Americký knižně-průmyslový komplex
Dopady neoliberalismu na knižní kulturu podle knihy Big Fiction Dana Sinykina
Knižní trh ve Spojených státech amerických se za posledních více než osmdesát let změnil prakticky k nepoznání. Před druhou světovou válkou byste na klasické vázané knihy narazili pouze ve velkých městech, zatímco ve zbytku země se těšily oblibě spíš obdoby našich rodokapsů a šestákové literatury. Nesouviselo to nutně s gramotností obyvatelstva, ale spíše s tím, že knihkupectví a vydávání literatury se věnovalo jen několik po zemi roztroušených rodinných firem, jimž se nevyplatilo expandovat mimo populační centra. Záhy ovšem nastal historický zvrat – a to, když knihkupci během války utržili na prodeji paperbacků vojákům dosud nevídané zisky. A noví čtenáři se jich nemohli nabažit ani po návratu z fronty.
V nadcházejících desetiletích se tak poprvé v amerických dějinách z knih stala opravdu masová záležitost, v jejíž postupných proměnách se zrcadlí hospodářské i společenské transformace posledních sedmdesáti let. O tom všem píše akademik a publicista Dan Sinykin ve své zatím poslední knize Big Fiction, kterou vydalo v roce 2023 nakladatelství Columbia University Press.
Konglomerizace literatury
Vlivu, „neoliberální apokalypsy na svět americké literatury“ se profesor angličtiny na atlantské Emory University zevrubně věnoval již ve své předchozí knize American Literature and the Long Downturn (2020). Na příkladech a průkopnickou analýzou děl Jamese Baldwina, Cormaca McCarthyho, Leslie Marmon Silko a Davida Fostera Wallace v textu popisuje, jak privatizaci a deregulaci průmyslu mnozí vnímali jako konec starého světa, v němž šlo literátům ještě o umění a vyšší principy, nikoli o marketingové cílové skupiny a množství prodaných kusů. Postupný úpadek amerického byznysu s literaturou autor ještě detailněji rozebírá ve své druhé a o poznání rozsáhlejší faktorgafické studii Big Fiction.
Padesátá a šedesátá léta lze zpětně označit za zlatou éru tržního kapitalismu, což platilo i pro trh s knihami. Ostatní kulturní odvětví ve Spojených státech, především film, rozhlas a hudba, si počátky korporátní konsolidace, kdy jednotlivé sektory začal ovládat čím dál menší počet čím dál větších konglomerátů, odbyla už před válkou.
Knihkupci a vydavatelé si tímto přerodem prošli až po ní. Paradoxně se tak stalo v době rozvoje televizního průmyslu, který byl tehdy stále v plenkách, přesto se mnozí domnívali, že ze čtenářstva vychová spíše diváctvo. Nástup televize proto nejspíš přispěl k určité bulvarizaci prózy, a tak v tomto období můžeme zaznamenat první dvojitá vydání klasiků v měkké vazbě (např. Faulknera) a o poznání lacinější díla červené knihovny od nejrůznějších neznámých pisálků.
Za dalšího viníka lze považovat úspěch kanadského nakladatelství Harlequin, které se proslavilo romantickými harlekýnkami se sugestivními obálkami se spoře oděnými ženami a stereotypními muži na bílých koních. Jeho styl začaly záhy napodobovat i „serióznější“ literární domy v Kanadě i Spojených státech.
Knižní byznys mezitím během dvaceti let po konci druhé světové války narostl do nebývalých rozměrů a křídla mu přistřihla až hospodářská krize sedmdesátých let, kdy, jak Sinykin podotýká, proběhla také akcionářská revoluce. Nejbohatší vydavatelství tehdy vstoupila na burzu cenných papírů a přestala se ohlížet tolik na kvalitu produkce a dbala spíš na spokojenost vlastníků akcií. To se podle autora projevilo hned několika způsoby, hlavně v rozložení sil na knižním trhu.
