Zátoka pirátského designu: UNLICENSED vás provede po rozbouřených vodách bootleggingu
Kniha rozhovorů o přebírání cizích děl jako nástroji kritiky společnosti a kreativní praxe zároveň.
Bootlegovat (sloveso): 1a) nosit u sebe nelegálně pálenku), 1b) vyrábět, prodávat, přepravovat nelegálně pálenku, 2a) vyrábět, reprodukovat a distribuovat načerno či bez povolení, 2b) pašovat, (Merriam-Webster)
Po knize CAPS LOCK o neoddělitelnosti grafického designu a kapitalismu se nizozemské nakladatelství Valiz vrátilo do grafických vod a spolu s respondenty knihy UNLICENSED ve vysokých kožených botách nelegálně pašuje lahve s alkoholem. Ben Schwartz v ní řeší pojem bootlegging a vztah grafických designérů k němu. Aniž by se sám snažil o jasnou definici pojmu, na ploše čtyři sta třiceti stran a v dvaceti rozhovorech mapuje, jaký význam pro kreativní tvůrce má. Schwartz k tomu přidává popkulturní a historické paralely týkající se autorského práva, řeší i příbuzné zóny bootleggingu, jako je apropriace, autenticita, pirátství a cenzura. Kromě krátkého shrnutí vlastního šestiletého výzkumu pak na příkladech prací respondentů a respondentek ukazuje možná východiska a inspiraci pro další tvůrce.
Médium knihy ve společnosti svým způsobem funguje jako archiv a úložiště. Ve skladišti se ovšem na spoustu věcí lehce zapomene a zůstanou ukryty. Bootlegger se může pokusit ukrytou věc i s její vnitřní myšlenkou a hodnotou oživit, z archivu ji osvobodit a přivést zpět na svět. Nemusí si k tomu navíc navléct ochranné rukavičky a nepotřebuje ani zvláštní povolení.
Nizozemské studio Experimental Jetset tak v roce 2011 na vlastní náklady vytváří detailní faksimile prvního vydání kontrakulturního anarchistického magazínu Provo, které bylo při svém vydání z převážné většiny zabaveno policií. Studio tento prázdný prostor vyplňuje o desetiletí později a oživuje tak původní záměr. Experimental Jetset vnímají kopírování ve své praxi jako silně politický akt a grafický design jako svého druhu sociálně-demokratickou sílu, ve které se například kopie věcí dostávají momentem tisku z pomyslné privilegované výšky k obyčejným lidem. Je to praxe, která zůstává progresivní, i když má kreativní tvůrce pracující s postupy apropriace a subverze cizích děl oportunistické motivace.
Například newyorský umělec Babak Radboy ve svých pracích upozorňuje, že cizí formy se vždycky přejímaly a jako takové jsou součástí širších sociálních procesů. Třeba v zakázce pro americký fastfoodový řetězec White Castle Radboy kromě tvorby uniforem pro zaměstnance uspořádal hudební afterparty přímo v prostorách restaurace. Lokální uměleckou komunitu propojil se zákazníky objednávající si cheeseburgery. Je to přitom současná společnost, která nás od bootleggingu odrazuje a před reprodukcemi straší. Řešením je podle Radboye takový svět jednoduše zničit, třeba za pomoci kreativní praxe.
Kromě historických paralel z kulturního světa se v UNLICENSED dočteme o vývoji světových zákonů v oblasti autorského práva nebo o pozadí vzniku nadnárodních firem a jejich značek. V rozhovorech, které tvoří největší část knihy, pak bootleggeři často zmiňují diskriminaci menšin a politický útlak. Třeba módní návrhář Dapper Dan už od sedmdesátých let přejímá vzory značek jako Gucci a Louis Vuitton a pro svou komunitu v Harlemu vytváří takzvané knock-upy. Ty definuje jako kopie, jejichž jinakost je součástí strategie a nedokonalosti znameními odporu. Christopher Schulz a Jordan Nassar zase připomínají práci svého zesnulého kolegy Shannona Michaela Canea a jeho organizaci Printed Matter. Cane pořádal módní přehlídky triček, které obsahovaly bootlegy jeho přátel z řad designérů, muzikantů a spisovatelů. Design triček sloužil jako archivní mechanismus zaznamenávající necenzurovaná svědectví nereprezentovaných komunit. Caneovy kolekce byly otevřené queer kultuře a dávaly prostor aktivistickým a politickým hlasům menšin.
Texty v knize překvapivě dobře doplňují současnou diskuzi o plagiátorství, jejíž součástí je třeba virální video Harryho Brewise, známějšího pod přezdívkou Hbomberguy. Plagiarism and You(Tube) je téměř čtyřhodinové video, v němž Brewis řeší případy kreativních tvůrců, kteří pro svá díla použili pasáže z různých zdrojů bez uvedení autora. Na svém kanálu s více než milionem a půl sledujících vzniklá díla i jejich předobrazy rozebírá, autory tím obviňuje a vyzývá k reakci.
YouTube plagiáty tak oproti tvorbě bootlegerů v knize minulost vykrádají, zneužívají a nepřiznávají přímou inspiraci. Hranice bootleggingu a plagiátorství je ale tenká, tím spíš, když se významy pojmů, jako je apropriace, remixování nebo pirátství, postupně rozmělňují. Stejně jako každý z respondentů UNLICENSED, i my si můžeme způsob práce s předobrazy a existujícím materiálem nazvat po svém. Jednou může fungovat jako safe space, podruhé jako hlas odporu vůči systému, jindy třeba jako chybějící dokončení příběhu.
Přes všechny své kvality – včetně lesklé černé děrované obálky s fotografiemi Sfingy a její nápodoby u kasina v Las Vegas, temné vnitřní listy s bílým textem či invertované reprodukce prací zpovídaných tvůrců – se obsah UNLICENSED až příliš věnuje odborné komunitě a jejím problémům. Je to škoda, protože tak nejspíš nepřiláká širší veřejnost, ke které ostatně sama hovořit chce. Schwartzem deklarovaná otevřenost menšinám a nezastoupeným hlasům je velký cíl a závazek, kterému nikdy nebude snadné na ploše jedné knihy dostát.
Podobně jako CAPS LOCK, i UNLICENSED tak nabízí jeden ze způsobů, kterým se lze na provázanost grafického designu s kapitalismem dívat. Na konci Schwartzova kniha ve čtenářstvu zanechává další očekávání a okamžitě tak otevírá prostor pro další možné pokračování postupně se rodící pomyslné série.
Zůstává ale připomínkou, že jsou to grafičtí designéři, kteří na vodách podivna svým pirátstvím bojují za emancipaci a nízkou kulturou narušují tu vysokou. Napněte plachty, johó!
