Kde jsou vietnamské hlasy v české literatuře?
Osobní výběr, který není jen o menšinovém traumatu
Literatura vietnamské diaspory v USA je na vzestupu. V roce 2016 dostal Sympatizant Viet Than Nguyena Pulitzerovu cenu a (i když se to tak kvůli pandemii nezdá) už před třemi lety se žebříčky bestsellerů prohnal fenomén Ocean Vuong se svým Na zemi jsme na okamžik nádherní. Vietnamsko-americká literatura však nabízí výrazně větší množství zajímavých titulů, které vykreslují vietnamskou diasporu jako bohatou a protkanou řadou různých příběhů. Daří se jim tak mazat stereotypní obraz pracovitého Vietnamce, který tráví život ve své večerce.
Všechny je však protkává hořká vzpomínka na krvavou válku. Samozřejmě. To dřív vyjedou blaničtí rytíři, než bílí vydavatelé vydají a bílí knižní kritici budou číst literaturu autorů a autorek z etnických menšin, která není o kolektivním traumatu. Jako by je to v našich očích definovalo - dobře to popisuje třeba článek Inside the Push To Diversify the Book Business z New York Times. Přitom vietnamsko-americká literatura má co nabídnout jakémukoliv čtenáři či čtenářce.
Proto v tomto mikropřehledu najdete jak romány, povídky, poezii i grafický román. A důležitá věc: není to výběr reprezentativní, ale osobní.
Román: Sympatizant, Viet Thanh Nguyen
Přestože se jedná o fiktivní příběh dvojího agenta, je tahle Pulitzerovou cenou ověnčená kniha tak protkaná reáliemi z konce války a následného období protikomunistického odboje formujícího se z bývalých vietnamských hodnostářů na americkém území, že nebudete vědět, kde realita končí a fikce začíná. Ambiciózní dílo se nebojí řešit rasismus, sexismus, kulturní objektifikaci Vietnamců jako „toho druhého“, kritiky „vědeckého“ orientalismu (a „vědou“ podložené objektifikace jiných etnik, víc se dočtete třeba v Orientalismu od Edwarda W. Saida). A pak je tu strhující příběh agenta s dvojí tváří – bude odhalen? Podaří se mu vrátit domů, do komunistického Vietnamu, a bude po zásluze odměněn? Celou knihou se přitom vede silná filozofická linka, která si hraje s podobnostmi mezi komunismem a kapitalismem a ukazuje, že mezi oběma systémy vlastně není velký rozdíl. Obě strany válečného konfliktu - idealizovaní zástupci kapitalismu (symbolizovaného Amerikou) a stejně tak komunisté (symbolizovaného Sovětským svazem) mají ruce zakrvácené stejně.
Můj táta dostal Sympatizanta k narozeninám a jeho nejoblíbenější scéna z celé knihy je ta, v níž mladý hlavní hrdina masturbuje s olihní a jeho maminka z ní potom uvaří polévku. Krása je v očích pozorovatele a autentická sebeexotifikace může sloužit k jejímu převracení.
Povídková sbírka: Refugees, Viet Thanh Nguyen
Sbírka povídek, která zatím nevyšla v češtině, se v kontrastu se Sympatizantem neodvíjí od kolektivního traumatu - tedy do určité míry, jak napovídá název. Přestože jsou Uprchlíci psaní jiným stylem než Nguyenův román, stejně tak se v nich objevuje spousta motivů a témat. Jestliže je v Sympatizantovi Nguyen spíš intelektuál, Uprchlíci přetékají emocemi. Rozebírá se tu třeba společné zestárnutí a postupně vykvétající láska i v rodiči domluveném sňatku (a zlomené srdce, když stařičký manžel s alzheimerem prozradí věci, co nikdy prozrazeny být neměly), také etika, rozporuplnost a ekonomické podmínky při pašování padělků oblečení nejdražších značek.
