Revue Prostor - presti�n� spole�ensko-kulturn� �tvrtletn�k zam��en� na aktu�ln� t�mata z oblasti kultury, spole�ensk�ho a politick�ho �ivota.

Autor předn�� arabskou filozofii na Pař�sk� univerzitě. Tato stať (publikovan� v revue ESPRIT, �nor 1993, č. 189) je jak�msi autorov�m koment�řem a dovětkem k jeho vlastn� knize Evropa, ř�msk� cesta, kter� vy�la v česk�m překladu (vyd. Pedagogick� fakulta Univerzity Karlovy, Praha 1993). Stať vych�z� v redakčně upraven� a m�rně zkr�cen� verzi. Přelo�ila Helena Bequivinov�.

***

Co je Evropa? Co je jej� podstatou? Moje odpověď je obsa�ena u� v n�zvu: podstatou Evropy je určit� forma, dynamika, pohyb - prostě "cesta".

K tomuto intuitivn�mu pozn�n� jsem dospěl po n�ročn�m studiu kulturn� historie Evropy. V tomto ohledu byly určuj�c� m� profesion�ln� z�jmy. Jsem vzděl�n�m filozof s dost v�raznou z�libou v německ� filozofii, zejm�na Heideggerovi a Nietzschovi. Pohyboval jsem se v�ak předev��m v oblasti klasick� řeck� filozofie - svou dizertačn� pr�ci jsem napsal o Aristotelovi. Z�roveň jsem se amat�rsky zaj�mal o středověk� �idovsk� filozofy, zejm�na Maimonida. Chtěl jsem č�st jejich d�la v origin�le a dostat se co nejbl� k pramenům. Přitom jsem zjistil, �e Maimonides byl ��kem al-F�r�b�ho, a tak jsem začal studovat arab�tinu. Z m�ho studia vyplynulo jedno t�ma, kter� pova�uji z hlediska kulturn� historie Evropy za kl�čov�: před�v�n� řeck�ho dědictv� jin�m �světům? - světům mluv�c�m latinsky, ale t� hebrejsky a arabsky. Jakoby oklikou si Evropan� uvědomuj� jedinečnost, ba t�měř podivnost toho, co je evropsk� - toti� teprve prostřednictv�m toho, co evropsk� nen�.

M� neznalost asijsk�ch, africk�ch nebo předkolumbovsk�ch světů mě nutila omezit se pouze na srovn�n� tř� civilizac�: Evropy, isl�mu a Byzance. Jejich rozd�ly se přitom r�suj� na společn�m pozad� antick�ho dědictv�, �idovsk�ho monoteismu a z�padn�ho i v�chodn�ho křesťanstv�.

Obrysy a tvar Evropy

Nejdř�ve bych se chtěl zamyslet nad samotn�m pojmem "Evropa" - co vlastně znamen� př�vlastek "evropsk�"? Dvě věci: za "evropsk�" pokl�d�me jist� kulturn� a společensk� jevy, jako např�klad postgalileovskou vědu, průmyslovou v�robu a techniku, modern� demokracii, ale i způsoby obl�k�n�, stravov�n� atd. v�echny tyto civilizačn� v�dobytky přitom označujeme geografick�m n�zvem: "evropsk�" je to, co poch�z� z Evropy. Jenom�e, kde Evropa zač�n� a kde konč�? Pr�vě geografick� rozměr Evropy, kter� by měl b�t t�m nejnesporněj��m, lze paradoxně nejobt�něji vymezit. Je tomu tak i proto, �e kulturn� jevy, kter� označujeme jako "evropsk�", se dnes vyskytuj� ve značn� č�sti světa, ne-li v�ude. Jestli�e je tedy označujeme jako "evropsk�", odvol�v�me se sp�e na minulost, na jejich původ. Jak ale vymezit prostor, kde vznikly? Kde je Evropa? Kudy vedou jej� hranice?

Evropsk� prostor se utv�řel v konfrontaci s isl�msk�m světem, s n�m� m� společn� dědictv� antiky, a postupně se oddělil od světa byzantsk�ho, s n�m� m� společn� křesťanstv�. Zd� se tedy, �e hranice Evropy byly d�ny předev��m n�bo�ensk�m hlediskem. Jestli�e tedy zdůrazňuji kulturn� aspekt evropanstv�, nen� to proto, �e bych opovrhoval dne�n� ekonomickou a politickou konstrukc� společn� Evropy, ale prostě proto, �e evropanstv� bylo a st�le je předev��m kulturn� jev.

