Revue Prostor - presti�n� spole�ensko-kulturn� �tvrtletn�k zam��en� na aktu�ln� t�mata z oblasti kultury, spole�ensk�ho a politick�ho �ivota.

 
Vyhled�v�n�:



Po p�tapades�ti l�tech
Milan Du�ek

B�val� profesor konzervatoře a AMU, varhan�k, autor odborn�ch textů o hudbě Milan Du�ek (*1931) napsal dosud nevydan� rom�ny Oči pln� tmy a Dalek� cesta. Časopisecky publikoval pov�dky a fejetony.

***

Po dlouh� době - a vlastně poprv� od dokončen� radničn� př�stavby - jsem ve�el na n� star� dvorek, abych str�vil klidnou chv�li ve sv�m d�vn�m dětsk�m r�ji.

Věděl jsem, �e odtud u� neuvid�m na radničn� vě� s hodinami ani na kosteln� vě�; za nov�mi okny jsem mohl pouze tu�it nezn�m� obličeje. Tento pohled k v�chodu u� nikdy neobs�hne dvě ousteck� dominanty, kdysi pro m� dětsk� oči tak mile bl�zk�, t�měř na dosah ruky... Zahleděl jsem se tedy jinam, do minula: na tat�nka, pot�kaj�c�ho se u ponku se �elezn�mi d�ly kamen a v�dy nad nimi v�těz�c�ho, na maminku, vykon�vaj�c� zde trpělivě a s dobrou n�ladou ka�dodenn� pr�ce, jindy opravuj�c� om�tku nebo pod�vaj�c� mi nahoru na střechu ta�ky k v�měně. - Tentokr�t se v�ak vzpom�n�n� vydalo jin�m, m�ně obvykl�m (a mo�n� a� př�li� osobn�m) směrem.

Můj domov dělil od radnice dům č�slo popisn� 15, hostinec U Nov�ků, provozovan� n�jemcem Han�kem. B�valo tam patrně veselo, ale určitě hlučno, co� jsem vn�mal nejen při ček�n� na dvě piva k večeři, ale stejně zřetelně pr�vě na tomto dvorku. Dnes u� hostinec neexistuje, po v�lce dům postupně ch�tral, změnil majitele a skončil v devades�t�ch letech jako hromada prom�čen�ch ruin demolic�. Ale tahle historie sem nepatř�, jej� důle�it� �sek při�el hned po skončen� nacistick�ho protektor�tu.

Tehdy jsem t�měř denně doj�děl na kole do Knapovce ke čtyřem tet�m a dev�ti bratrancům a sestřenic�m. (Uplynul�ch �est let jsem se tam jako�to Čech a syn německ� reneg�tky nedostal.) Měl jsem volnou cestu různ�mi těmi hl�dkami takzvan�ch revolučn�ch gardistů d�ky trikoloře na klopě (za ni� jsem se zanedlouho vlivem aktu�ln�ch z�itků a poznatků začal t�měř stydět). Z�bavu mi tyto v�lety věru neposkytovaly; vět�inou jsem sl�chal l�čen� čerstv�ch a děsiv�ch př�hod: �stečt� "revolucion�ři" denně vodili rusk� "bratry", vyzbrojen� nevyčerpatelnou z�sobou vodky, do německ�ch vesnic za �enami a děvčaty. (Ani moje dvan�ctilet� sestřenice nebyla t�to "vděčnosti osvoboditelům" u�etřena!) Mezi nejposti�eněj�� v sousedstv� pak patřila u� vyspěl�, tehdy devaten�ctilet� Anna Kellerov�, neobyčejně hezk� a mil� d�vka, předmět pečlivě tajen�ho čtrn�ctilet�ho obdivu...

Jak tak ub�haly t�dny po "osvobozen�", začali se v t�to sm�en� oblasti rychle houfovat m�stn� i přespoln� zlatokopov� a zab�rali si usedlosti "po Němc�ch", nejprve pochopitelně ty nověj�� a zděn�. Vět�ina m�ch př�buzn�ch tehdy byla přes�dlena do �st� "do l�gru" - předt�m ubikac� tot�lně nasazen�ch děln�ků leteck� tov�rny Kl�ckner - a odtud byli dospěl� a pr�ceschopn� němci (to nen� chyba, cituji tehdej�� "normu" psan�!) pronaj�m�ni na pr�ci, přičem� jejich plat (sp�e "n�jemn�" jako za ta�n� zv�řata) samozřejmě inkasovala spr�va t�bora.

