odh�zet takov� n�nos uniformity, abych se prodral k odli�nostem, nikde jinde jsem se nesetkal s takovou my�lenkovou strnulost�. Země, kter� pro mne b�vala př�mo ide�lem rozmanitosti, se takřka přes noc proměnila v symbol ub�jej�c� jednotv�rnosti. D�lničn� a městsk� estetika rychle ustoupila před neust�le se opakuj�c�mi motely, downtowny, benzinov�mi stanicemi. V�ude stejn� n�pisy, reklamy, haldy zbo��. I kr�sa krajiny byla často bezmocn� před stejnost� t�hnouc� se od oce�nu k oce�nu. Nevl�dnost pronikala do skryt�ch z�hybů těla, otravovala i skutečn� radosti. Pochopil jsem, proč jsem nesd�lel v�eobecn� nad�en�, kter� vzbuzuje Alfred Hitchcock. Aby toti� mohlo napět� vůbec vzniknout, mus� se člověk nejdř�ve identifikovat s t�m, kdo je ohro�en. proto�e nesd�l�m starosti průměrn� americk� rodiny, nepodařilo se ani Mistrovi filmov�ho čarov�n� ve mně vyvolat �zkost a pocit ohro�en�.

Teprve kdy� jsem na vlastn� oči spatřil Ameriku nemocnou svou velikost�, silou, sl�vou, přita�livost� a �spěchem, cosi mi do�lo. Amerika je je�tě m�ně ne� ostatn� země schopn� dialogu. Nesouhlas je ji� pova�ov�n za provokaci, pochybnost za du�evn� nemoc, v�hrada ji� hranič� se zločinem. Purit�nsk� dědictv� se projevuje př�močarost� a takřka �ivotn� potřebou happy endu. I kdy� Američan� vypr�věj� př�běh, kter� nemů�e dobře skončit, tak jej podaj� tak, aby alespoň abstraktn� důvěra v člověka zůstala neotřesena. Američanům je ciz� jak tragick� dimenze člověka, tak i smysl pro paradox. Je nesmysl tvrdit, �e USA jsou zem� paradoxů, proto�e Američan� jsou na ně doslova alergičt�. Ani největ�� američt� spisovatel� se nevyrovnali s t�m, �e dobro mů�e v�st ke zlu, �e dobr� �mysl nen� z�rukou ničeho. I kdy� jsou traumatizov�ni tak siln�m z�itkem, jako byla vietnamsk� v�lka, tr�p� se předev��m t�m, �e by se mohli ocitnout na straně zla, ačkoli jsou v podstatě přece spr�vn� chlap�ci.

Srozumitelnost je svůdn� a mladistv�. Katastrofa zač�n� teprve tehdy, kdy� tato touha ani s přib�vaj�c�m věkem nezmiz�. Ale mo�n� i to je pouze přirozen� důsledek americk� posedlosti ml�d�m, kter� ji sice terorizuje, ale j� nejsou jej� obyvatel� ochotni ani schopni se zř�ct. Tě�ko odhadnout, jestli filmov� tvůrci vnucuj� div�kům svůj pohled, nebo zda pouze dod�vaj� viděn�, kter� div�ci vy�aduj�. Bezpochyby v�ak mezi nimi existuje př�m� vazba.

Amerika sice nikomu nebr�n� vyzn�vat jak�koli přesvědčen�, ale postupně v�em vnucuje sv� vlastn� rysy. Nejkřiklavěj��m př�kladem je přet�čen� ciz�ch filmů. Odkoup� př�běh (je pozoruhodn�, �e maj� vět�� z�jem o př�běh ne� o my�lenku) a natoč� nov� film se sv�mi vlastn�mi herci v americk�m prostřed�. Rovně� je zvl�tn�, �e země přistěhovalců nesnese na filmov�m pl�tně ciz� př�zvuk. Přinejmen��m pro ty, kdo ud�vaj� t�n, vytv�řej� celkovou atmosf�ru, je jak�koli odli�nost nepřijateln�. Pod zd�nlivou rozmanitost� se skr�v� urputn� posedlost jednotou.

