Okultní spiknutí, pastelové barvy i virální new age: QAnon a digitální mytologie

Veronika Dvorská
15. 6. 2022

Jak se šíří a v době influencerů neustále proměňuje konspirační hnutí, které se dostalo až do amerického Kapitolu

Esej Veroniky Dvorské publikujeme v rámci spolupráce se Studii nových médií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Původně vznikla jako závěrečná práce pro předmět Současná vizuální kultura.

Není to (jen) konspirační teorie

QAnon se vyhýbá snadné kategorizaci. Je a není zároveň sekta, politické hnutí i mytologie; dokonce ani konspirační teorií se nedá nazvat jednoznačně. Není zde totiž nutně sdílený narativ. Pod QAnon tak mohou spadat dva Američané: bigotní evangelikál, který věří, že rodina Clintonových jsou následovníci Satana a připravuje se na blížící se apokalypsu, volí republikány a sleduje, kteří kandidáti se na QAnon odkazují, ale taky mladá nevolička z multikulturního prostředí, jež věří v karmu a cyklický čas (tedy pravý opak apokalypsy) nebo přítomnost mimozemských entit na zemi.

Jejich představy mají jen několik málo průniků: oba věří, že americké děti jsou ohrožené masovými a organizovanými únosy, a oba jsou výrazně proti povinnému očkování či dodržování jakýchkoliv protiepidemických opatření. 

Kontexty jejich přesvědčení jsou nesourodé, ač vždy se stejným vyzněním. Děti jsou v nich tu rituálně vražděny, tu je jim pita krev či odebírány hormony, anebo jsou možná indoktrinovány či vychovávány k prostituci. Jejich únosci jsou Židé, satanisté či mimozemské entity, očkování obsahuje mikročipy, upravuje DNA, případně nás mění v jiný živočišný druh. 

Tato nekoherentní pestrost paradoxně může dlouhodobě sféru QAnonu posilovat. Už od svých začátků byl vždy postaven na radosti z pátrání, propojování a hledání souvislostí (jedním z hesel, které přetrvalo přes mnohé jeho proměny, je „Do your own research“, tedy „Dělejte si svůj vlastní výzkum“) a jeho  následovníci jsou hladoví po novém obsahu k dekódování.

Původní, zdánlivě jednotný narativ QAnonu, byl soustředěný kolem kolektivních interpretací tajemných příspěvků na anonymním fóru 4chan (později 8chan a poté 8kun), o nichž konspirátoři věřili, že pochází od vysoce postaveného člena tajných služeb. Spousta prvků, které byly pro celou konspiraci klíčové (například adenochrom, hormon bránící stárnutí, který se tajné společenství elit údajně pokouší získat z dětské krve), vůbec nevycházely z příspěvků Q, ale z kolektivní fantazie.

Dnes je QAnon spíše konspirační sítí než konspirační teorií; vzájemně propojená sféra hashtagů, komunikačních kanálů, platforem a osobností, které se zvou do svých pořadů a vzájemně se legitimizují. Díky tomu mají následovníci vždycky čím rozšiřovat svá pátrání –  vždycky existuje další „králičí nora“, do níž se lze vydat. Je to konspirace pro dobu nekonečného scrollingu. 

Jak se rodí internetové mýty

Zároveň mohou nejednotnost a pestrost konspiračního obsahu využívat jednotliví následovatelé QAnonu k sebeohajobě – vždycky je na síti někdo, vedle koho nevypadají jako až takoví blázni. Možná se ale onomu bláznovi brzy přiblíží, protože další indoktrinace je téměř nevyhnutelná. Celá konspirační sféra vede k postupné izolaci; nejdřív od jiných informačních zdrojů, poté od rodiny a blízkých. V tomto ohledu QAnon skutečně funguje jako decentralizovaná sekta. Je snadné si na emoční koktejl pocházející z konspiračního prostředí vybudovat návyk a posléze navíc začíná být těžké hledat jakoukoliv blízkost jinde.


