Poslední noc před elektrárnou je plná tance
„Policie České Republiky, vyzývám Vás k opuštění tohoto prostoru. Opakovaná výzva: Opusťte prostor,“ rozléhá se z megafonů na kraji pole u obce Veltruby. Sedím na útlé lavičce pod obřím šapitó a na chvíli podléhám zdání, že policejní vozy přijely navštívit třetí český Klimakemp.
Naštěstí mi brzy dojde, že hlášení používá skupina táborníků při přípravě na akční dny. Zítra vyrážíme na demonstraci ke elektrárně Chvaletice a vzhledem ke zkušenostem z předchozích dvou kempů očekávají demonstrující tvrdý zásah ze strany policie. Snažíme se být připraveni na všechno a zajistit, aby i méně zkušení byli v bezpečí. V užší skupince si sdělujeme fígle na to, jak si nenechat pohmoždit zápěstí a slibujeme si, že se budeme navzájem držet, kdyby se nás od sebe snažili odtrhnout.
Druhý den se za sebe na nádraží řadí skupina místních, několik aktivních občanů a dva větší bloky lidí v malířských oblecích. Odbíhám rychle koupit krabičku cigaret pro svého parťáka, který si kvůli otiskům zalepil bříška prstů a nejde mu balit. Cestu zpátky ke skupině hledám podle rytmických úderů samby. V téměř tisícihlavém davu se blížíme k elektrárně Chvaletice. Postupně vykukuje čoudící komín i symbolické, široké chladící věže. Kolem projíždí policejní dodávky a nad hlavou nám bzučí helikoptéra.
Po nekonečných minutách přesouvání okolo elektrárny, projevech místních a zástupců sdružení se vracíme zpět k hlavnímu vchodu. Několik postav v kombinézách sestaví z odložených trubek tripod, na který se jedna z demonstrantek zavěsí. Zabíráme místo kolem trojnožky a pomalu očekáváme zásah těžkooděnců, nic se ale neděje. Z Chvaletické elektrárny se jen ve smyčce ozývá výzva k opuštění prostoru „za oplocením“. Jenže my „jen“ blokujeme příjezdové cesty a za plot se nikdo z nás nechystá.
Menší skupinky v okolí vyvěsí transparenty a nervozita pomalu opadá. Za pár hodin nám kuchaři z kempu přivezou čaj, jablka a těstovinový salát. Se soumrakem slézá aktivistka z trojnožky, pomalu si smýváme barvy z obličejů, máme potrhané bílé overaly a lak se z prstů odlepil. Několik aut z tábora přivezlo spacáky pro ty, kteří si je zapomněli. Přichází první noc na asfaltce před elektrárnou, která je teplejší než kempové pole, začíná třídenní pokojná blokáda, kterou tentokrát nepřeruší ani policejní obušky. Bílé overaly v zapadajícím slunci vymezují hranice území, na kterém se rozkládá naše dočasná autonomní zóna, kemp na protest proti výjimkám pro uhelné elektrárny.
Několik demonstrujících se vrací do tábora, nahradí je další. Přichází místní s koláči, ovocem nebo nabídkou k osprchování. Po necelých dvou dnech kemp ožije, připravuje se malá technopárty, snažíme se zabrat prostor před dalšími vchody, v malém parku před elektrárnou probíhá přednáška o stavu českých lesů. Poslední noc je plná tance, na ekotransparenty sprejujeme nová slova, na komíny elektrárny promítají umčaři. V kouři se objeví nápisy: „Já bych všechny ty elektrárny zakázala.” „Po nás potopa.“ „Naše klima, vaše vina.“ „+300 kg Hg“
Na místo se sjíždějí televizní a rozhlasové štáby a Marika jako ve smyčce opakuje: „Věříme, že nenásilná přímá akce má svůj smysl. Bylo díky ní zrušeno otroctví i vybojováno volební právo žen. Elektrárna Chvaletice je největším znečišťovatelem v Pardubickém kraji a měla být dávno zavřená. Změna klimatu je velkou hrozbou a musíme se jí postavit čelem.“
Hnutí Limity jsme my považuje akci za úspěšnou díky pozornosti, kterou k tématu klimické krize přitáhla. Radní města Pardubic se necelý týden po skončení blokády v těsném hlasování rozhodli neodvolat proti výjimce pro Chvaletickou elektrárnu, a tak naděje, že nejen obyvatelé Pardubického kraje nebudou dýchat špinavější vzduch opět zeslábla.
Jenže občanský aktivismus není žádný sprint, ale pořádný maraton. Má cenu zas a znovu připomínat, že není možné systematicky ničit přírodu a zhoršovat zdraví obyvatel jen kvůli zisku jednotlivců. Spalování fosilních paliv je neúnosné. Dokud se bude spalovat uhlí a emise strmě stoupat a otravovat naše klima, je třeba dát najevo, že to co určuje limity těžby a spalování, jsou ve skutečnosti lidské životy.
---