Nar�sovat hranice Evropy neznamen� uzavř�t je (v původn�m i v přenesen�m smyslu) nebo někoho vylučovat (ostatně vylučovat lze jen to, co n�le�� ke stejn�mu celku). Jde sp� o ot�zku, co z�sadn�m způsobem přispělo k tomu, aby si Evropa začala uvědomovat samu sebe. Podle m�ho n�zoru bylo t�m kl�čov�m faktorem latinsk� křesťanstv� - jako�to křesťanstv� se odli�ovalo od isl�mu a jako�to latinsk� se odli�ovalo od Byzance. Byzanc ani isl�m se za evropsk� nikdy nepova�ovaly. Je proto absurdn� včleňovat je do Evropy proti jejich vlastn� vůli. To v�ak vůbec neznamen�, �e bychom je měli odvrhnout kamsi na okraj. Evropa se toti� s hranicemi civilizovan�ho světa nikdy �plně neshodovala (takov� my�lenka je jenom plodem na�� evropocentrick� předpojatosti). A podot�k�m, �e měř�tko civilizovanosti nijak nesouvis� ani s ot�zkou, koho přijmout a koho nepřij�mat do Evropsk�ho společenstv�?

K oddělen� světů (evropsk�ho, isl�msk�ho, byzantsk�ho) do�lo v době, kterou na z�kladě představ z �ry osv�censtv� naz�v�me středověk. Od t� doby zbr�zdily karavely mnoho vod, byl objeven Nov� svět, do�lo k reformaci, při�la �ra vědecko-technick�ho pokroku, vypukla anglick�, americk� a pak i francouzsk� revoluce atd. To byly ud�losti, kter� se Evropy dot�kaly, poznamenaly ji, nebo ji dokonce změnily, neboť vyvol�valy nekonečnou řadu ot�zek a zpytov�n� svědom�. Aby v�ak tyto ud�losti mohly Evropě něco přin�st, musela u� Evropa existovat. Hled�m tedy v�lučně to, co Evropu utvořilo, a nikoli to, co ji ovlivňovalo. Nikoli to, co ji historicky plnilo obsahem, n�br� to, co j� vtisklo určitou formu.

T�m z�kladn�m formotvorn�m činitelem Evropy je podle m�ho soudu to, co naz�v�m "ř�msk� cesta". Proč jsem si vybral zrovna Ř�m, o něm� je zn�mo, �e vyvol�v� rozporupln� pocity? Mo�n� proto, abych se zachoval sportovně a star� Ř�many, kteř� b�vaj� často pova�ov�ni za hlup�ky nebo surovce, rehabilitoval? Mo�n� proto, abych vybředl z věčn�ch �vah na t�ma Ath�ny versus Jeruzal�m. A nakonec hlavně proto, �e Ř�m pova�uji za vzor kulturn�ho postoje, kter� neztratil na sv� aktu�lnosti. "Ř�mskou cestu" evropsk� kultury ch�pu jako určit� pojem - nejedn� se tedy pouze o nějak� empiricky zjistiteln� historick� fakt. Proto se ani nesna��m h�jit v�echny historick� jevy spojen� s Ř�mem a "ř�mskost�", zejm�na ne ř�msk� imperialismus. Při volbě pojmu "ř�msk� cesta" jsem nicm�ně z jedn� historick� skutečnosti vych�zel, a ta pro mě byla určuj�c�: jde o způsob, jak�m stař� Ř�man� dok�zali asimilovat řeckou kulturu a před�vat ji světu, kter� dobyli.

Podle mě jde po "ř�msk� cestě" ka�d�, kdo si uvědomuje, �e sv�mi kořeny věz� někde mezi klasicismem (vědom�m řeck�ho dědictv�), vůči němu� se c�t� bolestně m�něcenn�, a barbarstv�m, kter�, jak v�, si mus� neust�le dr�et od těla. "Ř�msk�" je ten, kdo v�, �e jej barbarstv� do hloubi du�e ohro�uje a �e se mus� poř�dně "namydlit" hel�nismem, aby působil alespoň trochu přijatelně. Jeho př�padn� nadřazenost je silně relavitizov�na vědom�m, �e při�el pozdě, �e je "ten druh�" - v�ce či m�ně �spě�n� nebo i tro�ku zdegenerovan� mlad�� bratr. Vědom� t�to odvozenosti způsobuje jak�si v��kov� rozd�l, nerovnost, kter� nut� j�t vpřed.

