Jak ukrajinská komunita na brněnské Tržnici podporuje obránce zpět doma
,,Pleteme síť pro manžela.“
Druhé patro brněnské Tržnice je stejně jako každé úterý zastavěné třemi vysokými dřevěnými rámy. V polovině června je tu teplo a větráky běží naplno. Těsně po začátku dnešního pletení maskovacích sítí pro ukrajinskou armádu je tu asi deset převážně mladých lidí a až na občasné otázky ohledně barvy materiálu v tichosti zaplétají zelené pruhy do sítě, která je připevněná na rámy.
„V září to bude prakticky už dva roky, co jsme upletli první síť,“ sdílí se mnou Viktoriya Shved, koordinátorka pletení maskovacích sítí. „Motivuje mě to, že chci pomáhat našim klukům. Vím, že tam jde o život, a my je musíme chránit, jak můžeme. Sami tam nebudeme, ale tím, že jim upleteme síť, dáváme šanci přežít.“
Zapletená maskovací síť pro ukrajinskou armádu na brněnské Tržnici. (10. června 2025) Autorka: Emma Novotná
Sítě jsou pletené na konkrétní objednávku podle období roku. Od začátku této iniciativy se na Tržnici podařilo uplést a odeslat více než 120 sítí různých rozměrů a barev. „Chodí k nám plést široká komunita. Většina to jsou čeští, slovenští a ukrajinští studenti. Pracující také chodí plést, ale většinou o víkendech, kdy mají volno a můžou přijít,“ popisuje Viktoriya.
,,Plete se až třikrát do týdne. V úterý je Tržnice otevřena od 15 do 20 hodin pro širokou veřejnost a většinou sem chodívá kolem třiceti lidí. O víkendech je to méně, ale pořád kolem 15 nebo 20 lidí, kteří se za den prostřídají. Člověk přijde na hodinu, na půl hodiny, prostě kolik může. V létě chodí málo lidí, takže v tu dobu potřebujeme větší zájem o pletení. V zimě je to trochu jiné, je více lidí, a tak se plete rychleji. Ale celkově se snažíme stíhat ty objednávky, které jsou naplánované.”
K pletení je potřeba síť a materiál spanbond. Ten v Česku není k dostání, takže je potřeba ho nakupovat v Ukrajině a přivážet. Důležité je, že na slunci nemění barvu a když namokne, tak rychle uschne. ,,Kluci teď psali, že je perfektní, že jsou sítě lehké a můžou je dát kamkoliv.” dodává Viktoriya.
O materiál nouze není, protože ten iniciativě shání spolek Brno pro Ukrajinu, který na něj organizuje peněžní sbírku a pak ho cíleně nakupuje. Ostatně spolek Brno pro Ukrajinu se na pomoci podílí už od prvního dne ruské invaze v únoru 2022, kdy se zaměřoval především na distribuci materiální pomoci ukrajinským uprchlíkům v Brně. V průběhu války se změnilo i zaměření spolku a nyní se nejvíce věnuje poskytování materiální pomoci ukrajinským zdravotníkům přímo na frontě. Kromě sbírek na jejich potřeby pořádá i různé kulturní akce na podporu Ukrajiny a na Tržnici, kterou mu město zadarmo propůjčuje, organizuje také sběrné místo, kam mohou lidé přinést materiální pomoc.
„Seznamy potřebných věcí neustále aktualizujeme: teď to jsou berle, ortézy, zdravotnický materiál, léky, spacáky nebo powerbanky,“ popisuje Klára Ležatková, jedna z členek Brno pro Ukrajinu.
Pomoc neposkytují pouze jednotlivci, ale i firmy. „,Nedávno jsme dostali tři palety zdravotnického materiálu přímo do nemocnic z firmy Dina-Hitex z Bučovic,“ zmiňuje Václav Sychra, další z členů. Firma jim dohromady věnovala materiál už za více než milion korun, a všechen dostala konkrétní ukrajinské nemocnice, které Brno pro Ukrajinu pomáhá.
Během poslední veřejné sbírky na rušičku dronů pro zdravotnici Natálii a její tým se spolku podařilo vybrat více než sto tisíc korun. „Jsme v kontaktu se sedmi zdravotníky na frontě, kteří nám posílají své požadavky na zdravotnický materiál. Tentokrát to byla i rušička dronů, která je bude chránit. Ruská agrese nezná mezí a míří i na zdravotníky, přestože nosí červené kříže,“ popisuje Klára. „V této sbírce bylo 107 dárců, což tak normálně bývá, ale snad jen sedm dárců bylo nových. Zdá se tedy, že ten okruh lidí je pořád stejný.“
Po několika vybraných krátkodobých sbírkách bude Brno pro Ukrajinu spouštět novou, tentokrát už stálou sbírku na Doniu, která opět bude na zdravotnický materiál. Pomoc je potřeba dlouhodobě. A ačkoliv hrozí pokles zájmu, Klára říká: „Neradi mluvíme o ‚únavě z války“ – co pak mají říkat ti, kteří tam žijí?”
