Revue Prostor - prestižní společensko-kulturní čtvrtletník zaměřený na aktuální témata z oblasti kultury, společenského a politického života.

Když jsme ve studeném slunci letošního února chodili vídeňskými bulváry a s myšlenkou na plánované "rakouské" číslo revue PROSTOR vnímali atmosféru prokřehlého velkoměsta, připomínala se nám střední Evropa téměř na každém kroku: v restauraci, kde jsme si česky objednávali vídeňský řízek (majitelem byl totiž Polák), v Belvederu na výstavě obrazů Gustava Klimta, Egona Schieleho a Oskara Kokoschky i v typické vídeňské kavárně při punči a závinu, kde se nám do rozhovoru neustále mísil duch předválečných literárních kaváren. Těžko se v takovém ovzduší ubránit nostalgii a vzpomínkám - třeba na Zweigovy memoáry Svět včerejška, v nichž například stojí, že "vídeňská kavárna byla zvláštní institucí, kterou nelze s podobnými kavárnami ve světě srovnávat. Byl to vlastně jakýsi druh demokratického, každému za levný šálek kávy přístupného klubu, kde mohl host za tento malý obolus hodiny vysedávat, diskutovat, psát, hrát karty, přijímat svou poštu a především konzumovat neomezený počet novin a časopisů."

Tato melancholické nálada se nás stejně rychle zmocňovala, jako nás brzy opouštěla, a to nejen při placení hotelového účtu, ale i při debatách s vídeňskými přáteli o méně příjemných stránkách tamního života. Čím více jsme ze středoevropského snu procitali, tím jsme získávali silnější dojem, že se díváme do vlastního zrcadla: nespojují nás jen minulé vzpomínky, ale podobnost leží v hlubších rysech rakouské a české kultury i mentality a promítá se přirozeně také do současných potíží i úkolů, jež dnes stojí před oběma zeměmi. V jednotlivých článcích, v pravidelné Konfrontaci na téma česko-rakouského příbuzenství i v Anketě (Praha - Vídeň: mezi láskou a nenávistí) jsme proto dali slovo vybraným autorům a osobnostem, kteří svou činností i vlastním životem do značné míry personifikují vzájemný vztah, ať už v rovině kulturní, společenské nebo politické (Erhard Busek, Georg Breuer, Harald Salfellner, Walter Zettl, Pavel Jajtner, Dagmar Vaněčková, Jana Stárková, Vladimír Tomeš ad.).

Zcela zvláštní místo zaujímá v tomto čísle stať Viktora E. Frankla "Tragický optimismus" lidské existence, zařazená do Myšlenkových proudů XX. století. Uvádíme ji jako poctu jedné z velkých duchovních osobností rakouské a středoevropské kultury a věříme, že poté, co nás tvůrce vlivné psychoterapeutické školy opustil, budou znít jeho myšlenky ještě naléhavěji a aktuálněji.

Rovněž chceme upozornit na znamenitou přednášku významného, leč u nás prakticky neznámého psychologa Erwina Ringela O rakouské duši. Jsme přesvědčeni, že jeho myšlenky o Rakousku jako "semeništi neuróz" mají širší platnost a zapůsobí i na českého čtenáře.

Při četbě rakouských autorů - esejistů, spisovatelů, publicistů - nás zaujali pronikavou kritikou současné rakouské společnosti zejména příslušníci střední generace: Joseph Haslinger, Brigitte Schwaigerová, Robert Menasse. Jejich jména jsou v českém prostředí rovněž málo známá, a proto věříme, že setkání s těmito a dalšími osobnostmi rakouské i české intelektuální, kulturní a společenské scény (např. v rubrice Náš rozhovor s Karlem knížetem Schwarzenbergem, nebo s esejistou Kurtem Klingerem v reportáži Vídeňské léto) přinese i vám, čtenářům nového čísla revue PROSTOR, osvěžující zážitek.

Alespoň podobný zážitek, jaký jsme si odnášeli z Vídně v mrazivém, leč slunečním únorovém dni cestou z redakčního výletu domů. Vraceli jsme se totiž s pocitem, který nás samotné překvapil: zdálo se nám, že spíš než vzdálenost dělí Prahu a Vídeň od sebe blízkost-příbuzenství dvou kultur, měst i zemí.

redakce

P.S. Děkujeme všem našim spolupracovníkům, kteří se radou i pomocí podíleli na přípravě tohoto čísla, zejména zástupkyni ředitele Rakouského institutu v Praze Christine Dollingerové, ředitelce Rakouského institutu pro východní a jihovýchodní Evropu v Brně dr. Janě Stárkové a řediteli Rakouské školy v Praze mag. Ludwigu Sommerovi.