Studená válka, nebo nový typ konfliktu?
Koncem září uveřejnil Wall Street Journal případ první žaloby ve věci kybernetického napadení (útok typu ransomware) nemocnice v USA. Zemřel při něm kojenec v inkubátoru. Paralelně s tím odhalila Frances Haugenová, první whistleblowerka z Facebooku, že tento světový monopol toleruje inzerci obchodníků s bílým masem a kryje výsledky výzkumu, který ukazuje, že dceřiná společnost Instagram dohání mladé dívky k sebevraždám. Definitivně jsme tak vstoupili do éry, kdy nastavení našeho informačního prostoru získává potenciál zabíjet lidi. Ostatně nám to v plné kráse dokázal i covid-19. Skončil čas informační nevinnosti, pro nás pro všechny.
Skoro je mi stydno psát, co všechno již pamatuji, ale musím. Zažila jsem studenou válku, vrcholné období sovětské propagandy a informačních operací proti Západu. Pamatuji si bohužel jak Kojzarovy tlachy v Rudém právu, tak nenávistnou proti-americkou memetiku z časopisu Dikobraz. Mysleli jsme si, že to skončilo. Že už nám nic nehrozí. Za ten omyl zaplatili nyní ve Spojených státech, ve Velké Británii a v dalších zemích západního bloku životem lidé, kteří uvěřili novodobé propagandě, že covid neexistuje, roušky jsou škodlivé a vakcína nebezpečná. Co se nám to vlastně stalo? A jak?
Velká část analytiků bezpečnostní komunity dnes nepochybuje o tom, že studená válka je zpět, a to s válečným arzenálem, který tu nikdy v historii nebyl. Respektive byl, ale známe jen jeho část, tj. tu část, která spočívá v tvorbě obsahu propagandy. Vytváření „contentu“, jak dnes říkají marketéři. Tahle část zůstala stejná: kojzarovská. Joe Biden, prezident, se kterým Rusko nepočítalo, je na sítích a v řetězových emailech vyobrazen stejně padoušsky nebo slabošsky jako svého času karikatury Ronalda Reagana. Namísto zlotřilých amerických vrahů z Wall Street nám dnes propaganda tvrdí, že o naše blaho ukládají univerzitní intelektuálové, neziskovky a Soros. Namísto záškodníků z Německa a diverzantů z Ameriky máme uprchlíky. Namísto chuligánů, mániček a závadové mládeže máme Piráty. Namísto strany a vlády máme… Aha, vlastně stranu a vládu. Jen jsme to překlopené komunikační schéma nepostřehli. Proč? Protože je šířeno úplně jinými metodami než za studené války.
Viry z amerických laboratoří
Když se tzv. operace Infekce v roce 1987 po intenzivní práci Sovětů v mnoha státech světa konečně dostala skrze televizi do Spojených států, vybuchla jako časovaná bomba. Sověti měli šest let na to, aby po celém světě kultivovali narativ dezinformace, která tvrdila, že virus HIV pochází ve skutečnosti z amerických válečných laboratoří a je určen ke zničení afroamerické populace a likvidaci homosexuálů. Než informace doputovala do Spojených států, byla postupně vylepšována o stanoviska užitečných idiotů, vědců a opinion-makerů, kteří se chytili do pasti této operace a zuřivě hájili „svá odhalení“. Takřka nikdo z nich až do smrti nepřipustil, že se stali hejly v sovětské informační hře. Fanatický komunista, německý biolog sovětského původu Jakob Segal, hájil tuto teorii úporně až do smrti, přestože se Sověti již v roce 1992 přiznali k jejímu autorství. Studená válka byla u konce a Gorbačov, který chtěl vyhovět ruské mafii a umožnit vyvážet nakradené miliardy dolarů na Západ, učinil konec úspěšným snahám sovětských služeb o destabilizaci Západu a jeho institucí. Ladislav Bittman, specialista na dezinformace, který utekl do USA a zde Američany naučil, jak Sověti dezinformace dělají, odhadl působení této operace na stovky tisíc Američanů.
Když se podíváte na moderní revival této operace v březnu 2020, kdy se do oběhu dostalo video jménem „Plandemic“, zjistíte, že jen během úvodních šesti týdnů získalo dvacet miliónů sdílení a násobně větší počet zhlédnutí. V roli užitečného idiota zde opět vystupovala vědkyně, Judy Mikovits, a hlavní narativ byl velmi podobný: covid vznikl v amerických válečných laboratořích, aby bylo možné zotročit lidi. Roušky škodí zdraví a „vůbec všechno je to podvod“.
Když o něco později přišly informační operace zaměřené na vakcíny, celý dezinformační stroj už byl technologicky perfektně seřízen, kanály nastaveny, data nasbírána. Díky tomu v krátkém čase rozmetal po síti za pomocí umělé inteligence miliony chytře manipulovaných informací a memů, které jako by se valily ze všech stran.
Moderní výzkumy behaviorální psychologie a kognitivních procesů v mozku nám ukazují, že k přijetí sebedivnější informace stačí tři věci: znalost psychické nebo kognitivní slabiny cílového publika, množství a opakování. Vždycky se nakonec v populaci, na kterou zacílíte, najde vrstva těch, kteří efektu množství a opakování podlehnou. A moderní algoritmy sociálních sítí, vyhledávačů a platforem umožňují vytvořit efekt množství a opakování (amplifikace) v rozsahu, který jsme nikdy v historii nezažili.