Pletení sítí není důležité pouze jako způsob podpory ukrajinských obránců, ale je to také příležitost pro setkání s brněnskou ukrajinskou komunitou. „Když začala válka a začali jsme se více bavit s Ukrajinci, tak si říkám, že je hezký se potkávat,” usmívá se koordinátorka Viktoriya. „Podporujeme se navzájem a jsou tu i lidé, kteří přišli z bojových oblastí, a někteří z nich nemají domov, protože je zničený. Když se chtějí pobavit s jinými Ukrajinci, přijdou sem. Nevědí, co dál. Když skončí válka, stejně se nemají kam vrátit. Když se tady pobaví a trochu přijdou na jiné myšlenky, je jim trochu lépe a nám taky. Je to dobrá příležitost se odreagovat.“
Později během odpoledne na Tržnici přichází více lidí různých věkových kategorií. Po prostoru pobíhají děti, jejich matky pletou a na druhém konci místnosti sedí studenti, kteří stříhají pruhy zelené látky a u toho probírají konec zkouškového období. Je slyšet jak ukrajinština, tak i čeština a slovenština a je vidět, že se lidé mezi sebou dobře znají. Začíná hlasitě vyhrávat ukrajinský pop a lidové písně, a tak se s Olenou Černuchou hůře slyšíme. Je jednou z častých účastnic a povídáme si během toho, když plete:
„Pocházím z města Sumy na východě Ukrajiny, u hranice s Ruskem. Přestěhovala jsem se sem na konci března 2022. První měsíc jsme sem nemohli jet – vlastně mohli, ale měla jsem strach, protože se několikrát stalo, že stříleli na evakuační autobusy. Pak jsme si ale domluvili jedno auto, které nás dovezlo na hranici s Polskem, kde se organizovala pomoc Ukrajincům. Tam nás odvezli do nějakého města a pak jsme jeli do Česka vlakem. Cesta trvala asi dva dny.“
Po příjezdu do Brna Oleně a jejím dvěma dětem pomáhal farář a jeho rodina z českobratrského evangelického Červeného kostela. „I komunita, která do kostela chodí, nám hodně pomáhala. Když něco potřebuji, vždy jsou schopni pomoct. Díky bohu jsem nepotkala takové, kteří by mi řekli něco špatného. Občas o tom slyším, ale nezažila jsem to ani jednou.”
Oleniny obě děti, syn chodící do třetí třídy a dcera do osmé, podle jejích slov život v Česku zvládají lépe než ona. „,Oni si tu češtinu nastudovali tak, že když mluví česky, nikdo nic nepozná. Už se nám i několikrát stalo, že pán v bance mluvil s dcerou, pak po ní chtěl její pas, a prý nepoznal, že je cizinka.“
O pletení sítí se Olena dozvěděla na Facebooku. Napsala, jestli se může připojit, a od té doby sem chodí. „Manžel je v armádě a sítě posíláme i pro něj nebo mým kamarádům a spolužákovi, který tam taky je. Oni si řeknou, co potřebují, jakou barvu a velikost, a posíláme to přímo jim. Teď vlastně taky pleteme pro manžela. Nemám dost peněz, abych je mohla posílat, tak chodím plést, protože vím, že to funguje.“
Po třech letech v Česku Olena nemá pocit, že by tu jako Ukrajinka narážela na překážky. „Myslím, že za tu dobu, co tady jsem, se to v práci hodně zlepšilo. Pracovala jsem na úklidu a pak jsem šla do školy jako asistentka pro ukrajinské děti, ale to byl částečný úvazek za malý plat, takže jsem s tím skončila a šla znovu uklízet. Přitom jsem absolvovala kurz IT od Czechitas, různé kurzy češtiny a teď pracuji jako datová analytička.“
Přesto ale cítí nejistotu ohledně budoucnosti. „Teď se to u nás zhoršilo a vypadá to, že se nebudeme mít kam vrátit. Já jsem tu kvůli dětem a ty říkaly, že zůstanou tady. Nevím. Je to těžké, protože je manžel v Ukrajině.“ Na otázku, co by Ukrajincům v Česku pomohlo cítit se lépe, odpovídá jasně: „Pomohlo by, kdyby skončila válka. Podpora od jiných lidí a státu je, ale přesto nevíš, co bude dál. Nevíš, jak bude vypadat budoucnost.“
Sítě, které se v brněnské Tržnici upletou, končí v různých frontových oblastech Ukrajiny: v Doněcké, Charkovské, Sumské a Záporožské. Pokud je potřebuje i protivzdušná obrana, posílají se například i do Poltavské oblasti ve střední části Ukrajiny. „Většinou nám je vezou čeští kluci, kteří jezdí pomáhat do Ukrajiny. Tam je posílají poštou. Někteří z nich jezdili až do Doněcké oblasti, třeba z organizace Koridor UA, ale nikdo z nás je nepředává přímo vojákům.“ Viktoriya s nimi komunikuje přímo prostřednictvím zpráv a dostává od nich fotky, když sítě dorazí na místo.
Ukrajinský voják s doručenými sítěmi. (květen 2025) Zdroj: Brno pro Ukrajinu
Pomáhat Ukrajině je, podle Davida Konečného, dalšího člena Brno pro Ukrajinu, stále potřeba. ,,Válka stále trvá. Ruský zločinecký režim stále útočí na Ukrajinu, a tím pádem útočí i na nás. Zatím dejme tomu z povzdálí různými kybernetickými zbraněmi, ale jednou to, co se děje v Ukrajině, v nějaké formě může přijít i sem. Jednou možná budeme rádi, když někdo pomůže nám. Když se člověk podívá do světa, tak je celkem jasné, jak jsou rozdané karty. A dost se to i jako domeček z karet hroutí. Takže pokud někdo může pomáhat, myslím, že je to jeho morální povinnost,” uzavírá David.
This article was published as part of PERSPECTIVES – the new label for independent, constructive and multi-perspective journalism. PERSPECTIVES is co-financed by the EU and implemented by a transnational editorial network from Central-Eastern Europe under the leadership of Goethe-Institut. Find out more about PERSPECTIVES: goethe.de/perspectives_eu.
Co-funded by the European Union. Views and opinions expressed are, however, those of the author(s) only and do not necessarily reflect those of the European Union or the European Commission. Neither the European Union nor the granting authority can be held responsible.