Jeden recenzent m� knihy Evropa, ř�msk� cesta napsal, �e jsem mezi ř�msk�mi vyn�lezy zapomněl na akvadukt. M� nastokr�t pravdu - akvadukt je přesn� metafora "ř�msk� cesty", jak ji ch�pu: voda teče "samosp�dem" dolů, je rozv�děna důmysln�m technick�m syst�mem z v��e polo�en�ho pramene k pol�m a lidem v �dol�. Metafora akvaduktu, mysl�m, přesně vystihuje vztah nejen ř�msk�, ale i na��, evropsk� kultury, k ath�nsk�m a jeruzal�msk�m pramenům.

Judaismus, křesťanstv�, isl�m

Druh� pramen evropsk� kultury - křesťanstv� - vy�aduje je�tě vět�� obezřetnost. Jestli�e tvrd�m, �e Evropa je křesťansk�, domn�v�m se, �e nijak nepřeh�n�m ani neuplatňuji ��dn� po�adavek či n�rok. Jenom konstatuji prostou skutečnost, �e "se nemů�eme nepova�ovat za křesťany" (B. Croce). Zdůrazňuji přitom slovo "křesťansk�", a nikoli, jak se bě�ně ř�k�, "�idovsko-křesťansk�". Judaismus sice poskytoval a nad�le poskytuje Evropě mnoh� z jej�ho obsahu, ale v historick� době, kdy Evropa vznikala, mu nebylo umo�něno svobodně se vyjadřovat. Proto mohl při utv�řen� Evropy zas�hnout jen prostřednictv�m křesťansk� interpretace Star�ho z�kona.

A pr�vě k n�bo�enstv� star�ho Izraele a jeho normativn�m textům m� křesťanstv� vztah, kter� pova�uji za jedinečn�. V�me, �e od zbořen� druh�ho chr�mu nebyly vztahy c�rkve k �idovsk�mu n�rodu zdaleka m�rumilovn� a �e křesťan� v t�to oblasti nesou velmi tě�kou odpovědnost. V rovině principů v�ak navzdory v�emu c�rkev v�dy zahrnovala Star� z�kon mezi sv� posv�tn� texty, č�m� připustila i legitimitu zjeven�, kter� předch�zelo (a v jist�m smyslu i připravovalo) vtělen�. Podle c�rkve je Abrahamův a Moj��ův Bůh toto�n� s Bohem-Otcem Je��e Krista. Tento postoj nen� nijak snadn�. Nut� ke značn�mu intelektu�ln�mu �sil� a někdy a� akrobatick�m alegorick�m v�kladům a pojmov� rafinovanosti v učen� o svat� Trojici. Přitom by bylo daleko pohodlněj�� zavrhnout Star� z�kon jako fale�n� d�lo hněviv�ho boha, jak to chtěl udělat ve 2. stolet� gnostik Marki�n. Ale c�rkev n�sledovala n�bo�ensk� myslitele Tertulliana a lyonsk�ho Irenaea a tomuto poku�en� odolala.

Na druh� straně isl�m uzn�v� monoteistick� zjeven�, je� mu předch�zela, zato v�ak - a to pova�uji za z�sadn� - neuzn�v� průkaznost textů, v nich� tato zjeven� byla zaznamen�na. Pova�uje je za zfal�ovan� těmi, kdo je přechov�vali - nejprve �idy a pak křesťany, kteř� se z nich �dajně sna�ili vym�tit v�e, co ohla�ovalo Muhammada. Jejich prav� obsah pr� pře�el do Kor�nu - cel�, bez překroucen� a vynech�v�n�, a proto u� nen� třeba dal��ch proroků. D�ky Kor�nu je tedy studium předch�zej�c�ch posv�tn�ch textů zbytečn� a někteř� isl�m�t� hodnost�ři je př�mo zakazuj�. Proto se v isl�msk�ch zem�ch nesetk�me s nič�m takov�m, co by se podobalo alegorick� či jin� exegezi, jej�m� prostřednictv�m se křesťan� sna�ili uk�zat, �e Star� z�kon nejasně ohla�uje to, co Nov� z�kon hl�s� zcela zřetelně. Zato tam v�ak najdeme snahy odhalovat rozpory v obou posv�tn�ch knih�ch judaismu a křesťanstv�, nebo je i zesmě�ňovat, např�klad u D�unajda nebo v t�měř voltairovsk�m stylu u Ibn Hazma.

