Když česká queer radost financuje literární transfobii
V největším českém nakladatelském domě Albatros Media vyjde 4. dubna kniha Abigail Shrier Nevratné poškození s podtitulem Jak naše dcery propadají transgenderové mánii. Proč je to pokrytectví a proč bychom se nad edičními plány měli rozčilovat častěji?
Do skupiny Albatros Media, největšího nakladatelského domu v česku, patří dvě značky zaměřené převážně na young adult literaturu: Fragment a CooBoo. Nakladatelství Fragment má momentálně v hlavičce webu upoutávku na novou společnou knihu bestsellerového autora Ricka Riordana a Marka Oshiro. Oshiro používá zájmena they/them a jejich gramatické implikace Fragment bez problémů zvládá i v medailonku autorstva. Mezi bestsellery nakladatelství CooBoo zase patří Srdcerváči, úspěšná komiksová série, ke které postupně přibyla i próza nebo Ročenka, jakási knižní verze „filmu o filmu“. V rámci Albatros Media young adult sdružuje především značka Humbook. Na HumbookFestu se – mimo jiné – konají debaty o queer literatuře a v rámci HumbookTipu dostávají marketingovou podporu vybrané tituly, mezi nimiž queer literatura nechybí. Své, co do počtu titulů delší, řady queer young adult knih má také Yoli z Euromedia Group nebo značka BookLab, která patří Slovartu. Albatros Media je tak součástí vlny, kterou jistě iniciovalo a udržuje naživo nadšení redaktorstva, posvěcená je ale také tržbami. Ty, zdá se, i díky queer čtenářstvu, rostou. Chce se dodat – na rozdíl od šancí na manželství pro všechny nebo povolení úřední tranzice bez povinné kastrace.
Albatros Media ale není jen young adult. V březnu představí nové nakladatelství nastole, jehož cílem je „nastolovat zásadní společenská témata“. Knihy se podle šéfredaktorky Hany Hozové „mají (stát) impulsem pro otevřené rozhovory a krokem k lepší společnosti“. Mezi prvními třemi tituly, jejichž vydání nastole připravuje, najdeme hned dva true crime tituly – jeden o vraždě Otýlie Vranské a další o záhadách a zločinech české minulosti. Těžko říct, jak fascinace násilím, která stojí za popularitou žánru true crime, vede k lepší společnosti nebo jak otevřené rozhovory nastartuje. V případě třetí plánované knihy s názvem Nevratné poškození: Jak naše dcery propadají transgenderové mánii je ale namístě obava, že titul bude impulsem pro rozhovory velmi zraňující: V případě transfobního svazku o lepší společnosti snad nemůže být ani řeč.
Albatros Media přitom pomocí platformy Humbook vytváří pro mladé queer lidi v jistém smyslu bezpečný prostor a na český knižní trh přináší díla, ve kterých se mohou najít a prožívat queer joy. Právě radost v „dospělácké“ beletrii zpracovávající queer témata téměř chybí. Je skvělé, že mládež, která svou genderovou identitu nebo sexualitu dnes prozkoumává, najde na stránkách knih z CooBoo či Fragmentu genderově nekonformní, gay nebo třeba bisexuální postavy. Knižní hrdiny*ky v řadě knih z jejich produkce navíc nedefinuje nenávistná společnost nebo jejich trápení. Radují se, zažívají lásku, mají se skvěle. A tak ukazují LGBTQIA+ mládeži, že to všechno může zažívat taky.
Rodiče, prarodiče nebo třeba učitelstvo dnešní queer mládeže ovšem letos v březnu dostanou od stejné nakladatelské skupiny do ruky knihu, která může queer joy jejich potomstva či studujících dost pokazit. Nevratné poškození se totiž nesnaží nastolovat žádné nové, zásadní téma, ale jednoduše vyděsit rodiče trans mládeže. Jeho autorka Abigail Shier tak aktivně brání tomu, aby byli tito lidé v rodinách nebo ve škole s láskou a porozuměním přijímáni. A to není maličkost – trans mládež je jednou z nejohroženějších skupin. LGBTQIA+ mladí lidé mají v důsledku netolerance a nenávisti čtyřikrát větší šanci, že je přepadnou sebevražedné úmysly, a trans lidé obecně jsou více než čtyřikrát častěji oběťmi násilných trestných činů. Český překlad knihy od autorky, která šíří dezinformace démonizující trans lidi, původně mělo doprovázet doporučení od stoupenců Aliance pro rodinu, sexuologa Vladislava Chvály a psycholožky Ludmily Trapkové, kteří například tvrdí, že manželství pro všechny posílí trh s dětmi. V jejich blurbu, který Albatros Media z distribučního katalogu smazalo, stálo, že kniha rodičům pomůže, aby „lépe rozpoznávali, co do jejich rodiny patří a co už dovnitř nepustí“. Myšleno je zřejmě láskyplné přijetí dětí takových, jaké jsou. Fakt, že nakladatelství po první vlně kritiky na sociálních sítích podporu od queerfobní dvojice smazalo, je dvousečný. Zatímco o Chválovi s Trapkovou si i české čtenářstvo snadno dohledá, co si o queer lidech myslí a co jim chtějí zakazovat, o Abigail Shrier v češtině nenajde skoro nic. Když uvážíme, kolik queer čtenářstva si zamilovalo třeba Srdcerváče, je to přinejmenším cynismus: Nakladatel, jehož young adult queer literaturu si mladí queer lidé kupují, se rozhodl neodbornou a transfobní knihu prezentovat jako „nový pohled na genderovou dysforii“.
