Revue Prostor - presti�n� spole�ensko-kulturn� �tvrtletn�k zam��en� na aktu�ln� t�mata z oblasti kultury, spole�ensk�ho a politick�ho �ivota.

Redakce děkuje v?em přispěvatelům za projevenou laskavost, podporu a autorskou spolupr�ci.

D�l světa, zvan� Evropa, je chaos n�rodů a st�tů, prach�rna mezin�rodn�ch konfliktů, retorta budouc�ch světov�ch v�lek.

Proto nen� evropsk� ot�zka probl�mem lok�ln�m, n�br? mezin�rodn�m; dokud nebude tato ot�zka rozře?ena, nelze pom�?leti na klidn� v�voj světa.

R. Coudenhove-Kalergi, Pan-Evropa, 1926

1. Podle zn�m�ho řeck�ho m�tu byla s�donsk� princezna Eur�p� unesena vl�dcem bohů Diem proměněn�m v b�ka. Od tohoto okam?iku a? dodnes je Evropa s vět?� nebo men?� intenzitou marně hled�na.

***

Hagen Schulze, historik předn�?ej�c� současn� a německ�
dějiny na Freie Universit�t Berlin, autor knihy Cesta
k n�rodn�mu st�tu aj.

1. Společn� Evropa je nutnost� pr�vě v �ře ekonomick� a politick� globalizace. Lid� a n�rody potřebuj� určit� r�mec chr�n�c� jejich vlastn� prostřed� i kulturn� identitu před beztv�řnost� člověka zvan�ho homo oeconomicus a umo?ňuj�c� jim rozhodovat se, zůstat individualitou ? jinak by se ztratili. V minul�ch stalet�ch plnily tento �kol jednotliv� men?� n�rody. Dnes nastupuj� na jejich m�sto velk� a početn� n�rodn� celky odvozen� od civilizac� star�ch tis�ce let.

Jsou ov?em přinejmen?�m dvě Evropy. Jedna existuje v mnohem vět?� m�ře, ne? si Evropan� vůbec připou?těj�: coby konglomer�t pr�vn�ch, ekonomick�ch a politick�ch instituc� sv�zan�ch do bruselsk� Evropsk� komise. Tyto instituce se na sebe sna?� strhnout st�le vět?� kompetence a ji? dnes maj� vět?� moc ne? ka?d� jednotliv� st�t v Evropě. Tato společn� Evropa (Evropsk� unie) je spoluhr�čem v glob�ln�m z�pase a je nezvratn�. Jej�mi integračn�mi faktory jsou politika, ekonomika a společn� měna.

Kromě toho v?ak existuje i jin�, ?star?�? Evropa. Italsk� historik Federico Chabot ji označil za ?d�lo dějin, to znamen� lidsk� vůle, jen? během stalet� vtisklo svou trvalou pečeť generac�m, kter� se stř�daly na kontinentě zvan�m Evropa. Nyn� v sobě od narozen� nos�me tis�cilet� dědictv� otců, kter� obohacujeme a rozmno?ujeme na?imi zku?enostmi, my?lenkami a pocity, abychom ho předali na?im dětem a vnukům.? Tato Evropa nen� definovan� ani geograficky, ani politicky, ani kulturně. Vyrůst� z jedinečn�ch historick�ch fenom�nů, z kultury antick�ho Středomoř�, z ř�msk�ho st�tu a ř�msk� c�rkve, ze středověk�ho sporu o investituru, z renesance, z osv�censtv� a z industrializace. Tato Evropa je zakotvena ve vědom� lid� coby kolektivn� představa, kter� se měn� spolu s t�m, jak se měn� lid�.

Obě Evropy ? institucion�ln� i civilizačn� ? se k sobě navz�jem přibli?uj� a je ot�zkou, jestli se někdy budou naprosto kr�t. Jist� ale je, ?e ?mlad?�? Evropa (Evropsk� unie) pře?ije pouze tehdy, pokud bude moci sama sebe odvozovat ze ?star?�? Evropy.

2. Evropa nen� jedinečn� jednotliv�mi ctnostmi či chybami, n�br? prol�n�n�m mnoha vlastnost�. Souč�st� evropsk� identity je mnohost v jednotě, je? vznikla z ideje individuality, kter� m� přednost před uniformitou. Mnohost v jednotě je vyv�?ena a chr�něna racion�ln�mi institucemi a �stavami spoč�vaj�c�mi na my?lence svobody a lidsk�ch pr�v a uspoř�dan�mi podle demokratick�ch principů na z�kladě vyrovn�v�n� d�lč�ch z�jmů.

Aby nedo?lo k nedorozuměn�: teď popisuji ide�l skl�daj�c� se z podstatn�ch prvků, kter� vznikly během evropsk�ch dějin. Ale nezapom�nejme, ?e dějiny Evropy jsou tak� dějinami �tlaku, zn�silňov�n� svědom� a krvav� diktatury. Chladn� efektivita nejhrůzněj?�ho vyhlazov�n� v historii, nacion�lněsocialistick� a komunistick� diktatury ? to jsou tak� ?projevy? specificky evropsk� racionality. Demokracie nen� v dějin�ch Evropy pravidlem; pokud odhl�dneme od jej�ho archetypu, od řeck� polis, je poměrně pozdn�m jevem a vyv�jela se jen pomalu. Tak rozporupln� a slo?it� je na?e evropsk� dědictv�; nejen ?e v něm světlo s temnotou těsně soused�, ale světlo je nav�c v neust�l�m nebezpeč�, ?e bude temnotou pohlceno.

3. V určit�m ohledu jsme my, Evropan�, v podobn� situaci jako lid� na poč�tku 19. stolet�. Dosud nev�dan� ekonomick� a politick� změny n�s stejn�m způsobem nut� semknout se. Na rozd�l od rod�c�ch se n�rodn�ch st�tů v 19. stolet� jsou to ov?em dnes vl�dy, kter� s vět?� či men?� rozhodnost� nastavuj� ekonomick� a administrativn� v�hybky, zat�mco obyvatelstvo svobodn� č�sti Evropy je velk�m c�lem spojen�ho evropsk�ho kontinentu pod z�?titou svobody a sebeurčen� nad?eno o pozn�n� m�ně ? v?imněme si ji? jenom rozd�ln� �časti při volb�ch do Evropsk�ho parlamentu a při n�rodn�ch parlamentn�ch volb�ch. Argumenty pro Evropu dnes oslovuj� pouze rozum, argumenty proti Evropě zase srdce.

Největ?� přek�?kou siln� evropsk� identity jsou sami Evropan�. Jeliko? lid� soun�le?itost ch�pou jako společnou minulost, identifikuj� se předev?�m se sv�mi n�rodn�mi dějinami. Francouzsk� sociolog Edgar Morin ř�k�, ?e ?n�rod dr?� pohromadě kolektivn� paměť a společn� normy a z�sady. N�rodn� společenstv� čerp� z dlouh� historie, kter� je pln� zku?enost� a zkou?ek, utrpen� a radosti, por�?ek, v�tězstv� a sl�vy. To v?e je před�v�no z generace na generaci zku?enost�, rodinou, ?kolou a ka?d� člověk toto dědictv� zvnitřňuje...?

V historick�m vědom� Evropanů proto st�le je?tě dominuje jejich n�rodn� identita: tak jako člověk někdy přes stromy nevid� les, nevn�maj� Evropan� kvůli jednotliv�m n�rodům svůj kontinent. Mus�me se naučit reflektovat a uzn�vat Evropu, aby se mohla st�t skutečnost�. V průběhu tis�ce let jsme si my Evropan� zvykli na na?e star� st�ty a n�rody; ty tu budou je?tě dlouho a je?tě dlouho jich bude zapotřeb�. V minulosti se v?ak neust�le proměňovaly a i v budoucnu se budou měnit. Star� n�rodn� st�ty mohou postupně pohasnout a ustoupit, aby vytvořily prostor pro evropsk� n�rod, jeho? podobu zat�m pouze nejasně tu?�me.

Sjednocen� Evropy pouze na z�kladě trhu nen� v ?�dn�m př�padě dostatečn�, ačkoliv produkce zbo?� a rostouc� blahobyt jsou dobr� a �ctyhodn� c�le. Aby si mohla Evropa uchovat trvalou rovnopr�vnost a nez�vislost na Rusku a Spojen�ch st�tech, bude se muset proměnit ? op�raj�c se přitom o svou starou civilizaci ? v novou mocnost schopnou politick�ho jedn�n�. Prvn� rozhoduj�c� kroky na t�to cestě ji? byly učiněny. Po měnov� a ekonomick� unii v?ak mus� n�sledovat i unie politick�. To v?ak vy?aduje souhlas evropsk�ch n�rodů, souhlas zdola, nejen ze strany vl�d. V?dyť demokratick� legitimizace, jedna z nejdůle?itěj?�ch hodnot evropsk� politick� kultury, chyb� evropsk�m instituc�m v m�ře, kter� vzbuzuje obavy.

O dějin�ch tohoto kontinentu je proto třeba st�le znovu hovořit a diskutovat. Potřebujeme spor o evropskou minulost a budoucnost. Největ?�m nebezpeč�m je lhostejnost evropsk�ch občanů, kteř� maj� tendenci upadnout do stavu soukrom� ?bur?oazie? sleduj�c� pouze ekonomick� blahobyt. Pokud je pravdou, ?e Evropa představuje civilizaci dbaj�c� na svobodu, dialog a veřejn� pou?�v�n� rozumu, potom se nemů?e spokojit s jedn�n�m vysok�ch politiků a rozhodov�n�m byrokracie. Občan� mus� i v souvislosti s Evropou ch�pat sebe sam� jako ?citoyens? s vlastn�m rozumem a vz�t z�le?itosti evropsk� obce za sv�. Potřebujeme Evropu občanů, ne ?os�ků: v tom zřejmě spoč�v� posledn� ?ance na?eho star�ho kontinentu.

(Přelo?ila Zuzana K�rn�kov�)

***

Společn� Evropa je realitou, jen?e za hranicemi na?� země

Evropa nen� pro mne �tvarem, kter� je nutn� hledat, proto?e nějak unik�, skr�v� se. Nen� z�hadou, po jej�m? odhalen� tou?�me. Nepřistupuji k n� z hlediska normativně-ontologick�ho, ale z hlediska ?ivotn�ho světa stamilionů lid�. Pt�m se, proč po cel� dlouh� desetilet� ji lid� na z�padě Evropy tak trpělivě a systematicky buduj�, proč se se souhlasem občanů vzd�vaj� jednotliv� n�rodn� st�ty podstatn�ch č�st� sv�ch suverenit, proč se vytv�řej� velk� nadn�rodn� instituce a současně vznik� tolik region�ln�ch instituc� atd.

Budov�n� sjednocen� Evropy je podle m�ho n�zoru epoch�ln� d�lo, jak� Evropa do t�to doby nepoznala a u? nepozn�: vět?ina evropsk�ch politiků je si vědoma toho, ?e pokud by se tento proces zastavil, nemus� se ji? nikdy obnovit. On toti? spoč�v� tak� na obrovsk� důvěře jednotliv�ch evropsk�ch vl�d mezi sebou, na důvěře, ?e v?em jde o společnou věc, kter� je v?dycky nakonec důle?itěj?� ne? jednotliv� partikul�rn� z�jmy. Pob�v�m poměrně často v Evropsk�m parlamentu jako konzultant a v?dy mne znovu a znovu oslov� ta skutečnost, ?e se v něm sch�z� několik set reprezentantů patn�cti člensk�ch st�tů Unie, zvolen�ch v př�m�ch demokratick�ch volb�ch, kteř� zastupuj� sta a sta zcela rozd�ln�ch z�jmů, od Irska a? po Helsinky, ale v?echny spojuje jak�si zvl�?tn� nad?en� pro Evropu. Vědom�, ?e je třeba spolupracovat a nal�zt v?dy nějak� ře?en�.