Do šedesátých let působily ve Spojených státech desítky různě velkých nakladatelství. Po neoliberálním převratu let sedmdesátých a tržních deregulacích za vlády Ronalda Reagana v nadcházejícím desetiletí ovšem začala větší vydavatelství překotným tempem polykat ta menší a utvářet čím dál mohutnější korporátní konglomeráty. Situace zašla tak daleko, že dnes se o podíly na americkém komerčním knižním trhu dělí už jen velká pětka – Hachette Book Group, HarperCollins Publishers, Macmillan Publishers, Penguin Random House a Simon & Schuster.
Orientace knižních gigantů především na zisk a vytěžování už existující poptávky u mnohých vzbudila obavy, že se záhy budou vydávat pouze kuchařky a životopisy slavných. Odborová organizace spisovatelů Writers Guild of America dokonce žádala vládu, aby odvětví regulovala. Podle ní hrozilo, že záhy nezbude nikdo, kdo by čtenářstvu nabízel „opravdovou literaturu“. Kompromisem byl vznik neziskových nakladatelství zaměřených na méně populární autorstvo.
Znovuzrození autorství
Synykin v Big Fiction taky rozebírá, jak se transformace promítla do žánrové skladby vydávaných knih. Na přelomu čtyřicátých a padesátých let se zavedly komerčních žánrové škatulky, které měly usnadnit marketing a jež knihkupci a nakladatelé používají dodnes. Při výběru jednotlivých žánrů se vydavatelství přitom neinspirovala u literárních teoretiků, ale spíše u výše zmiňovaných šestákových časopisů.
Obchody a knihovny po celých Státech a postupně i jinde ve světě tak zaplavila mimo jiné detektivní, romantická, vědecko-fantastická, westernová a hororová próza. Na trhu se brzy ocitlo nepřeberné množství žánrové fikce vydávané pod jmény více či méně skutečných autorů, za nimiž se ukrývala kolikrát i celá uskupení grafomanských nádeníků, kteří měli za úkol napodobovat slavnější tvůrce a pevně se držet konvencí žánrů. Pro tvůrce fantasy to kupříkladu znamenalo co nejvíce se přiblížit sérii Pán prstenů J. R. R. Tolkiena. Člověk by si pomyslel, že obdobné rozmělnění konceptu autorství představovalo jisté naplnění poststrukturalistických idejí, avšak opak byl pravdou.
Zatímco na druhé straně velké louže tvrdili francouzští filozofové, že autorovi odzvonila hrana, Sinykin popisuje, jak mu Američané vdechli druhý život jako ikoně, celebritě, komoditě a značce. Za nejprodávanějšího tahouna platila v tomto ohledu královna romantické literatury o lidech z lepší společnosti Danielle Steel, která od počátku sedmdesátých let psala knihu ročně a pracuje i dnes, ovšem rychlostí tři vydání za rok. Podobně vražedným tempem nadále tvoří důchodovému věku navzdory i její současníci jako Stephen King, John Grisham a James Patterson.
Jiným spisovatelům, jako je Tom Clancy nebo Dick Francis, dokonce ani smrt nezabránila, aby pod jejich jménem nevycházela další a další díla. I přes kultovní status si ale i sebeslavnější autoři a autorky stále víc a víc připadali jako zbytná součástka ohromného ústrojí. Jako příklad za všechny Big Fiction uvádí Kinga, jehož romány Osvícení (1977), To (1986), Misery (1987), Temná půle (1989) nebo série Temná věž (1982–2012) zachycují protagonisty-spisovatele, kteří čelí nezdolným silám a nezvratnému osudu.
Sinykin dále poukazuje na to, že literární tvorba obecně se dnes již neodehrává jen mezi pisatelem, editorem a širokou veřejností, ale jedná se o propletenou kolektivní činnost zahrnující nekonečnou řadu mezistupňů a dalších osob, od lovců talentů přes marketing po testovací čtenářstvo a kritiku. Generaci spisovatelů nastupující v osmdesátých letech a později už nestačilo mít štěstí a vzbudit zájem vydavatelů.
V prvé řadě museli vystudovat určité školy, získat titul magistra umění a absolvovat prestižní programy tvůrčího psaní (nejlépe Iowa Writers‘ Bookshop, který shodou okolností financovala prostřednictvím Rockefellerovy nadace CIA). K tomu začalo být potřeba najít si agenta, získat kontakty, nechat si otisknout povídky v určitých médiích, a nakonec mít předem promyšlené veškeré aspekty svého prvního románu, od cílového segmentu čtenářstva až po potenciální využití díla pro filmovou adaptaci.