Poezie: Inside Out & Back Again, Thanhha Lai
Inside Out & Back Again vypráví pomocí básní příběh osmileté holčičky, která opatruje vlastní malý mangovník, ale musí kvůli válce utéct spolu s matkou a bratrem do USA. Dívka poté vypráví příběh o laskavosti i krutosti Američanů, útrapách školní docházky v jazyce, kterému nerozumí, šikaně ze strany spolužáků, zklamání, že kovbojové nemají koně (přestože mají kovbojské boty a klobouky) a absolutním zmatení, že koně v Americe dělají jinak než ve Vietnamu. Skrze řádky Inside Out & Back Again pocítíte (nebo si alespoň myslíte, že pocítíte), jaké to je být z ničeho nic vytržen z domova a ničemu nerozumět. Mám chuť napsat, že to je kniha, která vám zlomí srdce a následně ho vyléčí, ale to může být řečeno i o té další na seznamu.
Grafický román: The Best We Could Do, Thi Bui
Srdečním bonmotem tuto knihu popsal samotný Viet Thanh Nhuyen. The Best We Could Do je ilustrovaný memoár - Thi Bui čeká miminko, a v rámci přípravy na mateřství se rozhodne prozkoumat vztahy se svými rodiči. Chce totiž, aby její potomek měl s babičkou a dědečkem silné a dobré pouto, navzdory tomu, že Thi se to moc nedaří. Vydává se tak na pouť za podstatou rodinného traumatu, které vrazilo kůl mezi ní a její rodiče. Kniha pojednává o generačním rozkolu, vzájemném nepochopení mezi mladým člověkem, který vyrůstá v moderní Americe, a staršími rodiči, které válka vyhnala do cizí země, v níž přišli o společenské postavení i peníze. Na 350 stranách Thi kreslí a píše nejen o lásce, rodině, válce, chudobě, strachu a přežívání, ale taky radosti, svém studiu umění, tvrdé práci, opouštění domova i stěhování. Na další popis už mi slova nestačí. U podmanivě ručně kresleného komiksového románu trochu nepřekvapivě.
---------------
Jen krátký a čtenářskou zkušeností omezený výběr i tak ukazuje vietnamskou diasporu jako pestrou scénu, v níž vznikají silná a zajímavá literární díla.
Chci se tak zeptat: kde to vázne v Česku? Proč vietnamsko-česká literatura dávno nemá své místo na poličkách knihkupectví? A proč kniha Banánové dítě vyšla (zřejmě) v malém nákladu a už není k dostání jinak než jako e-kniha? Tím, že vietnamskou diasporu přece dobře reprezentuje zahraniční produkce, to být nemůže, protože zkušenost je to zásadně jiná. Místo války jde o spolupráci mezi komunistickým Československem a Vietnamem, místo lidí, co přišli o všechno, k nám první generace dnešní vietnamské diaspory přišla za prací a studiem. Je to snad tím, že si v některých recenzích čtenáři stěžují, že autorka naředila svou knihu i jinými tématy, než je její vietnamská identita? Neslýchané.
Tak proč je největší vietnamsko-česká autorka ve skutečnosti bílý chlap středního věku, zatímco se s kamarády poplácávají po ramenou, jak chytře obalamutil porotu ceny Knižního klubu. Kauza románu Bílej kůň, žlutej drak od Jana Cempírka, který ji vydal pod pseudonymem Lam Pham Thi, je sice třináct let stará, ale rozladění budí pořád. Kde jsou autentické hlasy vietnamského původu v české literatuře? Je v legální migraci za studiem málo kolektivního traumatu, aby to zajímalo knižní průmysl? Ptám se pro kamaráda.
---
Autor*ka je nebinární akademik*čka. Zabývá se sociologií, společenskými nerovnostmi a vlivem kolonialismu na současnou kulturu. Nebaví je monotématičnost hlasů a témat v mainstreamové kultuře a tak se snaží vyhledávat autory a autorky různých identit a zázemí, podle takzvané Standpoint metodologie Sandry Harding. To nejprovokativnější ze své četby zveřejňuje na instagramu @ctu_feministicky.