V�clav Klaus pronesl před ned�vnem vskutku obludnou le?, ?e miliony občanů na z�padě Evropy by chtěly nějakou jinou Evropu, ?e tento způsob jej� integrace j�m nevyhovuje, ale nemohou ho ji? změnit. Pravda je přesně opačn�, tato Evropa a tento způsob integrace vět?ině občanů Evropy vyhovuje a podporuj� ho, proto?e jinak by nemohla rozhoduj�c� politick� gr�mia sjednocen� Evropy jednat tak, jak jednaj�. Je to předev?�m Evropsk� rada, v n�? se sch�zej� ?�fov� vl�d a ministři jednotliv�ch člensk�ch st�tů, aby určili směr dal?� integrace, je to Evropsk� parlament, jen? z�sk�v� st�le vět?� pravomoce v rozhodov�n� o Evropě, je to Komise a dal?� a dal?� instituce, kter� jsou pod kontrolou veřejnosti. Integrace je transparentn� proces, o jeho? jednotliv�ch etap�ch se veřejně diskutuje ve v?ech m�di�ch ? vzpomeňme jen na dlouh� a dlouh� diskuse okolo měnov� unie ?, v odborn�ch instituc�, politick�ch stran�ch, občansk�ch iniciativ�ch atd. Ka?d� dal?� důle?it� etapa integrace mus� proj�t schv�len�m ve v?ech člensk�ch st�tech Unie, někdy mus� rozhodovat parlamenty, �stavn� soudy atd. Jin�mi slovy, neexistuje jedin� v�?n� krok v integraci, jen? by neměl ?irokou veřejnou podporu milionů občanů, neexistuje jedin� takov� krok, kter� by mohli udělat pouze nějac� byrokrat� v Bruselu.

Samozřejmě existuj� lid� či politick� s�ly, kteř� maj� v�hrady k t� či on� věci v Unii. Jsou např�klad regiony či st�ty, kter� by chtěly dost�vat v�c prostředků pro svůj rozvoj ze společn� pokladny, a naopak jsou země, jako např�klad Německo, kter� u? nechtěj� tolik do společn� pokladny platit. V ka?d� zemi tak� existuj� nějak� s�ly, kter� integraci odm�taj� vůbec, jako např�klad Haiderova Svobodn� strana Rakouska nebo DVU v Německu. To v?ak nic neměn� na tom, ?e dnes existuje v Evropě jak�si z�kladn� politick� konsenzus vět?iny rozhoduj�c�ch politick�ch sil, ?e je třeba integraci d�le a hlouběji rozv�jet a ?e ?�dn� jin� způsob vztahů mezi dotyčn�mi st�ty nepřipad� v �vahu. A tento konsenzus se op�r� o skutečnou a opakovaně manifestovanou politickou vůli vět?iny politicky aktivn�ch občanů Unie. To nejsou pouh� tvrzen�, to je prokazateln� empirick� realita, kterou ?�dn� Klausov� nebo Zahradilov� nemohou nikdy zpochybnit.

Mů?eme se pt�t, proč tomu tak je. Předev?�m se domn�v�m, ?e je tato skutečnost zalo?ena na existenci rozs�hl�ho ka?dodenn�ho světa občanů, vytvořen�ho ze sta a sta integračn�ch vazeb a vztahů či pout, kter� se během desetilet� ?společn�? existence vytvořily. Je to svět, v něm? se ka?d� den ve v?ech zem�ch uskutečňuje ?voln� pohyb zbo?�, osob, slu?eb a kapit�lu?, co? je pro n�s st�le je?tě nepředstaviteln� věc, otev�raj�c� obrovsk� mo?nosti ka?d�mu člověku, kter� jich dok�?e vyu?�t. Vid�m to předev?�m na mlad�ch lidech v Unii, jak přirozeně vyu?�vaj� mo?nosti studia, pr�ce, bydlen� v?ude tam, kde jim to nejl�pe vyhovuje. Hranice jednotliv�ch n�rodn�ch st�tů padly, a kdybyste chtěli zav�st řeč na jak�si suverenity, kter� je třeba h�jit, měli by v�s za bl�zny. Extr�mist� vyu?�vaj� st�le je?tě siln�ch obav z ?cizinců?, ale vět?inou ji? ani nelze poznat, jakou oni sami maj� n�rodn� nebo st�tn� př�slu?nost.

Voln� trh je mocnou silou, kter� stimuluje aktivity lid� po cel�m světě a vnitřn� trh Unie tvoř� obrovsk� prostor, jen? propojil nevratn�m způsobem v?echny st�ty Unie a dodal jim novou dynamiku, neust�le prolamuj�c� zbytky uzavřen�ch hospod�řsk�ch m�st, kdekoli je?tě existuj�. Ostatně sama evropsk� integrace začala hospod�řskou integrac�, ov?em na z�kladě politick�ho rozhodnut�. Tak?e měnov� unie je dal?� mocn� n�stroj integrace a jej� udr?en� a rozvoj jsou zcela nezbytn�. U?etř� v?em spoustu peněz a času a zcela evidentně dř�ve či později otevře pro evropskou ekonomiku nov� mo?nosti. Nejde v?ak o voln� trh v pojet� V�clava Klause a ODS, jde o něco zcela odli?n�ho. Jde o voln� trh existuj�c� v r�mci jednotn�ho pr�vn�ho prostoru, jen? se během desetilet� v z�padn� Evropě vytvořil. Voln� trh v r�mci společn�ho pr�va, jednotně regulovan� a kontrolovan�. Tak?e: společn� evropsk� pr�vo je dal?�m mocn�m n�strojem integrace. Nelze ani ř�ci, ?e důle?itěj?� je hospod�řsk� integrace nebo pr�vn� integrace, obě toti? patř� k sobě a nelze je oddělit. Evropa je pro miliony občanů přita?liv� nejen pro to, ?e jim umo?ňuje v�?e zm�něn� svobody pohybu a v�měny, ale tak� proto, ?e jim garantuje v?echna jejich občansk� pr�va a svobody na z�kladě lidsk�ch pr�v. Evropa je kontinentem společn�ho funguj�c�ho a vymahateln�ho pr�va a to ji podstatn�m způsobem odli?uje od řady jin�ch kontinentů. Z nich pak ut�kaj� lid� do Evropy nejenom za ob?ivou, ale i kvůli těmto pr�vům.

Společn� pr�vo vytv�ř� po čase společn� mravy a zvyky. Přizn�m se, ?e velmi často prch�m ze sv�ch rodn�ch Čech do st�tů Unie, abych se nad�chal atmosf�ry, kterou tak nesm�rně oceňoval ji? Alexis de Tocqueville ve Spojen�ch st�tech, atmosf�ry společn�ch mravů a zvyků, respektuj�c� lidskou osobnost a jej� nez�vislost a důstojnost. Někdy se a? dus�m v Čech�ch přem�rou sprosť�ctv�, hulv�tstv�, nadut� a bezduch� arogance a agresivity, blbstv�. Mezi z�padn� a středov�chodn� Evropou padla sice ?elezn� opona, ale zůstala civilizačn� a kulturn� propast. K jej�mu překon�n� vede velmi dlouh� a obt�?n� cesta, zač�naj�c� nikoli zaveden�m voln�ho trhu a mo?nost� ukr�st, co se d�, ale zaveden�m, adaptac� společn�ho evropsk�ho pr�va a vytvořen�m instituc�, kter� ho budou zaji?ťovat. Pak teprve, po mnoha letech, vytvoř� postupně tento společn� pr�vn� prostor, v něm? zločin a podvod budou trest�ny a spravedlnost vět?inou zv�těz�, tak� nov� mravy a zvyky. Ob�v�m se, ?e to bude a? v době, kdy u? vět?ina lid� nebude vědět, kdo to byli V�clav Klaus a Milo? Zeman.

Evropa na z�pad nebo jih od na?ich hranic nen� nějak�m projektem, kter� se problematicky realizuje, je to obrovsky ?ivotn� svět, z něho? nikdo neut�k�, co? je tak� důle?it�, naopak po něm mnoho lid� tou?� jako po oblasti bezpeč� a prosperity. Nev�m, kter� v?echny faktory budou hr�t v jej�m dal?�m v�voji hlavn� roli, v�m v?ak, ?e to určitě budou ty dva, o nich? jsem před chv�l� mluvil, to znamen� faktory ekonomick� a pr�vn�. Lid� si asi budou chr�nit sv� n�rodn� kultury a jejich zvl�?tnosti, budou st�le silně lok�ln�mi patrioty, budou st�le silně pociťovat sv� n�rodn� společenstv�, co? bude jen dobře, proto?e to v?echno se bude odehr�vat v r�mci společn� Evropy a tuto Evropu posilovat. C�lem integrace nikdy nebyl nivelizovan�, průměrn� občan Evropy, modern� masov� tvor podobn�ch reakc� a činnost�. C�lem integrace bylo od poč�tku otevřen� nov�ch mo?nost� a ?anc� pro ty ty občany, kteř� ?ij� v jednotliv�ch evropsk�ch st�tech, a to po zku?enostech dvou světov�ch v�lek a tv�ř� v tv�ř sovětsk�mu nebezpeč�. Nikdo nikdy nechtěl měnit občany, ale c�lem je změnit poměry, v nich? ?ij�. Je ?koda, ?e se v�ce nesna?�me se k tomuto c�li připojit.

***

P�ter Angelus Waldstein, vl. jm. Karel hrabě
Waldstein-Wartenberg, b�val� ředitel
benediktinsk�ho gymn�zia v Ettalu (Bavorsko)

Evropa a rok 2000: kolik u? toho bylo v posledn�ch měs�c�ch a letech naps�no a řečeno k tomuto t�matu, s n�m? jsme nyn� ? plni napět� a oček�v�n� ? konfrontov�ni! Pro mě přich�z� v �vahu křesťansk� �hel pohledu ? co tedy je?tě nebylo řečeno z t�to perspektivy? Snad by se přece jen dalo něco dodat. Vybral jsem si několik velmi zdr?enliv�ch, a přece odv�?n�ch v�roků jedn� prominentn� osobnosti, a pokus�m se k nim připojit svůj skromn� koment�ř. Vysok� st�tnick� postaven� j� mo?n� nedovolovalo pron�st v�ce ne? jen n�znak, jakousi ?ifru, kterou pak mnoz� vůbec nevzali na vědom�, ba dokonce ji ani nevn�mali, anebo raději přeslechli.

V�clav Havel, jeho? jsem měl na mysli, v z�věru jednoho projevu s�m poněkud sebeironicky dodal:

D�my a p�nov�, oček�v�te-li, ?e po těchto poněkud abstraktn�ch �vah�ch přijde něco konkr�tn�ho, co snad mů?e nab�dnout novin�řům titulek, pak ček�te spr�vně.

Přejdu tedy to, co V�clav Havel řekl k tomuto t�matu jinde a v jin�ch souvislostech, třeba v roce 1997 před F�rem 2000, a omez�m se na tři stručn� podněty, kter� bych přece jen r�d zopakoval, zdůraznil, trochu domyslil a navz�jem propojil.