Jak fungují memy
Ráda bych se zastavila u slova memy. Dnešní fáze informační války (a nejsou to jen Rusové, s kým se nyní v toxickém dezinformačním prostředí pereme) je charakteristická především vysoce vyspělou behaviorální manipulací. Cílem je změnit naše chování ještě dřív, než se změní naše myšlení. Mluvíme o tzv. memetické válce. Memy jsou podle nejnovější studie univerzity v australském Sydney (autoři Schlaile, Veit, Boudry) jednotky psychologické informace, které obsahují skrytou instrukci. Abych jen neteoretizovala, uvedu příklad.
Za mem můžete považovat jakýkoli drobný úlomek kulturní informace ve formě písniček, básniček, rodičovských ponaučení, říkadel, přísloví a třebas i emocionálních výkřiků. Důležité je, aby tyto obsahy byly v naší mysli pevně spojeny s nějakou emocí a akcí. Jedním z úspěšných memů v Americe byla zvuková shoda mezi „outchee“, citoslovcem bolesti (po injekci, pro ty, kdo měli v dětství strach z jehel), se jménem Fauci, což je vrchní americký zmocněnec pro řešení epidemie, který doporučuje vakcíny. Ouchee Fauci je přezdívka, kterou mu vymysleli propagandisté ve štábu Stevea Bannona a která slouží jako mem, skrytá kulturní instrukce proti vakcinaci. V České republice se mimořádně dobře uchytila věta: „Nenechám si nic cizího píchat do těla.“ Proč, to je otázka spíše pro psychology.
Úspěšným memem jsou ale třeba i filmové hlášky, které vytvářejí pocit sounáležitosti se stejným kulturním kmenem, kreslené vtípky a podobně. Šířením těchto kulturně podmíněných informačních „virů“ dochází k replikaci kulturní instrukce v informačním prostoru a získávání nových spojenců. Dezinformační operace samotná je dnes mnohem složitější a dokáže obejít racionální obranu našeho vzdělání a myšlení. Memetická operace spouští naše jednání pudově, aniž by se myšlení stihlo zapojit. Výzkum univerzity v Chicagu ukázal, že šedesát procent všech lidí, kteří dorazili na násilnou akci 6. ledna před americký Kapitol, se cítilo být motivováno tzv. „replacing meme“, tedy memem, který říká, že nás vytlačí či nahradí nějaká jiná rasa nebo společenská skupina. Poprvé jsme tento mem mohli otevřeně zformulovaný zaslechnout v pochodu amerických fašistů v Charlottesville, kde lidé volali: „Jews will not replace us!“ Mem od té doby prodělal mnoho změn, ale jádro zůstalo a je pořád stejně účinné. Biologický strach z vytlačení vlastní tlupy nepřátelskými nájezdníky.
Za ochranu digitálních hranic
Pokud se tedy ptáme, zda je propaganda stále táž jako za studené války nebo ve starověku, musím poctivě odpovědět, že nejspíš už není. Jde o nové využití behaviorální vědy v architektuře informačního prostoru. Její silný efekt podmiňuje mnoho faktorů:
Byznysové nastavení algoritmů vyhledávačů a sociálních sítí. Giganti jako Facebook nebo Google rozhodují o tom, která informace se rozšíří a která odumře. Vybírají podle toho, co má výbušnější potenciál a co způsobí větší pobouření. Jejich behaviorální výzkumy totiž ukazují, že když se na síti rozčílíme, setrváme tam déle a platforma pak může získat více dat o našich psychologických preferencích. Tato data pak prodávají marketérům.
Pokročilá znalost behaviorální psychologie. Firmy, které dnes nabízejí dezinformační nebo manipulační kampaně na klíč, cílí díky datovým analýzám na skupiny, které mají nějakou slabost, a do té se trefují. Datové cílení na naše slabiny je podstata špinavých kampaní.
Datová analýza miliard datových bodů. Tyto operace dnes již provádí umělá inteligence, schopná rozdělit populaci nejen podle demografie, ale i podle temnějších stránek psychologických slabin: strachů, předsudků, nenávistí a jiných pudových nášlapných min, které si s sebou životem neseme, aniž si to uvědomujeme.
Radikalizace. Nejen algoritmy, ale i aktéři informační války naše rozpory uměle zesilují a vkládají do nich silné emoce. Ve stavu silného rozčilení nejsme schopni kritických hodnotících operací ani vzájemné dohody na interpretaci reality.
Volný prodej komodity jménem „Big Data“. Na trhu si dnes můžete nakoupit data celých národů, tj. každého jednotlivce, včetně stavu peněženky, zadlužení, diagnózy nebo bydliště. S těmito daty můžete dnes vytvořit strategickou převahu, jakou kdysi vytvářel počet jaderných hlavic. Zákonodárci tomu bohužel nerozumějí a trh s touto nebezpečnou komoditou není téměř nebo vůbec regulován.
Smutnou zprávou je, že kromě odborné veřejnosti tento nový koncept válčení, který umožňuje páchat rozsáhlé ekonomické škody, ničit životy či uzurpovat moc, nechápe skoro nikdo. Většina lidí v mé generaci si pod slovem propaganda představuje chválu Sovětského svazu. Je načase s tím začít něco dělat. Minimálně vysvětlit tento princip našim voleným představitelům, aby byli schopni důrazně chránit naše digitální hranice. Nikoli před uprchlíky, ale před miliardáři a autoritářskými státy, kteří jsou hlavními klienty moderních manipulačních kampaní.
___
Alexandra Alvarová (* 1967) je analytička, publicistka a autorka knih o informační válce (Průmysl lži, 2017 a Krmit démony, 2020). Jejím oborem je politický marketing a novodobé formy obrany proti digitální propagandě. Společně s Josefem Holým, českým expertem na algoritmy sociálních sítí a umělou inteligenci, vytváří podcast Kanárci v síti. Publikuje v češtině a angličtině. Žije trvale v kanadském Vancouveru.