M�me tu tedy �plně jin� model vztahu k minulosti - ta je pova�ov�na za překonanou, proto�e ji nahradilo něco definitivn�ho. A tento z�kladn� model nach�z�me v cel�ch kulturn�ch dějin�ch isl�msk�ho světa. Isl�m�t� učenci u� od 9. stolet� vynakl�dali obdivuhodn� �sil� na studium a překl�d�n� řeck�ch spisů zejm�na z oblasti filozofie a vědeck�ho dědictv�. Tak vznikl Evropě vůči arabsk�mu světu nesm�rn� kulturn� dluh, kter� by si měla neust�le připom�nat. Na druh� straně v�ak isl�m nepova�oval za u�itečn� uchovat origin�ly. T�m p�dem se k nim nemohl vracet a čerpat z nich. Nemohl se tedy pustit do nekonečn� dialektiky, do neust�l�ho "odvol�vac�ho procesu", j�m� vznik� bohatost a rozporupln� slo�itost evropsk� kultury. Ta z�vis� na dědictv� minulosti - stejně jako isl�m a jako ka�d� jin� kultura.

V průběhu intelektu�ln�ch dějin Evropy navazovala různ� dědictv� přej�man� z minulosti vz�jemn� dialog. Doch�zelo tedy bez přest�n� k st�le nov�mu přej�m�n� antick�ho dědictv� a k poměřov�n� podle původn�ho vzoru, ke kritizov�n� ve jm�nu vět�� věrnosti tomuto vzoru, a t�m k dal��mu přej�m�n�, kter� pak bylo opět pova�ov�no za nedostatečn� třet� vlnou přej�m�n� atd. Aristotel�s Padovanů se tak stav� proti Aristotelovi Tom�e Akvinsk�ho, kter� stoj� proti Aristotelovi epistemologick�ch, fyzick�ch a metafyzick�ch spisů přelo�en�ch ve 12. stolet�, kter� stoj� proti Aristotelovi Organonu (logica vetus) atd.

Evropa m� tedy v oblasti n�bo�ensk� i kulturn� tent�� vztah k tomu, co předch�zelo: nevytrhuje se z minulosti, nezavrhuje ji. Evropa se nedomn�v�, �e v kultuře absorbovala v�e, co obsahoval hel�nismus, nebo �e křesťanstv� obs�hlo v�e podstatn� ze Star�ho z�kona - tak�e by bylo mo�n� pr�zdnou skoř�pku jednodu�e zahodit.

Evropsk� kulturn� dějiny lze z tohoto pohledu vn�mat jeko dlouhou řadu po sobě jdouc�ch "renesanc�". Tento term�n pova�uji za obecn� pojem - souhlas�m tak s historiky, kteř� poněkud samolib� v�raz Italů 13. stolet� zev�eobecnili a mluv� dnes o karol�nsk� renesanci, o renesanci 12. stolet� nebo tak� o renesanci německ�ho klasicismu. Nicm�ně s jedn�m drobn�m rozd�lem, kter� pova�uji za z�sadn�: renesance nen� pouze kulturn� obnova umo�něn� občansk�m m�rem a ekonomickou prosperitou. Nen� to ani n�vrat k pramenům (v tomto př�padě d�v�m přednost v�razu revival). Renesance je pro mě velmi zvl�tn� typ n�vratu: jde o n�vrat k prameni, o něm� v�me, �e je překonan�, a hlavně �e nen� "n�". Cesta proti proudu nesměřuje k prvotn�mu obdob�, k tomu, co je kultuře vlastn� a co by snad v době zakladatelsk�ch poč�tků existovalo v cel� sv� čistotě. Naopak, směřuje k prameni nach�zej�c�mu se "mimo" evropskou kulturu - v dan�m př�padě v řecko-latinsk� antice. Nejde tedy o to vr�tit se k prvotn� čistotě, k čistotě hrdinsk�ch časů. Jde mnohem sp� o snahu překročit nepřekročitelnou propast. Byzanc tento bolestn� pocit "cizosti" neznala: liter�rn� hel�nismus (ov�em bez toho, co v něm bylo pohansk�) se stal jej� minulost� a přivlastnit si jej znamenalo pouze dělat si n�rok na vlastn� majetek.