Většinu tvrzení, o které se kniha i TERF tažení Abigail Shrier opírají, vyvrátí během minutového reelska každý*á šikovnější influencer*ka na Instagramu. Genderová dysforie není trend, stejně jako není trendem být gay nebo levák – lidí, kteří se nebojí se k dané identitě přihlásit, prostě jen přibyde, když z nich společnost přestane dělat monstra. Lidí, kteří litují toho, že projdou tranzicí, je naprosté minimum. Trans mládež není v průběhu tranzice nenávratně poškozena, jak by mohla původní obálka s dívkou, která má vyříznuté v těle kolečko, naznačovat. Děti totiž nikdo kvůli genderové dysforii neoperuje, dostávají v tom nejlepším případě blokátory puberty, které mohou v budoucnu výrazně zvýšit šanci, že je transfobní společnost uzná jako muže nebo ženy, jimiž vždycky byli, a to zase zvýší jejich šanci na přežití. Ve Spojených státech probíhá překotné tažení proti dostupnosti zdravotní péče pro trans lidi, o žádnou mánii, ve které tranzicí projde každý, kdo na to jen pomyslí, tedy rozhodně nejde. Česko na tom je v mnohém podobně – v rozporu s evropskou legislativou například pro úřední tranzici stále vyžaduje operace.
Abigail Shrier vidí trans identitu jako nebezpečný a neúměrně rozšířený trend – bez ohledu na překážky, kterým trans mládež čelí, když chce tranzicí projít, být sama sebou, přežít, nebo dokonce nedejbože zažít nějakou queer joy. Shrier se konkrétně zaměřuje na mladé dívky, které podle ní zachvacuje nebezpečná móda chtít podstoupit tranzici. Mluví o nákaze či o poruše, když transgenderovou mánii popisuje. Kromě toho, jak emotivně a necitlivě o trans lidech píše, vrší Schrier také jednu manipulaci a lež za druhou. Může za to nejen její špatně skrývaná transfobie, ale také nedostatek vzdělání v jakémkoliv oboru, který by ji opravňoval dělat závěry ohledně medicíny, anatomie nebo endokrinologie (detailní rozbor přinesl web Science-Based Medicine). Prezentovat Nevratné poškození jako nový pohled na téma je asi tak konstruktivní, jako brát příspěvky Václava Klause do debaty o klimatické krizi vedené klimatology*žkami jako rovnocenný pohled na věc.
Knihu ve Spojených státech provázela kontroverze nejen na poli odborném či aktivistickém, ale i v knihkupectvích. Americká asociace knihkupců Nevratné poškození nejdříve zahrnula mezi tituly, které na měsíční bázi doporučuje svým členům, následně se za to omluvila. Konzervativní „gender skeptici“ začali podobný postoj ihned přirovnávat k pálení knih, mluvit o kontrole myšlení a omezování svobody slova. V některých státech USA se přitom v posledních letech knihy skutečně zakazují. Jde ovšem o publikace jiné, třeba knihy zmiňující ten prostý fakt, že Spojené státy vyrostly na vynucené práci a utrpení zotročených lidí. Stejně jako v USA jsou třeba i v Maďarsku zakazovány queer tituly, které jsou označované za pornografii. Ovšem transfobní knihy obvykle vyvolají jen kritickou diskuzi nebo přinejlepším výzvy k bojkotu – už to je ale protistranou bráno jako omezování svobody slova.
O umlčování přitom obvykle hovoří mocní lidé ke svým obrovským, věrně naslouchajícím publikům. V případě transfobního proudu je hlavní tváří samozřejmě J. K. Rowling. I když přitom úplně odhlédneme od mocenské nerovnováhy mezi transfobními literárními celebritami a queer čtenářstvem, které poukáže na jejich nenávistné postoje, svoboda slova v internetové době platí na obou stranách. Můžete si říkat, psát, nebo dokonce vydávat téměř, co chcete. Ale taky se může stát, že to někdo okomentuje, nebo dokonce řekne „nekupujte to“.
Albatros Media peníze vydělané na Srdcerváčích vrazí do Nevratného poškození. Nakladatelství Argo vydělává na textech Naomi Klein i Jordana B. Petersona. Knihkupectví Luxor pár dní po masovém vraždění na Filozofické fakultě staví blýskavé pyramidy z true crime knih nakladatelství Jota, jejichž obálky dělají ze střelců z Columbine hrdiny. To všechno by mělo rozbouřit české kulturní vody, reálně to ale nadzdvihne přinejlepším český progresivní bookstagram. Ale i ti*y, co se nesouhlasně vyjádří, se občas v odpovědích dočtou něco o svobodě slova – jako kdyby to snad platilo jen pro ta slova, která si přečteme, a ne ta, která napíšeme. Argo může bezpochyby vydávat Klein a zároveň Petersona. Ale čtenářstvo, které Petersonovo veřejné vystupování považuje za nebezpečné a vyvolávající nenávist, se jim může na podporu knih od Naomi Klein vykašlat. Stejně jako se může mladé queer zákaznictvo Albatrosu ozvat, když se nakladatel rozhodne s transfobní, neodbornou a nenávistnou knihou zacílit na jejich rodiče.
Svoboda slova by dokonce mohla zajít tak daleko, že by se agenti*ky zastupující Alici Oseman nebo Naomi Klein mohli začít zajímat o to, komu dalšímu jejich čeští nakladatelé vydělávají peníze. Než se tak ale stane, musí to nakladatelé slyšet aspoň od čtenářstva, influencerů*ek i publicistů*ek: Mohou si vydávat, co chtějí, ale nesou za to zodpovědnost. Místo výpočtů v excelových tabulkách by se měli víc zamýšlet nad dopadem své práce. A pokud existuje pádný důvod se obávat, že podporuje nenávist, musí to slyšet, aby se příště zamysleli o to víc.
---