Jednoho večera na konci l�ta jsem zase �el "vedle" rodičům pro pivo, a u�asl jsem: za v�čepn�m pultem st�la Anička Kellerov�. Oba jsme po několik vteřin jen mlčky z�rali. A potom...

Sna�il jsem se j� trochu prospět don�en�m jej�ch vzkazů ostatn�m Kellerov�m do l�gru a zpět, pomoci j� alespoň trpěliv�m poslouch�n�m st�le se opakuj�c�ch stesků - a b�val jsem s n� r�d jako ona se mnou. Tak� jaksi na d�lku jsme spolu pob�vali: v l�tě jsem hr�val na klav�r nebo na housle při otevřen�m okně a m�m t�nům nebr�nila v cestě ani zeď mezi dvorky, za n� byly otevřen� dveře pr�delny, změněn� v obydl� "němky na pr�ci". Řekla mi jednou: "Hraj často, je to to nejlep��, co mi mů�e� d�t." Ani jsem si neuvědomil mnohoznačnost jej�ch slov, sna�il jsem se jen hr�t pro Aničku co nejl�pe a co nejzaj�mavěj�� skladby.

Zanedlouho jsem objevil tajnou cestu - ze zadn� půdy ��lab�m k zadn� půdě hospody, kam vedl �ebř�k př�mo z Aniččina "pokoje". Neb�valo mnoho chvil k vyu��v�n� t�to př�le�itosti, ale přece jen se nějak� na�la. Tam bylo mo�no dr�et se při rozhovoru za ruce, tam občas smutn� d�vka pohladila sv�ho sotva odrostl�ho kamar�da po nepoddajn�ch vlasech nebo po hladk�ch je�tě tv�ř�ch. Nosila zpravidla pracovn� pl�ť z modro�ed�ho leskl�ho klotu, těsně obep�naj�c� jej� �t�hl�, ale vyspěl� tělo. St�le častěji (a st�le raději) jsem pozoroval ta snov� ňadra a hezk� zadeček, jim� pr�vě to prost� oděn� je�tě přid�valo na půvabu. Brzy a dobře si toho pov�imla a sv� ně�n� projevy, i předt�m skromn�, je�tě omezila. Snad jsem měl velmi smutn� oči, patrně nebylo tě�k� poznat, �e z chlapce se najednou st�v� mu�sk�; pravdou je, �e v jedn� takov� chvilce mě opět vzala za obě ruce a začala velice v�ně hovořit:

"J� dobře v�m - u� dlouho to pozoruji - �e bys mě chtěl. A nemysli si; i j� bych tě chtěla! Ale mus�m ti něco vysvětlit: pan Karel si mě v l�gru vybral pro sebe a pro pana Han�ka. A někdy mě je�tě půjčuje někter�m kamar�dům."

Pod�vala se na mne a viděla vytře�těn� oči, zrudl� tv�ře, sly�ela hlasit� a přer�van� dech. Ano: toto byl jeden z nejotřesněj��ch okam�iků zelen�ho, sotva patn�ctilet�ho �ivota! Stra�liv� směs ��rlivosti a nen�visti!!

Zahleděla se do kouta a polo�eptem, s mnoha přest�vkami, pokračovala:

"Snad se teď div�, �e o tom vůbec mohu takhle mluvit a �e raději nevyskoč�m z okna. - U� předt�m mě mělo tolik Rusů - tenkr�t bychom byly opravdu nejraději skočily z okna! Ale kdy� ty na�e chalupy jsou v�echny jen př�zemn�," pokusila se o �alostn� �ert. - "Ano, tolik Rusů mě mělo, vět�inou surovců a v�dycky opil�ch - a my patř�me k pora�en�m nepř�telům, u� nejsme ani lidi! Jen kořist - pro Rusy i pro Čechy! Tak je to v�dycky: odn�ej� to ti obyčejn�, co za nic nemohou! ... Ale tihle chlapi, co za mnou chod� sem - a zak�zat jim to nemohu - nejsou opil� ani surov�; jsem tu v suchu a m�m tu čisto; naj�m se dost a dobře - kdyby se tak měli ostatn� na�i v l�gru! - A tak jsem si u� jaksi zvykla. Co jin�ho mi zb�valo? Němka se dnes zast�n� nedovol�! - Ale to jsou marn� řeči. Raději dopov�m tamto: tebe m�m opravdu r�da. Mo�n� bych měla podle pravdy ř�ci, �e tě u� miluji. Kdyby byly jin� okolnosti a kdyby ti bylo o p�r let v�c... A na tomhle by vlastně ani nez�le�elo! Stejně na svůj věk vypad� star�� a jsi zralej��. - Jen�e i tohle jsou marn� řeči, proto�e jsou tu dvě věci nejz�va�něj��: za p�r t�dnů n�s odsunou, u� nikdy nebudeme m�t mo�nost se setkat. A za druh� - a to je snad je�tě důle�itěj�� - kdybychom to udělali, zůstala by ti nezahojen� bolest, ale hlavně: po�pinil by ses! Po těch zdej��ch chlapech, ale nejv�c po těch Rusech... A nav�dycky! Ano, chtěla bych tě, mo�n� je�tě v�c ne� ty mne, nap�t se konečně čist� vody, ale nemohu, nesm�m!!"