Ve chvíli, kdy věříte, že se na zemi právě odehrává boj se ztělesněním Satana či jiné pradávné temné síly, kvůli které umírají miliony dětí, nejste zrovna otevření kompromisům. Kdokoliv není s vámi, může být nepřítel. Navíc je pro vás postupem času i při nejlepší vůli čím dál těžší s „normálními” lidmi komunikovat – čas strávený horečnatým hledáním vzorců a v obklopení jazyka plného jinotajů se musí někde projevit. Velmi snadno se vám stane, že nebudete schopni jít jinam, než se propadat stále hlouběji.

Vývoj amorfní konspirační sféry, kterou je QAnon, připomíná vznik mytologie na steroidech. Začíná to vyvěráním příběhů z anonymní masy internetu. Některé po čase vyšumí nebo se přesouvají na okraj zájmu (jako například konspirace o 5G), případně se promění nebo nabalí na jiné, životaschopnější konspirace – podobným principem vzniká mnoho z variací na příběhy o tajných společnostech ovládajících svět.

Vysílací věž, autor: Michael Coghlan

Z novějších konspirací, které prošly několika iteracemi a fungují často jako doplňky k jiným, větším narativům, stojí za pozornost například Nesara. Příběh o tajně odhlasované ekonomické reformě, díky níž může každým dnem dojít k odpuštění dluhů a světovému míru, dosáhl svého vrcholu v období po teroristickém útoku 11. září 2001 (při explozi Světového obchodního centra byly totiž pochopitelně zničeny potřebné příkazy), dodnes se ale v různých úpravách vyskytuje na periferiích konspirační scény.

Nesara v mnoha ohledech fungovala jako předchůdce QAnonu; podobala se mu například svým optimismem - zatímco mnoho konspiračních narativů se soustředí čistě na bezmoc a podrobení, anebo obsahuje přímo apokalyptické prvky, QAnon i Nesara hlásají úspěch na dosah ruky. Obě konspirace kombinují nedůvěru v systém s obdivem k jeho konkrétním představitelům, kteří se staví proti mašinérii. Společné mají také propojení s New Age světem (jedna z klíčových šiřitelek Nesary pocházela ze sekty, jejíž vedoucí tvrdila, že jejím hlasem hovoří 35 000 let mrtvý indický válečník). Plodné příběhy se v rámci konspirační sféry znovu a znovu objevují v nových mutacích.

Není snadné odhadnout, které narativy v tomto „tržišti konspirací“ přežijí – je zapotřebí jak naléhavost a souznění s duchem doby, tak je stále víc potřeba obsah přizpůsobit algoritmickému šíření po sociálních sítích. Jedná se o zvláštní pastiš požadavků; úspěšné konspirace mají spirituální přesah, hluboce rezonují se staletí starými kulturními vzorci a zároveň mají jednoduchý marketingový „call to action“, který podněcuje ke sdílení. Těchto skvěle konstruovaných tvarů konspirace dosahují díky tomu, že jsou neustále testovanými a iterovanými kolektivními díly.

Konspiritualita za koronavirové pandemie

Expanze QAnonu do světa wellness, jógy a New Age influencerů probíhá nejspíše již roky; symbolem této syntézy se stal Jake Angeli, známý pod přezdívkou QAnon Shaman. Jeho pomalovaná tvář a kožešinová čepice s rohy jsou jednou z ikonických reprezentací útoku na americký kapitol z 6. ledna 2021. Vzbudily přitom jistý rozruch – tento samozvaný šaman, ekofašista účastnící se proklimatických akcí a ve vězení požadující čistě organickou stravu nezapadal do tehdejší mainstreamové představy o následovnících QAnonu.

تويتر \ Fox News على تويتر: "Lawyer for 'QAnon Shaman' argues for his  client's release, compares him to Forrest Gump https://t.co/MQIAnqiA8G"
Meme s QAnon šamanem

Od té doby spojení konspirační sféry s wellness světem jenom roste. Dochází k postupnému odklonu od figury Donalda Trumpa a výraznějšímu propojení antivaxerské tematiky a sféry QAnonu. Stojí za ním ekonomické zájmy, nečekané ideologické shody i podobnosti ve způsobu uvažování.