Evropa, na rozd�l od Byzance, nemohla z�skat v důsledku sv� jazykov� a liter�rn� kontinuity vlastnick� vztah ke klasick�mu dědictv�, kter� by j� zaručoval pocit nadřazenosti. Ani nemohla - podobně jako isl�m - kompenzovat svou poč�tečn� z�vislost na vněj��ch pramenech pocitem, �e zděděn� věděn� zu�lechťuje a roz�iřuje, neboť jej zpř�stupňuje Bo��m jazykem a ��ř� po cel�m arabsk�m světě. Evropa naopak musela čelit vědom�, �e si vypůjčila ze zdroje, kter� nemů�e znovu z�skat ani překonat.

Evropsk� kultura je tedy poznamen�na odcizen�m, ve vztahu ke sv�m poč�tkům trp� pocitem m�něcennosti a nedosa�itelnost� onoho v�choz�ho pramene, co� ji naplňuje smutkem. Je vlastně cel� snahou o n�vrat k minulosti, kter� nikdy nebyla jej�. V konfrontaci s touto minulost� jako by do�lo k nenapraviteln�mu p�du, k bolestně pociťovan�mu odcizen�. Kulturn� identita Evropy je v důsledku toho neust�le zpochybňov�na, neboť jej� kořeny le�� "jinde" - v tomto smyslu jde tedy o identitu mimolehlou.

Ciz� jako vlastn�

Mluv�-li se o Evropě a jej� kultuře, vyzved�v� se nejčastěji př�nos Řeků, Ř�manů a �idů a zdůrazňuje se jej� jedinečnost. Pokud chceme obdivovat to, co nejsme, budi�. Jestli�e se chceme s majetnick�m �směvem ztoto�nit se sv�mi slavn�mi poč�tky, je to m�rně řečeno na pov�enou. Ale pokud t�m nav�c chceme ospravedlňovat dob�v�n� nebo vykořisťov�n�, je to skand�ln� a neomluviteln�.

Antick� kultura nen� "na�e". Nevlastn�me ji, a proto nem�me pr�vo vnucovat ji druh�m tvrzen�m, �e tvoř� prameny z�padn� civilizace. Řekov� jsou pro n�s cizinci stejně vzd�len� a stejně podivn� jako pro Neevropany. Jedin� důvod, proč bychom si my tuto kulturu měli osvojovat, je jej� vlastn� zaj�mavost, jej� schopnost v ka�d�m probouzet pocit vlastn�ho lidstv�. Kultura nen� toti� nikdy něč�m majetkem. V�dy je třeba ji dob�vat - s n�mahou, osobně vynakl�dan�m �sil�m. Kladu si dokonce ot�zku, zda by slovo "kultura" nemělo m�t pr�vě tento v�znam, kter� je ostatně v�znamem původn�m.

To, �e křesťanstv� sehr�lo při zrodu evropsk�ho prostoru �středn� roli, je otřepan� pravda. Ale jakou kulturn� �lohu by mělo hr�t křesťanstv� dnes? Podle m�ho n�zoru by mělo vn�et určitou strukturu a dynamiku do evropsk�ho sjednocovac�ho procesu. To nen� ��dn� sen o někdej��m křesťanstv�. Historikov� se u� d�vno shodli v tom, �e původn� evangelizace byla povrchn� a �e se uk�zala nutnost ji neust�le obnovovat. Nen� to ani sen zaměřen� k budoucnosti, sen o křesťansk�m znovudobyt� sjednocen� Evropy. Jde naopak o to uk�zat, v čem křesťan�, a obzvl�tě katol�ci mohou b�t "dobr�mi Evropany", v čem mů�e křesťanstv� přisp�vat k ře�en� současn�ch probl�mů Evropy.

"Ř�msk� cesta" je mo�n� charakteristick� rys minul� Evropy. J� v n� v�ak vid�m i pravidlo a inspiraci pro budoucnost. Znamen� dva pocity, kter� pova�uji za stejně platn� dnes jako na poč�tku. Pocit, �e v�echno, co jsme, jsme od někoho z�skali, a pocit, �e to m�me před�vat d�l. Nen� tedy nic, co bychom mohli připisovat jen sami sobě. Ale tak� nic, co bychom si měli nechat pouze pro sebe. Běda n�m, jestli budeme pova�ovat pr�vn� st�t a pr�vo na ř�dn� soud vypl�vaj�c� ze z�kona Habeas corpus jen za m�stn� zvl�tnost, za folkl�r "b�l�ho mu�e". Zbavili bychom se t�m povinnosti podporovat rozv�jen� pr�va v�ude jinde na světě. Př�l bych si, aby tato etika inspirovala Evropany i v rovině evropsk� politiky. Pak se uvid�, zda si zaslou�� př�vlastek, kter�m se holedb�?