Koncem roku 1990 přiv�tal V�clav Havel osmdes�t tis�c mlad�ch lid� z evropsk�ch zem�, kteř� byli pozv�ni do Prahy na modlitebn� shrom�?děn� bratrem Rogerem Schutzem z francouzsk� mni?sk� komunity v Taiz�, slovy:

V dne?n� převratn� době, kdy usilujeme o celkovou přeměnu na?eho ?ivota ? včetně sf�ry duchovn� ?, v době, kdy se sna?�me nal�zt prav� smysl ?ivota a kdy v?ichni mus�me přin�?et oběti, přich�z� k n�m (mlad� křesťan� ? pozn. red.).

Při ?hled�n� společn� Evropy? by zcela postačilo pouk�zat na př�klad mni?sk� komunity v Taiz�: evangel�k ?ij�c� na konci 20. stolet� nach�z� opět svůj smysl ?ivota v často opovrhovan�m, ba i pot�ran�m mni?stv�, kter� bylo ji? od dob reformace pova?ov�no za cosi zastaral�ho. A pr�vě ono se stalo nov�m symbolem, jen? hledaj�c� ml�de? přitahuje.

Takov�chto fenom�nů přesahuj�c�ch n�rodnostn�, konfesijn� a jin� hranice je v�ce. Je třeba je uznat jako společn� dědictv�, někdy je rehabilitovat a pot� je znovu rozv�jet. Tato nastoupen� cesta je v�sledkem ekumenick�ho �sil� mnoha křesťanů.

V dubnu roku 1997 hovořil V�clav Havel v Bonnu před poslanci německ�ho parlamentu u př�le?itosti podeps�n� společn� německo-česk� deklarace o vz�jemn�ch vztaz�ch v minulosti a budoucnosti. Věnoval přitom svou pozornost pojmu, kter� je pro oba n�rody zvl�?tě citliv� ? toti? pojmu vlasti (přičem? ponech�v�m stranou ot�zku, zda německ� v�raz Heimat, nad n�m? uva?oval, je zcela toto?n� se slovem vlast, nebo sp�?e s pojmem domova opěvovan�m v česk� st�tn� hymně). V jedn� pas�?i sv�ho projevu tak� naznačil, co v?echno mů?e a m� slovo domov a vlast znamenat:

Bo?� muka u poln� cesty by pro n�s neměla b�t jen tradičn� ozdobou na?� krajiny zn�mou ze v?ech star�ch vlasteneck�ch kalend�řů , ale hmotn�m v�razem spirituality na?ich předků.

To, co je v němčině označov�no v�razem Marterl (Bo?� muka), mů?e znamenat stejně tak kř�? jako sloup s obrazem nebo sochou svat�ho (např. Jana Nepomuck�ho dr?�c�ho v ruce kř�?). A pr�vě v t�to souvislosti, m�n� Havel, mů?e ka?d� z�skat svůj hlub?� pocit domova, jen? nelp� na ?�dn� exkluzivitě, n�br? je naopak mo?n� ho trvale sd�let s ostatn�mi:

Řekl bych, ?e důle?itěj?� ne? povrch toho, co děl� vlast vlast�, by měl b�t smysl, jak� to m�. V?dyť i na těch Bo?�ch muk�ch je důle?itěj?�, ?e je to připom�nka Kristova osudu, ne? to, ?e to jsou na?e ? řekněme jihočesk� ? Bo?� muka. Lze pr�vem ř�ct, ?e jde o jihočesk� způsob pochopen� Kristov�ch muk. Nen� v?ak dobr� myslet si, ?e jde o ztělesněn� jihoče?stv�.

A konečně v březnu roku 1999 hovořil V�clav Havel v Pař�?i před francouzsk�m sen�tem a v tomto zn�m�m projevu se zab�val tak� budouc� �lohou Evropy. Svou řeč zakončil neoček�vanou �vahou:

Jde o to, ?e by se měla (Evropa ? pozn. red.) rozpomenout na tu podobu, kterou v jej� kulturn� tradici původně měla idea odpovědnosti za svět. Touto podobou nebylo přece py?n� vnucov�n� sv� v�ry a sv�ho n�zoru druh�m, ani antropocentrick� povy?ov�n� člověka nad ř�d př�rody! Bylo to něco jin�ho: pokorn� cesta př�kladu. Anebo nebyla snad Kristova vykupitelsk� oběť ztělesněn�m z�sady, ?e chceme-li změnit svět, mus�me zač�t ka?d� s�m u sebe?

A vyvodil z toho z�věr stejně tak zdrcuj�c�, jako prost�: Odpovědnost, kter� u? nikdy nebude m�t nadutou podobu dobyvatele, ale kter� bude m�t naopak skromnou tv�ř toho, kdo na sv� bedra bere kř�? světa.

Poka?d� zůstalo jen u obecn�ch �vah, tzn. ?e V�clav Havel nepřes�hl určit� hranice pozn�n�, k nim? s�m dospěl. Ke křesťansk� perspektivě, v jej�m? duchu uva?oval, nezaujal důsledn� postoj. Dovol�m si tedy z citovan�ch Havlov�ch my?lenek vyvodit tři z�věry ? kroky, kter� bychom měly v nejbli??� budoucnosti uskutečnit:

a) hledat civilizačn�ch a duchovn�ch hodnot, kter� se vyvinuly během evropsk�ch dějin, kter� mohly b�t v důsledku jednostrann�ho v�voje znev�?eny a zrelativizov�ny, ale kter� je třeba znovu objevovat a ve vytř�ben� formě je z�sk�vat i uchov�vat jako společn� dědictv� a jměn�;

b) zajistit vytou?en� bezpeč� na?eho ?ivota t�m, ?e svůj duchovn� ?ivot orientujeme na jeden v?em společn�, nepostradateln� bod nad n�mi a mimo tento svět, umo?ňuj�c� proměnit ve?ker� utrpen� a ztr�ty v po?ehn�n� a smysl;

c) vz�t na sebe a? do důsledků v na?� souhlasn�, přitak�vaj�c� ochotě bř�mě a vinu tohoto světa, ani? bychom měli strach, ?e t�m kon�me něco nerozv�?n�ho, co bere ?ivotu smysl (opak je pravdou!).

Tyto tři komponenty na?� sp�sy jsou obsa?eny v jednom jedin�m symbolu slo?en�m z jednoho vodorovn�ho (?obj�maj�c�ho? cel� svět) a jednoho svisl�ho (spojuj�c�ho hořej?ek a spodek) břevna ? v symbolu kř�?e a v �dělu člověka, kter� si jej nalo?� na bedra a je s n�m spjat a? do posledn�ho vydechnut�.

A pr�vě teď, po 2000 letech, by tak� ony tři duchovn� tradice, kter� bě?ně a jakoby mimochodem uv�d�me jako z�klad Evropy, mohly a měly vy�stit ve společn� hlub?� sebeuvědoměn� ? i s odvol�n�m se na S�krata a proroky ze Star�ho z�kona.

Jsem toti? po těch dvou tis�cilet�ch bohat?� o zku?enost, kterou kdysi vzk�zal apo?tol Pavel Korynťanům:

My k�?eme Krista ukři?ovan�ho. ?idy to ur�?� a pohani to pokl�daj� za hloupost. Ale pro ty, kdo jsou povol�ni, ať jsou to ?id� nebo pohani, pro ně je Kristus Bo?� moc a Bo?� moudrost. (1k1, 23)

V�m, ?e v?echno, co bylo řečeno, zůstane i nad�le jen otevřenou mo?nost�.

A v�m tak�, ?e i j� jsem se zde dostal jen k pouh�mu n�znaku?

(Přelo?ila Al?běta ?ofrov�)

***

Ludger K�hnhardt, ředitel Centra pro v�zkum integrace
Evropy (ZEI) na R�nsk� univerzitě Fridricha Vil�ma v Bonnu, filozof a esejista

Rok 1989 byl nepochybně přelomov�, evropsk� ?annus mirabilis?. P�d totalitn�ch re?imů ve středn� a v�chodn� Evropě ukončil 20. stolet�. Od t� doby Evropa vstupuje do nov�ho světov�ho ř�du, kter� je ve sv�m institucion�ln�m souhrnu nepřehledn� a ve sv�m duchovn�m směřov�n� zat�m je?tě nejasn�.

Evropa zat�m sp�?e reaguje na dobov� ud�losti, tendence a změny, ne? aby přin�?ela vize, kter� by r�sovaly duchovn� panorama 21. stolet�. Na prahu roku 2000 zůst�v� proto st�le otevřen� ot�zka, zda Evropa chce a mů?e b�t hybatelem světov� politiky, nebo zda mus�, ať u? v jak�koli m�ře, zůstat v pozici toho, o kom je ve světov� politice rozhodov�no. (Přitom hybn� s�ly nelze jako v dř�věj?�ch dob�ch definovat jen politicky a diplomaticky.)

K těm, kdo? budou m�t v 21. stolet� skutečnou moc, n�le?ej� vizion�ři a objevitel� velk�ch technologick�ch syst�mů. Kdo z nich nalezne kl�č k na?� budoucnosti? Budou to Evropan�? Panuje v Evropě je?tě shoda v oceněn� nov�ch objevů a vyn�lezů, ani? by se bral ohled na to, zda je vlastn�kem copyrightu Evropan, Američan, nebo třeba Afričan? Aby na tyto ot�zky mohly Evropan� odpovědět, mus� se zamyslet nad sv�m obrazem člověka a světa, nad sv�m ch�p�n�m vědy, nad pojet�m změn v technice a hospod�řstv�. Schopnost aktivně se pod�let na utv�řen� světa zač�n� t�m, ?e si uděl�me poř�dek doma. Ka?d� ot�zka t�kaj�c� se role Evropy ve světě vych�z� ze schopnosti n�s Evropanů vyjasnit z�klady, na nich? by mělo na?e partnerstv� se světem spoč�vat.

Bezmy?lenkovitě u?�van� pojem ?glob�ln� vesnice? ? stejně jako m�dn� slovo ?globalizace? (označen� nahrazuj�c� diferencovan� my?len�) ? mnohon�sobně zakr�v�, ?e svět byl ve skutečnosti nejprve europeizov�n a pak teprve amerikanizov�n. Zejm�na to plat� v těch ?civilizovaněj?�ch? m�stech na?� planety, kde pojem ?global village? m� určit� smysl a kde ?globalizace? mů?e b�t ch�p�na jako něco rozumn�ho.

Zd� se ale, ?e jsme přitom dospěli k bodu, kdy Evropu (a tak� USA) dohonila zvenč� jej� vlastn� minulost: krize suverenity na ji?n� polokouli, exploze obyvatelstva a soci�ln� zb�dačov�n�, nadbytek zbran� a občansk� v�lky, ekologick� katastrofy jako důsledek neř�zen�ho doh�něn� z�padn�ho vzoru, odm�t�n� univerz�ln�ho mezin�rodn�ho pr�va ve jm�nu m�stn�ch, region�ln�ch nebo n�rodn�ch identit, po?adavky soci�ln� spravedlnosti vzn�?en� na Evropu a USA, obt�?n� cesty k region�ln� kooperaci a integraci, je? by překon�vala m�stn� konflikty. Hlavně Evropa a Spojen� st�ty přispěly k tomu, ?e v civilizačn�m procesu, jen? se v posledn�ch desetilet�ch mimoř�dně zrychlil, do?lo ke globalizaci světa t�m, ?e se odkryla jeho prov�zanost.

Jde o velikou historickou transformaci, jej�? probl�my a nedostatky v?ak zpětně dopadaj� na Evropu a na celou z�padn� kulturu. Dokonce v�ce: v Evropě se v důsledku �stupu supervelmoc� studen� v�lky zase otevřela Pandořina skř�ňka, z n�? vyl�zaj� star� evropsk� st�ny, předev?�m nacion�ln� nesn�?enlivost a jin� z�tě?e, je? apologeti pokroku u? d�vno pova?ovali za překonan�. Tak� v Evropě dř�maj� a občas se probouzej� atavistick� sklony a instinkty.