Nechtěl a nedok�zal jsem tomu rozumět. Teprve dnes v�m, jak byla chudinka Anička velik�, teprve dnes j� za tento postoj a jeho dodr�en� dovedu b�t bezv�hradně vděčn�. A vidět ji �ivou, mladou a tolik přita�livou, s takov�m smutkem v oč�ch, vidět ji zřetelně a nezkresleně - po pětapades�ti l�tech!

Jednoho březnov�ho dne mě přiv�tala slzami. "Z�tra se vrac�m do l�gru, poz�tř� r�no pojedeme." Posledn� kaf�čko s b�bovkou vedle u Du�kov�ch - a transport odjel. U� nikdy jsem Aničku neviděl ani se o n� nic nedověděl. Při loučen� jsem �kemral: "Nap�e� mi, a� dojedete? Nebo aspoň a� se zabydl�te? Nap�e�, viď!" Dlouho mlčela, potom ze sebe nam�havě dostala: "Mysl�m, �e ne. Nebylo by to spr�vn�, rozumn� ani dobr�. - Ani pro mne, při ka�d�m psan� by se mi to v�echno vracelo. A j� se budu sp� sna�it zapomenout. Pokus se mi rozumět, pros�m! - Ale na tebe nezapomenu nikdy...�

Po řadě bolav�ch dnů osud, opět vl�dněj��, zavedl zpusto�en�ho kluka do kina na film Věčn� n�vrat, potom znovu a znovu, a� jist� Madeleine Sologne konečně alespoň trochu zaclonila Annu Kellerovou, kter� teď u� byla pr�vě tak nedosa�iteln� jako francouzsk� herečka.

Stalo se tedy - a nestalo se. Mělo tomu tak b�t a v�sledně je snad dobře, �e tomu bylo pr�vě tak: nejednou později jsem si vybavil jej� kategorick� "nesm�m" a patrně jsem t�m leckdy lecčemu zabr�nil.

�ije je�tě? Kam se tehdy dostala? Č�m j� dal�� �ivot vynahradil ten hrozn� vstup do dospělosti? Vynahradil vůbec? M� děti? Mohla je vůbec m�t po tom v�em? A dok�zala posl�ze sama ze sebe tu �p�nu sm�t??

Aničko...!

nahoru
Obsah © Sdru�en� pro vyd�v�n� revue PROSTOR
email: prostorevue@gmail.com

P�vodn� samizdatov� �asopis PROSTOR, u jeho� zrodu st�li Ale� Lederer, Jan �tern, Jan V�vra a Ji�� Hapala, vznikl v �ervnu v roce 1982. V samizdatov�, "zakonspirovan�" podob� vych�zel a� do roku 1989, celkem 12 ��sel (kv�li hrozb� prozrazen� a z�kazu pou��vali auto�i i p�isp�vatel� pseudonymy).

Od roku 1990 za�ala nez�visl�, kulturn� politick� revue PROSTOR vych�zet (od ��sla 10) v soukrom�m nakladatelstv� a vydavatelstv� Ale�e Lederera, kter� jako�to vydavatel rovn� ��dil redak�n� kruh �asopisu, jeho� �leny byli Rudolf Star� (pozd�j�� ��fredaktor), Jan V�vra, Josef Kroutvor, Milan Hanu� (pozd�j�� v�konn� redaktor) a Stanislava P��dn�.

V jednotliv�ch tematick�ch ��slech revue PROSTOR se objevovaly esejistick� texty zrcadl�c� prom�nu spole�ensk�, politick�, kulturn� i psychologick� atmosf�ry doby. Vedle p�edn�ch dom�c�ch autor� uv�d�la revue p�edev��m v�znamn� p�edstavitele duchovn�ch proud� hl�s�c�ch se k z�padn� kulturn� tradici (C.G.Jung, F.A.von Hayek, R.Scruton).