Jak zkomplikovat vztah mezi autorem a čtenářem: Nažluto: Rebecca F. Kuang
Román Nažluto Rebeccy F. Kuang záměrně narušuje vztah mezi autorem a čtenářem tím, že rozkrývá některé mechanismy fungování současné knižní kultury. Ačkoliv se děj odehrává ve Spojených státech amerických, má tento románový svět mnoho společného s tím českým; odhaluje především všudypřítomnou komercializaci a přisuzování výjimečných kvalit naprosto banálním textům.
Do literárního provozu se noříme prostřednictvím příběhu June Hayward, mladé autorky, která přežívá ve stínu slavné kolegyně asijské Američanky Atheny Liu. Ty dvě se potkaly na Yaleově univerzitě a obě toužily po literární kariéře – jenomže zatímco Athena si užívá raketového úspěchu, June se musí spokojit s pozorností třetiřadých youtuberů. Po vydání první knihy se z Atheny stává literární superstar: práva na její texty se prodávají do zahraničí, zájem o její příběh mají televizní společnosti, čímž se spisovatelka záhy transformuje v literární „obchodní značku“, zatímco June zápasí s každodenní bezvýznamností.
„Neobjevily jsme jedna v druhé spřízněnou duši ani nic podobného, neprožily jsme žádné závažné trauma, které by nás sblížilo — prostě jsme se jenom vždycky nacházely na stejném místě a dělaly totéž, a tak se nám hodilo být spolu zadobře.“
Jejich vztah nabírá na tragikomických obrátkách. Athena nešťastně zemře po udušení lívancem a June, jakožto jediná svědkyně události, zápasí s dilematem: Co s hotovým rukopisem, který kamarádka zanechala na pracovním stole? Bez delšího váhání dospěje k názoru, že nešťastná smrt slavné spisovatelky je příležitost zvráceným způsobem „uctít památku“ bývalé spolužačky. Rozhodne se Atheninu knihu „upravit“ a vydat pod názvem Poslední fronta a pozměněným jménem Juniper Song. Nové příjmení zní sice čínsky, ve skutečnosti však jde o druhé jméno, které June dala její máma. Tento počin June přinese to, po čem její srdce toužilo – literární slávu. „…o Poslední frontě všichni mluví, jako by věděli, že bude hitem. A mě by zajímalo, jestli to není právě ta poslední, neuchopitelná stránka fungování nakladatelského průmyslu – jestli se některé knihy neprosadí proto, že v určité fázi si všichni úplně bezdůvodně usmyslí, že teď nastala jejich chvíle.“ (s. 89)
Nažluto je kniha plná ironie, která brilantně reaguje na aktuální dění v literárním světě ovládaném marketingem, agenturami, a hlavně sociálními sítěmi. O Poslední frontu projeví zájem „…Simon & Schuster, potom Penguin Random House, taky Amazon (Amazonu nikdo příčetný nekývne, ujišťuje mě Brett, ten je tady jen od toho, aby vyhnal cenu nahoru) a po nich všechna menší, prestižní nezávislá nakladatelství, která z nějakého důvodu pořád existují.“ (s. 42). Podobný cynismus je typický pro celý román, který lze číst jako kritiku světa, v němž literatura přestává být nástrojem pro hlubší zamyšlení a namísto toho se stává komerčním artiklem. A čím více je autor „svérázný a intelektuální“, tím snadněji se může proměnit v prázdnou komerční značku, která slouží spíše k uspokojení kulturních očekávání. Kuang si nebere servítky a ukazuje, jak bývá literatura často vnímána nikoli primárně na základě obsahu, ale na základě vnějších, někdy zcela povrchních faktorů – ať už jde o etnický původ, nebo aktuální politické „trendy“, které určují, co je v kurzu.
Postava June se brzy ocitá v pasti těchto předsudků, když se skálopevně snaží ututlávat samotný fakt, že se dopustila plagiátu, a zároveň musí čelit kritice, že jako běloška nemá právo psát o čínské kultuře. Ve své literární krádeži se rozhodne Athenin rukopis „upravit“, a vytvoří z něj tak průměrný „trhák“ – ideální pro mainstreamové publikum. „Nedokážu určit, jestli se snaží životům svých postav dodat plastičnost, ukázat čtenářům, odkud pocházejí a do jakých sítí patří, ale tady to dost přepískla. Odvádí to pozornost od ústředního děje. Čtení má být příjemný zážitek, žádná otročina.“ (s. 52) Nepočítala však se sílou sociálních sítí, ani s tím, s jak závratnou rychlostí se jejich uživatelé skrytí pod anonymními účty přikloní na jednu či druhou stranu, poté, co ji ve svém příspěvku odhalí @DuchAthenyLiu: „Poslední frontu nenapsala Juniper Song alias June Hayward. To já. Ukradla mi knihu, ukradla mi hlas a ukradla moje slova. #ZachranteAthenu.“ (s. 149)
Nažluto nenabízí jen zábavný, poutavý příběh, ale i směsici hlášek a satirických narážek na současný knižní průmysl, který si vybere „favorita – někoho dostatečně pohledného, dostatečně mladého, v pohodě, a jen s tím ven, stejně si to všichni myslíme, dostatečně ‚menšinového‘ - a toho pak zahrne veškerými penězi a prostředky.“ (s. 12) S nadhledem a ironií zkoumá, jak se témata rasismu, identity a kulturního přivlastnění zjednodušují do pouhých hesel. Kuang trefně reaguje na mnohé debaty, v nichž snahu o hlubší diskusi rychle nahrazují povrchní soudy na sociálních sítích, a připomíná tak, co všechno dnes ovlivňuje vnímání knihy a co odklání pozornost od toho nejzásadnější, tj. samotného textu. Je ironií, že román v českém překladu Daniely Orlando vychází v nakladatelství Host, jež bylo v roce 2024 zataženo do sociálními sítěmi nafouklé kauzy o údajném plagiátu – říct své měl k němu tehdy každý, od obyčejného čtenáře po někdejšího internetového odborníka na řešení pandemie covidu.
Nažluto, Rebecca F. Kuang
Host, 2024
Překlad: Daniela Orlando