To je třeba si přiznat, kdy? si klademe ot�zky po m�stě Evropy ve světě, po jej�ch ?anc�ch jako světov�ho partnera, po jej�ch ambic�ch b�t hybatelem světa. Stejně sebekriticky si Evropa mus� odpovědět, zda potřebuje obraz nepř�tele, aby mohla mobilizovat vlastn� integračn� s�ly. Nic nen� tě??�ho, jak věděl u? Aristotel�s, ne? definovat dobro ze sebe sam�ho. Evropa na prahu 21. stolet� nen� ve sv�m pozn�n� o mnoho d�l. Kde jsou přesvědčiv� a �činn� evropsk� koncepty hum�nn�ho soci�ln�ho v�voje při vědom� rozd�ln�ch mo?nost� a odli?n�ch podm�nek jednotliv�ch n�rodů a regionů? Kde jsou přesvědčiv� a �činn� důkazy o univerz�ln� platnosti evropsk�ch, z�padn�ch norem lidsk�ho sou?it�, o tom, ?e pohled na člověka, na ř�d politiky a pr�va se st�v� univerz�ln�m? Kde jsou přesvědčiv� a �činn� př�klady dialogu civilizac�, kter� by pomohl postavit na společn� z�klad etiky a pr�va sou?it� obyvatel z různ�ch koutů na?� planety, a to při uzn�n� jejich rozd�lnost�? Přitom evropsk� politika sm�řen� v druh� polovině 20. stolet� zcela jistě opravňuje k hrdosti. Ale je dosud omezena na Evropu, a v tom zůst�v� provinci�ln�. Nedorazila dosud do Al?�rska, na Bl�zk� v�chod, k isl�msk�m horlivcům a k soci�lně zoufal�m lidem ve slumech kolem Evropy.

Evropsk� politika sm�řen� bude teprve tehdy dovedena do �spě?n�ho konce, a? Evropa �plně překon� institucion�ln� a ment�ln� hranice studen� v�lky a dok�?e vytyčit nov� hranice z potřeby vlastn� vnitřn� s�ly, a nikoliv z potřeby obrany před nov�m nepř�telem. T�m je tak� polo?ena ot�zka po rozsahu integračn�ch snah a optim�ln� velikosti Evropsk� unie, neboť nelze geograficky určit, kde přesně le?� evropsk� hranice. Evropa v?dy ?vyzařovala? přes hranice poloostrova a integračn� mechanismy budou působit i mimo r�mec z�častněn�ch členů Unie.

Hodnotu Evropy mus�me z�roveň tě?it z jej� odhodlanosti a z kvality jej�ho jedn�n�. Jin�mi slovy ? hranice Evropy konč� tam, kde konč� jej� ochota a schopnost jednat. To mů?e b�t uvnitř zn�m�ch integračn�ch struktur, v nitru Afriky nebo v d�lk�ch Oce�nie. Světovou roli Evropy urč� trval� důsledky jej�ch vlastn�ch činů a kvalita prostředků, je? zvol� k prosazov�n� sv� vůle. Aby dos�hla sv�ch c�lů (pokud je vůbec dok�?e definovat) a z�skala ve světě �ctu a oblibu, mus� b�t schopna a připravena pro tento svět i něco obětovat. Doba, kdy se mohla pova?ovat za pupek světa, je nen�vratně pryč.

Evropa se tedy mus� zase učit myslet strategicky a glob�lně. Od dob ř�msk� světov� ř�?e zůstal v Evropě jen jeden konstatn� faktor: geografie. Probl�mem evropsk�ho ohro?en� a �vahami, jak ř�?i nejl�pe chr�nit, se zab�vali ji? stař� Ř�man�. Dnes v?ak nejde o ?�dnou předsunutou obranu proti nepř�teli, n�br? o zakotven� evropsk�ch představ o svobodě, bezpečnosti, stabilitě a pr�vu tak� tam, kde se Evropa st�k� s jin�mi kontinenty a regiony zeměkoule.

Institucion�ln� stupeň nadn�rodn� integrace nem� v Evropě ani jinde ve světě obdobu ? z nedostatku přesn�ho pojmu jej označujeme jako integračn� společenstv� ?sui generis?, tedy jako Evropskou unii. Vztah mezi nadn�rodn�mi prvky evropsk� politiky (dalo by se tak� mluvit o feder�ln�ch aspektech) a nad�le existuj�c�mi formami mezivl�dn� kooperace (zde by bylo na m�stě pou?�t sp�?e pojem konfederačn� vztahy) nezůstal bez napět�. Mnoh� z�va?n� institucion�ln� probl�my zůst�vaj� v Evropsk� unii a jej�ch org�nech dosud nerozhodnuty, a jsou proto předmětem ka?dodenn�ch debat. Zapom�n� se přitom často na j�dro věci: v Evropsk� unii dodnes existuje napět� mezi c�lovou mo?nost� �pln�ho evropsk�ho parlamentarismu a setrvačn�mi silami konsenzu�ln�ho a v�konn�ho reprezentativn�ho syst�mu př�sně respektuj�c�ho n�rodn� z�jmy.

Důle?itěj?� ne? tyto st�tněteoretick� ot�zky jsou v?ak v�hrady mnoha občanů Unie vůči nedostatku s�ly jednat, předev?�m tam, kde jde o ?ivot a smrt, v�lku a m�r. Přitom m�ra odpovědnosti Evropsk� unie přesahuje jej� �zemn� r�mec a sah� v?ude tam, kde jsou dotčeny z�jmy Evropanů. Ale obrysy společn� zahraničn� a bezpečnostn� politiky Evropsk� unie lze dosud v nejlep?�m př�padě rozeznat jen v rudiment�rn�ch z�rodc�ch.

Přitom Evropa na konci 20. stolet� m� v ruce mnoho trumfů. ?Intern�? politika sm�řen� byla �spě?n�, kombinace svobody a blahobytu dok�zala občany přesvědčit o sv�ch v�hod�ch, instituce zabezpečuj�c� kooperačn� a integračn� snahy funguj� vcelku spolehlivě. S trumfy jsou v?ak tak� spojena varov�n� ? nevsadit lehkomyslně do hry v?e, čeho bylo dosa?eno, měn�c� se podm�nky organizovat tak, aby přitom bylo zachov�no to, co se ji? osvědčilo, motivovat se kritikou a př�kladem odjinud, otevř�t se světu přijet�m vět?�ho d�lu odpovědnosti a partnerstv�m. K tomuto programu pro budoucnost lze koncepčně sotva co dodat, snad jen Shakespearova slova z jeho hry Julius Caesar (IV, 3): ?Je z�kon př�livu a odlivu, jen? vl�dne světu. Př�liv ?ene k ?těst�, v?ak kdo jej prome?k�, ten nadosmrti se brod� strastiplně mělčinami. Teď plujem s př�livem, a dokud proud n�s ?ene, u?ijme ho, nebo n�klad i s lod� ztrat�me.? (Překlad E. A. Saudek)

(Přelo?il Milan Churaň)

***

Marco Respinti, esejista, novin�ř, redaktor měs�čn�ku
Percorsi di politica, cultura, economia a obborn� asistent
Střediska Russella Kirka pro obnovu kultury v Mecostě (Michigan)

Chv�la Evropy (nikoli Evropsk� unie)

Často se oz�v� n�zor, ?e Evropu nelze definovat ani geograficky vymezit. Existuje v?ak i n�zor opačn� ? podle něj nen� Evropa nič�m jin�m ne? pouh�m zeměpisn�m �tvarem. Ať tak či onak, je zřejm�, ?e Evropa v průběhu dějin Z�padu v?dy představovala něco zcela konkr�tn�ho, nikdy ne?lo jen o jm�no bez obsahu.

Bylo tomu tak přinejmen?�m po tři čtvrtiny oněch dvou tis�cilet�, kter� za p�r dnů vypr?�, a bylo tomu tak ? jak poznamen�v� řada vědců a myslitelů včetně Edmunda Burkeho, Josepha Lortze nebo Christophera Dawsona ? po stalet� velkolep�ho setk�v�n� křesťanstv�, ř�msk� a germ�nsk� civilizace. A mo?n� tomu tak bylo u? od dob klasick�ho Řecka.

V klasick�m Řecku existoval zvyk pova?ovat v?echny, kteř� pou?�vali jin� jazyk ne? řeck�, za barbarsk� vetřelce ? a tedy tak� za potenci�ln� nepř�tele a naru?itele kulturn� homogenity, je? představovala jeden z nejdůle?itěj?�ch kamenů řeck� civilizace. Řecko se tak definovalo jako autarkn� st�t, v něm? byly neřeck� prvky pokl�d�ny za něco cizorod�ho, za jak�si stigmata. K t�to ?stigmatizaci? v?ak nikdy nedoch�zelo z hlediska etnicko-rasov�ho, ale v�hradně kulturn�ho. Z toho vypl�valo, ?e vlastn� ?sebeobrana? proti hrozb�m vněj?�ho světa vyrůstala ze siln� potřeby konzervovat dan� stav kulturn� identity, co? automaticky vedlo k univerzalismu řeck� kultury. Ř�m si sice dok�zal podrobit Řecko vojensky, ale po str�nce kulturn� byl Řeckem ?přev�lcov�n?, a stal se vazalem řeck� my?lenkov� atmosf�ry. Řeck� my?len� se na opl�tku uk�zalo b�t d�ky setk�n� s ř�msk�m pr�vem (kter� působilo jako ius commune europeum, společn� evropsk� pr�vo, a poč�naje c�sařem Justinianem i jako r�mec pr�va c�rkevn�ho) a křesťanskou kulturou vpravdě sjednocuj�c�m tmelem ? a to nejen na Z�padě, ale i na V�chodě u Slovanů, Řeků a D�ků-Tr�ků.

Evropa se tak vyv�jela jako něco mnohem slo?itěj?�ho ne? jen geografick� �tvar s obt�?ně stanoviteln�mi hranicemi: embryon�ln�m stadiem pro?la v Řecku, pak pro?la skvostn�m obdob�m ř�msk�ho imp�ria, na Z�padě prodělala (o V�noc�ch roku 800) znovuzrozen� jako Svat� ř�?e ř�msk� a v procesu neust�l� obnovy (renovatio ? po vzoru c�rkve semper reformada) se přelila do doby napoleonsk�, a? dorazila ke břehům prvn� světov� v�lky. ?Křesťansk� spojen� kr�lovstv� evropsk�? ? jak tento fenom�n pojmenoval Burke ? vtisklo star�mu kontinentu charakter přesahuj�c� pouh� geografick� hranice. Převtělen�m do podoby konkr�tn�ch instituc� (z nich? jsem někter� zm�nil v�?e) se tento �tvar stal hmatatelnou realitou a z�roveň silou vzdoruj�c� sv�m způsobem i dne?ku. Z�roveň se ale zd�, ?e dědictv� evropsk�ch ide�lů, za ně? se v určit�ch historick�ch etap�ch bojovalo, v současnosti bere zasv�.

Z toho v?eho plyne, ?e n�m nezb�v� ne? se c�tit jako Evropan� ? ačkoli na institucion�ln� a politick� rovině zůst�v� integruj�c� se Evropa poř�d je?tě mnohem roztř�?těněj?�, ne? jak tomu bylo v průběhu oněch dvou tis�cilet�. Pokus o vzkř�?en� evropsk� soun�le?itosti v?ak do?el ? zvl�?tě po druh� světov� v�lce ? tak daleko, ?e se dokonce objevil n�vrh Evropu znovu jazykově unifikovat.