Posledn� zbytek m�ho z�jmu o Spojen� st�ty zlikvidovaly pobyty na jin�ch kontinentech. V�e, co jsem dř�ve miloval, zast�nili v�udypř�tomn� pas�ci krav v sombrerech nab�zej�c� sv� parfemovan� čvaňh�ky. Shl�eli na mne ze zd� středověk�ch domů, koloni�ln�ch bar�ků, proutěn�ch chatrč�, monzuny o�lehan�ch fas�d panel�ků, hliněn�ch ch���. Teprve tam vyjde najevo, do jak� m�ry je svět u� dnes pouze �patnou kopi� americk�ho způsobu �ivota. Spojen� st�ty jsou neodolateln�, kdy� se na ně člověk d�v� přes filtr z�kazů, nař�zen�, centralizovan�ch st�tů, ale působ� odpudivě při pohledu z ostrova nebo ze starobyl�ho města. Ať člověk přijede kamkoli, v�ude vid� stejně oblečen� lidi naslouchaj�c� stejn� hudbě, krm�c� se stejnou stravou, bydl�c� v domech ze stejn�ch materi�lů, hltaj�c� stejn� televizn� programy. Koneckonců nebyla to Amerika, ale Evropa, kter� započala ostatn� strh�vat do v�ru, z něho� nen� �niku. Evropsk� civilizace byla prvn�, kter� nesnesla, aby ostatn� civilizace rozv�jely jin� vztah k času, bohu, majetku nebo třeba smrti. Tak jako byl svět v 19. stolet� poevrop�těn, tak je od 20. stolet� poameričťov�n.

I j� se v posledn� době c�t�m ohro�en vlnou, kter� zaplavuje zbytek světa. Obracen� měst naruby podle americk�ho vzoru, kde se �iv� n�měst� proměnilo v mrtv� obchodn� a bankovn� centrum, mě děs� stejně jako odchod obyvatel do předměstsk�ch domků. Samozřejmě �e postupuj�c� amerikanizace je z velk� č�sti i na�� vinou, proto�e n�s koneckonců nic nenut� ji tupě kop�rovat, ale nelze ani podceňovat přita�livou s�lu snu, jen� s vynalo�en�m v�ech mysliteln�ch prostředků okolo sebe ��ř�. Ameriky je ji� dnes po zeměkouli tolik, �e je t�měř zbytečn� ji nav�těvovat. V�echno toti� nasvědčuje tomu, �e svět bude nakonec vyzn�vat i stejn� idoly a uva�ovat zhruba stejn�m způsobem. Doposud se ��dn� civilizaci nepodařilo převz�t od n�s pouze někter� rysy a uchovat si vlastn� du�i. kdy� Turecko chtělo pouze modernizovat svou arm�du podle evropsk�ho vzoru, bylo nakonec přinuceno přijmout cel� z�padn� �ivotn� styl, včetně nahrazen� arabsk� abecedy latinkou. Ka�d� civilizace je organick� celek, v něm�jsou v�echny č�sti na sobě z�visl�. Boj o trhy se nijak z�sadně neli�� od dob�v�n� �zem�. kdy� se firma Coca-Cola vydala na sv� v�tězn� ta�en� světem, nezav�hala před nič�m. ji� v roce 1900 měla sv� pobočky v Kanadě a v Mexiku. N�sledovalo Portoriko, Bermudy, Kuba a Jamajka. Od dvac�t�ch let se usazuje v Evropě. Opravdov� zlom v�ak přinesla teprve druh� světov� v�lka. Coca-Cola pronik� do pacifick� oblasti, jihov�chodn� Asie, na D�ln� v�chod. kdy� v�robce naraz� na psychologick� odpor, v�dy nalezne způsob, jak jej překonat. V zem�ch, kde m� Amerika dobrou pověst, je prezentov�na jako typick� americk� n�poj. Naopak tam, kde se proti n� chtěj� br�nit, je nab�zena jako n�poj n�rodn�. Mnoho Japonců dodnes věř�, �e coca-cola je původně jejich vyn�lezem. Nen� tedy důvodu se domn�vat, �e my vyjdeme z konfrontace l�pe. Souboj Ameriky s ostatn�mi se toti� podob� střetnut� boxerů velterov� a tě�k� v�hy.