Autofikce jako cesta ven
Aby se autoři zbavili pocitu upozadění, začali mnozí od osmdesátých let zdůrazňovat vlastní existenci a zapletení do společenských struktur v metafiktivních dí1ech, autofikcích. Podle Big Fiction se tím nastartoval trend protagonistů-tvůrců, kteří ve svých knihách vystupují mnohdy i pod vlastním jménem, a popisují svoje útrapy v knižním průmyslu.
Ben Lerner v Leaving the Atocha Station (2011) píše o americkém básníkovi, který je na placené umělecké rezidenci v Madridu, ale na ničem tam nepracuje. Bernerova poslední kniha Topecká škola (2019) zase začíná rozhovorem protagonisty s literárním agentem, v němž vyjadřují podiv nad tím, kolik za práci dostali od nakladatelství zaplaceno. A třeba Joshua Cohen v románu Book of Numbers (2015) popisuje život stejnojmenného hlavního hrdiny, kterému se po vydání prvotiny nedaří, a proto skončí jak ghostwriter, což jej zavede až na proslulý Frankfurtský knižní veletrh.
Někteří současnější autoři tak do jisté míry odkazují na výše popsanou éru Stephena Kinga. S autofikčním narativem, jenž se odehrává na poli knižního průmyslu, nicméně první vyrukovaly již o celá desetiletí dřív spisovatelky Rona Jaffe a Alison Lurie, když v románech The Best of Everything (1958) a Real People (1969) popsaly vlastní i cizí zkušenosti se sexismem, kterému v odvětví čelily.
V jejích šlépějích později kráčely autorky jako Elizabeth Hardwick, Maxine Hong Kingston nebo Grace Paley, které se samy vymezovaly vůči patriarchátu nejen ve světě literatury. Ani jejich snahy však nedovedly transformovat průmysl, jehož nejváženější pozice jsou i dnes obsazena převážně muži.
Jedním z nich se stal i D. F. Wallace, který si v devadesátých letech usmyslel, že si ve své nadcházející knize Infinite Jest (1996) vezme na paškál právě proces ničení kultury korporacemi a zábavním průmyslem. Aby ovšem svého záměru docílil, rozhodl se oslovit čtenářstvo odchované na popkultuře co nejpodbízivějším způsobem a svoje dílo nechal přežvýkat velkým, „průmyslovým“ vydavatelstvím. Skutečnost, že se jeho snahy dost možná minuly účinkem, si Wallace uvědomil v okamžiku, kdy viděl reklamu propagující jeho knihu podobně, jako se v románu prezentuje film, na němž se postavy stávají závislé, protože nic lepšího nikdy předtím neviděly a neuvidí. Jeho snaha o alegorii se tak naplnila, ale místo aby někomu otevřela oči, zapadla jen do soukolí amerického knižního -průmyslu, který již pouze přežvýkává zašlé časy své největší slávy.
V závěru Big Fiction Sinykin rozjímá nad současností. Ačkoli to po ekonomické krizi kolem roku 2008 vypadalo, že celé odvětví pohltí společnost Amazon svými čtečkami e-knih Kindle a audioknižním portálem Audible, postavení velké pětky se nakonec díky Jeffu Bezosovi jen zlepšilo. Množství každoročně vydaných titulů se v porovnání s počátkem milénia, kdy se jednalo o desítky tisíc, nyní pohybuje ve statisících.
Díky internetu je dnes vydání vlastního literárního počinu snazší než kdy dřív, nicméně zatímco světu „skutečné“ literatury kralují autofikce, na sítích nepochybně kralují fanfikce. Nejnovějším trendem se zdají být e-knihy sepsané umělou inteligencí, což do budoucna povede k ještě větší saturaci knižního trhu. Sinykin tak na konci vyzdvihuje živé literární autorstvo, bez něhož by se AI neměla kde inspirovat a nakladatelství by neměla co vydávat.