Dnes se sice hovoř� o spojen� Evropě jako o absolutn� novince, ale např�klad při studiu d�la vel?sk�ho historika Christophera Dawsona naraz�me na titul Jak se děl� Evropa (The Making of Europe) z roku 1932. V italsk�m překladu poprv� vydan�m v roce 1939 zn� n�zev knihy je?tě radik�lněji: ?Formov�n� evropsk� jednoty od p�t�ho do jeden�ct�ho stolet�?. Sečteno a podtr?eno, my?lenka sjednocen� Evropy je tak ř�kaj�c ?star� vesta?. V�voj, kter� historik Dawsonova typu popisuje s vědeckou přesnost�, v?ak probouz� i citlivost b�sn�kovu: Novalis (vl. jm�nem Leopold von Hardenberg) ve sv�m d�le vytvořil synt�zu obrazů, fantazi� a v�znamů, v n�? opěvoval křesťanstvo jako druh� jm�no pro Evropu. A nyn� uva?me: Novalis jako?to stoupenec pietismu, ?skaln�? romantik a ?objevitel? takzvan�ho magick�ho idealismu, medituj�c� o ?filozofick� sebevra?dě?, rozhodně nebyl bigotn�m ani klerik�ln�m spisovatelem. Vytv�ř�-li paralelu mezi Evropou a křesťanstvem pr�vě tento mu?, nemů?e se jednat o nic jin�ho ne? o prost� zachycen� stavu věc�. Jeho ch�p�n� Evropy je popisem koin�, spojuj�c� jednotlivosti (i jednotliv� lidi) pod praporem vy??�ho c�le a dobra. Nastiňuje dokonce určit� politick� struktury, jejich? autorita by byla zalo?ena na b�zi siln�ch a suver�nn�ch individualit, kter� v?ak spatřuj� v instituc�ch maj�c�ch univerz�ln� povahu sobě nadřazen� racio. Novalisova představa je z�roveň znamen�m n�stupu ?federalismu? v době, kdy se vůbec nemluvilo o federalismu, ale jen o foedus, o soudr?nosti a alianci. A konečně, je to předev?�m zpr�va o křesťanstv� jako?to mor�ln�m, kulturn�m a spiritu�ln�m poj�tku, kter� při zachov�v�n� osobit�ch zvl�?tnost� a rozmanitost� sjednocuje rozd�ln�, a přesto se sobě podobaj�c� n�rody (to je d�no t�m, ?e se skl�daj� z rozd�ln�ch, a přesto se sobě podobaj�c�ch lidsk�ch bytost�, kter� maj� za sebou různ�, a přesto podobn� historick� zku?enosti).

Onen sjednocuj�c� prvek, o něm? hovoř�me, m� nadto i charakter etick� ? jeho důle?itost vypl�v� z ch�p�n� a respektov�n� n�bo?ensk�ho rozměru skutečnosti, kter� sice nenab�z� př�mo ře?en� v?emo?n�ch probl�mů, ale je minim�lně n�vodem na to, jak dan�m probl�mům rozumět, jak si je definovat. Pr�vě t�to zneuznan� n�bo?ensk� dimenze ?ivota vyu?ili různ� ideologov� k zalo?en� ?ideokraci�? a totalitn�ch re?imů, v nich? vl�dli coby fale?n� bohov� prostřednictv�m sv�ch nen�vistn�ch ideologi�. Ty pak po rozpadu těchto re?imů přispěly k rozl�cen� ?star�ch bohů?, kteř� spolu z�pas� na boji?t�ch Balk�nu opojeni krve?�zniv�m cht�čem, nikoli nepodobn�m v�lečn�mu běsněn� někter�ch bohů a hrdinů, jak je zn�me z l�čen� Hom�rova.

V tomto kontextu je společn� Evropa novinkou jenom pro ty, kteř� sn� o Evropě zcela odli?n� od t�, je? tu u? d�vno byla (ať u? byla dobr� nebo ?patn�). Tito ?nov� Evropan�? by v roli demiurgů r�di vybudovali jakousi alternativu k t� podobě Evropy, o n�? psal u? Novalis či Dawson, ani? by se přitom ohl�?eli na jej� vlastn� historii, n�rody a občany. Koncept sjednocen� Evropy přitom vzru?uje tzv. ?demokraticko-křesťanskou kulturu? prakticky cel�ch posledn�ch pades�t let (m�m v tomto př�padě na mysli kulturu nap�jenou ze zdroje neprav�ho křesťanstv�, je? pop�r� svou historii a identitu). V ?ir?�m slova smyslu je pak tento koncept typick� pro kulturu, kterou naz�v�m progresivistickou ? pro kulturu, do jej�? genetick� v�bavy patř� nen�vist a podez�ravost ke v?emu, co n�le?� minulosti. Patř� k n� i ten typ redukcionismu, kter� smě?uje ?n�rod? s ?nacionalismem?, tak jako smě?uje ?historii? s ?historicismem?, ?ekonomii? s ?ekonomismem?, ?existenci? s ?existencialismem?, ?hmotu? s ?materialismem? a ?př�rodu? s ?naturalismem?. Ti, kteř� v uplynul�ch pěti dek�d�ch hovořili o Evropě v jin�m t�nu ? o ?Evropě jako otčině? (abych pou?il snad nejslavněj?�, ale velmi ob�van� v�rok), o ?Evropě n�rodů? a o ?Evropě jej�ho lidu? ?, se setk�vali nanejv�?e s podez�ravost�, opovr?en�m, snobismem či diskriminac�. Mluvit o Evropě jako o ?anci na překon�n� vnitřn�ch rozd�lů, kter� přitom zůst�vaj� ve jm�nu hlub?� motivace a vy??� jednoty zachov�ny (tak jak o tom b�snil Novalis ve sv�m Křesťanstv� nebo Evropa), bylo zkr�tka tabu ? a? na v�jimky, kdy se toto tabu př�le?itostně hodilo odpůrcům konzervativně sm�?lej�c�ch lid�.

Jen tato Evropa ? to jest neglobalizovan� Evropa, Evropa mnoha světů, Evropa, je? nezaprodala svou tv�ř ? je jedinou skutečnou naděj� na vznik autentick� demokratick� unie. Byla by to Evropa, v n�? identity, dějiny, tradice, jazyky a kultury zůst�vaj� zachov�ny a maj� svou v�hu. Evropa, kter� respektuje politickou participaci jako z�kladn� podm�nku společensk�ho ?ivota. Evropa, kde představitel� moci (tak jako v?dy v evropsk� historii) ?poch�zej� z lidu?. Evropa, kde důle?it�, strukturn� a dlouhodob� rozhodnut� vznikaj� jako důsledek z�jmu o skutečn� poměry, jako důsledek n�vratu k realitě. A nejsou diktov�na shora jak�msi bezv�razn�m byrokratem (nebo byrokratem, jeho? v�raz tv�ře je sice dobře zn�m�, zato v?ak velmi o?kliv�).

Jen proto, ?e kdosi dal přednost ?nedemokratick� Evropě? ve stylu demokraticko-křesťansk� a progresivistick� kultury, se nyn� Evropan� c�t� v Evropě jako cizinci, hromad� se euroskepticismus podepřen� p�dn�mi důvody a sjednocen� je ch�p�no pouze jako hrozba, kter� se lid� ? ač se c�t� a vn�maj� jako skutečn� Evropan� ? sna?� ze v?ech sil vyhnout.

Triumf progresivistick�ho modelu, kter� n�rodn� a lidsk� identity ch�pe jen jako přek�?ky, je? je třeba rozdrtit pro zd�rn� průběh procesu normov�n�, doposud znemo?ňoval dokonce i vznik hypot�zy o skutečně politick�, demokratick� Evropě. Stalo se tak vinou upřednostňov�n� ne snad př�mo ekonomie, ale sp�?e jedn� ekonomick� dimenze, kter� spoč�v� v �pln� redukci v?eho ekonomick�ho na problematiku financov�n�, co? je vlastně protip�l skutečn� ekonomie.

Ekonomick� rozměr mus� přirozen� v?dycky hr�t v ?ivotě st�tu, n�roda a lidu kl�čovou roli. Je v?ak nutn�, aby přitom př�li? nepřekračoval hranice m�sta, je? mu n�le?�, a aby se z prostředku dosahov�n� c�lů nestal samo�čeln�m, v?eprostupuj�c�m, konečn�m c�lem. Soci�ln� organismus m� svou vlastn� fyziologii ? řekl by Francouz Gustave Thibon ?, a pokud dojde k jej�mu naru?en�, organismus nevyhnutelně onemocn� a odum�r� tak jako ka?d� ?ivoči?n� hmota. Zdrav�m fyziologick�m stavem soci�ln�ho organismu ? co? je pravda, kter� byla zn�ma ji? za časů Mennenia Agrippy ? je uspoř�dan� v�voj, dynamick� rovnov�ha, kter� nastoluje ř�d a patřičnou strukturu zalo?enou na hodnotov�m ?ebř�čku. Ekonomie přitom hraje svou nezastupitelnou roli, ale ve vymezen�ch hranic�ch ? stejně jako politika ch�pan� jako n�stroj hled�n� a dosahov�n� c�lů společensk�ho ?ivota, kter� odpov�daj� lidsk�m potřeb�m. Kdyby se konzervativn� a pravicov� s�ly Evropy přiklonily k tomuto n�zoru, sehr�ly roli ?ř�msk�ho tribuna? nebo modern�ho ?odborov�ho před�ka? a postavily se na obranu skutečn� ekonomie proti jej� ?financizaci?, dostalo by se jim ?irok� podpory a lidov� odezvy. Evropsk� a z�padn� konzervativn�, pravicov� s�ly v?dy charakterizovala snaha br�nit identitu ? tedy historii a tradici ? lidu a n�roda, k němu? patřily. Nadn�rodn� struktura pro ně v?dy představovala ? tak jako pro Novalise v Křesťanstv� ? jakousi ?přidanou hodnotu? stoj�c� na druh�m m�stě, a? za n�rodn� identitou, kter� byla v?dy siln� a nyn� je?tě pos�lila d�ky jejich postaven� (a nyn� z�měrně u?�v�m jazyk juristů) iura propria vedouc�mu k ius commune, kter� ji tak� legitimuje. Budouc� (a jedin� mo?n�) Evropsk� unie proto mus� v�ce, nikoli m�ně, db�t o historii sv�ch člensk�ch n�rodů. Maj�-li tedy dnes n�rodn� st�ty ? ať u? při?ly na svět jak�mikoli cestami ? fungovat jako ochrann� val proti absurdn�, �zce finančn� globalizaci ekonomiky, mus� je proces v�stavby skutečn� Evropy respektovat, nikoli pop�rat. A podobně je třeba přistupovat i k lidsk�m identit�m, z nich? jsou n�rodn� st�ty utvořeny ? alespoň potud, pokud bude budouc� politick� dimenze Evropy zalo?ena na trval�ch hodnot�ch a principech (Thomas S. Elliot jim ř�kal ?permanent things?) a ne na relativistick�m a nihilistick�m progresivismu, jen? se dnes sna?� převz�t vl�du.