Matthew Remski, jogín, novinář a spisovatel, který má za sebou zkušenosti s opuštěním sekty, se věnuje propojení „ezosvěta“ a QAnonu. Remski pracuje s pojmem konspiritualita a identifikoval tři základní přesvědčení, která jsou ve světě New Age spirituality běžná a zároveň spoluvytvářejí podhoubí pro konspirační uvažování:

1. Nic není tak, jak se zdá.
2. Všechno se děje z nějakého důvodu.
3. Všechno je propojené.

První větu lze snadno spojit s obecnou deziluzí, s hledáním hodnot mimo kapitalistický systém i s hladem po spiritualitě jakožto jiném pohledu na svět. Vesměs jde o velmi pochopitelné a obecně sdílené lidské potřeby, odpověď, kterou na ně poskytuje konspiritualita, přesto paradoxně může vést k izolaci. Jak na fórech přímo spojených s QAnonem, tak ve wellness a New Age online prostorech je v souvislosti s „aha-momentem“, kdy uživatelé přišli na to, že nic není tak, jak se zdá, používán jazyk spojený s transformací, s krokem, po němž není cesty zpátky. Tato transformace má nespornou narativní kvalitu, připomíná krok do neznáma, iniciaci a proměnu hrdiny jako ze starých eposů (nezapomínejme, že konspirační teorie jsou v první řadě příběhy). Je to ale hrdina je od ostatních odloučený, je z podstaty sám. 

Všechno se děje z nějakého důvodu

Druhá zásada působí na první pohled jako prostředek smíření či pokory; věci se nedějí jenom tak, je zde smysl, který nedokážeme dohlédnout. Paradoxně se ale stává také prostředkem iluze kontroly – jestli jsou smrt či nemoc nenáhodné, dá se jim předejít – pozitivním myšlením, cvičením, zdravou stravou. Logické vyústění této myšlenky, tedy že lidé nemocní a slabí si za svou situaci mohou sami, zůstává zpravidla nevyřčené.

Je ale třeba dodat, že přisuzování morálních hodnot nakažení koronavirem je zcela běžné i v té části společnosti, která si zakládá na tom, že nemá s konspirátory nic společného. „Jak to, že jsem to chytil, když jsem udělal všechno správně,“ je velmi častý povzdech. Dodržování vládních opatření může rovněž sloužit jako forma iluze kontroly a rovněž může vést k sebeidentifikaci jako dobrého, morálního člověka.

Rozdíl je v tom, že při dodržování vládních opatření nejste v aktivní pozici, nejste hrdinou.

Iluze kontroly obzvlášť ve věci zdraví s sebou nesou riziko napojení na některé latentně fašistické představy, které jsou ve sféře QAnonu pochopitelně silně přítomné. Oba směry uvažování spojují strach z nemoci a ze smrti, kult těla, ale také představy o rozkladu společnosti a degeneraci, či o odklonu od vágně pastorální idyly, kvůli kterému naše společnost směřuje ke zkáze.

Ostatně i fašistická posedlost plozením potomků a zachováním rasy může být interpretována jako forma potlačeného strachu ze smrti, potřeba dosáhnout na věčnost tím, že po sobě něco zanecháváme – zplodit syna, postavit dům, zasadit strom, krev a půda.

Remski mluví o paradoxu, který vychází ze zásoby aktivit, jež wellness síť poskytuje: úzkostlivé zkrášlující rutiny slibují dosažení určité spirituální svobody, ale zároveň se manifestují v podobě aktivit, které je třeba přesně dodržovat a charismatických osobností, jež je třeba následovat.

