Odstraňme romantiku, která žurnalistiku obklopuje
Jak ovlivňuje tlak na úspěch pracovní kulturu v mediálním sektoru? Na tuto otázku nabízejí odpovědi redaktorky a redaktoři medií zapojených do mezinárodního projektu Perspetives.
Maďarsko
Tlak na úspěch může být pro pracovní kulturu v maďarském mediálním sektoru dvojsečnou zbraní, zejména vzhledem k omezeným zdrojům nezávislých médií ve srovnání s médii podporovanými státem. Přesto v Maďarsku působí hned několik úspěšných nezávislých médií s viditelnými dosaženými výsledky. V souvislosti s naším tématem v této oblasti spatřuji tři důležité atributy.
Soutěživý duch: Produkují se vysoce kvalitní a inovativní obsahy, což vede k dynamičtějšímu a novátorskému mediálnímu prostoru. Vícero mediálních agentur se zabývá otázkami, které státní média přehlížejí. Pracují spíše jako média veřejné služby a tvorbou materiálu o aktuálnějších a široce relevantních otázkách mohou dosáhnout mnohem většího počtu lidí než státní média. Je také třeba zdůraznit motivaci, jež vyplývá ze žurnalistických hodnot, které představují.
Negativní účinky na vnitřní pohodu a spolupráci: Snaha o výkon a úspěch může vést k únavě a vyhoření, zejména v oboru tak pracovně náročném jako média. Duševní a tělesné zdraví ovlivňuje i proměnlivé a nepředvídatelné mediální prostředí. Vzhledem k počtu médií v Maďarsku, která v posledních letech ukončila činnost, došlo k významným změnám ve financování, a nezávislá média tak mají k dispozici méně podpory a reklamy.
Zaměření na kvantitu spíše než na kvalitu: Mnoho médií nutí čtenáři a inzerenti produkovat obsah rychle, namísto toho, aby dbala na kvalitu.
Omezené zdroje: Maďarský mediální sektor má méně zdrojů než jeho západní protějšky. To může zvýšit tlak na úspěch s omezenými rozpočty a personálem. Další důležitý mentální atribut je ten, že státní média označují „nepřátelská“ média a novináře za agenty financované ze západu, propagandisty nebo tvůrce falešných zpráv, a vláda a její přisluhovači na tato média a jejich zaměstnance často útočí.
Česká republika
Je tlak, kterému čelí profesionálové v médiích – a zejména novináři – něčím odlišný od jiných profesí? Možná. Vždyť žurnalistika zřídkakdy bývá pouhým povoláním, obvykle jde o misi. Jde o hledání smyslu, ideálně vytváření smyslu – pro sebe i pro ostatní. Tento vysoký požadavek, který si novináři na sebe kladou, vede k vysoké úrovni osobního nasazení a k tomu, že se často tlačíme až k samotným hranicím, často i za ně.
Začíná to příběhem, co nám neustále běží hlavou, protože jednoduše nedocházíme ke správnému závěru. Může to být chybějící část skládačky v nějakém argumentu, jež nám nedá spát. Výzkumná odbočka, která skončila ve slepé uličce, nám zpochybní celý projekt. Ničivé analýzy společenských a ekologických okolností, které nás děsí, nebo – zejména v případě kolegů pracujících v krizových a válečných oblastech – lidské tragédie a katastrofy, které nás emocionálně vysilují, dokonce i ty nejtvrdší z nás. Nemluvě o pracovních prostředích, kde jsou novináři vystaveni represím a hrozbám na životě a zdraví. Taková pracovní kultura může vést k vážným tělesným a duševním onemocněním.
Jak tento tlak odstranit? Nejprve si musíme neustále připomínat, že ani ten nejambicióznější a nejpropracovanější příspěvek svět nezachrání. Vyvolá snad myšlenky a probudí empatii tam, kde byla dříve lhostejnost? To by bylo hezké, ale obvykle se to zjišťuje jen obtížně. Tam, kde se „úspěch“ měří tak nesnadno, můžeme doufat, že aspoň někdy pomůže trocha meta-reflexe: novináři se dennodenně učí novým věcem a neustále navazují nové, zajímavé a často inspirující známosti. Tohle o sobě může říct kdo?!