M�-li m�t rekonstrukce Evropy a t�z�n� se po jej� (v�ce ne?) dvoutis�cilet� historii nějak� smysl, měli by skutečn� Evropan� okam?itě ? ani? by promarnili jedinou př�le?itost ? zač�t nahlas hovořit o jedin� mo?n� budoucnosti tohoto světad�lu. Jinak se začne pomalu ale nav?dy ut�pět v jedovat�ch vod�ch postkomunistick�ho, postdemokratickokřesťansk�ho a velmi, velmi liber�ln�ho relativistick�ho progresivismu, kter� Evropu redukuje jen na pen�ze. Čas, jako obvykle, plyne rychle ? odpověď v?ak nen� ulo?ena v jak�si nepředv�dateln� budoucnosti, ale ve slavn� minulosti. Evropa se mus� znovu naučit, jak b�t sama sebou. V?e ostatn� je jen nepoveden� r�torika nebo vychytral� maska tyranizuj�c� moci zapomněn�.

(Přelo?ila Irena Reifov�)

***

Harrie Salman, filozof a sociolog kultury, autor knihy
Evropa v nov�m světle (Noordwijk, Nizozemsko)

Odpovědnost Evropanů za svět

V současnosti nast�v� nov� etapa hospod�řsk�ho v�voje ? ?globalizace? ekonomiky. Nadn�rodn� korporace um�sťuj� v�robu zbo?� tam, kde je to nejlevněj?�. Spekulativn� kapit�lov� trh obs�hl cel� svět. Jsou s t�m spojeny mnoh� nov� probl�my ? jmenujme ub�v�n� pracovn�ch m�st na Z�padě či celosvětov� finančn� krize, jako např�klad v Mexiku nebo v jihov�chodn� Asii.

Lid� zat�m netu?�, jak bude vypadat nov� svět glob�ln� ekonomiky. Jasn� je, ?e vznik� nov� typ konkurence mezi st�ty, ve kter� jsou z�padoevropsk� země kvůli vysok�m pracovn�m n�kladům a pojet� soci�ln� spravedlnosti v nev�hodě. Hroz� masov� nezaměstnanost, podle statistik j� bude posti?eno a? osmdes�t procent produktivn�ho světov�ho obyvatelstva. V z�padn� Evropě prob�h� reforma soci�ln�ho st�tu, co? je spojeno s ochranou individu�ln�ch z�jmů. Mnoz� lid� jsou nuceni poji?ťovat se soukromě proti katastrof�m, kter� je mohou potkat na trhu pr�ce či v soukrom�m ?ivotě a kter� byly dř�ve pokryty soci�ln�m poji?těn�m.

V Maastrichtsk� smlouvě z roku 1991 chtěla Evropsk� unie v soci�ln�m paragrafu ochr�nit lidskou pr�ci. Velk� Brit�nie tehdy smlouvu nepodepsala, proto?e tamn� neoliberalismus nechtěl zasahovat do ekonomick� svobody. O sedm let později se o tomto soci�ln�m paragrafu ji? nemluv�. Do?lo toti? k přechodu k ?celodenn�mu hospod�řstv�?, kdy jsou v?echny obchody otevřeny sedm dn� v t�dnu ve dne v noci a kdy je neust�le zvy?ov�n pracovn� tlak. C�rkve proti tomuto zekonomizov�n� ?ivota protestuj�, ale jak jinak je mo?no utv�řet evropsk� hospod�řstv�?

Globalizace, jej�? kořeny sahaj� do d�vn� minulosti, prob�h� v r�mci ?nov�ho světov�ho ř�du?, kter� v roce 1991 ohl�sil americk� prezident George Bush. Po rozpadu rusk�ho imp�ria je tento ř�d jednoznačně pod americk�m veden�m. Globalizace ekonomiky �st� v nov�m světov�m ř�du do zat�m netu?en� koncentrace moci a bohatstv� v rukou nepočetn� elity. Na opačn� straně vid�me bezohledně ničiv� procesy, kter� pusto?� soci�ln� ?ivot, ?těp� společnost na velkou skupinu chud�ch a malou skupinu bohat�ch a plod� jednolitou, materialistickou ?světovou kulturu?.

V z�padn� ekonomice působ� jak�si divok� ?mu?sk�? s�la, kter� nič� ?ivotn� prostřed�, provokuje st�le ostřej?� z�vody ve zbrojen�, vytv�ř� nov� v�lečn� seskupen�, nič� tradičn� kultury a jejich spiritualitu a poru?uje lidsk� pr�va. Tato s�la vyvol�v� ?boj kultur?, kter� se toč� kolem ot�zky, jak� syst�my hodnot se hod� k modern� ekonomice. Jsou to euroamerick� a v�chodoasijsk� hodnoty spoč�vaj�c� ve v�konu. Na sc�ně se tak objevil nov�, v�chodoasijsk� nepř�tel z�padn� ekonomiky, se kter�m je po skončen� ?studen� v�lky? mo?no v�st novou hospod�řskou v�lku.

Globalizace je z�padn�m impulzem a jednostrann�m trendem, jeho? typick�m rysem je mo?nost svobodn�ho ?ivota bez mor�ln�ho vědom�. Protikladem toho je globalizace jednostranně v�chodn�, kter� spoč�v� na hodnot�ch tradičn�ho společenstv� a spirituality a bere ohled na ?ivotn� prostřed�. Podobně jako dř�ve ve středoevropsk� kultuře je i dnes v Evropě, ale i na jin�ch kontinentech zřejm� potřeba třet� cesty: soci�ln�ho ř�du, kter� by vytv�řeli svobodn� lid� duchovn� silou. Ve 20. stolet� se v Evropě objevily impulzy, kter� daly lidem s�lu zasazovat se za občanskou společnost, za m�r, za ?ivotn� prostřed�, lidsk� pr�va a svobodn� duchovn� v�voj. Od t� doby se roz?�řily po cel�m světě.

V takov�ch impulzech je zřejmě patrn� pocit odpovědnosti Evropanů ze svět. Vytvořen� nov�ho světov�ho ř�du nelze svěřit pouze Spojen�m st�tům. M�sto boje mus� j�t o vz�jemn� pochopen� a spolupr�ci, m�sto uniformity o mnohotv�rnost, m�sto podroben� pr�ce ekonomick�mu růstu o ochranu pr�ce a kvality ?ivota, m�sto vykořisťov�n� Země o jej� uzdraven� a obnovu, m�sto odlivu pracovn�ch sil do bohat�ch zem� o rozvinut� ekonomiky ve třet�m světě a m�sto rozpadu tradičn�ho společenstv� o vytvořen� nov� infrastruktury v oblasti zdravotnictv�, ?kolstv�, dopravy a m�stn�ho hospod�řstv�. Tento svět potřebuje střed, Evropu, kde by bylo mo?no překonat protiklady mezi Z�padem a V�chodem a realizovat duchovn� podněty ke sp�se cel�ho lidstva.

Z�kladem nov�ho soci�ln�ho ř�du, kter� svět v současn� době potřebuje, je nez�visl� pr�vn� syst�m, jen? by uchr�nil lidskou pr�ci na cel�m světě před v?udypř�tomn�m n�siln�m vykořisťov�n�m a opět osvobodil kulturu od hospod�řsk�ch z�jmů, kter� si ji ji? t�měř podrobily. Pouze ve svobodn� kultuře mů?e vzniknout nov� spiritualita, kter� spoj� člověka se světem ducha a umo?n� mu, aby v konkr�tn�ch situac�ch pou?il sv� duchovn� s�ly. Pouze ve svobodn� kultuře mů?e nov�, v Evropě zrozen� ide�l vzděl�n� inspirovat lidi k tomu, aby rozvinuli svoje tvůrč� a duchovn� s�ly. Svět ček� na nov� princip soci�ln�ho uspoř�d�n� ? teprve potom bude moci přijmout novou spiritualitu.

Kořeny tohoto ide�lu sahaj� do obdob� evropsk�ho romantismu, předev?�m v německ� kultuře. To, co německ� filozof Fichte v letech 1807?1808 označil za podstatn� kvality německ�ho n�roda, tedy kreativitu, originalitu a svobodu, se t�k� v?ech Evropanů a kromě toho v?ech proz�rav�ch modern�ch lid�. Tak� Fichteho současn�ci objevili v?eobecn� lidsk� kvality, př�kladem toho je Schillerův ?hrav�? člověk, nach�zej�c� osvobozuj�c� rovnov�hu mezi z�konem př�rody a logick�mi z�kony rozumu v uměn�. Goethe mluvil o budouc�m ?exilu? Němců, kteř� ve světě ?rozvinou to dobr�, co je v nich skryto, ke sp�se n�rodů?. Pouk�zal t�m na to, ?e svobodn� člověk ji? nebude v�z�n na svůj n�rod; bude z vněj?�ho hlediska bez vlasti, vnitřně sv�z�n s ostatn�mi lidmi v?ak půjde světem, aby dal sv� duchovn� s�ly a n�zory k dispozici v?em. V př�padě mnoha lid� se to stalo skutečnost�.

Velk� postavy evropsk� kultury n�s upom�naj� na na?i evropskou, či l�pe řečeno v?eobecně lidskou �lohu. Kdo v sobě takovou �lohu c�t�, měl by z�roveň v?eobecně lidsk� hodnoty ve světě prosazovat a chr�nit. V nov�m světov�m ř�du je z�roveň nutn� uznat a respektovat i Neevropany (a mnoho Evropanů druh�ho ř�du) a ochr�nit je před negativn�mi n�sledky globalizace. K tomu je nutn� plnit n�ročn� �kol: sna?it se o postupn� vytv�řen� glob�ln� občansk� společnosti.

(Přelo?ila Zuzana K�rn�kov�)

***

Roman Erben, grafik, b�sn�k, esejista

1. Evropa se podob� mim�ze. Kdy? u? ji m�me na dosah ruky, sama před n�mi uh�b�. Pokud by byla ?enou, měli bychom s jej�m hled�n�m dost pot�?�. Unesena a zneuctěna byla tolikr�t, ?e by v př�padě jej�ho nalezen� sotva kdo o ni st�l. Je lep?� proto zůstat u legendy a obr�zků nebo rozlo?en�ch map. Jde o pod�vanou par excellence, pestrobarevn� divadlo, jeho? syst�m plod� komplex hybridn� kultury, pod�lej�c� se jak na tvorbě nov�ch hodnot, tak na jejich devastaci. Stavět a srovn�vat se zem� je jej� prastar� kr�do. Je to s�ť nastra?en� na ka?d�ho z n�s, m�sto, kde se nakonec najde v?dycky něco nav�c, byť i někde hluboko na dně. Něco, co se podob� alespoň sedimentu ztracen�ho času nebo esenci naplněn� jeho hled�n�m. Evropa je produkce na?eho vědom�, obsedantn� neur�za, kter� na n�s neust�le dor�?� a dr?� n�s v ?achu. Patchwork, řekl by britsk� koloni�ln� důstojn�k za na?imi z�dy. Sl�tanina jako syst�m? Totem, vizion�řsky o?etřovan� sebeklam? Neutrum v germ�nsk�ch jazyc�ch, kter� u? jaksepatř� něco v�?�, nebo feminimum u Slovanů o to lehč�. D�?e, ve kter� v?echno kvas� a exploduje: prozřetelnost� naplněn� břicha, katedr�ly z hlav, panstv� a halapartny, brambory se ?lehačkou, jahody s hořčic�? Tak jako na smeti?ti pln�m kohoutů, ze kter�ho se neust�le kouř�. Existuje je?tě vůbec Evropa? Jestli?e jednou z dobr�ch vlastnost� zem�, kter� k n� geograficky patř�, je spoluvytv�řet určit� syst�m, je mo?n� ji přirovnat ke stavebnici, jej�? jednotliv� d�ly jsou v�z�ny společn�mi, někdy i podstatn�mi prvky k celku. Myslet a c�tit společně aspoň potud, pokud to a? do t� doby spolu vydr?�me. Nen� origin�lu, jen odvozenost a masivn� zadn� vr�tka připraven� k �stupu, sampling dat podobaj�c�ch se kvalit, kde nen� třeba nic extra potě?k�vat.