Rozhodovat se mů�eme pouze mezi zmizen�m nebo převzet�m jejich �ivotn�ho stylu. Jin� volba patrně neexistuje. Č�m� se ocit�me v situaci n�padně podobn� zem�m, kter� n�s v tomto nezadr�iteln�m procesu přede�li. proto�e jsem pro�il značnou č�st �ivota v gubernii jedn� supervelmoci, neděl� mi pot�e si představit, co asi pro��v� ten, kdo v�, �e nem� v souboji �anci. Samohyb, kter� jsme uvedli do chodu, se zastavit ned�. �koda, �e jsme to nepochopili dř�v, ne� na n�s při�la řada.

To v�e přispělo k tomu, �e se mi Amerika z valn� č�sti zprotivila. R�d se sice je�tě tu a tam vrac�m ke star�m filmům a americk�mu rom�nu, ale pro jej� probl�my u� nem�m pochopen�. Dnes u� si dok�u představit, kolik předsudků a n�vyků si přinesli n�bo�en�t� fanatici, uprchl�ci před perzekucemi, zlatokopov� v�eho druhu, kteř� se do n� od poč�tku ve vln�ch valili. N�řky dne�n�ch Američanů nad drogami, kriminalitou, n�sil�m mě př�li� nedoj�maj�. Nemohou se toti� vymlouvat ani na to, �e by je někdo okupoval nebo jim cokoli vnucoval. Jejich současn� pot�e jsou pouze v�sledkem mechanismů, kter� sami uvedli v chod. Země zalo�en� n�sil�m, idealizuj�c� n�sil�, propaguj�c� n�sil� nem� pr�vo si př�li� stě�ovat, �e se jej� n�siln�ci jaksi přemno�ili. Ať u� je tomu jakkoli, jejich starosti nejsou m�mi. Nezměnil jsem se pouze j�, změnila se i Amerika. Ani v dob�ch sv� největ�� zblblosti jsem neobdivoval jej� magn�ty, selfmademany nebo filmov� hvězdy. Miloval jsem jej� nespokojence a jej� outsidry. Obdivoval jsem na n� předev��m to, �e je neumlčela. Teď v�ak u� jejich hlas do Evropy nedol�h�. Nev�m, kam se poděli, proč zmizeli. Patrně i oni byli přev�lcov�ni mechanismem, kter� drt� i n�s. Nepochybuji o tom, �e kdesi bezmocně pře��vaj�. Připou�t�m, �e i v Americe se d� spokojeně a �ťastně ��t. A to nejen proto, �e člověk si nakonec zvykne na v�echno a �e m� schopnost milovat cokoli. V�m v�ak, �e hlas Ameriky se v Lond�ně, Pař�i, Lisabonu, Berl�ně, Praze, Bratislavě oz�v� v�hradně sv�mi businessmany, představiteli mamut�ch podniků, v nejlep��m př�padě těmi, kdo z n� u� prchaj�.

***

Zavřel jsem oči a pokou�el se představit mapu Spojen�ch st�tů. Cosi se mi vybavilo, ale jm�na st�tů spl�vala se jm�ny měst. Hloubka m�ho nez�jmu a m�ho zapomněn� mne na chv�li zaskočily. Věděl jsem, �e p�r kilometrů pod m�ma nohama ub�h� země, kter� mi dlouho pom�hala sn�et �ivot pod �ediv�m nebem středn� Evropy, ale nic to pro mne ji� neznamenalo. Marně jsem t�pal po zbytc�ch sv� zmizel� v�ně?

Pař� �nor-květen 1997

* Tento text vznikl kr�cen�m z rozs�hlej��ho eseje. Pozn. red.