Nicméně tu i nadále zejí rány, do kterých je nutno vložit prsty: Mzdy a platy v žurnalistice často nedosahují kvalifikované práce, kterou vykonáváme. Navíc nemáme všichni stejné výchozí podmínky. Například senioři, ženy a mnoho menšin je stále v našem povolání nedostatečně zastoupeno a o uznání a úspěch musí bojovat více než ostatní. I tyto problémy vyžadují systémová řešení.
Polsko
Potřeba neustálého pokroku a maximalizace zisku se objevuje ve většině odvětví moderních služeb. V médiích se nezdravý tlak na úspěch projevuje v soutěžení o dosah a propagaci obsahu nebo o prodejní výkonnost nákladů časopisů, knih a předplatných. Práce v médiích se navíc často prezentuje jako příležitost získat nejen finanční, ale i morální kapitál. Vždyť žurnalistika má umožnit propagaci vlastního jména nebo provedení „něčeho dobrého“ – a tak mají žurnalistické projekty nejen hodnotu spotřební, ale i společensky významnou.
Zdůrazňování možnosti „osobního značkování“ ve skutečnosti často znamená, že zaměstnanec je ochoten vzdát se některých finančních výhod a dokonce i spravedlivé odměny kvůli sociálnímu kapitálu, který tak získá. Úspěch v mediálním průmyslu tedy přesahuje ekonomické kategorie a tlak nabývá osobní, sociální povahy. Navíc se mediální prostředí často vyznačují vysoce nastavenou laťkou pro vstup a určitým hermetismem. Tlak na úspěch bez prvků odměny může dlouhodobě vést pouze k frustraci. A chronický stres nás podněcuje k volbě standardních a univerzálně ověřených řešení, což nám omezuje původnost a tvůrčí zápal.
Jak bychom se k tomuto problému měli postavit? Bohužel, v době krize duševního zdraví, patrné zejména u mladých lidí, je skutečným úspěchem už jen dosáhnout celkového duševně-tělesného blaha a to si udržet. Naše úsilí by se proto mělo zaměřit především na změnu chápání „úspěchu“ či „rozvoje“. Tvrdou práci a obětavost lze přece nahradit účinnou prací, kterou lze dosáhnout rozmanitějšího úspěchu, založeného na rovnováze kulturních, rodinných, kolegiálních nebo profesních úspěchů. Nově vznikající požadavky a trendy související se standardizací pracovních podmínek, s normalizací volného času nebo s realističtější sebeprezentací na sociálních médiích jsou prvními reakcemi na potřebu nového „úspěchu“. Skutečná výzva pak spočívá v tom předefinovat „úspěch“ tak, aby odpovídal sociální skutečnosti 21. století, kterou marketingové vyprávění nikdy do sebe nezačlení.
Slovensko
Co to znamená mít v mediálním sektoru úspěch? Znamená to mít tisíce čtenářů? Vydávat desítky článků týdně? Vyhrávat novinářské ceny? V tradičním mediálním prostředí pracovní kulturu často ovlivňuje také tlak na to být aktuální, být první. O to se média snaží odjakživa, ale dnes tento tlak umocňují sociální sítě, kde se vše děje okamžitě. Média s nimi musí (a chtějí) držet krok.
V nezávislém kulturním sektoru, v němž působí i měsíčník Kapitál, je často úspěchem schopnost platit autorům a redakčnímu týmu adekvátní odměny. Tlak na úspěch má tedy v tomto případě trochu odlišný význam. Místo čísel prodejnosti nás zajímá, zda naše texty například vyvolají širší diskusi, zda můžeme přinášet nový pohled na známá témata a motivovat lidi k tomu, aby konali.
Na Slovensku dochází v současné době pod vlivem nové vlády k tak radikálním změnám v oblasti kultury, že bude úspěchem, pokud nezávislá kultura vůbec přežije dalších několik let, možná měsíců.
Mnohým kulturním institucím včetně časopisů hrozí, že ztratí finanční podporu, nezávislost (v současné době probíhá boj o zachování nezávislosti Rozhlasu a televize Slovenska); vláda již zasahuje do procesů v soukromém mediálním sektoru. V posledních měsících se tlak na úspěch změnil v tlak na přežití. Držte nám palce, abychom tuto bitvu vyhráli!
Litva
Tlak je slovo dobře známé všem, kdo pracují v oblasti žurnalistiky.
Denní balancování mezi neustálými oznámeními, termíny a stresem je náročné jak tělesně, tak duševně. K tomu si ještě přidejte představu „úspěchu“ – a už jen bezmocně lapáte po vzduchu.