Ontologicky vzato m� Evropa na svou existenci d�vno nastř�d�no. Idea společn�ho sou?it� na jej�m teritoriu trv� u? oded�vna a fungovala poka?d� aspoň tak dlouho, dokud nikdo pod jej�m vlivem př�li? netrpěl. Tradice sama nevznik� jen přihl�?en�m tomu přede?l�mu, nejde o pouhou scenerii z pern�ku pokryt�ho za?l�m barvotiskem. Identita se stav� na akci a čas od času je nutn� o ni tvrdě bojovat. M� k n� proto bl�? Evropan ne? Afričan, Američan nebo Asijec, u kter�ch jde apriorně o geografickou př�slu?nost. Pokusy zkonstruovat kupř�kladu panafrick� vědom� spojuj� africk� n�rody sotva v�c ne? jejich společn� zku?enost dan� někdej?�m koloni�ln�m panstv�m. Naproti tomu n�rody Evropy vytv�řely spojuj�c� pozad� sv�ch dějin samy, co? tak� mů?e b�t př�činou jejich hlub?� n�vaznosti k celku. Vědom� společenstv� je u Evropana vrozeněj?� vlastnost� ne? třeba u Jihoameričana. Evropa je syst�m, je v�c ne? pouh� geografick� rozměr. Je tě?k� určit, kde pr�vě zač�n� a kde konč�. Hledat ji, to znamen� pokou?et se naj�t jej� harmonii a rovnov�?n� stav, pochopit v?echny vlivy a souvislosti, kter� ji pom�haly dosud stmelovat a tv�rnit. Nejen tak� proto, ?e od konce 10. stolet� ?konč�? Evropa pr�vě tam, kde konč� ř�?e ř�msk�, popř�padě karol�nsk�, lotrinsk�, habsbursk� nebo hohenzollernsk�. Konec ř�?� neb�v� ostatně to sam�, co jejich ztr�ta. Zb�v� n�m jejich st�n, m�tus jako ?odvar za?l�ch časů? a atavisticky podm�něn� jedn�n�. Před n�mi je prostor zasvěcen� ud�lostem prob�haj�c�m v něm kř�?em kr�?em bez ohledu na vytyčen� hranice st�tů. Jejich n�vaznost, rovně? jeden z projevů na?� spirituality, je integruj�c�m faktorem v?ech pro?l�ch i nadch�zej�c�ch dob. Naděje a tak� iluze, kter� se glob�ln� Evropy v tomto směru t�kaj�, vyrůstaj� z pochopen� jej�ch společn�ch prvků na z�kladě d�vn�ch renesančn�ch tradic Abendlandu. Jde o v�sadu mnohovrstevn�ho a v?eobsahuj�c�ho ritu�lu ve spletit�m babylonu jeho jazyků, filozofick�ch směrů a duchovn�ch cest, kter� m� za c�l tak� průnik vědom�m a? k sam�m jeho hranic�m, k j�dru tvůrč�ho ?j�?. Tam, kde se probouz� vědom� nov�, ve svobodn�m střet�v�n� a organick�m propojen� různ�ch kultur a tradic, doch�z� k obrozen� ducha a regeneraci společnosti.

Koexistenci n�rodů ve svazku Evropsk� unie předurčuje sp�? z�zem� jejich společně pro?it� kulturn� minulosti a snaha vyh�bat se např�?tě vz�jemn�m konfliktům ne? samotn� představa budouc� prosperity společn�ho tr?n�ho hospod�řstv�. Společnost netvoř� jen ?c�lov� skupiny? a vyu?iteln� masy daňov�ch poplatn�ků a voličů, ?ivot neplyne podle dan�ch směrnic a ekonomick�ch ukazatelů. Tvorba hrub�ho n�rodn�ho produktu podobně jako �spě?n� hospod�řsk� soutě? nejsou jeho c�lem. Geopolitick� snahy, pokou?ej�c� se vyrovnat předev?�m z jejich hlediska rozd�ly mezi ekonomicky stagnuj�c�mi oblastmi a zeměmi s nadprůměrn�m v�konem, maj� re�lnou naději na ?�spěch? jen tehdy, jestli?e budou respektovat do v?ech potřebn�ch nuanc� tak� vnitřn� uspoř�d�n� a odli?n� charakter v?ech n�rodnostn�ch struktur Evropy, tedy i okrajov�ch minorit, kter� se n�sledkem globalizace budou hl�sit o to v�c o slovo. Oddělov�n� se nacionalistick�ch, př�padně i neofa?istick�ch frakc� z takov�chto struktur jako?to reakce na nepochopen� ze strany př�li? vzd�len�ch ř�d�c�ch slo?ek Unie mů?e b�t u? nyn� př�kladem toho, jak obt�?n� je tento probl�m zvl�dnout. Tě?kop�dnost administrativy spolu s protekcionismem na jedn� straně a zbytněl� patriotismus a arogance technokratick�ho managementu na straně druh� ukazuj�, kam a? n�s mů?e v tomto směru nepřehledn� ter�n ?ř�?e? zav�st. Evropa nikomu nic nedaruje. Ve společenstv� patn�cti zem� je nesnadn� u? teď z�skat jasnou vět?inu při ře?en� obt�?n�ch ot�zek, nato? pak doc�lit �pln� souhlas u je?tě vět?�ho počtu členů. Je dnes psychologicky sotva re�ln� po?adovat na region�ln� nebo nadn�rodnostn� �rovni takov� společenstv� lid�, kde se jednotlivci nebo skupiny budou c�tit b�t navz�jem spolu v�z�ni. Stejně tak nen� mo?n� stimulovat dispar�tn� skupenstv� n�rodů k vy??�mu v�konu bez jejich důkladn� znalosti a pomezn� sv�rlivost nepůjde obej�t jen uspokojov�n�m konzumentsk�ch potřeb. V�hody spojovan� s platnost� společn� měny mohou působit naproti tomu u? jen jako vedlej?� kosmetick� n�plast. Postnacion�ln� Evropsk� unie, pozorujeme-li ji zevnitř, vypad� sp�? jako pevnost odhodl�vaj�c� se st�le k boji, zat�mco jej� vněj?� fas�da bud� u ji?n�ho a v�chodn�ho okol� k�?en� dojem stability a bezpeč�. Kdysi militaristick� ?pevnost Evropa?, pojem proklamovan� Josephem Goebbelsem v třet� ř�?i, se neproměnila v dne?n� hospod�řsk� a demografick� koncept nar�z a bez vnitřn�ch přek�?ek. Nejde tu ji? o pouhou hru na ?katule nebo rozd�v�n� tymolinov�ch �směvů. Skutečn�mi integračn�mi faktory jsou svoboda, solidarita a spravedlnost na pozad� společn�ho kulturn�ho dědictv�. Ty je třeba ov?em tvořit a obhajovat postupně, krok za krokem, on�m biologick�m tempem z jednoho dne na druh�?

2. Pojem ?evropsk� duch?, pokud d�val sv�mu okol� něco o sobě vědět, mohl bez n�vaznosti na slovo ?Evropan? sotva kdy vzniknout. I kdy? pou?�v�n� těchto v�razů nechalo na sebe relativně dost dlouho čekat, byli to předev?�m Plat�n a Aristotel�s, kdo st�li u jejich zrodu. Prvn� z nich ch�pal Evropu jako zobrazen� my?lenky, nebo materializaci nebesk� pod�van�, druh� pak jako určitou formu lidsk�ho byt�. Pr�vě na hranici Abendlandu a Morgenlandu, kde řeck� filozofie ji? ve sv� předs�kratovsk� formaci existovala, se ustaloval civilizačn� charakter Evropy. Jeho pozděj?� politick� naplněn� určilo nakonec i vlastn� hodnotu pojmu homo Europaeus,¹ kter� se jako psan� slovo objevil teprve a? roku 732 n. l. Slovo Evropan mělo předev?�m politick� v�znam. Po rozpadu ř�msk� ř�?e za doby Karla Velik�ho, kdy ide�l křesťanstv� nabyl na konečn� přesvědčivosti, do?lo i k nav�z�n� na někdej?� univerzalistick� koncept Caesarův při spojov�n� zem� Abendlandu v r�mci evropsk� ř�?e. Byla to pr�vě ?christianitas?, kter� při sebepozn�v�n� Evropy sehr�la rozhoduj�c� roli. S jej� pomoc� dos�hla Evropa nejen potřebn� geografick� velikosti, ale tak� politick� identity jako mocnost a t�to skutečnosti se hodlala např�?tě u? sotva kdy vzd�t. Trval� usilov�n� o evropskou hegemonii vedlo ov?em k expanzivnosti a maximalizaci v uspokojov�n� potřeb, podmiňuj�c�ch pak hled�n� dal?�ch mocensk�ch c�lů i v jin�ch světad�lech. Tento stav se dodnes př�li? nezměnil. Ve sv�ch poč�tc�ch byly země evropsk�ho kontinentu velmi chud� a trvalo dlouho, ne? se poměr br�t : d�vat ust�lil ve vyrovnan� poloze. Kořistnick� vztah Evropanů k dobyt�m zem�m si vy?�dal cel� stolet� pln� brut�ln�ch v�lek i na vlastn�m �zem�, ne? do?lo k jeho dne?n� v�znamn� redukci a posunu směrem k hlub?�mu pochopen� smyslu lidsk�ch pr�v a svobody. Evropsk� duch se tvaroval ve st�nu ř�?�. Jeho obrys je proměnliv�, adresa nest�l�. Pulzuje nad n�mi, občas exploduje. Stř�davě osvobozuje a ovl�d�. Je anonymn�. Přesto, ?e dodnes čerp� z konceptů my?len� a n�zorů dan�ch kulturami Asie, Afriky a v posledn� době předev?�m severn� Ameriky, nebylo třeba nikdy uva?ovat o nějak�m jeho dluhu. Vize vyu?itelnosti a ovladatelnosti v?eho kolem n�s, př�rodn� zdroje z toho nevyj�maje, přetrv�v� v n�s i nad�le.

Nen� třeba ?�dat �čet se v?emi plus a minus, t�kaj�c�mi se tak komplexn�ho pojmu, jako je evropanstv�, sna?it se zařadit jeho z�sluhy, zisky nebo chyby a ztr�ty do odpov�daj�c�ho pořad�. Ostatně, ne ka?d� v�sada, přednost, z�por či zlo vedou v průběhu sv�ho trv�n� k jednoznačn�mu rozli?en� ze strany společnosti. Hrdost, postaven� na pouh� př�slu?nosti k n�, nemus� b�t pak z tohoto hlediska nakonec ani opr�vněn�. Za zm�nku jen stoj�, ?e to byla předev?�m antick� Hellas se sv�mi pojmy kosmos, atom, př�roda a věda, kter� pro n�s objevila i princip demokracie nebo z�kladn� pravidla geometrie a mechaniky, ?e to byl Egypt se svou astronomi� a l�kařstv�m, Palestina se sv�m monoteismem a mor�ln�m kodexem, ř�msk� st�t se sv�m pr�vem, arabsk� n�rody se sv�m počt�řstv�m, p�smem a syst�mem ?kolstv�, indi�nsk� zemědělstv� plus tis�cero dal?�ch vlivů a okolnost�, co pomohlo udělat z člověka ob�vaj�c�ho Abendland s konečnou platnost� Evropana. Kdy? se k tomu připoč�t� je?tě jeho vlastn� kreativita a trochu vynal�zavosti, vyjde n�m pak z toho nakonec pěkn� suma hodnot. Slu?� se tu uv�st aspoň někter� z těch hlavn�ch, pro Evropu typick�ch: s�kratovsk� princip dialogu při v�měně n�zorů a zku?enost� na z�kladě oboustrann�ho respektu, priorita pr�va před politikou a ideologi�, vych�zej�c� z anglosask�ch zem� a ř�msk�ch tradic, ochrana osobnosti a pr�v jednotlivce v duchu ?idovsko-křesťansk� tradice, v�ra v lidsk� rozum, jak ji postulovala kartezi�nsk� revoluce intelektu, a v?echny dal?� hodnoty vydobyt� dř�ve nebo později revolucemi, jich? byla Evropa matkou. Ment�ln� přizpůsobivost a schopnost ?irok� adaptace vzhledem k přejat�m vlivům, uměn� je cizelovat nebo přetavit v nov� amalg�m patř� k přednostem evropsk�ho ducha stejně tak jako jeho pozděj?� připravenost působit v dobr�m na okoln� svět a umět ze sv�ch objevů d�vat. Konec 20. stolet� je v tomto směru i zač�tek nov� etapy jeho osv�cen�.

