Revue Prostor - prestižní společensko-kulturní čtvrtletník zaměřený na aktuální témata z oblasti kultury, společenského a politického života.

Řekl mi přítel: "Prožíváme teď dramatickou dobu. Ať zavadíš o jakékoli téma, vždycky pocítíš otřes." Vědci to cítí už skoro půl století, hovoří o "změně paradigmatu". Duchovně založení lidé mluví o proměně vědomí. Teroristé nefilozofují, zato ten otřes drasticky provádějí. A politikové? Ti vystupují v roli newyorských hasičů: Hasí ohniska požárů dnešních i budoucích.

Demokracie je výbušné téma, o tom jsme se přesvědčili 11. září 2001. O demokracii a spravedlnost přitom nejde jen ve válce s terorismem nebo v dramaticky eskalujícím konfliktu ve Svaté zemi, ale i - byť na jiné úrovni - například v diskusích o budoucí podobě sjednocené Evropy. A půjde o ni i v nadcházejích volbách, i když si to mnozí nemyslí.

Tmelem demokracie je vzájemná důvěra občanů a politiků založená na společném "demokratickém stanovisku", o němž se zbytečně nemluví. O tom, jak to chodí, když tento tmel přestane působit a vládu uchvátí vzájemná nedůvěra, jsme se mohli přesvědčit na vlastní kůži během takzvané televizní krize. Demokracie se zachvěla, ukázalo se, že je spíš trpěným "výdobytkem" než vydobytou civilizační hodnotou.

I v širším měřítku se zdá, že ztrácí na přitažlivosti, jako by mizela úcta k pozitivním hodnotám, jež přináší. V dnešním "globalizovaném" světě se život lidí podřizuje spíš dromokracii (nadvládě rychlosti). Demokratické mechanismy vládnutí jako by pokulhávaly za řítící se skutečností. Nemělo by to vést k jejich důkladné revizi, ke "změně paradigmatu" či proměně vědomí také v police a v občanském chování? Jinak by se totiž mohlo stát, že z elitní menšiny těch, kteří "nevěří demokracii, protože je to pouze zvláštní zneužití statistiky" (jak prohlásil kdysi argentinský spisovatel Jorge Luis Borges), bude rázem nebezpečná, rozvášněná většina. Možná dokonce vzpoura nového davu.

Šéfredaktor