Konspirační influenceři a matky

Pochopitelně, že ne všechny wellness influencery ohrožuje sklouznutí k fašismu. Stojí ale za to sledovat, zda se od péče a rozvoje tělesného zdraví ten či onen influencer nepřesouvá ke kultu těla: zda je v jeho filozofii prostor pro chronicky nemocné, pro lidi s nadváhou, zda neefektivitu svých rad neskrývá za příliš propracované rituály (to, aby mohl případný nedostatek výsledků svést na selhání jednotlivce, jemuž se nepodařilo dodržet z podstaty takřka nedodržitelná pravidla) a pochopitelně především zda neslibuje zázraky - ať už v podobě uzdravení chorob, či duchovního naplnění.

Nicméně ke všem těmto rizikovým chováním může influencery svádět nejen přesvědčení, ale především tržní prostředí, ve kterém se pohybují. Konkurence je nutí slibovat stále více a také strhávat pozornost od technik a sdělení k vlastní osobě – new age influenceři, jogíni, autoři afirmací a jiní nemají striktně vzato konkrétní produkt, který by nabízeli, nutně do jisté míry prodávají sebe. Algoritmus přeje charismatickým figurám a vede k velikášství.

Působivý příklad syntézy ekonomických, estetických a společenských vlivů uvádí Kathryn Jeezer-Morton, socioložka zkoumající online identitu matky a dlouhodobě monitorující takzvané „momfluencerky“. Ve svém rozhovoru s novinářkou Anne Helene Petersen uvádí, že na popularitě mezi instagramovými matkami nabývají návraty na venkov, obrazy matky se šesti dětmi, co se stará o ranč na samotě. Vzhledem k politické atmosféře nejen ve Spojených státech mají totiž o tyto sny o útěku z města a soběstačnosti zájem lidé z obou částí politického spektra, ovšem pokaždé z jiného důvodu.

Ostatně v online prostoru orientovaném na ženy a konkrétně matky bylo šíření QAnonu úspěšné do té míry, že Marc-André Argentino z Concordia University přišel s pojmem „pastel Qanon“. Ten popisuje estetické a komunikační strategie používané šíření konspirační sféry mezi tuto demografickou skupinu: jsou to pastelové barvy, přírodní motivy, třpytky, aspirativní a spirituálně orientovaný jazyk.

Příklad tzv. pastel QAnon stylu

Nesmírně účinné byly v tomto směru hesla a hashtagy týkající se vágně definované ochrany dětí či boje proti obchodu s lidmi, které konspirátoři kooptovali. I zde hraje svou roli přizpůsobení algoritmům a ekonomická motivace. Jeezer-Morton mluví o tom, jak se ani ve vrcholném období protestů Black Lives Matter většina momfluencerek nevyjadřovala k žádným s rasou souvisejícím otázkám – riziko ztráty sledujících bylo příliš silné. Oproti tomu „pouhé kladení otázek o tom, kam mizí naše děti a co se s nimi děje“ nevzbuzuje žádnou kontroverzi a dává najevo, že je dotyčná influencerka společensky aktivní a zajímá se o svět kolem sebe.

Všechno je přece propojené

„Cítím, jak se moje imunita posiluje jenom tím, že vidím, jak tam naskakují čísla,“ září Sayer Ji, influencer ze světa alternativní medicíny a významná postava covidových dezinformací. Jedná se o vysílání na placenou platformu jeho partnerky, samozvané holistické psychiatričky Kelly Brogan. Jméno livestreamu zní „Community is immunity“ a jedná se o vrcholný exemplář influencerského samožerství. 
Logika celé akce je následující: pokud je sociální izolace spojená s nejrůznějšími chorobami včetně duševních nemocí a závislostí, potom je komunita – fyzická či virtuální – léčivá. Pouhou registrací na placenou platformu Kelly Brogan tak posílíte nejen vlastní zdraví, ale také zdraví influencerů, kteří z ní profitují. Sayer Ji během livestreamu rámuje dopaminové rozechvění z nárůstu sledujících jako přímý spouštěč pozitivního myšlení, který následně posiluje jeho imunitu. Je to masturbační perpetuum mobile.

