|
Partnerské vztahy v přelomové době
Ptáme se dnes, co to znamená být ženou a co to znamená být mužem. Odpověď podmíní naši budoucnost: jestli budeme žít ve společnosti, která bude člověka a jeho práva respektovat, nebo jestli se ho bude dál snažit ovládnout systémem cukru (třeba sexuální rozkoše) a biče. To, jak se dvě těla mohou k sobě chovat, se totiž učíme nejprve ve svých intimních partnerstvích a pak, nevědomě, téměř na buněčné úrovni, to přenášíme na úroveň společnosti. Ale už i to, že se vůbec o těchto věcech začínáme bavit, je povzbuzující. Dokazuje to, že žijeme v době přerodu do druhé fáze revoluce jak sexuální, tak duchovní. Riane Eislerová v rozhovoru pro časopis Magical Blend
Partnerské vztahy hluboce ovlivňují náš život - formují naši osobnost, podněcují psychický růst, přispívají k lidskému zrání, k mentálnímu a kulturnímu rozvoji jednotlivce i celé společnosti. Ale cena, kterou se za to platí, je vysoká: celou bytostí prožívaný partnerský vztah totiž provází riziko existenciálního otřesu, trápení i bolesti, rozvrácení dosavadních představ o sobě i o druhém. Kolize partnerských vztahů může vést až k destrukci navyklých modelů chování a společensky uznávaných norem i forem partnerského soužití. Ovšem vztah muž-žena je také možno v důsledku všelijakých zábran znehodnocovat. Například tím, že se psychicky stáhneme do ulity, že používáme nejrůznějších strategií, manipulativních technik, konvenčních rolí a přetvářky. Anebo vztah "užíváme" pouze tělesně, sexuálně jako nástroj rozkoše. Případně v něm dáváme průchod mužským sadistickým sklonům či naopak potlačené ženské agresivitě, která na sebe bere podobu nejrůznějších démonických postav známých z amerických psychothrillerů. Reflexe a kultivace partnerských vztahů není otázka pouhé psychologické záliby, nejedná se o žádný intelektuální luxus, nýbrž jde o závažné téma úzce související s celkovou atmosférou doby. Výmluvně o tom svědčí především esej Gillese Lipovetskyho Narcis jako symbolická postava přelomové doby? a studie nazvaná Muži a ženy spolu neladí, v níž významný představitel tzv. archetypální psychologie Adolf Guggenbühl-Craig upozorňuje na tendenci redukovat formy partnerských vztahů podle vžitých šablon a naopak zdůrazňuje jejich neobyčejnou mnohotvárnost zakotvenou v bohatství archetypických vzorů. Vrcholnou ukázkou hermeneutického výkladu biblického mýtu stvoření, sahajícího k hlubokým náboženským kořenům polarity muž-žena, je stať Zdeňka Neubauera Muže a ženu stvořil je. V pravidelné rubrice Myšlenkové proudy XX. století představujeme vůdčí osobnost mnichovské astropsychologické školy Hermanna Meyera. Z jeho knihy Zákony osudu jsme vybrali pasáže týkající se různých aspektů partnerských vztahů, které jsou interpretovány z pohledu hermetické psychologie. Nejrůznější variace vztahu muž-žena jsou častým námětem umělecké tvorby - proto jsme se v rubrice Konfrontace a Anketa zaměřili především na názory umělců, spisovatelů, tvůrčích osobností z nejrůznějších oborů. Vznikla pestrá mozaika odpovědí, do níž přispěli například herečka Božidara Turzonovová, filmař Josef Císařovský, spisovatelé Zdena Bratršovská a František Hrdlička, sociologové Ivo Možný a Jiřina Šiklová a malíř Jan Cihla, jehož obraz Svatební karta se stal výtvarným symbolem celého čísla. I další pravidelné rubriky (Stati a úvahy, Excerpta, Dokumenty, Poezie, Povídka) jsou zasvěceny tématu zrcadlícímu neklidné klima přelomové doby, v níž jako by se oba póly života - a platí to zejména o ženských hodnotách a vlastnostech - začínají stále více vyhraňovat. Svědčí o tom i záznam polemické diskuse tří žen-literátek se dvěma členy redakce. V českém prostředí bohužel nebývá zvykem učinit nesnadné a choulostivé téma partnerských vztahů námětem úvah a seriózně míněné diskuse. Jak je však známo už z dob provensálských trobadorů, kulturnost společnosti má svůj základ v pěstování právě těchto vztahů.
redakce |
|||||||||||||||
nahoru |
Obsah © Sdružení pro vydávání revue PROSTOR email: prostorevue@gmail.com |
Původně samizdatový časopis PROSTOR, u jehož zrodu stáli Aleš Lederer, Jan Štern, Jan Vávra a Jiří Hapala, vznikl v červnu v roce 1982. V samizdatové, "zakonspirované" podobě vycházel až do roku 1989, celkem 12 čísel (kvůli hrozbě prozrazení a zákazu používali autoři i přispěvatelé pseudonymy).
Od roku 1990 začala nezávislá, kulturně politická revue PROSTOR vycházet (od čísla 10) v soukromém nakladatelství a vydavatelství Aleše Lederera, který jakožto vydavatel rovněž řídil redakční kruh časopisu, jehož členy byli Rudolf Starý (pozdější šéfredaktor), Jan Vávra, Josef Kroutvor, Milan Hanuš (pozdější výkonný redaktor) a Stanislava Přádná.
V jednotlivých tematických číslech revue PROSTOR se objevovaly esejistické texty zrcadlící proměnu společenské, politické, kulturní i psychologické atmosféry doby. Vedle předních domácích autorů uváděla revue především významné představitele duchovních proudů hlásících se k západní kulturní tradici (C.G.Jung, F.A.von Hayek, R.Scruton).