S přechodem od tradičních médií k online příběhům se změnilo pracovní vytížení v redakcích. Kvalitní reportáže čelí konkurenci v podobě počtu kliknutí a zobrazení, jakož i posvátné trojici „lajků, reakcí a sdílení“.
Tato soutěž o čas vytváří začarovaný kruh, nutí novináře dodávat stále rychlejší příběhy, s menším objemem času na prověřování. Na jedné straně by mělo být vše hotovo rychle a ještě rychleji, zatímco na straně druhé není místo pro chyby.
Pokrývat složité otázky spojené s válkami, konflikty, změnami klimatu, sociálními problémy atd., může dále vyvolávat pouze další formu tlaku – tentokrát externí. Kritika zvenčí se v žurnalistice stala sportem, a to jak na sociálních médiích, tak v reálném životě. Všude číhají různé podoby nebezpečí, od hanobení po pronásledování, že vás za sdílení odlišného názoru někdo umlčí.
Tlak na zpravodajství nejen dobrých, ale skvělých a jedinečných příběhů, tlak na to dotknout se lidských životů a ovlivnit je se pevně spájí s potřebou dosáhnout v tomto oboru „uznání“. Roztomilé a jímavé příběhy nikoho nezajímají, a pokud vás snad ano, pak vaše postavení v rámci „žurnalistické hierarchie“ utrpí ztrátu.
Otázka nadále zůstává: co odlišuje novináře „dobrého“ od novináře „skvělého“? Přímočarost nebo odvaha? Nebojácnost, pohotovost? Nebo jednoduše zkušenost?
Stejně jako v každém jiném povolání může být faktorem velikosti zkušenost. Avšak který novinář je zkušený: ten, který provedl dvacet terénních výzkumů, nebo snad ten, který strávil dvacet dní před obrazovkou tím, že shromažďoval dat pro vyšetřování? Bohužel, je to směsice, a vy musíte být kdekoliv, kdykoliv.
Zvládat psychologické účinky tohoto prostředí může být obtížné: do kompletního balíčku novinářské práce patří i hodiny přesčasů, stres, vyhoření, vyčerpání, toxická soutěž a workholismus.
Takže hlavu vzhůru a lehké pero, přátelé – nejste v tom sami.
Česká republika
Ze všeho nejdřív mi na mysli přirozeně vytane otázka sledovanosti. Ve snaze dosáhnout co nejvyššího počtu zhlédnutí nebo čtení média často spěchají nejen s vytvářením nového obsahu, ale v ideálním případě i s jeho umístěním ještě během době událostí na sociální sítě. To někdy znamená, že místo kvalitního obsahu čteme pouze reakce a žádné proaktivní texty zaměřené na řešení. Na druhou stranu na tom není nic divného. Ale opravdový tlak na úspěch občas cítím v případech, kdy uveřejníme článek, který je sice skvělý, ale na sociálních médiích zpočátku mnoho odezvy nezískává. Někdy se sociálních médií bojím a říkám si: možná to nemá lajky, ale čte se to? Pak se lajky a stovky zhlédnutí nahromadí a já jsem zase klidná, skoro se až stydím, že jsem se vůbec znepokojovala.
Měřit úspěch publikace dle počtu reakcí? Měla bych to při psaní článku brát v potaz? Takže mi jako klíčová připadá nejen rychlost, ale také odezva, a to nejen kvantitativní a masová odpověď. Vytvořit provokativní titulek, který zaručeně získá reakce, nebo psát o trendy tématech, to lze snadno. Ale kvalitativní odezva bývá často neviditelná. Pokud přinese nějakou důležitou výpověď, může článek někomu změnit život. Co je zajímavé, není nutně důležité, a co je důležité, nemusí působit jako vzrušující téma. A od toho tu máme média, aby odolávala tlaku a přinášela příběhy, které upozorní na zapomenuté pohledy.
Přeložil David Vichnar z originálu Let’s shatter the romanticizing around journalism.
***
This article was published as part of PERSPECTIVES – the new label for independent, constructive and multi-perspective journalism. PERSPECTIVES is co-financed by the EU and implemented by a transnational editorial network from Central-Eastern Europe under the leadership of Goethe-Institut. Find out more about PERSPECTIVES: goethe.de/perspectives_eu.
Co-funded by the European Union. Views and opinions expressed are, however, those of the author(s) only and do not necessarily reflect those of the European Union or the European Commission. Neither the European Union nor the granting authority can be held responsible.