Podobně účelových propojení a cirkulační logiky je samozřejmě svět konspiračních teorií plný, zajímavější je ovšem jiné propojování. Ve světě kolektivní mýtotvorby není originalita příliš podstatnou hodnotou; QAnon si vypůjčuje motivy z Nesary či satanské paniky, vzniká zde jakýsi digitální palimpsest.

Fakt, že se podobné příběhy již objevily v minulosti, konspiraci spíše legitimizuje. Není ostatně náhoda, že velká část ezoterických teorií, které se s konspirační scénou protínají, pracuje s představami o cyklickém čase.

Nové koneckonců není ani celé propojení ezoteriky a fašismu. Již zmiňované tíhnutí ke cottagecore estetice a obdiv k nespecificky čisté, předindustriální minulosti, vychází z představy zlatého věku, kterou můžeme najít například u Julia Evoly, stejně jako u řady dalších fašistických intelektuálů. Koncept zlaté doby se objevuje také u Heleny Blavatské, zakladatelky theosofie a mistryně mýtotvorby. Ta svou eklektickou prací se starořeckými, staroindickými, egyptskými a dalšími zdroji doslova vybájila nový okultní směr, který se stal jedním ze základních zdrojů současného New Age hnutí a dodnes má nesmírný kulturní vliv.

Hyperborea, název mytické idylické země obývané árijskou rasou, na níž se odkazuje jak Blavatská, tak Evola, je podle reportu Hatescape: An In-Depth Analysis of Extremism and Hate Speech on TikTok (Krajina nenávisti: hloubková analýza extremismu a hate speeche na Tik Toku) často používaným hashtagem pod extrémně pravicovými tiktokovými videy. Vznosné ilustrace severské idyly, často pocházející z fantasy žánru, se ve zběsilých slideshows mísí s hudebními remixy, samozřejmě za neustálého ironického pomrkávání.

Hyperborea (ilustrace z web Know Your Meme)

Internetová memová encyklopedie Know Your Meme pak hovoří o žánru schizowave, který pracuje mimo jiné s prudce blikajícími světly a extrémní barevnou saturací, přičemž obrazy Hyperborey kombinuje s mnoha známými memy. Časté jsou odkazy na úpravu DNA a mimozemské civilizace – ve virálním schizowave editu videa GotyeWokeuplikethis Hyperborea se ostatně objevují obrazy v Čechách dobře známého Aštara Šerana a naprosto tam esteticky zapadají. Toto virální video se stalo součástí memové šablony, v níž je chaotičnost schizowave videa zdrojem pýchy. Ze slova „schizo“ se ve mnoha sférách internetu stává tzv. dogwhistle, kódové označení srozumitelné pouze pro zasvěcené, v tomto případě ezoterické fašisty. Internetoví nacisté si tak s ironickým úšklebkem přivlastňují urážku, která odkazuje na schizofrenii, duševní nemoc, která se mimo jiné projevuje viděním vzorců a propojení tam, kde nejsou.

Svět konspiračních sfér je z principu jinotajný, chaotický a proměnlivý. Každý pokus jej zmapovat je z principu marnou snahou. Má nicméně smysl se snažit pochopit vzorce, na jejichž základě funguje. Patří mezi ně kolektivní mýtotvorba, digitální palimpsesty, podvojná komunikace, ironie, fixace na charismatické osobnosti či hledání iluzí kontroly ve víře, že náhody neexistují.

Důležité je, že propojování a hledání nečekaných či neintuitivních souvislostí není pochopitelně dysfunkční chování. Troufnu si dokonce tvrdit, že je to často velká zábava. Pokud by tento text nebyl dobrý k ničemu jinému, může být přinejmenším bezpečný způsob, jak bez indoktrinace zažít vzrušení z vydávání se ke dnu králičí nory. Problém s QAnonem ovšem je, že tahle díra nemá dno.

Autorka je publicistka věnující se sociální práci


Líbilo se vám? Sdílejte


Zavřít