3. Jsou dvě Evropy, p�?e Voltaire. Jedna, kterou u? zn�me, a druh�, kterou m�me za Evropu teprve uznat. Přinejmen?�m je tu poka?d� je?tě ?Evropa ŕ la carte?, onen tě?ko formovateln� materi�l budoucnosti, se kter�m se ned� nikterak hrubě zach�zet. Jde o rozeklan� poloostrov vyb�haj�c� směrem na z�pad z asijsk�ho kontinentu jako odrazov� můstek mezi n�m, Afrikou a Amerikou. Mnohdy idealizovan� obraz rovnov�hy a m�ru, patř�c� pestr�mu koberci zem� ob�van�ch n�rody s mentalitou li?�c� se od sebe často i diametr�lně. Kdyby měl ka?d� n�rod dostat svůj st�t, bylo by jich v Evropě určitě v�c ne? sto dvacet. S�ly, kter� při integraci Evropy v současn� době působ�, vyprovokovalo původně, kromě mnoha přede?l�ch ne�spě?n�ch pokusů o tot�?, vědom� př�li? čast�ch v�lečn�ch konfliktů na jej�m teritoriu a z toho pak vypl�vaj�c� ztr�ty suverenity cel� řady mal�ch a středn�ch st�tů. Pr�vo na sebeurčen� n�rodů patř�c� i men?in�m v?ak do jist� m�ry dnes opět koliduje s tradičn�m centralismem v jeho sjednocuj�c�m �sil�. V rozmanitosti n�rodnostn�ch struktur, kter� tento kontinent odjak?iva spoluvytv�řel, nen� tomu ani divu. Komplexnost a nepřehlednost modern� civilizace způsobuje častou ztr�tu orientace. Je nesnadn� vyznat se v dne?n�m př�valu informac� a obst�t v pracovn�m tempu, kter� překotn� v�voj techniky vy?aduje. I samotn� přechod z norem v?edn�ho ?ivota průměrn�ho občana do sf�r profesion�lně veden� politiky se st�v� sotva zvl�dnutelnou operac�. V oblastech ř�zen� společnosti, stejně tak jako ?dole pod nimi?, doch�z� ke ztr�t�m př�m�ho kontaktu a o to častěji k vz�jemn�mu neporozuměn�. Tato skutečnost pak otev�r� na dlouhou dobu cestu ?parazituj�c�mu? sektoru nejrůzněj?�ch typů poradensk�ch slu?eb a zprostředkovatelen, bez nich? se v někter�m ohledu nen� mo?n� ani otočit na ?pičce vlastn� nohy. Diference mezi artifici�ln�m světem a biologicky pro?it�m okam?ikem se neust�le zvět?uje. Člověku nezb�v� ne? se buď nechat v�st dan�mi společensk�mi normami bez odporu, anebo hledat instinktivně v�chodisko z tohoto labyrintu. Jedn�m z nich je tak� cesta k obnově původn�ch zvyků a tradic, hranič�c�ch obvykle v kolektivn� dimenzi s pr�vem na n�rodn� ?sebeurčen�?. Je to způsob, jak na sebe upozornit, z�skat čas pro stavbu sv�ho z�zem� a zpomalit i ciz�mi vlivy určovan� tempo vlastn�ho za?�v�n�. Tyto skutečnosti n�s upozorňuj� na to, ?e ne v?echno, co napovrch vypad� jednodu?e, uvnitř tak� tak stoprocentně funguje.

Spojen� evropsk�ch zem� do celku Evropsk� unie, s jej�? př�pravou se u? začalo před pades�ti lety (Mont�nn� unie), je akt přev�?ně obrann�ho charakteru. Jde o z�le?itost sv�ho druhu ojedinělou a nikoliv bezkonfliktn�, neboť přetrv�vaj�c� evropskou tradic� bylo sp�? dělen� Evropy ne? jej� unifikace. Hlavn�m c�lem je zabr�nit dal?�m v�lečn�m katastrof�m na vlastn�m �zem� a co do vněj?�ho �činku působit jako protiv�ha presti?n�ho postaven� USA a Japonska na mezin�rodn�ch obchodn�ch trz�ch.² Dlouhodob� hospod�řsk� a soci�ln� pokrok na z�kladě principu subsidiarity a pluralitn� demokracie, společn� zahraničn� a bezpečnostn� politika, politick�, hospod�řsk� a měnov� unie, společn� soudn� dvůr jsou někter� z dal?�ch c�lů t�to akce, pečlivě promy?len� a popsan� politology, n�rodohospod�ři, sociology a pr�vn�ky v dnes ji? nepřebern�m mno?stv� tomu odpov�daj�c� literatury. Rozs�hl�, malebn� c�le. Vět?inou ale politick� a ekonomick�, a věty, kter� je oznamuj�, naplňuje v�c ne? jistota. Jde přece jen o n�s. Proč tak� ne? Za předpokladu liberalizace světov�ho obchodu stoupne přece světov� hospod�řsk� v�kon v roce 2002 o 274 miliard dolarů?³ (a stav hospod�řstv� rozvojov�ch zem� d�ky tomuto trendu je mo?n� dnes u? označit za ?globalizovanou? chudobu). Rostouc� v�znam instituc� Evropsk� unie pro hospod�řstv� a politiku jednotliv�ch zem� vytv�ř� současně podm�nky pro tvrd� soupeřen� z�jmov�ch skupin a region�ln�ch zastoupen� průmyslov�ch odvětv�. Počet lobbistů v Bruselu se v současn� době odhaduje na v�c ne? deset tis�c. Pr�vě v ?troj�heln�ku sil?, v Evropsk� komisi, Evropsk�m parlamentu a ministersk� Evropsk� radě, doch�z� k důle?it�m rozhodnut�m, kter� se daj� různ�mi cestami ovlivnit. I kdy? se přev�?nou č�st� lobbistick� činnosti zab�vaj� svazy zaměstnavatelů a odbory, zvl�?tě �spě?ně si v tomto směru vedou různ� ?consultingov� společnosti? pod americk�m a britsk�m dohledem, specialist�, kteř� se dovedou prosekat jakoukoliv d?ungl� předpisů a z�konů. Z př�kazu sv�ch mandantů působ� obvykle u instituc� a m�di� v roli na?ept�vačů a z pokladny Evropsk� unie se jim tak� vět?inou podař� vylovit pro ně atraktivn� zak�zky. Často maj� takov�to ?intern�? dohody s t�m či on�m hospod�řsk�m sektorem přednost před z�konem stanoven�mi pravidly jedn�n� jinak bez�honn�ho Evropsk�ho parlamentu, co? mů?e nakonec v oč�ch jeho voličů vypadat v?elijak. B�t tedy hodn�, růst do v�?ky a neupadnout ani na chodn�ku cestou do nejbli??�ho supermarketu?

Změnit směr j�zdy znamen� tak� přehodit v�hybku na dr�ze star�ch tendenc� a zvyků. Je to dr�ha nad jin� dobře vyje?děn� a dlouh�. Vhodn� pro pochoduj�c� masy i plou?iv� pohyb badatelů v �ředn�ch ?atech. Integraci evropsk�ch rozměrů podmiňuje schopnost vypoř�dat se s vlastn�mi dějinami a uměn� tolerovat odli?n� n�zory jin�ch. S ambivalencemi postmodern� doby je třeba zach�zet sice elegantně, ale ?etrně. Mezi svobodou a zodpovědnost�, jak u? to tak b�v�, le?� l�ny �horu a nepředv�datelnost v�voje ud�lost� patř� tak� k na?emu �dělu. Udr?et v současn�m světě přinejmen?�m z�kladn� principy demokracie při ?ivotě předpokl�d� t�měř bojovou pohotovost ze dne na den. Křesťansk� univerzalismus s�m o sobě u? zřejmě nestač� k udr?en� chodu tak komplikovan�ho stroje, jak�m dnes Evropa je. Rovně? pluralitn� demokracie v poč�tc�ch nen� je?tě sama garanc� stability cel�ho syst�mu a sv�ho vlastn�ho trv�n� po deseti, dvaceti či sto letech. Po obou světov�ch v�lk�ch, kter�mi se Evropa odepsala coby ?ř�?e středu? z ar�ny politick�ho ?ivota, trvalo v�c ne? půl stolet�, ne? si jej� země proklestily cestu ke sv�mu sbl�?en�. Z dobr�ho �myslu, prolo?en�ho často nad?en�m, se v?ak postupem doby stalo sp�?e t�ma pro komplikovan� n�rodohospod�řsk� a politick� expertizy a dobře vyu?iteln� slogan reklamn�ch agentur. Re�ln� vztahy lid� překryla z�plava skvěle dotovan�ch byrokratů um�stěn�ch do nadoblačn�ch et�?� sv�ch pap�rem vystlan�ch sluj�. My?lenku soun�le?itosti st�tů a n�rodů v r�mci jednotn� Evropy v dne?n�m chaotick�m světě nejde ritualizovat s pomoc� ekonomick�ch pouček nebo technologick�ch pravidel t�kaj�c�ch se v�roby zbo?�. C�lem sjednocen� nen� na?e sebeuspokojen�, ale způsob, jak se spojen�mi silami dostat ven z dlouhotrvaj�c� společensk� krize. Idealizace s realistick�m proveden�m v detailu je jedn�m z hlavn�ch rysů současn� praxe unifikace z�padn� Evropy. Realizace jej�ho dal?�ho programu bude mo?n� jen za předpokladu dodr?en� vnitřn� rovnov�hy mezi ekologi�, hospod�řskou produkc� a soci�ln�mi jistotami v?ech člensk�ch zem�. Bez včasn�ch a zevrubn�ch reforem jej�ch ř�d�c�ch a kontroln�ch instituc� bude dal?�, byť i stupňovit� program integrace zem� pod hlavičkou Evropsk� unie jako regulativn�ho st�tu pro v?echny sotva realizovateln� na dlouhou dobu a půjde jen o udr?ov�n� jeho obrysů. Přesto, ?e se v prostřed� obklopen�m technikou st�le m�ně přihl�?� k hodnot�m kreativn� lidsk� osobnosti, zůst�v� lidsk� element prvořadou věc� a měř�tkem v?ech politick�ch rozhodnut�. Tak� u? proto, ?e ka?d� člověk je autonomn�m subjektem, kter� m� pr�vo vyrůstat z vlastn�ch kořenů.