Revue Prostor - prestižní společensko-kulturní čtvrtletník zaměřený na aktuální témata z oblasti kultury, společenského a politického života.

V jednom z předchozích čísel (revue PROSTOR 32, téma Věk médií, moc obrazů) jsme uvedli myšlenku známého amerického sociologa Neila Postmana, že současná kultura se postupně mění v jedno velké jeviště showbyznysu a zábavy. Josef Platil z Ústavu pro výzkum Duše světa nazval tento trend "manickou idolatrií", nutkavou potřebou konzumovat obrazy, jejichž jediným účelem je zaujmout divákovu pozornost. Čertovo kopýtko je v tom, že "za" či "pod" nimi na nás číhá prázdnota. V nutkavé konzumaci mediální zábavy jako by byl zároveň přítomen (v psychickém slova smyslu) prvek smrti. Novodobé carpe diem! je křečí, při níž nám - podobně jako pohádkové spící Růžence - tuhnou rysy a vyhasíná vnitřní život.

Takové úvahy vyznívají téměř apokalypticky. Jenomže chuť užít si "dionýsovského" veselí je přirozenou lidskou potřebou, instinktivním sklonem. A karnevalové opojení, odpoutání od střízlivého "apollinského" rozumu a všednosti patří k lidskému životu po staletí. Přesto však vzniká otázka, zda tento dionýsovský živel a herní prvek v evropské kultuře za posledních sto až sto padesát let neprodělal v souvislosti se vznikem masové společnosti, rozvojem techniky a nových technologií povážlivou inflaci. Nezneužívá dnes posvátného kultu boha Dionýsa zábavní průmysl a pofidérní baviči, jejichž mediální "orgie" nápadně připomínají scény ze slavného filmu Kabaret? A neprodělává "homo ludens" - člověk uznávající hru za tvůrčí a v jistém smyslu posvátný prvek lidské kultury - regresi na úroveň věčně nedospělého teenagera, který si nepřipouští pravidla žádné, ba ani oné "kosmické hry", jíž je sám součástí?

Tyto provokativní a znepokojující otázky nás přivedly k myšlence navázat na "mediální" číslo revue PROSTOR tématem zaměřeným na kult zábavy, který prožíváme a který jistě souvisí i s duchem doby a náladami ovládajícími dnešní společnost. Ačkoliv jsme si byli dobře vědomi, že téma svádí k intelektuálsky povýšeným odsudkům, snažili jsme se jim - výběrem autorů, zaměřením i kvalitou příspěvků - vyhnout. Smyslem naopak bylo nabídnout čtenáři pestrou směs názorů "okořeněných" kritickou reflexí a nepostrádajících ani intelektuální zábavnost.

Jsme totiž toho názoru, že psát nudně o zábavě je snad ještě větší faux pas než zívat při komedii.

Děkujeme touto cestou všem autorům, příznivcům a hlavně podporovatelům - Nadaci rozvoje občanské společnosti (NROS) a Ministerstvu kultury České republiky -, bez jejichž pomoci by bylo naše úsilí marné. A přejeme všem, a především čtenářům, četbu bez zívání.

redakce