Pocem

Dominik Feri

Vždycky když mě ve tři ráno při anabázi noční tramvají přizve k hovoru o islámu neznámý člověk, vzpomenu si na Edmunda Husserla, prostějovského rodáka, fenomenologa,
který uhnětl těsto v samotném Janu Patočkovi. Husserlovo pojetí empirie jako elementární premisy k pábení o libovolném tématu mi dává smysl. A tak tam, maje dvojku v žíle, stojím s tím či oním člověkem na refýži a bavíme se o tom, jestli za problémy dní může víc Merkelová, američtí váleční štváči nebo jestli nám náhodou ta pravda neuniká jako liška ohaři.

© Dagmar Lili Skřivánková

Současný společenský diskurs se dá nejlépe připodobnit k situaci na západní frontě v první světové válce. Dva zákopy a země nikoho, do níž se jedněm ani druhým moc nechce, protože to je o hubu. Jen teda s tím rozdílem, že místo kulometů řve caps lock v komentářích. Poznání ale dojde jenom ten, kdo domnělého nepřítele neostřeluje z dálky, ale konfrontuje jej vis-à-vis.

Jistě bych měl klid, kdybych ze svého Facebooku nevycházel mezi lidi, překypoval názory a pyšně se dmul za zvuku souhlasné klaky. Ale z oslovování oslovených a utvrzování utvrzených žádné nové zkušenosti nekynou. Opomineme-li tedy příjemně strávený večer s pohlednou Slovenkou, které můj světonázor a elokvence tuze učarovaly. Zkušenostní těžiště pro mě leží někde jinde – v nikdy nekončícím rozhovoru s druhou stranou.

A to prosím nemyslím vyvolávat se navzájem v debatě pod odkazem, ale neostýchat se diskutovat ve veřejném prostoru. Neholduji příliš demonstracím. Neoslovuje mě stádnost myšlení a činění, takže mám radši menší akce. Nicméně teď jsem se ocitl na manifestaci u příležitosti příjezdu německé kancléřky Angely Merkelové na Malostranském náměstí. Vždy když na podobnou akci přijdu, cítím se, jako kdybych měl špinavou košili a na obličeji zubní pastu, protože jinak si to, že na mě okamžitě lidé začnou ukazovat, nejsem s to vysvětlit. Odpůrci přijímání uprchlíků předpokládají, že modem operandi takového vítače je okamžitě začít tříštivě nadávat všem, s nimiž se neshodne, do nácků. To je ovšem překvapím.

Ničeho takového se u mě nedočkají. Nemyslel jsem si, že někdy nastane doba, kdy největším překvapením ve společnosti je, když spolu lidé vedou dělnou, tolerantní a jemnou debatu. Ale ta doba nastala a všichni v ní žijeme. Potkal jsem na té demonstraci pána, který mi na internetu obvykle nadává do zpropadených sluníčkářů (v nadávání samozřejmě hraje první ligu, pro účely článku jsem výrazně cenzuroval). V reálu šlo ale o poměrně milý hovor, kdy jsme oba vyšli z našich zákopů, potkali se na půli cesty a shodli se, že pomáhat je potřeba hlavně v zemích postižených válkou, že Turecko není důvěryhodný partner a v mnohém dalším. Internetové siláctví na jeho straně a soustavná ironie na straně mé vzaly za své.

Tohle není ojedinělý scénář. Na binární vnímání „vítač versus nácek“ přistoupily obě strany a rudimentární debata na ulici, nad pivem či kdekoliv jinde je snad jedinou rozumnou cestou, jak se vymanit ze jha mediálních zkratek a předsudků.

Jistě nebudu sám, kdo si z přátel odebral několik lidí pro obsah, který stran uprchlické krize sdíleli. Dneska bych to ale udělal jinak. Dneska bych daného člověka nejdřív pozval na pivo, ať spolu na síti nebojujeme jak dva zarputilí kohouti, a všechno bych si to hezky zevrubně a košatě od něj nechal vysvětlit.

Právě taková setkání mi rozšiřují zorný úhel, poskytují nová paradigmata, zkrátka mi umožňují načíhnout na problém i skrz hledí člověka, který má z migrace a islámu obavy. Kdo totiž tenhle pohled nezná nebo nevnímá, nikdy nemůže hlásat, že si přeje dosažení kompromisu a smíru mezi příznivci Okamury a havloidy, protože bude z podstaty neúměrně protežovat svůj postoj.

A to je vlastně moje teorie o společenském všeléku. Jestli je správná, nedovedu posoudit, ale v poměrně plytkých, zato naprosto zásadních a autentických, osobně vedených debatách s lidmi s odlišným názorem chci a budu pokračovat. Už jsem si totiž zvnitřnil, že jiným názorům mám nadbíhat, ne se jim vyhýbat.

 

---

Dominik Feri studuje Právnickou fakultu UK. Je radním v Teplicích a zároveň nejmladším zastupitelem v Česku. V rámci svých aktivit se snaží iniciovat zájem o politické a společenské dění mezi mladými lidmi, a to jak formou atraktivního projevu na sociálních sítích, tak i prostřednictvím desítek besed pořádaných po celé České republice.


Líbilo se vám? Sdílejte


Zavřít